google27eaa3905ca3fee3.html
Lidé dokážou být plní zloby a negativních pochodů. V podstatě nejsme spokojení sami se sebou, jen si to nechceme přiznat. To je totiž nejsnadnější cesta. Jednodušší než hledat a nacházet chybu v sobě. Bojíme se něco změnit a nevíme kudy kam. Proto tyto reakce. Těmito postoji si zaděláváme na opravdovou nespokojenost. Začne se nám vracet.

Pak přijde lekce, která nás má přesvědčit o nesprávnosti našeho myšlení. V dalším případě si zaséváme na další problémy, zejména zdravotní. Vše spojeno se zlobou, nespokojeností a rozhořčením se časem odrazí na žlučníku, játrech, žaludku. Úzce s tím souvisí také problémy s krví, alergie a další zdravotní problémy. 

Věčná nespokojenost 

Nadáváme na náš politický systém, své okolí, bližní, finanční situaci, souseda, děti, šéfa, na neschopný fotbalový tým atd. Viníme ostatní za něco, co se nám nelíbí. Stále lamentujeme, zuříme a obviňujeme druhé z neschopnosti.

Pomlouváme, kritizujeme, závidíme a chceme druhé měnit k obrazu svému. Jde o věčnou nespokojenost. Málo kdo si však uvědomí, že nejsme nespokojeni s druhými, ale sami se sebou. Proto tyto postoje. 

Struktury minulosti 

Můžeme s určitostí říci, že jsme i my v minulých životech nebyli těmi, kteří kradli, podváděli a měli všechno? Role se pouze otočily a nyní máme pochopit, proč tomu tak je. Nemáme právo soudit ani vinit. Vše je jen karmický cyklus, který se otáčí a učí nás žít v toleranci, pochopení a lásce. Přijímat ostatní takové, jací jsou.

Pokud budeme nespokojení a lamentovat nad svým osudem, budeme mít brzy důvod být nespokojení. Vytváříme tím tzv. žádost a programujeme si už dopředu do svého života další negativní situace. 

Jak se zbavit zloby a nenávisti 

Naučit se přijímat vše, co se nám děje, s pochopením a láskou.

S odpuštěním. Přestat vinit sebe i ostatní. Přestat bojovat se svými egy. Žít tady a teď.

Ne v minulosti nebo v budoucnosti. Naučit se vychutnávat každičký přítomný okamžik, pustit konečně minulost a nedělat si starosti nad tím, co bude zítra nebo za deset let.

Naučit se věci a situace pouštět, pokud něco nejde hladce.

Nebojovat proti toku vesmíru, plynout a přijímat vše, co se nám děje, jako nezbytnou součást naší cesty.

Bráníme-li se, vytváříme tlak a blokujeme si svá přání a pozitivní věci.

Bojuji-li se svým nitrem, automaticky bojuji se svým okolím a ono se mnou.   

Spisovatel S. N. Lazarev ve své knize Diagnosika karmy:

 ,,Poradím vám, jak se uzdravíte a dožijete vysokého věku. Nikdy se na nikoho a na nic nehněvejte. Ani na osud, ani na Boha, ani na minulost, ani na sebe a ani na lidi.

Každá vaše výčitka představuje destrukční program namířený proti objektu vaší zloby.

Buňka se nemůže nahněvat na organismus, pokud vychází ze svých osobních zájmů.

Pokud by se na něj nazlobila, znamená to program rozpadu organizmu, taková buňka se

odtrhne a onemocní.“ 

Neradi přiznáváme, že jsme kritičtí k druhým, občas někoho pomluvíme nebo nám určití jedinci vadí. 

Zabrouzdejte do své mysli a třeba si vybavíte někoho, koho nemáte nebo jste neměli rádi. A to bez jakéhokoliv důvodu.

Pokud existuje takový člověk a vy se nad tím do hloubky zamyslíte, zjistíte, že ho prostě nemusíte. Přitom není zlý, může se k vám chovat hezky, ale vám na něm něco nesedí. A co hůř, máte k němu odpor a nenávidíte ho.

O to je to horší, když se jedná o vaše vlastní dítě. Co s tím?

Příčina totiž může být v dávné minulosti, tak jako u paní Lenky, která mě vyhledala, jelikož si celá zoufalá nevěděla rady se svou nenávistí vůči synovi. Celých dvanáct let si od něho držela odstup a měla k němu doslova odpor.

Na regresi přijeli se synem společně, ale nakonec jsem regresila jen Lenku, jelikož příčina byla v ní, ne v něm, jak si původně ona sama myslela. 

NENÁVIDÍM SVÉ VLASTNÍ DÍTĚ! PROČ? 

Příběh Lenky a Adama 

Začalo to, když se mi před dvanácti lety narodil Adam.

Věděla jsem, že se o něj musím postarat, věděla jsem, že se má mazlit, hladit, věnovat se mu, ale dělala jsem vše jen proto, že se TO MÁ. Nebyla to přirozená potřeba tulit se s miminkem.

Když byl pak o trošku starší, hodně jsem se na něj zlobila, dokázal mě neuvěřitelně vytočit a já se tím hrozně trápila. Nechtěla jsem na něj křičet a trestat ho, ale v té dané chvilce jako kdybych nepřemýšlela a šla ze mne jen zloba a skoro až nenávist. Došlo to tak daleko, že jsem ho pak nedokázala už ani pohladit a dát mu pusinku. Přitom Ada o to moc stál, tak přicházel on ke mně a pohladil mě, dal mi pusu a já se musela držet, abych mu neuhnula. Je to strašné přiznání a já to nikomu neřekla, jen jsem se s tím sama trápila a po nocích brečela. 

Rozhodnutí 

Nakonec jsem se rozhodla pro regresi a teď jsem moc šťastná, že jsem to udělala. Ze začátku sezení jsem měla pocit, že to nepůjde, pak jsem viděla jen bílou mlhu a nakonec jsem byla já malým chlapcem, ocitla jsem se v nějakém chlévě, nejvíce detailně si vybavuji podlahu, spíš zem, byla hliněná a studená, byl tam ošklivý, tlustý, holohlavý muž a ten mě mlátil nějakou holí. V první okamžik jsem měla pocit, že je to má máma, ale pak jsem intenzivně pocítila, že je to Ada a trestal mě. Měla jsem pocit šílené nenávisti a bolesti. Když jsme se v regresi posunuly dál, seděla jsem na koni a ujížděla pryč, byla jsem už o něco starší, když jsem se ohlédla, uviděla jsem ten dům, jak hoří a pociťovala obrovský strach. Ester mi řekla, že se mám vrátit chvíli před tím, než začal ten dům hořet. Opět mě ten muž trestal, ale já jsem už byla silnější a tu hůl jsem mu vytrhla a on spadl, bouchl se a umřel.

Dostala jsem šílený strach a vše jsem tam podpálila. Sedla jsem na koně a ujížděla pryč s pocitem bolesti a strachu.

Dojela jsem ke skále a tam jsem slezla z koně. Cítila jsem smutek nad ztrátou toho člověka, bolest, strach a bezmocnost, nevěděla jsem, co mám dělat, jak budu žít dál a skočila jsem z té skály. 

Dluh lásky a pochopení 

Pak jsem se s Adou setkala ještě v jiném životě, kde mi jako malé holčičce ubližoval, když jsem to v regresi procházela, bylo mě úplně špatně, strašně na zvracení. Detaily uvádět nechci.

Už jsem chápala, proč mé podvědomí na něho tak reaguje a já se od něho mnohokrát s odporem odvracím. Musela jsem pochopit, že jsme si to všechno pouze vraceli. V neustálém karmickém kolotoči. Stále jsme se vraceli a dlužili si pochopení a lásku.

Ale i já jsem mu hodně ublížila, byla jsem vojákem, asi v první světové válce, kolem mě byl velký hluk, a já měla před sebou nepřítele, kterého jsem zabila, propíchla jsem ho bajonetem a on se na mne díval, ten pohled znám, takhle se na mne dívá Adámek, když ho trestám. 

Konečně se mu dokážu podívat do očí 

Teď, po tom všem, co jsem absolvovala terapie, se můj vztah k Adovi hodně změnil, mám pocit, že jsem něco pochopila a už mi nevadí, když se ho mám dotknout. Konečně se mu dokážu podívat do očí a je mi to příjemné. Jsem za to moc ráda, jen mě mrzí, že jsem to nepodstoupila už dávno. 

,,Miluj bezpodmínečně každého, včetně sebe. Když urážíš sebe, vnášíš do světa stejné utrpení, jako když urážíš ostatní.“ (S. N. Lazarev)

*

Zaujímavá a  inšpiratívna kniha o deťoch a aj pre deti:

Paul Liekens/Ann Delnoy – Léčivé příběhy pro děti – Kniha popisuje jednoduchú pôsobivú metódu, ako sa zbaviť nejrôznejších chronických ťažkostí. Jedná sa o vnútorné prekonanie problému s pomocou rozprávania rozprávok. Tieto rozprávky však musia byť špeciálne vymyslené pre danú situáciu. Predstavuje sa tu viacero konkrétnych prípadov, ako aj pravidlá, aby si rodičia mohli sami vytvoriť príbeh pre svoje deti.

Pôvodná cena:6.24 EUR – Naša cena:1.20 EUR – Zľava:80.77% – Ušetríte:5.04 EUR

*

(Prečítané 2 405 krát, 1 dnes)

One Response to NENÁVIDÍM SVÉ VLASTNÍ DÍTĚ! PROČ?

  1. Ďakujem pani Ester píše:

    Chcela by som sa poďakovať pani Ester za veľmi prínosné články z jej praxe. Sama uznávam regresnú hypnózu ako pomoc pri hľadaní sama seba. Dcéra ju absolvovala v 20 r., keď sme už nevedeli „kam z konope“, po konflikte s mojou svokrou. Zmenilo a pomohlo nám to všetkým, ktorí o tom vieme.
    Prajem jej veľa pracovných úspechov a teším sa na ďalšie jej príspevky.
    Viera