Jasmuheen – Dalši výzkum prány, bigu a léčení
Otázka: Co je to Bigu, o kterém hovoří mistři čchi-kungu?
Odpověď Jasmuheen: Je to stav, do kterého se člověk spontánně dostane při praktikování čchi-kungu. V tomto stavu lidé nemusí jíst a obvykle ani pít. Bigu je stav, ve kterém může člověk fungovat v běžném životě, aniž by musel přijímat potravu. Standardní Bigu znamená minimální nebo žádný příjem tekutin. Základní Bigu – pití vody nebo džusu. Nestandardní Bigu označuje kromě pití vody a džusu i příležitostnou konzumaci šťavnatého ovoce a zeleninových polévek. Osobně jsem si v průběhu posledních dvanácti let dobrovolně vyzkoušela všechny tři úrovně Bigu. Mistři Čchi-kungu však přílišnou publicitu stavu Bigu neschvalují, neboť se domnívají, že většinová společnost ještě není tento fenomén připravená přijmout.
Otázka: Přiblížíte nám pojem čchi-kung?
Odpověď: Na webových stránkách http://www.qigong. net/ se píše: „Ve starověké Číně byli lidé nuceni tvrdě bojovat o své přežití a v průběhu toho postupně zjistili, že jim určité pohyby, duševní koncentrace a imaginace společně s určitým způsobem dýchání pomáhá přizpůsobit některé tělesné pochody. Časem bylo toto učení shrnuto a propracováno a předávalo se z jedné generace na druhou. Tak vznikl tradiční čchi- -kung. Čchi-kung je obvykle charakterizován jako souběžný trénink těla a mysli. Kultivace obou stránek osobnosti je hlavní náplní tradičního čchi-kung. Jeho styl se skládá z pohybů a nehybných momentů a jeho metodu charakterizuje kombinace mysli (vědomí), Čchi (bioenergie), těla a ducha. Tradiční čchi-kung je založený na principu cti a statečnosti. Harmonie můžeme dosáhnout jen tehdy, budeme-li čestní, budeme-li čest hájit, budeme-li mít vlídné a statečné srdce a charakter. Pouze tehdy dosáhneme tří stavů, které praktikování čchi-kungu vyžaduje: klid, pokoj a přirozenost. Čest a statečnost jsou hlavním klíčem k bráně čchi-kungu.“ Čestný život je také klíčem ke zvýšení průtoku prány naším tělem.
Otázka: Říkáte, že komunita čchi-kung provedla ohledně Bigu rozsáhlý výzkum. Můžete nám ho přiblížit?
Odpověď: V knize Vědecký výzkum Čchi-kungu na stránce 286 nukleární fyzik Lu Zuyin píše o stavu Bigu a o experimentech s lidmi, kteří nejedli až po dobu šesti let. Důkladný průzkum probíhal přímo za účasti jednoho z nejrespektovanějších a světově uznávaných čínských mistrů Čchi – dr. Yan Xin. V jeho přítomnosti se mnoha lidem přihodilo, že spontánně přešli do stavu Bigu také. Výsledky řady výzkumů jsou zaznamenány v čínštině. Ve skutečnosti bylo na téma síly a přínosu energie Čchi napsáno přes šedesát knih.
Otázka: Existuje nějaká společná hranice kalorického příjmu, která platí pro lidi živící se pránou i pro ty, kteří praktikují Bigu?
Odpověď: Podle vědeckých výzkumů, které měly za úkol změřit čchi-kung vyzařování, lidé ve stavu Bigu žijí z méně než 300 kalorií denně, aniž by zaznamenali jakékoli zhoršení zdravotního stavu. V říjnu 1987 se desetiletý Ding Jing dostal do stavu Bigu a byl v něm víc než šest let, přičemž potřeboval k životu jen 260–300 kalorií za den. U sebe jsme zjistili stejné výsledky, které popírají tvrzení moderní medicíny i vědecké poznatky. Já sama jsem se vždy v průběhu Bigu cítila ještě lépe než obvykle a vůbec nepochybuji, že existuje určitá síla, která je schopná mé tělo živit.
Otázka: Co považujete při čistě pránické stravě za nejdůležitější, jinak řečeno – v čem spočívá tajemství života z božského světla?
Odpověď: Po deseti letech výzkumu, osobní zkušenosti i rozhovorů se stovkami lidí, kteří pránickou výživu úspěšně praktikují, jsem došla k závěru, že existuje jedna jediná věc, na které vše závisí – a to je osobní vibrace. Nic víc, nic míň. Umožňuje nám dostat výživu z vnitřních zdrojů zpět do buněk, pokud to potřebujeme. Díky ní si dokážeme přitáhnout vnitřní i vnější pránu neboli čchi ve formě kosmického ohně, ákáši, či astrálního světla – což jsou hlavní elementy tvořící život. Bigu je jen vedlejší produkt toho, že získáváme přístup k paranormálním schopnostem – a to díky čistotě svého srdce, laskavému a soucitnému jednání s druhými, respektování božích zákonů a zapojení vyšších oblastí své mysli.
Otázka: Už jste popsala, jak přitáhnout více prány – například zvýšením kalibrace, změnou mozkových vln atd. Existuje podle čínského výzkumu ještě jiný způsob – mám na mysli zvlášť schopnost léčit a stav Bigu?
Odpověď: Cituji Eltrayena: „Odhaduje se, že běžně má člověk 14–15 miliard mozkových buněk, ale obvykle využívá jen 4–5 % z nich, nikdy ne více než 30 %. Dokonce i v průběhu stárnutí a výpadků paměti zůstává 80–90 % až do okamžiku smrti nevyužitých. Podle výzkumů člověk, který se vystaví působení vnější prány, aktivuje neurony v oblastech uložených hluboko v mozku. To ovlivňuje ty části mozku, kde je uloženo lidské vědomí. Výsledkem je oživení bioelektrických impulzů v těchto mozkových oblastech. Jinými slovy – při pránické stravě díky posílení bioelektrických impulzů aktivujeme těch obvykle nevyužitých 80–90 % mozkových buněk. V pránickém stavu se snižuje množství kyslíku, který potřebujeme. Naproti tomu se však zvyšuje plicní kapacita a schopnost kyslík absorbovat. Zároveň stoupá kapacita sliznic celého těla kyslík ukládat. V důsledku toho je pránický program efektivnější než atletický trénink. Běžec dlouhých tratí má velkou plicní kapacitu, ale také spotřebovává velké množství kyslíku. Proto pod vodou nevydrží příliš dlouho. Naproti tomu někteří lidé jsou schopni přežít i jsou-li pohřbeni v rakvi 6–7 dní. Tento fenomén lze jen obtížně vysvětlit na základě kapacity plic a spotřeby kyslíku, nicméně z pránické perspektivy je dobře pochopitelný. V pránickém stavu člověk nepotřebuje velké množství kyslíku. Pránické techniky zvyšují efektivitu vdechů, rozšiřují kapacitu plicních sklípků a zároveň snižují spotřebu kyslíku.“
Otázka: Jak je to možné? Existují pro to nějaké vědecky ověřené důvody, o kterých jste se ještě nezmínila?
Odpověď: Opět budu vycházet z Eltrayana: „Výzkumy se zmiňují o tom, že v určitých etapách ti, kdo se živí pránou, jedí velmi málo nebo vůbec. Jsou totiž schopni energii přeměnit a ke své výživě plně využít tu uloženou. Někteří dokonce ani nepijí vodu, protože tu mohou získat skrze póry v kůži. Vyvstává otázka, jak může člověk bez jídla přežít. Za prvé – mnoho živin obsahují jejich žaludeční a tělesné tekutiny. Za druhé – většina lidí má v těle výživné látky uloženy, ale málokdo je dokáže využít. Po mnoho dní je možné žít jen z absorbovaných přeměněných živin našeho těla. Není to otázka jídla, prostě vstřebáváme důležité látky jiným způsobem. Využijeme nastřádané živiny v našem těle a transformujeme je na tělesné a žaludeční šťávy. Dostaneme tak látky vysoké výživné hodnoty. Pránu nevstřebáváme pouze ústy a nosem. Existuje i mnoho dalších způsobů. Vodu jen nepijeme, světlo vnímáme i jinak než zrakem. Lidé praktikující pránickou výživu mají k dispozici takové formy energie z vesmíru, které běžný člověk neovládá. Proto jsou schopni vydržet po dlouhou dobu nejíst vůbec nebo jen minimálně, a přitom si zachovat velké množství energie. Pránické praktiky jsou tak optimální způsob ozdravení tělesného trávicího traktu. Vědecký výzkum se těmto úžasným metodám věnuje až v poslední době. Nejdále v tomto smyslu pokročili Číňané. Jejich desetileté úsilí je shrnuto do knih, jež jsou v současné době překládány do angličtiny, a jsem hluboce přesvědčena, že budou pro západní vědu velmi přínosné. Zároveň se domnívám, že nám zásadně usnadní odstranit problém hladomoru a nemocí v zemích třetího světa.“
Otázka: Existují ještě nějaké zdokumentované výzkumy případů Bigu?
Odpověď: Eltrayan odpovídá: „Ano, jedna čínská dívka v New Yorku byla ve stavu, Bigu od října 1987 poté, co se zúčastnila přednášky, na níž pránu vysílal jeden mistr. V té době jí bylo deset let. Po deseti měsících, kdy byla v Bigu stavu ji Čínská vojenská akademie nechala měsíc zkoumat osmi lékaři. Došli k závěru, že i přes extrémně nízký příjem kalorií a výživných látek vede běžný život, normálně roste a je zdravá. Lehce pracující člověk potřebuje 2 200 kilokalorií denně, ale její kalorická spotřeba se pohybovala mezi 200 až 300 kilokaloriemi za den. Podle kalkulací by na své denní aktivity potřebovala nejméně 1 500 kilokalorií denně. Tyto výsledky jsou pro moderní fyziologii velkou výzvou.
V roce 1998 mi novinář Štefan Janetzko dal článek, který byl myslím publikován v listopadu 1976 v německém Ezoterickém časopisu. Byl dosti podrobný a jmenoval se Sei wurden zu menschlichen Pflanzen (neboli Proměnili se v lidské rostliny). Autorem byl Von dr. Albert A. Bartel. Podíváme-li se také na práce dr. Karla Graningera, obsahují dokumenty o Marii Furtnerové z Frasdorfu v Bavorsku. 52 let pila pouze vodu z minerálního pramene, který vyvěral blízko jejího domu. Podrobila se třítýdennímu zkoumání ve Fakultní nemocnici v Mnichově, aby se prokázalo, že skutečně nejí. Po propuštění z nemocnice bez problémů ušla pěšky domů 60 km. Dalším příkladem může být Resl – Tereza Nuemannová, o které se zmiňuji i ve své první knížce. Žila v Bavorském lese v Konnersreuthu. Po 17 let jen pila svěcenou vodu. Rentgen ukázal, že má střeva tenká jako tužku. Pak to byla Anna Nasi, dcera farmáře z Deutenhofenu v Bavorsku. Badatelé se od její paní učitelky dozvěděli, že Anna už šest let pije pouze vodu. Po první světové válce si australský specialista dr. Karl Graninger všiml, že ne všem lidem zničily pracovní tábory zdraví. Pro některé byl půst, čerstvý vzduch, skrovná strava a absence kouření zdravotním přínosem. Myšlenka, že pro někoho válečné uvěznění představovalo strádání, a jinému prospělo, jej fascinovala. Mezi lety 1920–40 zkoumal fenomén nazvaný inedia paradoxa – čili život bez jídla. V západní Evropě objevil dvacet tři takových případů. Jednalo se především o ženy a děti, které žily bez jídla ať již kratší, či delší dobu. Bylo pro ně společné, že charakterově to byli lidé trpěliví, obětaví a zbožní.
Shrnutí: Předchozí výzkum uvádím, abych ukázala, že:
a) Lidé mohou přežít i s minimálním přísunem kalorií, podobně jako ve stavu Bigu.
b) Obyvatelé válkou postižených oblastí mohou nalézt vnitřní zdroje, ze kterých se dá žít, nehledě na okolnosti. Víře a důvěře nelze pochopitelně naučit, neboť k nim člověk může dojít pouze přirozeným způsobem během životních zkoušek.
Ačkoliv ještě nemáme k dispozici žádné výsledky aplikace programu prány v zemích třetího světa, osobně se domnívám a věřím, že úspěchu můžeme dosáhnout kombinací:
- Dechových technik – včetně pránického dechu.
- Solární výživy – v oblastech, kde je aplikovatelná.
- Životním stylem.
- Ovládáním mysli a prací se sílou myšlenky.
- Specifififickými vnitřními stravovacími mechanismy, které poskytují přístup k vnitřní výživné energii.
—
Článek z knihy: Jasmuheen – Využití prány
Novinky od Jasmuheen:
Jasmuheen – Pránická výživa – Žití ze světla – Kniha obsahuje pokyny k jednadvacetidennímu procesu pro přechod na pránickou výživu podle Charmaine Harley. Fascinující příběh, jakým způsobem se autorce podařilo opustit fyzickou stravu a přejít čistě na výživu ze Světla. Pránická výživa není půst. Jde o to přepnout se do stavu vědomí a vědění, že naši skutečnou obživu nám přináší kosmické světlo, které dává život všemu. Ačkoli dříve býval tento stav bytí vyhrazen či přisuzován jen světcům, díky procesu, který tato kniha popisuje, se dnes stává alternativou pro všechny, kdo hluboce touží po duchovním životě. Úspěch závisí na tom, zda člověk ví, že on sám je tvůrcem vlastní reality. Musí mistrovsky ovládat svou mysl a říkat si například „Očekávám, že mne živí prána, Boží síla“. A tak se stane, neboť univerzální pole nekonečné lásky a inteligence zrcadlí a podporuje jakékoli naše přesvědčení.
+
Jasmuheen – Život bez jídla – „Všude na světě mi lidé neustále pokládají otázky proč a kdy. Proč jsem se rozhodla žít z prány a zvolila si ji jako zdroj výživy a kdy jsem s tím začala? Nebylo to tak, že bych se rozhodla, že přestanu jíst. Tato schopnost či dar prostě přišel jako přirozený vedlejší produkt duchovního zasvěcení, kterým jsem prošla v roce 1993. Následující stránky popisují můj osobní příběh a zkušenosti. Lidé mají právo na to, aby byli skeptičtí a kritičtí a aby nevěřili…“
Všetky knihy od Jasmuheen v E-SHOPE EUGENIKA – www.eugenika.sk
Související články:
Zaujímavý článok o pani Tatiane z Liptovského Mikuláša, ktorá strávila v Shaoline 10 dní bez jedla a vody:
http://zenskyweb.sk/slovenka/zila-som-s-bojovymi-mnichmi
Tyto stránky jsou shrnutím a výtahem nejdůležitějšího z přednášek Henriho Monforta – http://www.pranicka-vyziva.cz/
Skvelý dokument o Breathariánoch:
ŽÍT ZE SVĚTLA – STRHUJÍCÍ DOKUMENT O ŽIVOTĚ BEZ JÍDLA
[youtuber youtube=’https://www.youtube.com/watch?v=7xnBTz0Mg-I‘]
3 Responses to Jasmuheen – Dalši výzkum prány, bigu a léčení
Nájdete nás aj na facebooku:
Zaujímavá informácia pre čitateľov:
„Affinity proces“ je dôležitý nástroj, ktorý sa používa v práci Paula Ferriniho, aby ľuďom pomohol vyjadrovať sa zodpovedným a súcitným spôsobom. Ak by ste mali záujem vyskúšať si tento proces nezáväzne a zadarmo (buď osobne, alebo aj telefonicky), kontakt:
Libor Modrovský, liboreg@gmail.comPrihlásiť/Odhlásiť sa
O autorovi:
Kategórie
pránická výživa
Pokud se rozhodneme nejíst, je to velký zásah do našeho těla a jeho energií, a proto je vhodné se předem na toto období připravit a časově si ho ohraničit. To proto, že v nás funguje něco jako psychologická paměť, díky které si náš organizmus lépe rozvrhne síly. Je důležité si uvědomit, že každý jsem jiný a proto můžeme na snížený přísun potravy reagovat různě. Je to dynamický proces, v němž ponejprv existujeme z uložených tukových zásob, pak psychiky a nakonec z podstaty, která je zároveň primárním zdrojem životní síly celého vesmíru. Díky němu je pak možné odhalit pomíjivost forem a pocitů, které jsou svázány s řadou tzv. sekundárních zdrojů. Číňané tento princip velmi dobře znali už kdysi dávno, když hovořili o tzv. postnatální a prenatální čchi.
Dostat se k původnímu zdroji je osvícení a dosáhnout toho je stejně tak lehké, jako těžké. Stačí opravdu málo, uvědomit se v těle, zostřit ducha-vědomí a pozvednout energii. Zdánlivě jednoduché, nicméně v tomto světě plném ambicí, lákadel a svodů zřejmě pro mnohé z nás nepřekonatelný problém. Mysl se totiž chová jako spuštěný program
a má tolik síly, kolik pozornosti dané činnosti věnujeme. V extrémním stavu se jedná o příčinu všech psychosomatických poruch a nemocí.
Vyčistit tyto nežádoucí programy můžeme také tak, že si naordinujeme půst, protože fyzické tělo je spojeno prostřednictví éterického těla s tělem mentálním. Když se očistíme od toxinů a nečistot, přijde pocit euforie a radosti. Problémy, které nás trápí, sice nezmizí, ale náš pohled na ně se možná změní. To není jediná metoda, někdy pomůže ke stejnému výsledku samota, mlčení, qigong, Taiji, ukončení vnitřního dialogu, výlet do přírody a paradoxně ke stejnému cíli mohou vést
i karamboly a problémy. (Pokud tedy dokážeme přijmout jejich skryté poselství). To všechno pomáhá získat větší odstup, nadhled a tím se pozornost sama od sebe začne navracet do svého původního zdroje. To je základní princip meditace, qigongu, pokročilého Taiji a jinak obecně řečeno radostnějšího života. Ale pozor, všechno půjde hladce do té doby, než se začne hlásit o slovo mysl a její snahy ovládat, ulpívat
a řešit.
A nyní k jedení a nejedení. Jsme zvyklí jíst především svou myslí, která je vázaná na pocity a emoce. Záleží na tom, jak to máme v sobě nastaveno. Buď se hodně snažíme, řešíme a pak asi jíme víc, než naše tělo potřebuje, protože mu prostě něco schází, anebo jíme proto, že nám chutná, což je oblíbená forma relaxace. Jen nepatrné procento z nás přijalo určitou dávku disciplíny a osobní zodpovědnosti za své zdraví
a dopřává si právě tolik, kolik je ve skutečnosti třeba. Tento stav je dynamickou záležitostí odvislou od věku a životního stylu a proto je třeba vše individuálně prozkoumat, najít a vyladit, protože jak známo extrémy škodí.
Vždy záleží na člověku a jeho záměrech, takže nutí nás k nejedení skutečná potřeba, nebo jen zvědavost a kratochvíle? Je to součást našeho vnitřního přesvědčení, anebo si pan ego chce něco dokazovat? Mám tu zkušenost, že nejlépe to funguje lidem, kteří mají vážné problémy, a už jim moc možností nezbývá. Ať už to je jak chce, my, příroda, meditace, qigong a taiji jsme jedno a to samé. Není to výlet do neznáma s jasným plánem návratu, který má pod kontrolou pan Rozum.
A i když si to mnoho lidí takhle myslí, pravý opak je pravdou. Když totiž začnete některé z výše jmenovaných přístupů praktikovat, začnete se něco v nás měnit a už to nikdy nebude stejné jako dřív. A právě o tom mluvila paní Jasmuheen ve své knize Využití prány a nazývala to kalibrací. Něco v nás se najednou otevře a říká jazykem beze slov, zkus tohle a my si díky svému návyku všechno popisovat myslíme, že jsme to právě vymysleli. Nikoli, existence nás kalibruje podle svého, všechno je totiž proces neustálé změny a komické na tom je to, že když jí vyjdeme vstříc, bude to méně bolestivé, než kdyby nás k tomu jindy a jinde nutila sama. Prostě všechno má svůj čas a hledat cestu a umět se přizpůsobit okolnostem je náš úděl.
Když se ještě vrátím k zmíněné knížce, byla plná dobrých informací, ale také s prominutím nesmyslů. Zkrátka pro každého něco a je třeba si vybrat. Vždycky mám takový dojem, že když se něco někomu povede, tak má potřebu pokračovat a samozřejmě mnohem lépe, ale většinou to už za nic nestojí, protože původní originál může být jen jeden. V samotném závěru je popsáno několik cvičení, která by měla vést adepta k otevření původního zdroje. Je to výtvor mysli, forma, která ještě zdaleka nemusí mít svůj obsah. Dovedu si představit racionálního, upjatého člověka plného bloků, předsudků a omezení, jak si odříkává, že je součástí vesmíru, a jak se v něm hned všechno mění. Houby s octem že? Také jste to zkoušeli a nic? Kdyby to bylo takhle jednoduché, každý by mohl být bůh. A tolik lidí se snažilo ho najít a nic, takže ti ostatní si raději vystačí s oficiálně deklarovanou představou. Prostě jsou asi věci, které se poznat velkou snahou nedají. Takže celý proces stravování pránou je komplex našeho myšlení, životního stylu, odhalení a to je vždy individuální záležitost a zároveň běh na dlouhé trati.
Nicméně po šesti týdnech jednoho, skromného jídla denně jsem došel k závěru, že tělo se značně pročistilo a životní síla zjemnila, začala víc zářit, ale nevzrostla, to je pouze subjektivní dojem, protože jí máme pořád stejně. Pouze měníme vstupní podmínky třeba otevřenou myslí, životem v souladu s protiklady, vyloučením vnitřního dialogu, nereagování na podněty mysli, cvičením a v neposlední řadě také vyváženým množstvím a kvalitou stravy. Jak je vidět mentální přístupy jako praktická duchovní cvičení, nikoli magické formulace a sugesce, přispívají tomuto stavu mnohem lépe, než pouhé nejedení. Z toho důvodu bych půst považoval za podpůrnou, nikoli však hlavní metodu vnitřního pokroku. Každopádně to ale stojí za to.
napsal Jiří Jakub
Taiji-shiatsu.com
Zaujímavé
♥…♥