Ještě chci žít! Příručka jak nezůstat nemocný, aneb jak si udržet zdraví

Autor Věra Ovečková Dátum 8. októbra 2014

Dlouhou cestu člověk ujde, než se začne vracet k základním pravidlům života. Než začne bořit mýty, které mu předkládá okolní společnost jako fakta. Mýty, jichž se drží stále ještě mnoho lékařů a které farmaceutické společnosti zdařile šíří podporovány zákony jednotlivých zemí.

Příčiny nemocí se nehledají, léčí se pouze následky, proto se lidé neuzdravují. S přibývajícím věkem, někteří již od dětství, užívají stále více chemických léků, které nabourávají jejich vlastní „chemickou továrnu“ a bez nichž se paradoxně nedokáží obejít. Jak mají potom být zdraví a silní?

V době, kdy jsem se „léčila“ na onkologickém oddělení, mnohokrát jsem se dotazovala: „PROČ ???“ Proč jsem onemocněla? Odpovědí bylo zpočátku jen pokrčení ramen, později, když jsem byla stále dotěrnější a snášela všelijaké přírodní preparáty, byla jsem už odmítána a umlčována razantněji.

Jenže já jsem člověk zvídavý. Neprala jsem se s „autoritou“, ale zkoušela sama na sobě. Tělo si brzy začalo říkat samo, co mu dělá dobře a co ne. Poslechla jsem ho. Díky tomu stále žiji a mé zdraví je pevnější než jaké kdy bylo před rakovinou. Takže této nemoci jen mohu děkovat, že mě poslala na jinou kolej.

Začala jsem zjišťovat a hledat. První samozřejmě ve fyzické rovině. Na co jsem přišla a co je potvrzené vědeckými výzkumy je stručně a jasně shrnuto v mé brožuře „Ještě chci žít! Příručka jak nezůstat nemocný, aneb jak si udržet zdraví“. Píšu tam zejména o překyselení, jak je poznáme, co všechno v těle poškozuje, čím je způsobeno a jaká jsou možná řešení na fyzické a částečně i duševní úrovni.

Když jsem publikaci vydávala, ještě jsem se neodvážila veřejně psát o příčinách hlubších na úrovni duchovní. O energetických obalech našeho těla a o tom, jak se v nich všechny naše problémy a nemoci odráží. O důležitosti správné volby slova v běžné mluvené řeči a mnoha dalších možných příčinách našich nemocí. Vždyť jen samotné slovo ne-moc znamená, předání vlastní síly a moci do rukou jiných, znamená, že já nemám moc nad sebou samým. Nemám moc nad svým tělem, tudíž nad jeho zdravím.

Jestli se rozhodnete ne-moc změnit v moc a zdraví, může Vám moje brožura usnadnit první krůčky.

Zde je úryvek z ní:

1.6. Jak reaguje na překyselení naše tělo?

Náš organismus není dlouhodobě schopen překyselení tolerovat. Proto se brání nejdříve tím, že krev začne na neutralizaci kyselosti odebírat alkalické minerály z našich tkání. Tělo si udržuje rezervní zásobu alkalických minerálů jako je sodík, draslík, vápník a hořčík.

Víte, že tělo vyvažuje kyselost odčerpáváním vápníku z kostí a z chrupavek ? !!! (to vede např. k osteoporóze ),
hořčíku z kostí ? !!! (důsledkem jsou svalové křeče a podráždění) sodíku a draslíku z krve ? !!! (regulují hospodaření s tekutinami)

Ale každá zásoba, pokud se nedoplňuje, se jednou vyčerpá. Potom tělo už nemá prostředky k neutralizaci kyselosti a kyseliny ukládá v tkáních. Lymfatický systém je chce neutralizovat, ale nemá čím, proto kyseliny vyloučí zpět do krve. Vytváří se uzavřený kruh. Kyselých odpadních látek v těle přibývá a tělo se jich pokouší zbavit v plynném (přes plíce) nebo kapalném stavu (přes ledviny a kůži). A kyselin stále přibývá. Začnou se ukládat v různých orgánech a v tukových tkáních. Navenek se projevují jako polypy, hleny, cysty, nádory, bradavice, celulitida, akné, vředy, vyrážky a ekzémy, bolesti hlavy, svalové křeče, otoky, virózy, plísně, kvasinky apod., což jsou varovné signály před nástupem vážnějších nemocí jako například rakovina, diabetes nebo roztroušená skleróza a před konečným kolapsem organismu.

Víte, že celulitida je kyselina zapouzdřená v tukové buňce ? !!!, tělo se ji snaží „uklízet“ někam, kde by škodila co nejméně, proto se celulitidy nezbavíme hubnutím. Dnes jsou jí postiženi i štíhlí lidé, ženy, muži a dokonce i děti.

—

Knihu si môžte kúpiť tu:

Věra Ovečková – Ještě chci žít! – Příručka, jak nezůstat nemocný, aneb jak si udržet zdraví – Na podzim roku 2008 jsem se zapojila do diskuse na tomto webu. Hledala jsem nejen spřízněné duše potýkající se s podobnou nemocí, ale i zkušenosti s alternativními metodami. Nejvíce mne zaujala metoda léčení „Javorovým sirupem a sodou“, kterou jsem sama s úspěchem vyzkoušela a o níž mi i několik lidí napsalo. Rekonvalescenci a hojení spálenin jsem si již ordinovala sama. To, že na tento web dnes píšu, dokazuje, že stále žiju. A nejen to, jsem zdravá a cítím se lépe než dříve. Protože mi diskuse na tomto webu moc pomohla, chci nyní pomoci hledajícím jako jsem byla já před dvěma lety pochopit nemoc a získat sílu poprat se s ní. Své zkušenosti jsem sepsala do brožury „Ještě chci žít„, kterou jsem vydala vlastním nákladem. Popisuji tam nejen možné příčiny a souvislosti, které jsem se od lékaře nedověděla, ale i možnosti léčby. Vše, o čem tam píšu jsem sama vyzkoušela a informace mám podložené z různých zdrojů, které v ní rovněž uvádím. Nejsem zdravotník, proto pokud uznáte za vhodné, konzultujte mé rady s lékařem. Věra Ovečková