EPILEPSIE. Příběh z mé praxe.

Tato osmadvacetiletá žena mě zaujala svým vnitřním klidem a otevřeností. Krásná a oduševnělá bytost. Od patnácti let jí trápily epileptické záchvaty.

Erika patří do kruhu klientů žijících v Anglii, kde občas pracovně jezdím. Většina mé zdejší klientely odešla do Anglie ze stejných důvodů. Zvolila si útěk před svými problémy, nejen finančními a vztahovými, ale především útěk před sebou samotnými. Potíže je ale pochopitelně dohnaly – před sebou přece utéci nemůžete. A dokonce byli podrobeni ještě daleko těžším lekcím a zkouškám. Zároveň ale věřím, že se přijeli karmicky dočistit a uzavřít své reinkarnační zatížení.

Jak občas říkám: „Pachatel se vrací na místo činu.“

Anglie je krásná a mystická země a na jejím území se toho za tisíce let odehrálo mnoho. Bylo zde napácháno mnoho zla, neustálé boje o území a o moc. Za zdmi fascinujících hradních staveb se dělo mnoho strhujících a emočních dramat plných lásky, touhy, bolesti, žalu, tragédií, násilí a jen sám Bůh ví, čeho ještě.

Já sama mám k této zemi již od dětství silné pouto. V regresích i při pobytu v Anglii jsem také pochopila proč. Na Britských ostrovech jsem prošla velmi silnou reinkarnační poutí. Byla jsem obětí i pachatelem. Silně přitahována těmito hlubokýmii kořeny jsem doslova hltala každičkou stavbu, pastvinu, půdu a vdechovala vzduch, jako by to byla ta nejlepší potrava.

Unášena silnými emočními pochody jsem také s těžkým srdcem odjížděla zpátky do Čech, ale zároveň jsem byla vědoma toho, že nesmím lpět na starých věcech a situacích a že už nemohu s nostalgickým pocitem rozpitvávat minulost. Musím brát vše tak jak je a jak bylo. Mé poslání je pomáhat vést lidi a sama bych měla jít příkladem toho, na čem s nimi pracuji. Na odpoutání se a propuštění minulosti.

Život je tady a teď. Žít přítomným okamžikem a nepitvat minulost. Žít v porozumění a lásce. V odpuštění a důvěře. Pochopit, že nic se nám neděje náhodou.

Erika to zcela dobře chápala, jen potřebovala dojít ke zdroji příčiny, proč trpí od svých patnácti let epileptickými záchvaty, které se v posledních letech pobytu v Anglii zintenzivňovaly a byly častější.

Její velkou oporou je bratr. Mohu s upřímností konstatovat, že jsem krásnější a hlubší sourozenecký vztah nikdy ve svém životě nezažila. Opravdu velké pouto pomoci a porozumnění.

Epilepsie Eriku hodně trápila. Byla ze svých záchvatů nešťastná.

S rodiči má velice harmonický vztah, zejména s tatínkem. Když o něm hovořila, tvář se jí celá rozzářila a vyprávěla mi, jak je jejich otec milující a oduševnělý člověk a jakou v něm mají oba velkou oporu. Zajímající se o duchovní a ezoterickou oblast, ale v opozici se svou ženou, která je sice hodná, leč stále racionální a občas své děti a svého muže zcela nechápe.

První epileptický záchvat měla Erika v patnácti letech. Byla s kamarádkou na brigádě na motorkářském srazu, kde měly prodávat vstupenky. Ten den byla unavená, spala málo a od rána nic nejedla.

Další záchvaty se opakovaly vždy, když byla pod emočním tlakem, také unavená, smutná, zažívala období strachů ze změn a mívala výčitky svědomí. Jednoduše v obdobích vypjatých situací.

Je důležité dodat, že při prvním záchvatu měla mimotělní zážitek. Vybavila si, že padá tváří k zemi a pak jakoby vyšla ze svého těla a pozorovala vše shora. Viděla, jak se k ní všichni sbíhají, volají záchranku, policisté se jí snaží vytáhnout zapadlý jazyk a nakládají jí do sanitky.

Později jsem pochopila, proč se tak stalo. Nejednalo se o posmrtný zážitek, ale o spojitost s minulým životem. 

Erika se dostala po uvolnění celého těla a po otevření podvědomí ihned do minulého života a popisuje, co vnímá a cítí.

,,Jsem v nějaké místnosti, mám bosé nohy, na sobě bílou košili, mám veliký strach, nohy i ruce mám studené a je mi zima.“

Přitáhla si k sobě blíž deku, kterou byla zakrytá, a pokračuje: ,,Jsem malé děvče, je mi asi sedm let, někde jsem, nevím kde, vím, že jsem se ztratila, mí rodiče mě hledají. Cítím, že o mně mají veliký strach. Jsou tak hodní, tolik je miluji. Někdo mě sebral, nějaký chlap, vidím dřevěné stěny, jako v nějaké stodole, je mi zima, ležím přivázaná ke stolu.“

Vracím ji na začátek této události, ať se podívá, jak se tam dostala a proč tam je.

,,Hraju si venku na zahradě, svítí sluníčko, maminka věší prádlo a pak jde dovnitř do domu, máme takový hezký dřevěný domeček, bydlíme v malé vesnici, cítím, že je to někde tady v Anglii, asi osmnácté století, pak přijíždí nějaký muž ve voze s koněm a volá na mně, prý potřebuje s něčím pomoct, poradit, pak mě bere na ten vůz a někam odváží, jsem zvědavá co mi chce ukázat, nejedeme daleko, jsme stále u nás ve vesnici, proto nemám strach, ale pak mě chytil a táhne mě do stodoly a přivazuje ke stolu, kolem je spousta nářadí.“

Dýchá intenzivněji, mlčí. Začne s sebou škubat a propadá v pláč.

,,Tolik se bojím, stále prosím o pomoc, chci rodiče, vím, že mají o mně velký strach, on mi ubližuje, moc to bolí a nevím proč to dělá, dělá to stále a stále, vím, že to dělal i více dětem, nejen mi, jezdí od města k městu a všem tak ubližuje. Bože, proč to dělá? Je mi špatně, všechno mě bolí.“

Zůstává tam sama několik hodin, zřejmě ten muž dostal strach, odjel na jiné místo, protože věděl, že lidé z vesnice vše prohledávají, aby ji našli.

Nakonec nacházejí. Rodiče jsou strachy bez sebe a pohled na jejich zuboženou malou dceru jim rve srdce. Přesouváme se dále a vypráví, že umírá ve svých dvanácti letech na následky dlouhodobého vnitřního poškození, které jí způsobil. Nikdo jí nemůže pomoci. Největší starost jí dělá to, že muže, který ji tolik ublížil, nikdy nechytili a ubližoval tak dále i dalším dětem. Popisuje svou smrt a přichází uvolnění. Přesouvá se automaticky do jiného života.

,,Letím v letadle, jsme vojáci, letci, přistáli jsme před lesem, střílí se, je to hrozné.“

Aha, říkám si, tady někde bude příčina její epilepsie, určitě to přijde. Obvykle má souvislost s válkou, bombardováním, šokem.

,,Střílí se a my běžíme, stále běžíme tím lesem, chceme jít domů, k rodinám, máme před sebou dlouhou cestu, bojíme se, protože za dezerci je smrt, ale nám je to jedno, pořád jdeme a jdeme.“

Po několika dnech cesty se dostává domů ke svému otci a ten je skrývá po dobu války, která je stejně za nedlouho u konce. Dožívá se vysokého věku, umírá na stáří a podle mých výpočtů se Erika reinkarnovala do nynějšího života velice rychle.

Mrzí mne, že ani tento život nám neodhalil příčinu její epilepsie. Mé podezření na souvislost epilepsie s válkou se nepotvrdilo.

Zahajuji obšírnější pátrání a snažím se chytit stopu, která nás dovede na místo činu. Procházíme ještě dalši dva životy, ale nezrcadlí se tam nic významného. Rychle přemýšlím a pak jdu na věc z jiného úhlu.

Říkám jí: ,,Eri, zkus se nacítit do dob, kdy jsi mívala záchvaty. Vybav si ty nejsilnější a zkus mi popisovat i prostředí kolem sebe v momentě, kdy se ti stávaly.“

Prošla jich asi sedm a většina z nich se stala v koupelně.

“Eriko, běž hlouběji a vnímej tato slova: voda, koupelna, umyvadlo, tekoucí voda, bílé stěny.“

Opakovala jsem to stále dokola.

,,Co cítíš při těchto slovech?“ ptám se.

,,Nevím, ale je mi nějak divně, vidím kovové nádobí plné vody, něco mám na hlavě a sedím v křesle. Je dřevěné a jsem připoutaná, kolem mně stojí lidé v bílých pláštích, stále na mně křičí, ať jim řeknu, kde jsou.“

,,Kdo?”

,,Ti lidé, co jsem je ukryla před nimi, chtěli na nich dělat nějaké pokusy, pokud jim to neřeknu, tak mě zabijou, něco mi dávají na hlavu , nic jim nepovím, jsem tady už mnoho dnů, ale ze mně nic nedostanou, klidně ať mě zabijí, ale chci je zachránit, vědí, že jim to neřeknu, nechci, aby na nich dělali výzkumy, pouští do mě proud, škubu sebou, Bože to je strašné, nedá se to popsat, jako by se mi trhalo celé tělo na kusy a hlavně hlava.“

Celá se třese a její tělo na její vyprávění reaguje silným škubáním. Po chvíli se zklidňuje a popisuje lehkost svého těla a už se na sebe dívá shora. Umírá. Procházíme tento život ještě několikrát do fáze naprostého uvolnění.

Tak a byli jsme doma. Lidově řečeno.

Erika ihned reaguje a vše sama rekapituluje. ,,To je neskutečné! Takže proto mám ty záchvaty, byla jsem tam už hodně vyčerpaná, vůbec jsem nejedla a nespala několik dnů, měla jsem o ty lidi strach, měla jsem tam podobný strach jako občas mívám, když přijde nějaká životní změna, jsem pod tlakem a ve stresu a v podstatě moje tělo na to reagovalo i nyní v tomto životě.“

Ano, tam byl ten spouštěč emočního prožitku. Vyvolal v ní starou vzpomínku a reagoval na to záchvatem. I mimotělní zážitek byl reakcí na prožitek v minulém životě a její podvědomí si připomnělo úlevu, když vystoupilo z těla, aby se cítila bezpečněji, tak jako to bylo při skonu v životě minulém. Všechno do sebe hezky zapadalo. Přišla oboustranná úleva.

Vrátily jsme se k rekapitulaci životů. Uvědomila si, že člověku, který ji týral a znásilňoval, musí odpustit. Provedly jsme tedy hluboké odpuštění. V tehdejších rodičích poznala své nynější rodiče a úlevou se rozplakala, jelikož si uvědomila, že jsou nyní opět spolu, aby si svou lásku vzájemně vynahradili za minulý, prožitý život, kdy byli rozděleni a velmi tím všichni utrpěli. Ne nadarmo se říká, láska vždy zvítězí.

Také její bratr Radek záhy po Erice podstoupil regresi a při vyplňování dotazníku na téma rodiče opakoval stejná slova jako jeho sestra. Oba je moc miluje, váží si jich. Jen jednou měl nepříjemný zážitek.

Bylo to v období dospívání a nepřišel domů včas tak, jak měl. Dostal od obou rodičů velký výprask. Absolutně to nechápal. Nikdy na něj ruku nevztáhli a to občas taky zarebeloval. Jen se opozdil a své rodiče nepoznával, v jakém byli afektu. Později se mu pochopitelně omluvili. Měli o něj velký strach a báli se, že se mu něco stalo.

Tady mi to udělalo cvak. Zareagovala jsem slovy: „Radku a já vím proč, tvoje sestra byla unesena ze zahrady v jednom z minulých životů. Unesena jako malé děvče pedofilem, který ji držel a znásilňoval v nějaké stodole. Ve dvanácti letech zemřela na velké vnitřní poškození a rodiče tím hodně trpěli. Velice ji milovali. Byli to vaši současní rodiče. Chápeš, co tím chci říci?“

Šokovaně se na mně podíval. Pak přišla neskutečná úleva a pochopení celé situace. Podvědomí rodičů vypustilo informaci z minulosti. Nepopsatelný strach byl srovnatelný s pocity z tehdejšího života. Proto reagovali tak podrážděně. Zbili jej. Typická reakce na starý, potlačený zážitek. Zážitek plný strachu a hrůzy, že by mohli opět přijít o své dítě. Naprosto to chápal.

Ve své regresi také pochopil. Ale o tom to už v jiné kapitole. V příběhu Radka a jeho přítelkyně Andrey. Oba řešili své ego, strachy a pocity ze zklamání.

K epilepsii musím ještě zmínit, že tato nemoc nemusí mít příčinu v minulých životech, ale i v součastnosti. Stalo se mi již dvakrát, že se oba klienti dostali do svého prenatálního vývoje, zejména porodu, a tam jsme zjistili, že samotný porod byl naprosto dramatický. Jednoho tahali kleštěmi a druhý byl přiškrcen pupeční šňůrou.

Oba klienti prožívali neskutečný emoční šok a jejich podvědomí vyplavilo tuto vzpomínku v souvislosti s podobnými symtomy, které je provázely i v záchvatech. Došlo k emočnímu uvolnění.

I tato nemoc je jakási očista duše a vybízí člověka k tomu, aby něco ve svém současném životě změnil.

,,Není zatracení, to jen my ze sebe činíme zatracené.“

—

Autor – Ester Davidová

Více v knize – Kamická sinusoida

Tip redakce Eugenika na knihu:

Martin Schulman – Karmické vztahy – Výklad planetárních aspektů, které se mohou vyskytnout ve srovnávacím horoskopu partnerů. Uvedené interpretace mají nezvyklou hloubku a téměř mystický smysl. Poukazují na lekce, jimž se mají muž a žena prostřednictvím daného vztahu podrobit, i na potenciál, či naopak beznadějnost vztahu. Mimořádná přesnost výkladu je daná tím, že je každý aspekt uveden dvakrát – vzhledem ke konkrétní kombinaci pohlaví v páru, což je v astrologické literatuře naprosto ojedinělé.

Pôvodná cena: 7.90 EUR, Naša cena: 6.32 EUR, Zľava: 20.00 %, Ušetríte: 1.58 EUR

Súvisiace články:

• Duchovní příčiny nemocí

• Když k nám duše promlouvá

• Jak na nemoci

• PORODNÍ A PRENATÁLNÍ TRAUMATA I. (Další příběhové zamyšlení …)

• Nespokojenost, vztek, obviňování, nenávist

• Nedůvěřovala jsem lidem…

• Vztahové problémy. Zabíjí v nás ego čistou lásku