Projít smrtí

(Pokračování článku: Ego v roli průvodce)

V okamžiku, kdy se Harley znovu objevil, pokračovala naše rozmluva, jako bychom ji vůbec nepřerušili. „O čempak jsme to mluvili, než jsem odvedl řeč jinam?“ zeptal se.

„Říkal jsi, jak skvělou příležitost nám svět lidí skýtá, pokud jde o zkušenosti potřebné k duchovnímu vývoji,“ připomněl jsem mu.

„Správně. Lidskou zkušenost můžeš brát jako duchovní výcvikový tábor – ten nejlepší, jaký kdy existoval. Funguje to stejně jako v každém výcvikovém táboře – cílem je přivést tě k naprostému podvolení se, což povede k tomu, že dosáhneš pokroku. Ego představuje tvého osobního instruktora, který tě den po dni vytrvale vede k tomu, aby ses začal chovat přesně podle lidských pravidel. Tvé ego ti napoví, jak máš uvažovat, co máš dělat, kam máš chodit, čemu máš věřit, s kým se máš přátelit, jaké vynášet soudy, jak obviňovat druhé. Jak je podvádět a zrazovat, jak soupeřit a za každou cenu dosahovat vítězství, jak hromadit peníze, toužit po moci a tak dále. Jak se zkrátka a dobře stát nezávislým jedincem, kterému leží na srdci jen vlastní přežití. Dokonalé! Svět lidí se však od výcvikového tábora v jedné naprosto zásadní věci liší. Lidé, kteří do takovéhoto tábora přicházejí, mají vždy na mysli jednoznačný cíl. Mají ohromnou motivaci, protože každý chce obstát. Naproti tomu škola Jak být člověkem žádný takový cíl nemá. Zdá se, že nikdo neví, co tam dělá, a nemá ani ponětí, oč vlastně jde a kdy to celé skončí. Asi mi dáš za pravdu, že taková situace nepůsobí zrovna motivačně.“

„A co tedy lidi vede k tomu, že se tohoto programu dál účastní,“ musel jsem se zeptat. „Pokud je to tak nepříjemné, jak se to jeví, a navíc tahle činnost zjevně nemá žádný smysl, proč v ní lidé chtějí setrvat, jak nejdéle mohou?“

„Odpověď je velmi prostá,“ odpověděl Harley. „Pohání je strach ze smrti. Bojí se, že přestanou existovat. Proto se raději drží programu. A zase se dostáváme k egu, Jacku. To tě nejprve přivede na myšlenku, že jsi samostatná, nezávislá a soběstačná jednotka, která existuje odděleně od jiných lidských bytostí a od zdroje nevyčerpatelné energie a bezpečí, od Boha. A poté tě naučí strachu ze smrti, která, jak tady nahoře víme, přestavuje cestu domů. Onen strach nabude takových rozměrů, že za každou cenu lpíš na životě a děláš všechno pro to, aby sis držet smrt co nejdál od těla. Bolest způsobená izolovaností a samotou ti sice může připadat téměř
nesnesitelná, ale pořád je přijatelnější než jediná alternativa – smrt. Strach ze smrti, Jacku. To je onou motivací. Dokonalé, nemyslíš?“

„To tedy ano,“ přisvědčil jsem. „Ale copak je tohle vězení bez mříží, z nějž netouží nikdo utéct, jediný důvod, proč vyvolávat dojem, že smrti je třeba se bát? Kdysi mi někdo říkal, že když se slon na nějakou dobu připoutá řetězem ke kůlu, zůstane u něj i po odstranění řetězu, protože mu mezitím stačil přivyknout a není si vůbec vědom toho, že už je volný.“

„Ano, dá se tady najít jistá podobnost. Ale jde tu o něco víc, Jacku. Strach ze smrti zvyšuje laťku s ohledem na dosažení smysluplného stupně transcendence prostřednictvím skutečného procesu smrti. Pokud by se jí lidé nebáli, nepředstavovala by smrt dostatečnou výzvu. Cesta života není ničím jiným než pochodem vstříc smrti a smyslem života, příteli, je čelit našemu největšímu strachu a přesáhnout jej.“

„Jak se dá přesáhnout strach?“ zeptal jsem se.

„Odevzdáním se.“

„Odevzdáním se čemu?“

„Na to přijdeš, Jacku. Dokud sám v lidském těle nezakusíš strach ze smrti, těžko si jej dokážeš představit. Po celou dobu budeš žít v domnění, že si vystačíš sám se sebou a že máš vlastní osud ve svých rukou. Čím víc se však budeš blížit ke smrti, tím více si budeš uvědomovat, že nemáš šanci mít vůbec nic pod kontrolou a že tě čeká prázdno, nicota, neexistence. Lidé neznají horší představu, než že nebudou existovat. A přesně to pro ně znamená smrt. Všechno jsme nastavili tak, aby lidé po překročení strachu ze smrti a poté, co jí projdou, zjistili, že ‚neexistence‘ znamená opět splynout v JEDNO s Bohem. Díky tomu se mnohosetnásobně zvýší jejich povědomí o tom, co to znamená. Už chápeš, co jsem měl na mysli oním zvýšením laťky transcendence, Jacku?“

—

Text je z knihy:

Colin C. Tipping – Radikální inkarnace

Colin Tipping je známy svojou teóriou (aj rovnomennou knihou) o tzv. radikálnom odpustení. Táto jeho kniha predstavuje princípy radikálneho odpustenia formou pozoruhodného a trochu bláznivého príbehu.
Tento príbeh rozpráva o tom, ako si jedna duša za asistencie duchovných sprievodcov a anjelov dôkladne naplánovala svoju inkarnáciu na Zemi, a vy jeho prostredníctvom pochopíte, ako fungujú duchovné zákonitosti, karma, rozvoj vedomia, učenie sa aj plány duší. Záverečná časť knihy potom obsahuje vysvetlenie skrytého významu uvedeného príbehu spolu s logickými a dokonca aj vedeckými argumentmi na jeho podporu. Dozviete sa tiež, akú úlohu v tom celom hráte vy osobne! Máte totiž moc zmeniť svet a dosiahnuť skutočný mier aj duchovné prebudenie…

Hlavnými postavami príbehu sú Harley, anjel inkarnácie, a Jack – duša, ktorá sa chystá vteliť na zem. Harley Jackovi vysvetľuje, ako sa má vo svete ľudí správať, prečo tam vlastne ide a čo môže očakávať.
Jack je týmto spôsobom pripravovaný na veľmi dôležité poslanie. Postupne vyjde najavo, že sa má stať prezidentom USA a jeho úlohou je uzdraviť Ameriku a cez to priviesť celé ľudstvo k duchovnému prebudeniu. Nedajte sa týmto absurdným príbehom odradiť! Autorovi pri jeho písaní nechýbal humor a nadhľad, ale idey a ideály, ktoré tu naznačuje, majú napriek svojej fantastičnosti vážny a reálny rozmer.

Pôvodná cena: 8.90 EUR, Naša cena: 8.01 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 0.89 EUR

foto: https://en.wikipedia.org/

Súvisiace články:

• – Ego v roli průvodce

•  – Kniha týždňa – Colin Tipping – Radikálne odpustenie

•  – Pozor na vyhlásenia, lebo vesmír vás okamžite vyskúša

•  – Předpoklady radikálního zhmotňování

•  – Šest kroků k radikálnímu zhmotňování svých potřeb