Výlet mimo telo

Keď som mal približne dvanásť rokov, v jednu (hádam náhodnú) noc sa so mnou začalo diať čosi veľmi zvláštne. Vtedy, keď sa mi to stalo po prvý krát, som si ľahol a po chvíľke zaspal ako každý všedný večer. Ale čo sa mi stalo potom v noci, bol pre mňa jeden z najnepríjemnejších zážitkov, ktoré som vo svojom živote zažil.

Pamätám si, že som sa zrazu zobudil na akýsi bzukot a o pár sekúnd som zistil, že tento bzukot vychádza ako keby zo všetkých strán (prirovnám to k efektu slúchadiel). Ten bzukot by som prirovnal k zvuku zapnutej cirkulárky, ktorá beží na prázdno, alebo k šumeniu v ušiach po tom ako opustíte hlučnú miestnosť, ale tento šum bol tisíc krát silnejší. Tak a tento bzukot bol zo začiatku docela tichý a jemný ale postupne začal byť stále intenzívnejší, až tak že som to nemohol vydržať a tak som chcel otvoriť oči a sadnúť si na posteľ. Následne na to zisťujem, že nemám žiadnu kontrolu nad svojím telom, proste som bol totálne paralyzovaný. V tomto strašnom stave keď mi nepretržite bzučalo v hlave a nemohol som sa ani pohnúť ma zachvátil strach, a následne ako som dostal strach, začal bzukot aj paralýza ustupovať, až to úplne odišlo a ja som bol zase ihneď v stave spánku. A toto sa mi stalo 1 až 3 krát za noc a takýchto nocí bolo asi 3 až 5 krát do roka. Vzoprieť tomu sa mi podarilo len pár krát, ale prerušiť to nikdy…

Najzaujímavejšie na tomto je, že som sa o tieto nočné paralýzy začal vážne zaujímať až v 19 rokoch môjho života. V tomto roku to bolo najintenzívnejšie. Paralýza vtedy prichádzala aj tri – štyri krát do týždňa, takže som si ráno spomenul, čo sa v noci stalo a postupne som sa začal na všetko rozpamätávať. Začal som na internete hľadať informácie o tom, čo sa to so mnou vlastne deje a prečo.

Zistil som, že nie som jediný komu sa to v takomto veku deje. Zo začiatku mi bol nápomocný blog Helar a diskusné fórum 3oko, kde som našiel ľudí, ktorým sa stáva to isté čo mne.

Hanyman:
To bzučení slyšim taky když jdu spát lehnu všude ticho a najednou bzzz nebo jako by někdo cinknul a doznívá to asi tak dvě minuty ale hýbat tělem jsem mohl (alespon myslim protoze jsem to nezkousel) rekl jsem si ze to slysim energii (coz je mozna blbost)
pak mi to ani nevadilo proste jsem to poslouchal.

A takýchto príkladov by bolo…
Tak som teda skúsil zaslať mail konkrétnym osobám, ktoré tento stav zažili a ktoré ho aj využili napríklad k Astrálnemu cestovaniu (AC). Na fóre 3oko som dostal takéto odpoveďe k môjmu zážitku:

– Je to normálna súčasť tranzového stavu, ktorý môže vyústiť do mimotelového zážitku (AC). Rozhodne by som sa voči tomu nebránil a tak isto to nie je žiadny útok.

– Mnoho ľudí zažíva spontánne AC bez toho, aby o ňom niečo vedeli. Otázka ani tak nie je prečo ale skôr čo s tým. Na túto otázku si musíš odpovedať sám.

– Spousta lidí se o to marně snaží a tobě se to stává spontánně, buď rád a využívej toho ke vstupu do AC.

E-mail od Martina Hogenauera z Česka, ktorý sa venuje AC už niekoľko rokov bol po opísaní môjho zážitku veľmi presný ako sa neskôr ukázalo:

Ahoj

To se mi také stávalo. Až začneš zkoušet astrální cestování, a budeš k tomu chtít využít tento stav, tak ho vlastně začneš chtít – no a tím se postupně začne ztrácet, časem se už nebude objevovat.

Postupne som začal študovať všetko o AC a ako mi tento stav nemu môže dopomôcť.

Zverejním tu ako Martin Hogenauer využil túto paralýzu k AC (cestovaniu bez hmotného tela):

Předtím, než popíšu svůj výlet mimo tělo bych se chtěl zmínit o jedné věci: Již od 11 let se mi stávalo v noci toto: Šel jsem spát, ale nemohl jsem usnout, stále jsem se převaloval v posteli a přemýšlel o všem možném. Stále jsem si říkal, že chci usnout. Nic nepomohlo. Stávalo se to většinou kolem 2 nebo 4 hodiny ráno. Uvnitř své hlavy jsem uslyšel:”Bzzz”. Poprvé mě to vyděsilo, říkal jsem si, co to je. Později mi to už nevadilo, signalizovalo to, že hrůza teprve přichází. Dál jsem se převaloval v posteli a asi tak jednou za 2 minuty mi takto zabzučelo v hlavě. Asi po 10 minutách jsem zavřel oči a zjistil jsem, že se nemohu hýbat. Bylo to pro mě strašné. Snažil jsem se tomu ubránit, alespoň trochu se pohnout. Nic se nedalo. Pokoušel jsem se hýbnout rukou, nic. Pak jsem se snažil otevřít oči, taky nic. Ani jazykem jsem nemohl hýbat. Tento stav trval asi 2 minuty. Děsivé dvě minuty. Pak se chvilku nic nedělo. Pak opět to samé. Opakovalo se to asi 5x. Tyto příhody se mi stávali zpočátku jednou za měsíc, později jednou za asi dva měsíce. Opravdu si na to nešlo zvyknout, vždy, když jsem nemohl usnout, začal jsem se bát, že to přijde. Od okamžiku, kdy mi poprvé zabzučelo v hlavě jsem se bál zavřít oči. Nemohl jsem přijít na to, čím to je. Vymyslel jsem si spoustu teorií, třeba i (teď se tomu musím smát, ale předtím mi do smíchu nebylo ) to, že přilítli mimozemšťani, začali mě paralyzovat a pak na mě chtěli dělat pokusy. Tak po roce těchto zážitků mě napadlo, co kdybych zkusil opustit tělo? Poprvé jsem netrpělivě očekával “tu” věc. Přišlo to opět jedné noci. Když jsem se poprvé nemohl pohnout. Tak jsem se uklidnil a řekl jsem si něco jako:”Chci opustit svoje tělo.” Trochu jsem to spojil i s vizuální představou. Vůbec nic se nestalo. Normálně bych to celé hodil za hlavu a řekl si, že tohle nikam nevede, ale tentokrát jsem to chtěl zkusit znova. Asi za měsíc se konalo to samé. Nemohl jsem se hýbat. Ležel jsem na boku na posteli. Jen nepatrnou myšlenkou mě napadlo: ”Chci ven!”, neřekl jsem to ( v duchu ), jen jsem na to pomyslel a hle !!! Vznášel jsem se u sebe v pokoji. Měl jsem z toho velkou radost. A hned jsem se chtěl někam podívat. Otočil jsem se napravo, ale k mému vyděšení se onen točivý pohyb nemohl zastavit. Točil jsem se dokola. Pak se mi nějak podařilo zastavit. Chtěl jsem proletět skrz okno ven na ulici, tam pak zamířit ke kamarádce do bytu, která bydlí naproti mě. Vyrazil jsem tím směrem. Asi jsem prošel oknem, nebo ne. Ale za ním. Mě obklopilo bílé světlo, jako by jste byly v místnosti s bílíma stěnama a bylo tam světlo. ( Omlouvám se, ale nedá se to dosti dobře popsat ). Pak už jsem se jenom ocitl ve svém těle a na tenhle zážitek jsem nemohl zapomenout. Bylo to mé skutečné první opuštění těla. Od té doby jsem se těšil na okamžiky, až zase uslyším v hlavě “Bzzz” Naneštěstí zmizeli. Od té doby jsem je měl asi tak 3x a konec.

Po horlivom štúdiu astrálneho cestovania som bol nedočkavý a bez akejkoľvek prípravy som sa pokúsil zažiť AC. No zažil som najčudnejší zážitok v mojom živote. Ľahol som si teda okolo 23:00 do postele, zhasol svetlo po ľavej ruke a začal som si vsugerovávať, že chcem astrálny zážitok. Sugestívnu formulku som si naozaj húževnate povedal asi 100 krát. Nasledovalo uvoľňovanie teľa ktoré vyvrcholilo v to, že som telo vôbec nevnímal a ani sa to nedalo. V tomto stave som začal myslieť na pre mňa tak známy bzukot v hlave. Stále som na neho myslel, ale nič sa neudialo. Bol som sklamaný, tak som zaspával. Keď som už spal, prebudil ma ten známy bzukot v hlave, ale tento nebol ako tie predchádzajúce. Počas celého bzukotu ma prevádzal tlak na celom tele, ktorý nedokážem opísať. Opísať sa len dá to, ako som cítil ako zovieram čeľusť. Ak teraz silno zakúsnete, budete počuť napnutie svalov. Tento zvuk som ja počul počas toho nesmierneho tlaku. Bzukot bol tak isto neznesiteľný, ale nechcel som aby to skončilo, nechcel som vlastne nič. Ja som nedokázal myslieť. Takýchto tvrdých paralýz prišlo po sebe tento ráz až 5. Pri posledných troch už sa fakt ten tlak nedal znieť a tak isto nemusím písať, že silný bzukot mi nebol dva krát príjemný.

A potom zrazu to prešlo a ja som ležal na chrbte. (Až v tejto chvíľke po roku od toho zážitku si uvedomujem, že ako je možné že som sa zobudil, keď vždy po nočnej paralýze znova zaspím?) Ako som tak ležal, tak som chcel zažať lampu, ktorú mám pri ľavej ruke zavesenú na stene. Náhle som zistil, že som úplne slabý, ale nakoniec sa mi podarilo stlačiť zapínač. V tej chvíli, ako som to spravil vyhodilo poistky a počul som ako vo vedľajšej izbe priam puklo v reproduktoroch rádia. To zobudilo brata. Počul som ako sa postavil a išiel najprv rozsvietiť hlavné svetlo, aby zistil ,čo sa stalo. Svetlo ale nešlo rozsvietiť a tak si ospalý išiel naspäť ľahnúť. Chcel som sa postaviť, ale tá slabosť mi nedovolila ani sa pohnúť. Začal som mať pocit, že nie som v izbe sám, mal som pocit že ma ,,niečo“ sleduje. Tak som aspoň troška naklonil hlavu k oknu. Mám tušenie, že som tam čosi videl. Tak som sa plný odhodlania (a pomaly už aj strachu), akosi nemotorne dokázal prevrátiť celé telo k oknu. Nič tam nebolo, tak som teda zavrel oči. Strach sa ale stupňoval, tak som ich znova otvoril. Zase nič. Tak som oči znova zatvoril ale už plný strachu.

Zase som ich otvoril, ale teraz som nevysvetliteľne dýchal ako po zadržanom dychu a ešte zarážajúcejšie bolo, že som bol otočený smerom k stene! V prvej chvíli mi napadlo, či som vlastne v realite. Tak som rýchlo rozsvietil lampu. Tá na moje prekvapenie svietila. Ďalej som sa hral s rukou a bol rád že v ňej mám silu. Posadil som sa na posteľ. Nemohol som uveriť v to, čo som práve zažil. Veď som zatváral oči otočený smerom k oknu a keď ich potom asi o 3 sekundy otvorím, som otočený k stene. Nemohol som veriť tomu, aké to bolo reálne. Bolo to také reálne, že som ani vlastne nevedel, čo bola ,,skutočná realita“. Tento zážitok ma v tedy aj dosť vydesil, ale teraz z odstupom času by som ho veru rád zažil znova. Bohužiaľ od toho zážitku už nikdy nebola žiadna nočná paralýza ani nič podobné.
Čo sa to vtedy stalo som sa pýtal mnohých, ale nikto mi nedal uspokojujúcu odpoveď. Možno je to tak dobre a možno nie. Takýto zážitok by som mohol všetkým priať, mohlo by to upevniť ich vieru v ,,nenormálne veci a stavy“ ale zase na druhej strane by to mohlo uškodiť ich psychike.

Z tohto môjho zážitku plynie, že ten kto naozaj veľmi chce niečo zažiť, tak niečo zažije. Nemusí zažiť presne to čo chcel, ale zažije niečo neočakávané čo mu môže dať tiež nejakú tú skúsenosť.

—

Zdroj + zaujímavé komentáre – http://www.um.zonax.sk/nocna-paralyza/

súvisiaci článok – Naučte se používat astrální telo

Výborná kniha o vedomom snení a astrálnom cestovaní – Vědomé snění pro začátečníky

—

—