google27eaa3905ca3fee3.html

images (68)Marta mě vyhledala a poprosila o pomoc formou regresní terapie, jelikož měla již několik let silné menstruační bolesti, neustálé gynekologické záněty, časté cysty, provázel jí neustálý strach z porodu, ale k tomu se pojil silný únavový syndrom.

Svěřila se mi, že neustále potkává muže, kteří ji srážejí její sebevědomí, jsou na ni hrubí, sprostí a dokonce jeden z bývalých partnerů ji fyzicky napadal. Marta si to nechávala líbit a vždy partnery omlouvala, tím, že si za to může sama nebo slepě doufala, že se dotyční změní. Přišla na pokraji svých sil. Nejprve jsme se ve vzpomínkách vrátily do jejího dětství a puberty.

Když se dostala do dne své první menstruace, popisovala.

“ Bylo to hrozné, měla jsem strach, že zemřu. Nikdo mi nic nevysvětlil. Ve škole se mi smáli, jelikož jsem měla na sukni velký krvavý flek. Třídní učitelka si mě vzala bokem, skvrnu mi vyčistila, dala mi vložku a když jsem se na ni nechápavě podívala, bylo ji jasné, že nic o této záležitosti nevím.

Doma bylo všechno tabu. Můj otec upřednostňuje pouze mé tři bratry a holku nikdy nechtěl. Je despotický, má své zásady a mamka musí plnit jeho příkazy. Nechává si od něho spoustu věcí líbit. Nesmí na sobě dát cokoliv znát, ani bolest ani slabost. Vždycky mi vštěpovala, že my ženy máme muže poslouchat a nedat najevo jakoukoliv nevoli. Vložky u nás na záchodě nesměly být, otec říkal, že se na to nebude dívat a nezajímají ho naše ufňukané nálady a problémy.

U nás jsou témata sex nebo menstruace naprosté tabu. Když jsem přišla domů ze školy, v den prvních měsíčků a řekla to mamce, tiše mi podala balíček s vložkami a řekla, ať si ho někde schovám. Chtěla jsem od ní vědět více, ale nechtěla o tom mluvit.“

Marta se od té doby za menstruační cyklus i za své ženství velice styděla. Byla drobného vzrůstu, působila spíš chlapecky a kluci ve škole i její bratři se jí neustále posmívali. Schovávala své tělo za volnými věcmi, stříhala se nakrátko a působila jako malá šedá myška. Hlavně proto, aby od sebe odvrátila pozornost. Vnitřně odsuzovala druhá děvčata, která byla fyzicky vyspělejší a přitažlivější, strhávala na sebe pozornost chlapců a s dívkami otevřeně mluvily o svých cyklech i sexualitě.

Vedla jsem jí ve vzpomínkách ještě hlouběji a dále a dostaly jsme se do fáze jejího prenatálního vývoje.

Marta povídá.

„Je mi tady těsno a mám strach. Mám pocit, že to není až tak můj strach, jako strach matky. Má strach, že otce zklame a narodí se jí děvče. Také se mu dlouho bojí říci, že je těhotná. Otec chce po ní často sex, mamku to bolí a má k tomu silný odpor. Cítím, jak se pod tím tlakem, kterému čelí stahuje i její děloha a mě je z toho divě.“

Dále povídá, že otec neuznává žádnou neschopnost, matka nesmí ani v těhotenství odpočívat, musí dělat věci stejně, jako dřív a skrývá svou únavu.

„Ráda bych mamince ulevila, jen nevím jak. Mám strach se v břichu pohnout, abych jí nezpůsobila potíže a protože spí málo, nemohu také odpočívat. Nejraději bych s ní sňala celé její trápení. Svého otce již tam nenávidím! Je to tyran a nechápu, proč si to matka nechává líbit a zůstává s ním.“

V tu chvíli Martě dochází, že spoustu programů na sebe převzala od své maminky. Plodová voda a děloha nese spoustu informací a je citlivá na jakýkoliv matčin podnět. Vše se zaznamenává a dítě to nejen cítí, ale sdílí s matkou tentýž program, který si pak nese životem dále.

Marta si uvědomila, že i tam je příčina její neustálé únavy. Nenačerpala v děloze dostatek odpočinku, byla pod neustálým tlakem a ve střehu a to jí zůstalo dodnes. Neumí odpočívat, stále se hlídá a vše jí vyčerpává.

Uvědomila si, že jakmile začne pracovat na své ženskosti, buňky dostanou nejen nové informace, ale i podnět k regeneraci a následně únava začne ustupovat.

Cítila jsem, že mám jít s Martou ještě dále. Není náhoda, že si přitáhla do svého současného života tyto rodiče. Vždy si neseme kus stejné energie a programů i z jiných, silných minulých životů.

Vyzvala jsem ji, ať si vzpomene na život, kde potlačila své ženství.

„Stojím u oltáře, mám na sobě svatební šaty a vedle mě stojí muž. Mám k němu silný odpor. Je o dobrých 30 let starší než já a cítím na sobě jeho chlípný pohled. Mí rodiče mě provdali, jelikož se to musí. Láska nemá v tomto světě místo. Ženy jsou v područí mužů, musí muže ctít a poslouchat. Žena nic neznamená, má být muži kdykoliv po vůli, rodit mu děti a starat se o domácnost. Víc nesmí. Církev ženy považuje od zrození Evy za hříšnice a za trest musí sloužit mužům. Mí rodiče církev i slušné mravy ctí. Provdali mě v mých patnácti za muže a ani mi nedali na výběr. Majetek a moc jsou důležitější než city a láska.

Prohrála jsem, když jsem se narodila jako žena. Kdybych byla mužem, bylo by to jiné. Byla bych vážená a mohla bych cokoliv. Jako žena se silně nenávidím.“

Dále Marta vypráví, jak se na ni její manžel o svatební noci vrhnul. Navíc u toho byli přítomní i jiní lidé a jeden duchovní, představitel církve. Protože má její manžel vysoké postavení, musí tito lidé dohlédnout na to, zda bylo manželství naplněno. Taková je tradice. Cítila se ponížená a zneuctěná. Bylo to pro ni velice útrpné a bolestivé.

Manžel si ji pak bere každou noc násilím, nešetří ji nadávkami, musí snášet jeho chlípná přání a pohlavní styk jí bolí.

Marta se zcela uzavírá do sebe, poslouchá svého manžela na slovo, nechá se ponižovat a bezdůvodně fyzicky trestat. To i v těhotenství. Žádný klid, žádný odpočinek, její muž jí nešetří a domáhá se každou noc svého sexuálního nároku.

Marta mu porodí čtyři syny a jednu dceru, za kterou je ihned po porodu fyzicky potrestaná. Muž nešetřil ranami a nazval jí neschopnou. K čemu je mu dcera! Ženské jsou jen na obtíž a k ničemu. Bude se jí snažit co nejdříve dobře provdat, aby z toho vytěžil.

Marta popisuje, že umírá v téměř třiceti letech. Vykrvácí u svého šestého porodu, dítě se rodí mrtvé. Umírá nenaplněná, bezmocná, ponížená, plná bolesti, lítosti, nepochopení a také plná hněvu. Na osud, na muže a na nespravedlnost.

V tehdejším muži poznává svého současného otce a její jediná dceruška je její současná matka. Vše si dává hezky a rychle do souvislosti.

Po závěrečné rekapitulaci jsem vyzvala k velice klíčové vzpomínce. V posledních měsících ji praktikuji u všech svých klientů.

„Marto, rozvzpomeňte se na svůj důležitý minulý život, kde jste si zakázala být šťastná.“

Tato výzva stačila k tomu, aby se podvědomě přenesla do života, který byl nejen krásný, ale i útrpný.

„Jsem krásná žena, moc krásná, mám milujícího, moudrého muže a žijeme v symbióze s přírodou. Jedná se o nějaký hodně starý život, pohanský život. Ctíme přírodní a vesmírné zákony. Žijeme pospolitě, v komunitě. My ženy se nejen staráme o děti, tvoříme, ale jsme i výbornými léčitelkami. Vyznáme se v léčivých bylinách, umíme pracovat s myšlenkami, intuicí a muži nás obdivují a ctí. Jsme šťastní do té doby, než do naší vesnice vtrhnou křesťané, muže pobijí a nás ženy odvlečou a vězní. Pak nás představitelé církve odsoudí za čarodějnictví. Některé z nás umučí, další upálí. Moc se bojím smrti a raději odpřísáhnu, že jsem sešla z cesty. Má duše opouští zmučené tělo a zapřísahá se, že už nikdy nechce podstoupit něco tak hrozného. Vše jsem v sobě potlačila.

Mám ráda byliny, kameny, ráda bych si otevřela svůj obchůdek, ale bránil mi v tom vždy jakýsi strach. Nyní vím, že se nemám čeho bát. To je minulost. Nyní je má duše svobodná. Cítím, že se musím změnit. Změnit i svůj zevnějšek a být více ženou“

„Přesně tak Marto, určitě to udělejte“ povzbuzuji jí. „Nebojte se změny, vnější i vnitřní, právě ta vám pomůže probudit a vyléčit vaše ženství.“

„Nechám si narůst vlasy, dlouhé vlasy, po kterých už tak dlouho toužím a změním šatník“ reaguje na mou výzvu Marta.
„A nedivím se, že jsem do svého současného života přitahovala muže, kteří mě energeticky stahovali dolů, vždyť oni mi v podstatě ukazovali cestu. Také byli plní strachu a neměli se rádi. To samé mí rodiče. Vinila jsem se a styděla se být ženou a není divu, že na to reagovalo i mé tělo, tedy má ženská oblast a když jsem měla stále problémy a bolesti. Potlačené ženství křičelo o pomoc.“

Marta si byla plně vědoma všech souvislostí. Důležité bylo ještě hluboké odpouštění sama sobě, svým rodičům a mužům. Jakmile jsme odpuštění učinili, Martě se ulevilo a přešli jsme k dalšímu důležitému kroku.

„Marto, nyní se zkusíte zaměřit na energii vaší dělohy a ženských orgánů. Podíváte se na ni svým vnitřním zrakem. Zkuste mi ji popsat, jak vypadá a jaký z ní máte pocit.“

„Je šedá, neživá, stará, zklamaná a bolavá.“ Povídá po chvíli.

„Dobře, tak si nyní přestavte, že do svého lůna posíláte mnoho krásné, léčivé a láskyplné světlo, které vše nejen čistí, ale i léčí. Nechte tu energii působit a představte si, jak vaše ženství krásně roste, sílí a je plné života.“

Nechala jsem Martu v tichu si vše vizualizovat a po pár minutách se začala usmívat.

„Jéé, to je nádherné, cítím teplo a vše ve mně příjemně pulsuje a rozpíná.“ Říká s nadšením.

„Skvělé Marto, a nyní přejdeme k poslednímu kroku. Uděláte si tzv. rituální porod – projdete si svým znovuzrozením. Dovolíte znovu se narodit. Představte si, že se vyvíjíte ve svém vlastním lůně naplněné láskou, tvořivostí, zdravím, něhou, krásou a moudrostí. Tvořte si sama své vlastní pozitivní programy. Taktéž i porod si vytvořte krásný, lehký, přijměte sebe sama, jako ženu, jako tvořitelku, zdravou, krásnou a láskyplnou.“

Nechala jsem Martu v klidu, o samotě. K tomu jí doprovázela hluboká, mystická hudba.

Jakmile jsem vešla Marta se usmívala.

Cítila se krásně, klidná, vyrovnaná, smířená, naplněná radostí a pozitivní energií.

Na závěr jsem ještě dodala.

„Marto regresí nic nekončí. Zkuste si celé dnešní sezení sepsat, svěřte to papíru a mohu -li vám poradit, veďte si deník. Zapisujte si nejen své menstruační fáze, ale i své nálady, emoce, chutě, tělesné pocity, sny, zaměřte se na to, kdy je vaše tvořivá energie na vrcholu a kdy zase klesá. Vnímejte a naslouchejte svému tělu a dopřejte mu to, na co má chuť. A zkuste být na nějakou dobu sama. Nehledejte žádného partnera. Ten správný přijde, ale až budete celistvá, uzdravená a v souladu sama se sebou. Nyní se hýčkejte a rozmazlujte. Dejte si pauzu, uvidíte, že bude prospěšná. Nezapomeňte, že to, co budete vysílat ze svého nitra, to budete přitahovat. A hlavně si dovolte být šťastná!

Více zde – http://esterdavidova.com/


sad businesswoman


Súvisiace články:


Tip na knihu:

Marsha Lucas – Přeprogramuj svůj mozek na lásku – Neuropsychologička a psychoterapeutka vám príjemným, vtipným a zrozumiteľným spôsobom vysvetlí, ako funguje váš mozog vo vzťahoch. Lepšie tak pochopíte, ako ste dospeli k svojim súčasným vzťahovým vzorcom, a naučíte sa, ako si svoj mozog účinne preprogramovať. Zistíte, aké vnútorné pochody nám vlastne prebiehajú v mozgu; ako si výrazne zlepšiť schopnosť nadväzovať a pestovať uspokojivé vzťahy; čo stojí za chorobnou úzkosťou zo záväzkov – to všetko doplnené množstvom príkladov zo života a praktickými návodmi. S pomocou uvedených návodov a meditačných cvičení dokážete zmeniť navyknuté reakcie vo vzťahoch, založené na strachu; vybudovať si emočnú odolnosť; užívať si krajšie milovanie; pochopiť a zlepšiť svoje prežívanie lásky.

Ukážka: Vraťme se nyní zpátky k Julii. To, že intelektuálně chápala souvislost se svými zážitky z dětství, bylo dobré, ale nestačilo to. Poté, co jsme probrali dilema, které měla v mozku uložené, proč u ní dochází ke zkratu a není schopna zůstat ve vztahu, začala s pravidelnou meditací na všímavost. Julia pociťovala postupné a trvalé zlepšování. Dokázala se ve vztazích správně rozhodovat, místo aby z nich v panice prchala. Po roce přijala Gregovu nabídku k sňatku.

Pôvodná cena: 9.20 EUR, Naša cena: 6.90 EUR, Zľava: 25.00 %, Ušetríte: 2.30 EUR


(Prečítané 3 088 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.