Existují špatní rodiče?

Dr. David Burns

Následující citace je z knihy Davida D. Burnse – Cítit se dobře (nakladatelství Eugenika).

Zdolávat a nesoužit se! – O ženě, která si myslela, že je špatná matka:

V obdobích, kdy je jí zle, bývá extrémně kritická k sobě i k okolí a dává o sobě najevo pochybnosti a nejistotu. Ke mně se dostala právě v tomto depresivním období.

 Vehemence jejích výčitek vůči sobě samé mě až zaskočila. Dostala zprávu od synova učitele, že kluk má nějaké potíže ve škole. Její okamžitá reakce byla, že ji to sklíčilo a že z toho obvinila sama sebe. Následuje úryvek z našeho terapeutického sezení:

V první řadě jsem Nancyhodlal naučit, jak se má poprat s větou: „Jsem špatná matka.“ Vycítil jsem totiž, že tato sebekritika jí jednak ubližuje, druhak je nerealistická a navíc jí v nitru vyvolává ochromující úzkost, která by jí rozhodně nepomohla, až sebude snažit provést Bobbyho jeho krizí.

DAVID: „Tak fajn. Co je nesprávně na větě: ‚Jsem špatná matka‘?“

NANCY: „No…“

DAVID: „Existuje něco jako špatná matka?“

NANCY: „Samozřejmě.“

DAVID: „Jak byste špatnou matku definovala?“

NANCY: „Špatná matka je ta, která odvádí špatnou práci při výchově dětí. Není tak úspěšná jako ostatní matky, takže její děti dopadají špatně. To je snad jasné.“

DAVID: „Takže byste řekla, že špatná matka je ta, jež má špatné mateřské schopnosti? To je vaše definice?“

NANCY: „Některým matkám mateřské schopnosti chybí.“

DAVID: „Jenže mateřské schopnosti do určité míry chybí všem matkám.“

NANCY: „Opravdu?“

DAVID: „Na světě není jediná matka, která by byla dokonalá ve všem. Takže každá má nějakou oblast, v níž se jí mateřských schopností nedostává. Podle vaší definice by tedy všechny matky byly špatné.“

NANCY: „Cítím to tak, že já jsem špatná matka, ne že jsou všechny takové.“

DAVID: „Dobře, definujte to znovu. Co je špatná matka?“

NANCY: „Špatná matka je někdo, kdo nerozumí svým dětem a neustále se dopouští zhoubných chyb. Chyb, které páchají škody.“

DAVID: „Podle této nové definice špatná matka nejste a ani žádné špatné matky neexistují, protože zhoubných chyb se nikdo nedopouští neustále.“

NANCY: „Nikdo…?“

DAVID: „Řekla jste, že špatná matka se dopouští zhoubných chyb neustále. Neexistuje žádná taková osoba, jež se neustále čtyřiadvacet hodin denně dopouští zhoubných chyb. Každá matka dokáže některé věci dělat správně.“

NANCY: „Občas ale narazíte na násilnické rodiče, kteří stále trestají a bijí svoje děti, čtete o nich v novinách. Jejich děti končí ztýrané. To by určitě mohla být špatná matka.“

DAVID: „Existují rodiče, již se k násilnému chování uchylují, to je pravda. A měli by na svém chování zapracovat, protože pak by se cítili jak oni, tak i jejich děti. Není však realistické říkat, že takoví rodiče dělají násilnické nebo škodlivé věci neustále, a ničemu nepomůže, nalepíme-li jim značku špatný. Takoví lidé mají problém s agresivitou a potřebují trénovat sebeovládání, nicméně kdyby ste se je snažila přesvědčit, že jejich problém je špatnost, všechno by se tím jen zhoršilo. Obvykle už totiž sami věří, že jsou z nich prohnilé lidské bytosti, a to je součást jejich problému. Takže pokud je označíte za špatné matky, bude to nepřesné a také nezodpovědné, jako kdyby ste se oheň snažila uhasit tak, že na něj nalijete benzín.“

Snažil jsem se Nancy ukázat, že se ponižuje, když se označuje za špatnou matku. Doufal jsem, že jí dokážu, že ať popíše špatnou matku jakkoli, její definice bude nerealistická. Jakmile se vzdala destruktivní tendence soužit se a označovat se za bezcennou, mohli jsme se posunout ke strategiím, které by mohly pomoci jednak jí, aby se naučila vyrovnávat s různými situacemi, a jednak jejímu synovi s problémy ve škole.

NANCY: „Jenže já mám pořád ten pocit, že jsem špatná matka.“

DAVID: „Pak mi tedy zkuste ještě jednou upřesnit svou definici.“

NANCY: „Někdo, kdo nevěnuje dítěti dostatek pozornosti, pozitivní pozornosti. Mám ve škole spoustu práce. A když už se mu věnuji, obávám se, že by to mohla být negativní pozornost. Kdo ví? To chci říct.“

DAVID: „Takže říkáte, že špatná matka je taková, která nevěnuje svému dítěti dostatek pozornosti? Dost na co?“

NANCY: „Aby si její dítě vedlo v životě dobře.“

DAVID: „Aby si vedlo dobře ve všem, nebo v některých věcech?“

NANCY: „V některých věcech. Nikdo neumí excelovat ve všem.“

DAVID: „Daří se Bobbymu v něčem? Má nějaké záchranné vlastnosti?“

NANCY: „Ale ano. Baví ho hodně věcí a daří se mu v nich.“

DAVID: „Pak podle své definice nemůžete být špatná matka, jelikož vašemu synovi se daří v mnoha věcech dobře.“

NANCY: „Tak proč si připadám jako špatná matka?“

DAVID: „Mám dojem, že se za špatnou matku označujete proto, že byste ráda trávila se svým synem více času. A protože někdy máte pocit, že jste neschopná, a poněvadž je evidentní, že s Bobbym potřebujete zlepšit komunikaci. Jestliže se automaticky rozhodnete, že jste špatná matka, problémy vám to vyřešit nepomůže. Je vám to jasné?“

NANCY: „Kdybych mu věnovala víc pozornosti a víc mu pomáhala, šlo by mu to ve škole líp a byl by o moc šťastnější. Mám pocit, že když se mu nedaří, je to moje chyba.“

DAVID: „Takže jste ochotná přijmout vinu za jeho prohřešky?“

NANCY: „Ano, je to moje chyba. Takže jsem špatná matka.“

DAVID: „A přičítáte si také zásluhy za jeho úspěchy? A za jeho štěstí?“

NANCY: „Ne, to on by za to měl sklízet uznání, ne já.“

DAVID: „Dává to smysl? Že vy jste zodpovědná za jeho chyby, ale nikoli už za jeho silné stránky?“

NANCY: „Ne.“

DAVID: „Chápete, o co mi jde?“

NANCY: „Ano.“

DAVID: „Špatná matka je abstrakce. Nic jako špatná matka v tomto vesmíru neexistuje.“

NANCY: „Správně. Ovšem matky mohou dělat špatné věci.“

DAVID: „Jsou to pořád jen lidé a lidé dělají celou řadu věcí – dobrých, špatných a neutrálních. Špatná matka je jen fantazie, nic takového neexistuje. Židle je věc. Špatná matka je abstrakce. Tomu rozumíte?“

NANCY: „Chápu to. Ale některé matky jsou zkušenější a úspěšnější než jiné.“

DAVID: „Ano, existují různé stupně efektivity rodičovských schopností. A většina z nás má spoustu prostoru na zlepšení. Důležitá otázka nezní, zda jsem dobrá, nebo špatná matka, ale spíše, co jsou mé relativní dovednosti a naopak slabé stránky a co mohu udělat pro to, abych se zlepšila.“

NANCY: „Rozumím. Tento přístup je rozumnější a zní mnohem lépe. Jestliže se označím za špatnou matku, připadám si prostě neschopně a deprimovaně a nedělám nic produktivního. Už chápu, kam jste mířil. Jakmile se přestanu kritizovat, budu se cítit lépe a možná budu i užitečnější pro Bobbyho.“

DAVID: „Přesně! Takže díváte-li se na to takto, hovoříte o vyrovnávacích strategiích. Jaké jsou například vaše rodičovské dovednosti? Jak se můžete začít zlepšovat? Tímto směrem bych navrhoval se ubírat s ohledem na Bobbyho. Jestliže se vidíte jako špatná matka, užírá vám to emocionální energii a odvádí to vaši pozornost od zlepšování vašich mateřských dovedností. Je to nezodpovědné.“

NANCY: „Dobře. Pokud se dokážu přestat trestat tímto tvrzením, bude mi mnohem lépe, tudíž se budu moci postupně propracovat k tomu, abych pomohla Bobbymu. V okamžiku, kdy se přestanu označovat za špatnou matku, začnu se cítit lépe.“

DAVID: „Ano, a teď mi řekněte, co si můžete říct, pocítíte-li nutkání opět konstatovat: ‚Jsem špatná matka‘?“

NANCY: „Můžu říct, že pokud se mi na Bobbym něco nelíbí nebo má-li ve škole nějaký problém, ještě to neznamená, že musím nenávidět celé své já. Mohu se pokusit problém definovat a zaútočit na něj a zapracovat na tom, aby se vyřešil.“

DAVID: „Správně. To je pozitivní přístup. Ten se mi líbí. Vyvracíte negativní prohlášení a pak dodáváte pozitivní výrok. To se mi líbí.“

Pak jsme společně vypracovali reakce na několik automatických myšlenek, které si Nancy zapsala po telefonním hovoru s Bobbyho učitelem. Když se Nancy naučila sebekritické myšlenky napadat, pocítila velmi potřebnou emocionální úlevu. Dokázala pak vymyslet nějaké konkrétní vyrovnávací strategie, jimiž chtěla pomoci Bobbymu s jeho potížemi.

—

Tak tuhle část si budu opakovaně předčítat, kdykoli na mě opět přijde pocit, že jsem špatná matka ;-). Jak to máte vy?

Překlad: Daniela Yogini Pilařová

Tip na knihu od Dr. Davida Burnsa:

David D. Burns – Cítit se dobře s druhými – Profesionálny psychiater a terapeut vám s pomocou množstva príkladov z praxe vysvetlí, v čom spočíva tajomstvo dobrej komunikácia a naopak, aké chyby v komunikácii a empatii robíme. Naučí vás, jako jednať s ľuďmi spôsobom, ktorý vám pomôže výrazne zlepšiť a prehĺbiť vaše vzťahy. Nezáleží na tom, s kým máte problém: s manželom/manželkou, rodičom, súrodencom alebo kamarátom. Najpozoruhodnejšie na tejto knihe sú hĺbka a detailnosť, s akými Dr. Burns rozoberá rôzne formy efektívnej aj neefektívnej komunikácie.

Úryvok: Pohlazení je pátým tajemstvím efektivní komunikace. Pohlazení znamená vyjádření pozitivní úcty druhé osobě, nehledě na to, jak moc jste naštvaní. Všichni toužíme po lásce a respektu, ale někdy prostě lásku a respekt nechceme dávat. A to zvláště tehdy, jsme-li naštvaní, cítíme se zranění, nebo pokud si s někým nerozumíme. Někteří lidé nechtějí používat techniku pohlazení jen proto, že se bojí, že budou znít strojeně. Nicméně při použití techniky pohlazení nemusíte jednat falešně ani nemusíte popírat nebo potlačovat své skutečné pocity. Předpokládejme, že jste naštvaná na svého manžela. Můžete svůj vztek vyjádřit přímo, ale s respektem, aniž byste zněla falešně, třeba takto: „Gregory, jsem na tebe naštvaná. Ale taky vidím, že i ty jsi na mě naštvaný. Opravdu tě miluju a vadí mi, že se spolu takhle hádáme. Pojďme si o tom promluvit. Můžeš mi říct, čím tě tak štvu?“

Pôvodná cena: 11.90 EUR, Naša cena: 10.12 EUR, Zľava: 15.00 %, Ušetríte: 1.79 EUR

 —

—

Súvisiace články:

• – Kniha týždňa – Anatolij Nekrasov – Omezující mateřská láska

• – Pocit odlišnosti

• – Na toto při výchově nezapomeňte

• – Rodičia vychovávajú generáciu narcistov a egomanov

• – Biologické předpoklady nošení dětí aneb proč je přirozené nosit děti vertikálně

• – Nechte na sebe působit pláč dítěte

• – Jak si zpříjemnit pobyt s dítětem v nemocnici