google27eaa3905ca3fee3.html

hubble

Takže začneme před začátkem…
Jelikož čas je funkce projevené reality (neboli světa, ve kterém žijeme), opravdu se dá mluvit o „čase“ před „začátkem“. Mám na mysli onen neurčitý stav bytí, jenž existoval „předtím“, než vznikl vesmír, ve kterém žijeme.

Z jakéhosi důvodu, možná na základě nějaké paradoxní, subjektivní vlastní volby, Bůh zjistil, že je. A nejen to: že je tím jediným, co je. „Já jsem!“ oznámil sám sobě – a byl.

A jelikož tato bytost byla to jediné, co existovalo, měla na práci jen jednu věc: být sama sebou. Nebylo kam jít, nebylo co dělat a zcela určitě nebylo s kým mluvit či jinak sdílet onu jedinečnou zkušenost bytí. A jelikož Bůh věděl, že je to jediné, co existuje, věděl také, že se nemusí ničeho obávat; zvolil si tudíž být sám sebou plně, komplexně a dokonale.

A tehdy vše začalo. Ze singularity, jež je Bůh, vytryskl proud čiré energie, která se šířila v radiálních paprscích matematických permutací, neustále proudila a měnila se. Jak tato energie expandovala, zrodil se prostor a čas. Energie začala rychle měnit formu; chladla a seskupovala se do nových a nových energetických vzorů, existujících předtím jen potenciálně, ne doopravdy. Právě tento ohromný akt sebevyjádření přivedl realitu z potenciálního stavu, jenž existoval v Boží bytosti, do současného stavu „skutečného“ vesmíru a reality, v níž se nacházíme dnes. Byl to začátek fraktálních permutací energie, utvářející sebe sama do souvislých vzorů.

Jak energie chladla a stávala se stabilnější, začala se formovat do nejzákladnější geometrické formy: do koule, přesněji do mnoha
koulí. Koule je základ, protože při ní jsou všechny body energetické struktury stejně vzdálené od středu neboli singularity, která
je Bohem. Energie raného vesmíru se tedy ochlazovala a stabilizovala; koule, variace koule i další sférické energetické struktury
se staly základními stavebními prvky reality během procesu, při němž se energie dostávala ze stavu potenciálních možností do
stavu realizace neboli zhmotnění a skutečnosti.

Dnes tyto základní energetické struktury nazýváme kvarky, subatomární částice, elektrony, protony a podobně; je to všechno vlastně opakování vzorů základní fraktální geometrie.

Viac v knihe:

Martin W. Ball – Bůh v těle

Toto je kniha, ktorá predkladá fascinujúce názory na podstatu vesmíru, Boha, vznik života a evolúciu.
Všetko, čo zažívaš, sú len rôzne aspekty teba samého – a teda možnosť lepšie sa oboznámiť s vlastnou energiou. Toto pochopiť a akceptovať znamená prijať zodpovednosť za svoj život, za svoju realitu, za seba samého. Až tým sa človek stáva dospelým, získa vytúženú slobodu a začne žiť naozaj autenticky.

Boh nemá na prácu nič iné, len byť plne sám sebou prostredníctvom vedomých, telom vybavených bytostí. Tento sprievodca, ako knihu nazýva jej autor, vám to presvedčivo vysvetlí a ponúkne vás, aby ste si to nielen konečne naplno uvedomili, ale aj pekne užili!

Názory a skúsenosti Martina Balla sú spojené s látkami meniacimi vedomie, takzvanými entheogénmi. Časť knihy sa zaoberá možnosťami ich využitia a praktickými radami, ktoré je dobré mať na pamäti, ak chcete takýto zážitok vyskúšať.

Predovšetkým je to však kniha o tom, ako Boh postupne hľadal, vymýšľal a vytváral čoraz dômyselnejšie telá, v ktorých by sa mohlo usídliť co najvyspelejšie vedomie. Riadil sa pritom matematickými princípmi a geometriou fraktálov. Samotný Boh aj človek ako boh v tele je „energetická fraktálna bytosť“, ktorá má byť čo najautentickejšie sama sebou. Človek v  bežnom stave vedomia je vlastne zmeneným stavom Božej mysle. A človek v zmenenom stave vedomia je normálnym Božím vedomím! Zdá sa vám to príliš uletené? Prečítajte si toto nezvyčajné, avšak veľmi dobre podložené pojednanie, a pochopíte, že je to vlastne úplne logické!

Pôvodná cena: 8.60 EUR, Naša cena: 7.74 EUR, Zľava: 10.00 %


Súvisiace články:


foto: https://en.wikipedia.org/wiki/Space_exploration


 

(Prečítané 399 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.