Krátkozrací lidé vidí snáze to, co mají blízko, nežli to, co je daleko. Soustřeďují se spíše na to, co se nachází uvnitř bubliny, kdežto na to, co je zvenčí, už méně. Energie – směr pozornosti – inklinuje k vnitřku a utíká od vnějšku, směřuje dovnitř a stahuje se, a tak věci musí být blízko, aby byly ostře vidět bez potíží.

Takto postižený člověk se orientuje na sebe, až příliš se upírá na osobu, kde já je považováno za důležitější než ty a kde my podle všeho neobsahuje rovnoprávně respektované ty. To, co chce nebo cítí, mu připadá důležitější než to, co chtějí nebo cítí ostatní. Krátkozrací lidé mívají často výjimečnou potřebu soukromí a ze světa, který je obklopuje, se mohou stahovat. Mohou se cítit okolím ohrožení. Dokážou se skrývat uvnitř, v sobě. Lidé trpící krátkozrakostí se myšlenkami zaměřují vpřed, přičemž emocionální prožitek takového výhledu v nich vyvolává strach či nejistotu.

Tato zaujatost budoucností jim brání v tom, aby se pohybovali v absolutní přítomnosti – tady a teď, a to v míře odpovídající stupni krátkozrakosti. Také může docházet k různým kompenzacím, jako je agrese k zamaskování a minimalizování ohrožení či vynucená extroverze k zastření pocitů v nitru. My zde nicméně hovoříme o vnitřním základu, který je třeba hledat za těmito vnějšími pohnutkami.

Krátkozrací lidé mohou energii směrovat ven tak, že se budou stále více snažit být vidět a budou věřit, že zůstanou v bezpečí, i když se druhým otevřou. Mohou se naučit dívat se na sebe očima ostatních lidí, aby pochopili, jak je druzí vnímají. Aby totiž neznali jen pohled zevnitř ven, ale také zvenku dovnitř. Tak se jim naskytne příležitost vystoupit ze sebe, vidět věci z jiného pohledu a takto získané doplňující informace budou moci využít k optimalizaci svého chování.

Důležité je také to, aby s ostatními lidmi jednali tak, jak by chtěli, aby ostatní jednali s nimi, kdyby byli na jejich místě. Nemusí souhlasit s tím, jak je druzí vnímají. Musí však být ochotní zjistit, jak je ostatní vidí, a musí pochopit, že pro ostatní lidi jsou vlastní vjemy stejně důležité jako pro ně. Vůbec může být velmi užitečné, víme-li, jak nás okolí vnímá. Krátkozrakým lidem výrazně pomáhá, když si budují sebedůvěru a když se odhodlají, že se nebudou rozhodovat na základě strachu. Především se nesmí cítit ohrožováni ani zastrašováni prostředím, kde se nacházejí.

Spíše by se měli stále více soustřeďovat na to, aby si dopřáli být sami sebou, aby si dopřáli být opravdoví. Musí prostě věřit, že když budou dělat, co skutečně chtějí, pak se vždy stane něco báječného. A vzhledem k tomu, že tento proces je pro naše Já tak důležitý, musí se krátkozrací lidé také naučit uznávat, že je významný i pro ostatní, a že když jsou lidé sami sebou, daří se jim jenom lépe.

Text je z knihy:

Martin Brofman – Jak si zlepšit vidění

Autor je presvedčený, že zmenou myslenia sa dá dosiahnuť veľmi veľa – napríklad aj si zlepšiť zrak. Rozoberá myslenie, postoje a duševný stav človeka, ktorý nevidí dobre. Vysvetlenie zaujímavých súvislostí a v náväznosti na to množstvo dobrých rád určite povzbudí a inšpiruje každého, kto má aspoň trošku otvorenú myseľ.
Zrak, pohľad, videnie – to má predsa aj symbolický význam. To, ako sa na veci dívame v obraznom zmysle, určite súvisí s naším fyzickým zrakom. A práve skúmaním týchto súvislostí je táto kniha jedinečná.
Samozrejme, nechýba tu ani anatomický rozbor oka a príslušné dôležité vysvetlenia či poznatky.
Hlavne tu však nájdete veľa konkrétnych, praktických a jasných inštrukcií, cvičení a návodov, ktoré vám pomôžu reálne si zlepšiť ak aj nie zrak, tak určite svoj pohľad na mnohé veci.

Pôvodná cena: 8.20 EUR, Naša cena: 7.38 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 0.82 EUR



Súvisiace články:


 

(Prečítané 1 787 krát, 1 dnes)

Comments are closed.