google27eaa3905ca3fee3.html

350Několik málo věcí očekáváme ještě horlivěji než pokrok, čímž nemyslím jen pokrok od dob vzdálených, ale i ten od včerejšího dne. Mezi nejjednodušší měřítka pokroku patří kvalita a délka našeho života.

Nebylo tomu dávno, kdy naše těla pokrývala srst a mohli jsme očekávat, že se dožijeme méně než čtyřiceti krátkých let, jež jsou vtěstnána mezi naše narozenía zásah nějakého predátora. Během posledních 80 letse však očekávaná délka života v rozvinutých zemích posunula. Po většinu historie lidstva (ne však po celoudobu, k tomu se ještě vrátím) jsme vždy žili o něco déle než generace před námi. V roce 1850 byla očekávaná délka života ve Spojených státech 40 let, v roce 1900 již 48, v roce 1930 už 60 a tak dále. Bylo snadné představit si, že to tak půjde donekonečna a každá generace bude žít déle než ta předchozí.

Lépe řečeno snadné až do nedávné doby, kdy se prodlužování očekávané délky života v mnoha „civilizovaných“ částech světa zastavilo, anebo dokonce na některých místech dlouhověkost a – někteří mi dají za pravdu – kvalita života poklesla.

Ve zdravějších zemích světa se naše delší, zdravější a šťastnější budoucnost začíná zpochybňovat. Očekává se, že naše děti bude trápit více nemocí a jejich život možná bude kratší než ten náš. Potud je to jasné; méně jasné ovšem je, proč tomu tak je. Zde se skrývá ono vražedné tajemství, kde téměř všichni představujeme oběti.

Podle všeho bychom měli prožívat delší a zdravější život. Přišli jsme na to, jak zabíjet víc a víc tvorů, které se kdysi pokusily žít na naše náklady. Pokud se nějaké zvíře vyšplhá do vašeho hrdla nebo pronik ne skrz vaši kůži, na vše existuje pilulka, sprej nebo mast. Máte bakterie? Vezměte si antibakteriální kapesník. Nosíte v sobě tasemnici? Pomůže vám prášek. Většina našich dlouhodobě nemocných by se mohla vyléčit – alespoň pokud by měli dostatek peněz. Ale jakmile to začne vypadat, že se nám daří zbavovat se starých hrozeb, objeví se skupina „nových“ nemocí, jako je Crohnova nemoc, idiopatické střevní záněty, revmatická artritida, lupénka, cukrovka, roztroušená skleróza, schizofrenie, autismus a další. Sužují nás a jsou stále běžnější. Tyto nemoci se v rozporu s našimi klasickými představami o pokroku rozšířily právě v těch zemích, kde se za zdravotní péči a zdraví populace vynakládá nejvíce prostředků. Ať už jde o Američany, Belgičany, Japonce nebo Chilany, všichni obyvatelé „moderního světa“ začínají trpět novými nemocemi.

Asi si dovedete představit spoustu důvodů, proč lidé v nerozvinutých zemích trpí problémy, které se v rozvinutých částech světa nevyskytují. Obvinit lze téměř cokoliv, co nás od nich odlišuje – znečištění životního prostředí, pesticidy nebo vodu. Může to být stravování i sociální interakce. Mezi lety 1900 a 1950 se řada nových nemocí, mezi nimi velké procento autoimunních a alergických onemocnění, rozšířila a tento trend pokračuje až do dneška. Během téže doby se téměř ve všech směrech změnily naše životy. Začali jsme víc cestovat. Vysáváme, namísto abychom zametali. Přestěhovali jsme se do předměstských sídlišť. Zubní pasta s obsahem fluoridu se stala běžnou věcí stejně jako skákadla, střihače nosních chloupků, dvojitá latté, elektroničtí psi, bezpečnostní helmy pro děti a také ta zpropadená cvičení na vypracované zadnice. Cokoliv z toho mohlo k potížím přispět. Fakt je, že možná jde o víc než jeden problém, z nichž každý může mít svou vlastní příčinu.

crohnova-choroba-streva3Bude dobré začít s jednou specifičtější záhadou: mezi nejzávažnější nová onemocnění patří Crohnova choroba. Možná někoho s touto diagnózou znáte. Charakterizuje ji skupina problémů spojených s útoky na imunitní systém střev – je to interní hořká válka, kde imunitní systém vždy vyhraje. Tyto ataky jsou příčinou abdominální bolesti, kožních vyrážek, artritidy a v některých případech i dalších podivných symptomů včetně zánětu spojivek. V nejhorších případech postižení jedinci po celá léta trpí zvracením, ztrátou hmotnosti, vysilujícími křečemi a střevní zácpou. Často jsou nuceni odcházet z práce, aby se pak doma přinutili něco sníst. Současná léčba je účinná jen někdy. Silně postiženým pacientům se chirurgicky odstraní část střev včetně tlustého, což může na nějakou dobu pomoci, ale v delším časovém horizontu to může vést k markantnímu zhoršení stavu. Crohnova nemoc je nepříjemná a vysilující a až na několik vzácných případů nevyléčitelná. Navíc je běžná.

V 30. letech minulého století byla Crohnova nemoc tak vzácná, že se na ni ve většině případů ani nepřišlo.
Jenže mezi rokem 1950 a polovinou 80. let minulého století její výskyt začal prudce stoupat. V Olmstead Country v Minnesotě byl počet případů Crohnovy nemoci v roce 1980 desetkrát vyšší než v roce 1940. Náhle se rozšířila také v anglickém Nottinghamu, dánské Kodani a téměř ve všech částech rozvinutého světa. V USA dnes touto nemocí trpí asi 600 000 lidí – zohledníme-li i nezaznamenané případy, vyjde nám zhruba jeden nemocný na 500 zdravých. Podobně je tomu ve většině Evropy, Austrálie a v rozvinutých zemích Asie. Vzhledem k počtu případů Crohnova nemoc představuje globální epidemii nebo alespoň epidemii v rozvinutých zemí.

Kromě důsledků nemoci v podobě osudů postižených byly až donedávna známé jen dvě věci: do jisté míry je genetického původu (ačkoliv to je velmi slabý a rozporuplný argument) a mnohem častěji se vyskytuje u kuřáků. Žádný z těchto faktorů však tuto nemoc nevyvolává. Průměrná Keňanka může vykouřit všechno, na co přijde, ale i přesto, že jejího bratra žijícího ve Spojených státech Crohnova nemoc postihne, ona je mimo jakékoliv nebezpečí, že by ji „chytila“ také. Spouštěčem není genetická varianta CARD15, která údajně předurčuje některé jedince k onemocnění Crohnovou nemocí, ale ani kouření, jež údajně nemoc spíše zhoršuje. Jejím předpokladem je pravděpodobně hospodářský rozvoj a to, co považujeme za moderní – nadbytek, urbanizace, blahobyt a podobně. Je to, jako bychom slábli kvůli pokroku. Mnoho let zůstávali obyvatelé Indie a Číny nemocí nedotčeni, ale v současnosti s tím, jak se tyto země stávají úspěšnějšími – nebo alespoň někteří jejich občané – se zde Crohnova nemoc začíná objevovat také.

Možná vás překvapuje, že tak běžná nemoc ještě stále nebyla rozluštěna. Pravda je, že příčiny mnoha neduhů, které sužují lidstvo, jsou nejasné. Více než400 nemocí, jež nás běžně napadají, bylo pojmenováno, ty nepojmenované se nepochybně počítají na další stovky. Relativně dobře chápeme možná tucet pojmenovaných nemocí, jako je dětská obrna, neštovice nebo malárie, ale velká většina – ony zbylé stovky – pro nás zůstává záhadou. Přestože víme, jak vyléčit symptomy nebo vymýtit obtěžující patogen (v případě, že zde nějaký je) u méně popsaných nemocí, co přesně se v postiženém těle děje mnohem spíš představuje jakousi fyzickou záhadu. Tyto málo chápané nemoci mají téměř bez výhrady společných několik vědců, kteří se jim zasvětili a kteří čas od času vstávají z postele s tím, že konečně přišli na to, co se v nemocné schránce odehrává. V případě Crohnovy nemoci je jedním z takových badatelů Jean-Pierre Hugot.

Hugot, výzkumník v nemocnici Roberta Debrého v Paříži, si myslí, že na vině jsou bakterie žijící v ledničce. Některé důkazy jeho teorii podporují a v podstatě žádný nesvědčí proti ní, ale jediné, co vědec zjistil je, že bakterie z ledničky jsou často nalezené na místě činu, což je nutný, ale nikoliv dostatečný důkaz.

Současná studie prokázala, že mít doma ledničku opravdu souvisí s možností rozvoje Crohnovy nemoci. Jiná přišla na to, že Crohnova nemoc je méně běžná tam, kde se běžně vyskytuje tuberkulóza. Objevuje se tedy spíše v místech, kde je chladno a kde jsou kratší dny. Jenže vztah mezi dvěma věcmi ještě není zárukou toho, že jedna je příčinou druhé. Je třeba najít nějaký druh kauzálního spojení a tuto spojitost demonstrovat – je třeba ukázat, že A vede k B.

Hugot sice měl A i B, ale neměl mezi nimi ono „vede k“. A tak přestože ledničkové bakterie byly nalezeny tam, kde se vyskytl Crohn, mohou být stejně tak viníky jako nic netušícími diváky. Pokud příčina není v chlazení, kde tedy?
Někteří biologové navrhují znečištění, jiní zubní pastu, síru nebo vakcíny proti spalničkám. Možná je Crohn psychosomatického původu. Možná jsou zahálčiví obyvatelé rozvinutých zemí náchylní k hypochondrii.

Zdá se, že lze najít paralely mezi výskytem Crohnovy nemoci a původem takové cukrovky typu 2 nebo schizofrenie; jako by všechny tyto choroby byly nakloněné myšlence divočiny.

Nehledě na to, zda Hugotovým spekulacím věříme nebo ne, jedna věc, kterou řekl, je správná: některé druhy byly v důsledku modernity upřednostňovány a jiné ne. Hugot se zaměřoval na ty, které upřednostňovány byly. Je však možné, že by Crohnova nemoc a jiná onemocnění moderní doby měly víc co dělat s tím, které druhy jsme odmítli? O to se začal zajímat Joel Weinstock, badatel v oblasti lékařství na Tuftsově univerzitě a předtím na univerzitě v Iowě.

Psal se rok 1995 a Weinstock právě odlétal z newyorského setkání na ústředí Nadace Crohnovy nemoci a kolitidy v Americe a mířil domů do Iowy.

V té době dokončoval přípravné práce na knize o parazitech v játrech a střevech a současně psal recenzi článku o idiopatických střevních zánětech – skupině onemocnění, jež zahrnuje mimo jiné i Crohnovu nemoc a je výsledkem útoků na imunitní systém střev. Paralelním čtením těchto dvou zdrojů přišel na to, že parazité mohou svému hostiteli ubližovat, ale také mu prospívat – jen proto, aby se sami zachránili. V tomto světle si uvědomil, že ještě jednu věc měla rodina v Bombaji s rodinou žijící na Manhattanu kromě ledniček, televizí a ničím nevyplněného času společnou.

Oběma chyběla zkušenost s druhy, které jsme odhodili na naší cestě do moderního světa, konkrétně se střevními parazity – našimi červy. Baktericidní teorie nemoci je založena na myšlence, že onemocníme tehdy, když naše tělo napadnou nové druhy. Možná jsou však některé nemoci naopak zapříčiněny odlivem ně kterých druhů.

Není třeba velkého bohatství, aby se člověk vyhnul střevním červům. Stačí, když máte na to, abyste nosili boty a využívali soukromou toaletu. V 30. a 40.letech minulého století téměř polovina amerických dětí měla červy, ať už šlo o velké a zkroucené tasemnice (Ascaris) nebo o subtilnější tenkohlavce lidské (Trichuris trichuria). Nyní jsou všichni červi v USA minulostí. A jak Weinstock zjistil, v místech, kde se Crohnova nemoc rozšířila, byli střevní červi vzácní. Co kdyby absence střevních parazitů byla příčinou Crohnovy nemoci? V tomto okamžiku se Weinstockova myšlenka podobala mnoha jiným teoriím (jen byla trochu svéráznější) v tom, že byla souvztažná.

Připusťme, že se vyskytovalo méně parazitů v místech, kde byla Crohnova nemoc běžnější, ale jak jsme právě viděli, v týchž místech bylo také více ledniček a televizorů. Přesto se Weinstock tři tisíce metrů nadzemí začal radovat, protože cítil – alespoň zpočátku – že jeho teorie je pravdivá.

Článok je úryvok z knihy:

Rob Dunn – Paraziti – Divoký život našich těl

Biológ pútavo rozpráva o tom, ako se mení náš vzťah k prírode. Jeho kniha je plná pádnych argumentov, ktoré sú podložené dôkladným výskumom. Začína ľudskými parazitmi, ktorí sídlia väčšinou v našich črevách; potom sa zameria na druhy, od ktorých sme priamo závislí a s ktorými sme voľakedy žili v tesnej symbióze; ďalej na predátorov, ktorí tiež výrazne ovplyvnili náš vývoj, ale napríklad aj náš pud strachu; a potom na niektoré choroby aj na faktory, kvôli ktorým sme prišli o srsť. Celá kniha je zároveň výzvou vrátiť sa k spolužitiu s prírodou a rôznymi divokými druhmi, pretože iba v kontexte s nimi majú naše životy zmysel.

Úryvok: Dnes se zdá, že směřujeme ke světu, kde se náš každodenní život víc a víc vzdaluje přírodě a kde jsme nemocnější, nešťastnější a úzkostlivější. V tomto světě problémy řešíme stále větším množstvím léků a věříme, že chemikálie nám nahradí to, co neumíme získat od jiných tvorů.
Zároveň jsme ale poučenější, takže můžeme jednat moudřeji, abychom dosáhli přirozenějšího a zdravějšího života. Můžeme podporovat dobré bakterie ve svých ústech. Můžeme ve svém těle přivítat neškodné hlísty, aby nám obnovili imunitní systém. Můžeme budovat zelená města.
Pokud se nám nepodaří zachovat kolem sebe bohaté a užitečné přírodní prostředí, příroda nás převálcuje. Obávat bychom se měli spíše konce naší přírody, vazeb mezi lidmi a dalšími druhy, vztahů, na nichž závisí naše existence, než přírody obecně: ta bude v nějaké formě existovat i po nás. Tajemstvím, které se táhne celou touto knihou, je, že naše těla a životy mají smysl pouze v kontextu jiných druhů – jen při pohledu na další životy můžeme skutečně pochopit ten vlastní.

Pôvodná cena: 13.20 EUR, Naša cena: 11.88 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 1.32 EUR


Súvisiace články:


 

(Prečítané 1 572 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.