google27eaa3905ca3fee3.html

Dlouho již cítím, že zodpovědnost rovná se svoboda. Ale pořád mi něco malého unikalo, nedokázala jsem to dát výstižně do slov. Až poslední klientky mi ukázaly, jak se na to lze podívat, jak to mohu pojmenovat. Dotkly jsme se tématu ochrany před otěhotněním, volby, zda žít s mužem, otázky financí ve vztahu…

Pozoruji v různých tématech, hlavně ve vztazích, že se přestaneme vnímat. Propojíme se s druhým, rozplyneme se v MY a přestaneme vnímat osobní vjemy. Není to úplně bezpečné a v konečném důsledku to vede k velké ztrátě sebevědomí. Jsme pak velmi nejisté, velmi snadno zmanipulovatelné.

Jde to i jinak.

Můžeme se prolnout s druhým a přesto se vnímat… nevypínat, a to nikdy, své vnímání. Vždy bychom si měly všímat, co cítíme a hlavně tehdy, když je to v rozporu s tím, co nám druhý tvrdí. Slova jsou jedna věc a činy druhá.

Že to někdy neodpovídá, často není ani v momentální moci dotyčného, protože z velké části může reagovat ze svého nevědomí.Ale my musíme vždy věřit hlavně sobě. Vždycky je to na nás – dát důležitost tomu, co cítím.

Když vnímám, co cítím a dám tomu důvěru…, jsem plně zodpovědná za svůj život. I když se úplně uvolním, odevzdám, nic mi nebrání bděle vnímat. A rozhodovat se dle toho… pořád, v každém tématu. A pokud chci žít vztah, zcela jistě dělám i svá niterná rozhodnutí pro jeho existenci.

Každým takovým počinem si beru zpět svou sílu, takto mám k dispozici svoji moc… a tím pádem zjistím, že se nemám čeho bát, že si mohu důvěřovat, že když budu vnímat něco, co mi nedělá dobře, tak jsem schopná to řešit.

A ano – nesmíme zapomenout na Mysterium života samotného, že někdy vzniknou naprosto neplánované situace, ve kterých najednou prostě jsme. Tento rozměr prostě nelze opominout a my ho můžeme jednoduše zahrnout do svého vnímání, že tu je něco, nad čím moc nemáme. Naopak se děje to, že čím víc vnímám a dle toho se rozhoduji, reaguji, tím víc se můj život stává mysteriozním. To znamená, že jsem schopna jít do velkých změn, přijímám nečekané výzvy.

A co se týká lidí: ve skutečnosti nikdo nade mnou nemá moc. Vnímám se, dávám tomu důležitost, věřím si, rozhoduji se – tím vším jsem svobodná.

Svoboda je ten nejkvalitnější výběr toho, co cítím uvnitř, toho, co si přeji, co si přeji v hloubi duše. Nejsem ani bezmocná ani nemocná. Jsem mocná. Moc přináší volby, možnosti reakcí…, různosti cest… A čím víc vnímáme, tím více variant můžeme vidět. Že to nemusí být takhle, ale i tak, tak a tak. Obrovské pole možností.

Říká se, že moc nese zodpovědnost. Já mám pocit, že je to právě naopak. Naše osobní zodpovědnost nám dává skutečnou moc. Jiný druh moci. A tím svobodu.


Súvisiace články:


 

(Prečítané 211 krát, 1 dnes)
 

One Response to Trochu jiný pohled na zodpovědnost

  1. milanpu píše:

    Áno, zodpovednosť súvisí so slobodou. Zodpovedný človek nepociťuje potom ani ostrie, ktoré spôsobujú následky nezodpovedného konania. Pri nezodpovednom konaní môže počítať s tým, že musí raz proti svojej vôli prijať to, čo zasial. Vtedy si nevyberá, vtedy musí.