Deset rad pro muže v krizi
Poslední dobou se setkávám s úžasnými muži, kteří jsou v krizi. Chlapsky řečeno vězí (někdy mohu po pravdě napsat i „vězíme“) až po krk ve sr..kách – jinak se to těžko dá vyjádřit. Příčiny jsou různé. Buď jsou někdy konkrétní – vztah či nevztah, různé zdravotní potíže, hroucení práce či podnikání, nebo difuzní – bezvýchodnost, pocit oddělenosti od života, závislosti, deprese či nepříčetné, hluboké bolesti bez zjevné příčiny. Chybí nejen radost z činů, z „dělání“, což je hlavní zábava muže, ale i smysl jakékoliv činnosti. Co se to děje s pány tvorstva? A existuje nějaký způsob, jak z toho ven?
Ačkoliv to zní paradoxně, je právě v dobách chaosu a plynutí důležité, zachovávat jistou disciplínu. Pravidelný spánek, jídlo a především optimálně nejméně jedna hodina denně věnovaná meditaci (nebo jinému duchovnímu cvičení) nás muže ukotvuje v našem „zdravém“ mužském principu víc než cokoliv jiného.
Zoufalí muži často utíkají do alkoholu, tabáku, marihuany (případně tvrdších drog), sexu, informací (internet!), výkonu (sport, práce…) nebo jednoduše jen „pryč“. Zoufalí muži utíkají od žen (a dětí). Zoufalí muži utíkají ve chvíli, kdy by jim prospělo, se zastavit. Zastavení bolí víc než útěk. Ale zatímco útěk rapidně (a celkem překvapivě) snižuje šanci na změnu, zastavení ji zvyšuje.
Alkohol je zkratka k Bohu a Duchu. Zároveň působí jako narkotikum. Bolesti se jen tak nezbavíme a zkratky nefungují. Pokud používáš alkohol jako způsob, jak uhasit onen „spalující oheň“ v sobě, přestaň pít a už se alkoholu ani nedotkni. Pravý bojovník raději zemře detox-bolestí, než aby svůj život vzdal ještě před koncem.
Naši mužští předci jsou ti jediní, kteří nám mohou pomoci, když se nám nedostává sil. Podívej se detailně na všechny tvé „ale“, na ten skrytý odpor vůči tátovi. Nebo na tvé zbožnění táty. Obé není uctění. Věta zní: Milý táto, tys byl takový, jakýs byl a já tě tak beru. Ani já nejsem dokonalý.
Konzum, hromadění věcí kolem sebe, naparování se a chvástání tím, co „máme“ slouží k tomu, abychom nebyli konfrontování s prázdnotou. Vnitřní prázdnotu, která nás ve společnosti, zaměřené na výkon a hojnost děsí, překrýváme vnějším plněním. Prázdnota je ale vždy zde, je ji jen potřeba objevit, přijmout, uznat. Vnitřní prázdno není nepřítel, je to průvodce k naší esenci. A tak může pomoci, udělat čas od času kolem sebe prázdno. Vnější prázdnota nám pak může pomoci vyrovnat se s vnitřní prázdnotou – do doby, než objevíme to, co je důležité.
Příroda je Velká Matka – z ní jsme vzešli a do ní se po smrti navrátíme. Ne náhodou putuje moudrý americký terapeut a kouč Bill Plotkin (doporučuji česky vydanou knihu: Soulcraft-Síla duše, Maitrea, 2011) se svými „rozsypanými“ klienty dny a týdny skrze divočinu. Buď v přírodě přes noc, dny, lépe ještě celý týden. Hory jsou pro nás muže skvělé. Les je náboženství vlků a mužů.
Ta tvoje část, která se vzteká, která je agresivní a zlá, nedostatečná a nedokonalá, zbabělá, ta, která „nevyhovuje“ – i tato část patří k tobě. Pochop, že vnější agrese je pouze projekce tvé zloby na tuto vlastní „temnou část“, uznej ji a přijmi ji do svého srdce. Patří k tobě a má svoje místo. Nesnaž se být hodný, správný, dobrý. Teprve přijetí vlastní agrese, zloby a nesnášenlivosti dává muži sílu, která mu možní nemuset být agresivní směrem do okolí.
Seznam se s rituály pro muže. Dělej někde častěji a sám oheň. Modli se, i když to neumíš, nevěříš nebo ti to připadá trapné. Modli se k Bohu nebo k Bohyni, k Heliu-Ra- Slunci, k Luně, ke větru, ke skalám a stromům, ke Královně Máb a Velikému Manitou, mluv s mraky, hvězdami či divou zvěří.
Když kolem tebe není žádný mužský kruh, začni s ním sám. Mužský kruh je jednoduchý: Každý, kdo si vezme slovo (talking stick nebo řečnický kámen), vypráví o tom, co se mu děje. Ostatní naslouchají, nekomentují a neradí. Uprostřed leží meč – pokud se mluvící ztratí v mlze, začne „fabulovat“, blábolit nebo bavit ostatní, někdo z kruhu povytáhne meč. Je to přátelské a silné upozornění: Ztratil jsem tě. Necítím tě. Vrať se k substanci! Když sdílející skončí, meč se zase zasune. Smí se delší dobu mlčet i reagovat na to, co řekl někdo jiný, ale vždy jen, vzal-li si muž slovo.
Jak to říká Deida a Castaneda/Don Juan: Bojovník ví, že už je mrtev. Nemá tedy z ničeho strach. Především nemá strach z toho, že neobstojí, nebojí se pádu, dna, odsouzení, nemá strach, že se bude bát. A není hrdý na to, že obstál. Prostě jde dál po cestách, které mají srdce a dělá, co dělat musí. Krom svého srdce není nikomu ničím povinován.


One Response to Deset rad pro muže v krizi
Nájdete nás aj na facebooku:
Zaujímavá informácia pre čitateľov:
„Affinity proces“ je dôležitý nástroj, ktorý sa používa v práci Paula Ferriniho, aby ľuďom pomohol vyjadrovať sa zodpovedným a súcitným spôsobom. Ak by ste mali záujem vyskúšať si tento proces nezáväzne a zadarmo (buď osobne, alebo aj telefonicky), kontakt:
Libor Modrovský, liboreg@gmail.comPrihlásiť/Odhlásiť sa
O autorovi:
Jsem tak trochu Marťan v ČR. V jednadvaceti jsem „utekl“ do Německa, ve čtyřiceti osmi jsem se „vrátil“. Dívám se kolem sebe a někdy žasnu úžasem, někdy nepochopením. A hloubám a hloubám, jak přežijeme změny, které se na nás valí jako divoké stádo koní. Úžasné změny i ty děsivé... Více zde: janbily.blogspot.skKategórie
ahojky, přeji všechno, pokud možno pohodové, dle mého názoru pro řešení krize muže .- tvt je syndrom vyhoření, muž ztratí rájem okolo sebe dění , aˇt už partnerského, intimního , pracovního i v oblasti přijímání a vnímaní krásna – nebo jeho omezení. Je třeba zase nastartovat pocit z á j m u prostě o něco co muže naplní a pustí jeho mechanizmus příjmu a výdeje vůči okolí …— prostě určitý p r u d ….