Cit. Schopnost využít svou citlivost pro pozorování toho, co se v nás odehrává. Pokud pozorujeme, co prožíváme, jedná se o cit. Jestliže to, co prožíváme, odsuzujeme, jde o emoci. Cit není dobrý ani špatný, ačkoliv většina lidí stále věří, že znaménko plus nebo minus opravdu nese. Je zkrátka naší součástí.

Je třeba rozlišovat pojmy cítit a pocítit. Cítíme celou svou osobností, zatímco pociťování vychází z nějakého dojmu nebo vjemu. Pocítit znamená velmi živě prožívat účinek nějaké situace či vliv osoby. Ve skutečnosti jde o citovou reakci, jež pro nás není příliš žádoucí. Cítí-li někdo smutek, jednoduše řekne: „Jsem smutný.“ Pokud smutek pociťuje, prohlásí: „Zažívám smutek.“ Z pociťování plyne pocit hořkosti. Jestliže se zeptáme člověka, jenž pociťuje bolest, jak se cítí, odpoví nám: „Připadám si opuštěný.“

Denně prožíváme stovky citů, ačkoliv po nich nepátráme a nepředvídáme je. Dotýkají se důležité struny naší osobnosti. Mohou se vynořit po nějakém překvapení nebo v reakci na emoci. Někdy kvůli svým reakcím prožíváme hanbu, bolest, opuštění, vinu, křivdu, ponížení, odmítnutí, zradu a podobně. Jindy v nás vyvolají štěstí a přinesou nám radost, veselost, uspokojení, klid i pohodu.

Nicméně většina lidí se citů bojí: ukrývají svou citlivost ze strachu, aby netrpěli. Čím je člověk citlivější, tím více je schopný chovat se stroze, jen aby nic necítil. Naučit se cítit je přitom jedním z nejlepších způsobů, jak si uvědomit své potřeby. Jedinec, který chce být pánem svého života, musí být se svou schopností citu ve spojení. A jak ji můžeme rozvíjet? Jako cokoliv jiného: cvikem.

V příjemné, nepříjemné i náročné situaci si vždy udělejte čas na to, aby ses obrátili do svého nitra a položili si otázku: „Jak se cítím?“ Nebraňte se pocitům, jež přijdou. Zůstaňte pozorovatelem toho, co se ve vás děje, a připomínejte si, že něco cítit – ať už negativního či pozitivního – je normální a lidské.

Negativní a pozitivní city ve skutečnosti neexistují. Pouze lidé si je tak vykládají tím, že je buď odmítají, či akceptují. Vzdorujeme-li nějakému citu, způsobujeme si tím utrpení. Není příliš žádoucí své city potlačovat. Lepší je ověřit si, jak se v dané situaci před sebou samými i před ostatními cítíte. Použijte zrcadlový přístup. Takto v sobě postupně objevíte neznámé části, jež jste dosud měli problém odhalit. Sebepozorování ukončíte tak, že jakmile se opět uklidníte, zapíšete si, co vás mimoděk napadlo, a následně si své poznámky projdete.

Cit pomáhá chápat spíše srdcem než rozumem. Tato schopnost je navíc zásadní pro správné využití zákonitosti projevení se. Čím více tedy rozvíjíte svou citlivost, tím více dáváte najevo, co vaše osobnost opravdu potřebuje.

Citlivost

Citlivost znamená schopnost hluboce prožívat vjemy a pocity. Může velmi pomáhat, ale i hodně škodit – vše záleží na tom, jak ji využijeme. Dovede ublížit, pokud člověk prožívá emoci nebo je přecitlivělý. Jako nesmírně užitečná se nicméně jeví proto, že díky ní cítíme a vnímáme.

Přecitlivělé osoby – a tedy ty s přehnanou citlivostí – se musí naučit svou pozornost lépe ovládat. Nepracují-li s ní správně, ztrácí spoustu energie a snadněji onemocní.

Všichni usilujeme o to, abychom se stali citlivými bytostmi a zůstali jimi, což je nezbytné pro rozvoj naší intuice a vyrovnanosti. Jestliže jednáme v souladu s tím, co v hloubi duše cítíme, máme větší šanci, že ve správnou chvíli vykonáme tu správnou věc.

Citová závislost

Štěstí závislé na někom či něčem. Citová závislost začíná velmi brzy: v době, kdy se dítěti zdá, že k němu rodič opačného pohlaví nechová dostatek citu – neprojevuje mu náklonnost, již dítě hledá. Může mu pak připadat, že není dost roztomilé na to, aby si získalo pozornost a lásku. A aby svou bolest vydrželo, osvojí si chování, které se k němu nehodí. Pokouší se ze sebe udělat osobnost, o níž si myslí, že by se rodiči zamlouvala, nebo se naopak vzbouří a změní se v opak toho, co by si rodič přál. Uchýlí se například ke sladkostem či videohrám, jež mu přinesou iluzi úplnosti a zaplní prázdnotu, kterou kvůli nedostatku sebeúcty pociťuje. V dospělosti proto kolem sebe stále hledá lásku a vypěstuje si fyzickou závislost. Víme, že takovýto člověk prožívá silný nedostatek sebeúcty a sebelásky.

Závislý obvykle bývá přecitlivělý. Je plný očekávání, emocí a obav. Bojí se například toho, aby neztratil milovanou osobu, což mnohdy vyvolává žárlivost. Cítí nesmírnou prázdnotu, kvůli čemuž nevědomky vyhledává stálou přítomnost druhých. Trpí, pokud nezíská vytouženou pozornost, a to hlavně ze strany milované osoby. Tu však nelze zajistit nepřetržitě. A i kdyby ano, byl by závislý jedinec spokojený jen nějaký čas, protože znovu a znovu bude prožívat tentýž stav.

Svou citovou závislost poznáme několika způsoby. Kromě závislosti na něčí přítomnosti a náklonnosti můžeme být závislí na lichotkách a uznání druhých, jež nás mají utvrdit v tom, že jsme milí. Někteří lidé potřebují, aby s nimi jejich partner neustále souhlasil nebo jim sděloval svůj názor dříve, než se oficiálně rozhodnou, aby se cítili dobře v případě, že jeho mínění odpovídá tomu jejich. Jestliže s nimi druhý nesouhlasí, hněvají se na sebe kvůli svému vlastnímu rozhodnutí. Někdo je závislý na pocitu vlastní užitečnosti či na štěstí někoho jiného. Není-li šťastný jeho partner, nemůže být šťastný ani on.

V páru je závislost vzájemná; závislý nemůže být jen jeden. Někdy se zdá, že závislostí trpí pouze jeden partner, zatímco druhý tak nepůsobí. Ten je však ve skutečnosti závislý na závislosti svého protějšku. Dovolit druhému, aby si na nás vypěstoval závislost, je součástí hry o moc. Pocit moci, který zažíváme ve chvíli, kdy věříme, že partner bez nás nemůže žít, je ovšem pouhou iluzí a slouží k posílení našeho ega.

Jestliže naše vlastní štěstí závisí na někom jiném a štěstí druhých zase na nás, bude pro nás citová zátěž hodně velká a nakonec se pod ní zhroutíme. 

Pár, který si přeje dospět k autonomii a zlepšit své partnerské vztahy, bude muset začít více využívat základní nástroj – důkladnou komunikaci. Hlavní je spolu mluvit, ale přitom neodsuzovat ani nekritizovat sebe ani druhé. Doporučujeme, aby se oba dělili o své stanovisko, mluvili o svých pocitech a zkusili najít způsoby, jak by si mohli vzájemně pomoci. Vše musí probíhat za naprostého přijetí toho druhého a s úctou k němu. Postupem času na sobě partneři přestanou být tolik závislí, protože se naučí znát svá přání i potřeby.

Jestliže se považujete za citově závislého jedince, nejdříve si musíte dovolit být takový, jací jste, nijak se nekritizovat a dopřát si čas na to, abyste dospěli k autonomii. Zažitý postoj se nezmění ze dne na den. I s velkou shovívavostí a láskou to nějakou dobu potrvá. Přijměte se a važte si sami sebe spíše kvůli hodnotě své bytosti než kvůli svým činům. Zhodnoťte, kým jste, a objevte své síly, talenty a potenciál.

Rozhodněte se, že některým aktivitám, jež vás baví, se budete věnovat sami. Třeba si sami můžete vyjít na procházku, odjet na stáž, rozhodnout se bez souhlasu druhých a podobně. Zkrátka pořád nečekejte na někoho kvůli tomu, aby ses rozhodli nebo něco udělali. Nesmíte však sklouznout ke druhému extrému a nikdy o nic nepožádat. Nejde o to, abyste byl nezávislí, ale abyste dospěli k autonomii.

Naplnění citových potřeb spočívá také v tom, že se naučíte utišit sami sebe ve chvílích, kdy jste smutní, a poskytnout si potřebnou pozornost a podporu. Naučte se naslouchat svým přáním, chutím a potřebám. Zjistěte, co vám přináší štěstí, a uvědomte si, že jste jedineční a mimořádní. Nabídněte sami sobě to, co byste rádi získali od druhých, a to se stejnou radostí, jako byste to přijímali od milého člověka. Jsme-li citově uspokojení, nehledáme tolik uznání a lásky u druhých. Uspokojme sami své zásadní potřeby: něhu, úctu a pocit, že se nám dostává lásky, ale neusilujme o to. Vše proběhne samovolně.

Text je z knihy:

Lise Bourbeau – Projevy duše a jejich význam

Lise Bourbeau je svetoznáma autorka, učiteľka a terapeutka, ktorej knihy v preklade vydáva aj Eugenika. Toto jej dielo sa od ostatných trochu líši: má totiž formu abecedného výkladového slovníka. Uvedené pojmy spája vnútorný svet ľudskej duše, jej prežívanie rôznych vecí či stavov na tomto svete, v hmotnom tele.

Lise počas dlhých rokov svojej práce zistila, že mnoho ľudí nie je samo sebou, pretože si zle vykladá stavy bytia, ako je napríklad sebectvo, nezávislosť, sloboda, mierumilovnosť, pokoj a podobne. Chcela ich opísať vo vzťahu k osobnému rozvoju a všetky definície zhromaždiť do jednej knihy. Prvotnou úlohou tohto nevšedného slovníka je teda oboznámiť ľudí s postupmi, ktoré otvárajú vedomie a poskytnúť im odpovede na otázky ohľadom toho, kým sú, čo robia a čo majú. Alebo im skrátka priblížiť nové predstavy. Vďaka poznatkom a vysvetleniam v tejto knihe budete môcť urýchliť svoju cestu za stále šťastnejším životom. Výklad pojmov, ktoré tu nájdete, vychádza z uvedomenia ľudskej bytosti, ktorá sa má v prvom rade poznať, aby si následne dovolila byť tým, kým je. Tento postup ju dovedie ku konečnému cieľu: mať sa v každodennom živote čoraz viac rada. Kniha tiež môže ľuďom, ktorí sa nachádzajú v zložitej situácii, pomôcť objaviť a rozvinúť ich vnútorný potenciál, aby boli šťastnejší.

Nejedná sa tu o bežné stručné, heslovité informácie, ale o hlboký ponor do psychologických súvislostí, ktoré sa skrývajú za uvedeným javom. Príklady výrazov, ktoré sa v knihe objavujú: entuziazmus, inteligencia, incest, prianie, prekážka, prerod, prijatie, skľúčenosť, zákon akcie a reakcie, zrkadlo (v duševnom zmysle ako „zrkadlo duše“), strata …

Pôvodná cena: 14.60 EUR, Naša cena: 13.14 EUR, Zľava: 10.00 %


foto: https://www.pexels.com/


Súvisiace články:


 

(Prečítané 174 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.