Naomi Aldort – Ať už dělá dítě cokoli, pořád se učí

Je přirozené, že když učiníme odvážný krok, dostaví se obavy a pochyby. Skočila jste z útesu a teď se musíte naučit létat. Vskutku, pokud chcete své dceři dát příležitost, aby se mohla sama celoživotně učit, musíte přejít po mostu důvěry přes rozbouřenou řeku mylných domněnek.

Jednou z těch domněnek je, že učení musí většinou vypadat jako poslouchání, čtení a psaní. Avšak mozek se nikdy nepřestává učit, ať dítě dělá cokoli. Většina dětí, má-li na výběr, zřídka sedí a učí se, protože to pro ně není efektivní způsob učení, přesto nikdy nepřestanou objevovat, jak svět funguje. Učení nejde zastavit, stejně jako nezastavíte dýchání: Můžete zabránit batoleti, aby se naučilo chodit a mluvit nebo aby si šlo jasně za tím, co ho zajímá? Může svou pozornost zaměřit na patlání si bramborové kaše do vlasů, pobíhání sem a tam nebo zírání na mravence. Ať už dělá dítě cokoli, pořád se učí. Učení skutečně nemá žádný fyzický projev, protože je to součást lidské podsaty v každém věku.

Dalším mýtem, který si často osvojíme, je ten o výuce „základů“. Staráme se ale někdy o to, zda umí Woody Alen matematiku, zda Virginia Satir umí chemii nebo Yoyo Ma biologii?  Pro jednotlivce je čtení, psaní a počítání nebo učební plán „pro všechny“ jen velmi málo důležitý, pokud vůbec. U nezávislého a samostatného dítěte dá každá potřeba a zájem vzniknout novému učení. Stejně jako potřeba chodit a mluvit, i potřeba uspět a zapojit se vede dítě ke čtení a ke všem tématům, která na své cestě shledává důležitými. Lidé se v každém věku naučí vše, co se ukáže jako potřebné pro jejich další cestu, přičemž do čistě akademických témat se ponoří většinou v dospělosti.

Také existuje názor, že výuka vede k učení a že dítě musíme nutit a uplácet, aby provádělo takové činnosti, které jsou definovány jako „učení“. Když dítě odeberete ze školy, musíte se těchto představ zbavit. Jsou určeny k ovládání a manipulaci dětí v nepřirozeném prostředí tříd a bojují proti přirozenému záměru dítěte. Nyní od tohoto boje můžete upustit, plynout se svou dcerou a respektovat to, kterým směrem se ubírá.

Není nic špatného na tom, že má dítě touhu si hrát, jelikož se jedná o nejúčinnější způsob učení u všech mláďat savců. Příroda to tak s učením zařídila. Hra poskytuje emoční chápání a zároveň nástroje pro sociální, tělesný a rozumový rozvoj. Je zajímavé, že všechny děti se mnohé z matematiky naučí hrou; počítají, dělí, násobí, sestavují stavby, směňují zboží apod.

Jen velmi málo z nich bude za celý život někdy potřebovat matematiku (kromě úplných základů) a ti, kdo ji potřebovat budou (pokud je nikdo nenutí), si buď už jako děti z vlastní iniciativy hrají s čísly, nebo se to sami naučí za pár měsíců na začátku dospělosti, až budou chtít. Ať už se vaše dcera zaměřuje na tanec, stavění z kostek, veřejná vystoupení nebo na hru na schovávanou, naplňuje si nějakou potřebu pro své vzdělání a dozrávání. Většina obav rodičů souvisí s tím, že očekávají určité věci v nesprávný čas a uniká jim hodnota toho, co děti dělají. To, že je vaše dcera schopná zvolit si hru, vypovídá o její síle a pochopení sebe sama.

Před pár lety se mnou jeden otec konzultoval skutečnost, že jeho dítě celé léto jezdí na kole kolem domu. Jak se ukázalo, chlapec se snažil přijít na kloub relativitě (mimo jiné) tím, že sledoval nepohybující se zeď, podél které jezdil. Pro rodiče by bylo povzbudivé a uklidňující, kdyby každá činnost měla tak jasný výsledek učení. Ale tak to není. Většina her se zapojuje do obrovské sítě vyvíjející se dětské mysli v procesu, který je pro nás neviditelný. Proto musíme o dítě pečovat, respektovat ho a důvěřovat mu a zároveň mu poskytovat užitečné nástroje a informace.

Možná vás překvapí zjištění, že to, co se dítě naučí ve třídě nebo v jiném vnuceném prostředí, je pro nás stejně neviditelné, jako když si hraje. Zřídka se naučí to, co se vyučuje, a pravděpodobněji se naučí „umění“ nátlaku, jak splnit úkol s minimálním úsilím, může se cítit naštvané, naučí se nedůvěřovat samo sobě nebo jak se zavděčit učitelce/rodiči nebo mnoho dalšího. Když však dítě jde za tím, co ho zajímá a baví, zůstává plně soustředěné, cílevědomé, váží si samo sebe a má pocit, že má svůj život ve vlastních rukou, a vlastně se učí něco, co ho posouvá dopředu.

Příbuzní, média, přátelé a okolí prověřuje každý den naši rodičovskou moudrost a my bojujeme s jejich hlasy uvnitř v nás, jak řekl E. E. Cummings : „Být jen sám sebou – ve světě, který ve dne v noci dělá, co může, aby s vás udělal cokoli jiného – znamená bojovat tu nejtěžší bitvu, jakou člověk může bojovat, a nikdy nepřestat bojovat…“

Vaše dcera nechce být „nikým jiným než sama sebou“. Byla jste natolik moudrá a odvážná, že jste ji vysvobodila z instituce, která usilovala o to z ní udělat „cokoli jiného“. Nyní budete muset dopřát té samé osvobozující důvěry i sama sobě. Neopírejte se o  běžné předpoklady o tom, co potřebuje znát. Chraňte její autonomii, aby mohla maximálně využít svou vlastní mysl a duši. Plánem její mysli je nalézt své vlastní, jedinečné a úžasné já.

—

©Copyright Naomi Aldort

           Naomi Aldort je autorkou knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi, která vyšla ve třinácti jazycích. Její sloupky s radami zveřejňují pokrokové časopisy o rodičovství po celém světě.

Naomi Aldort nabízí lidem po celém světě poradenství a konzultace po telefonu a Skypu týkající se dětí v každém věku, od kojenců po dospívající: kontaktní rodičovství; přirozené učení; mírumilovné a silné vztahy mezi dětmi a rodiči, sebeuvědomění, manželství a další. Produkty, telefonické konzultace, lekce na dálku (teleclasses) a bezplatný zpravodaj na adrese: www.authenticparent.com

Dvakrát do měsíce probíhají webové semináře Naomi Aldort se simultánním tlumočením do češtiny.

—

Překlad: Zdeňka Puková

Více zde: http://www.unschooling.eu/news/dite-si-cely-den-jen-hraje/

foto: https://en.wikipedia.org/