Tak nějak jsem nevěděla, jak tuhle knížku v sobě myšlenkově zakončit. Benjamin Kuras to udělal za mě v poslední kapitole. Takže začneme pěkně od konce: „Nevíte-li, kde začít, zkuste to u jídla. Vnímejte, co jíte. Přemýšlejte, kdo to vypěstoval, jakými jedy vám to zasvinil, z jaké dálky vám to vezl, kolik energie na dovoz spotřeboval a kolik okolní krajiny a vašich ulic tím zasmradil, do jakých pitomostí vám to zabalil a čím vás chce oblbovat. Dokažte si to zhnusit a uvědomte si s hrdostí svobodných, že to kupovat nemusíte. Jděte si něco podobného, ale čistějšího koupit od souseda ze zahrádky, nebo si to vypěstujte sami, bez těch sajrajtů. Nemáte-li souseda, ani zahrádku, hledejte hokynáře, který takové jídlo prodává. Nemáte-li souseda, ani zahrádku, ani hokynářství, založte si hokynářství sami…

…Až vám to začne připadat samozřejmé a přirozeně přírodně kapitalistické, začne vás napadat spousta nového. Rozšíříte podobné vnímání na všechny výrobky, které kupujete. Odkud jsou a kdo je vyrobil, jaké jedy do nich naládoval, kde zničil jaký přírodní kapitál…“

A než vás začne napadat spousta nového, bude vás na těch všech stránkách napadat svět okolní. Výpady tak promyšlenými, že spousta lidí si je ani neuvědomujeme. Hospodaříme a jsme trestání (daněni) z peněz, které ve skutečnosti nemáme. Jsme taženi obrazem světa, který nám tvoří média. A co může lépe nastavit chuťové preference lidí lépe než masově propagované zprávy z médií, o kterých vlastně ani nevíme, jestli jsou pravdivé. Historie jsou dějiny psané vítězi, znovu jsem si vzpomněla na citát Jaroslava Duška i na autora Davida Ickeho, který v jednom rozhovoru popsal princip politických mocností a voleb, kdy se volební kampaně tvoří podle toho, „co by asi mohlo lidi v tuhle chvíli pálit, kde tlačit bota a na jaké sliby se nejlépe nachytají“, načež po volbách se znovu najíždí v podstatě vždy na to, kde skončily vlády a prezidenti minulí. Běda jak tohle někdo někde prozradí ještě navíc s konkrétními plány do budoucnosti. Takoví lidé nedopadají dobře, bývají nejrůznějšími způsoby odstraňováni.

Ale abych se vrátila ke knize…

Nejen o médiích, ale i ekologii a kvantové fyzice

Nebojte se, je to kniha psaná s humorem, prý černým… já myslím, že bych s klidem použila nějaké slovo označující barvu ještě o kus černější než černou, a je tu cítit nadhled, který nám dává šanci. Šanci to všechno uchopit alespoň tak, abychom si uměli najít své cestičky v tomhle světě a sem tam něco pozměnit tím, že něco prostě uděláme jinak a vyjádříme svůj názor. Možná tady po nás přežijou jen švábi a ti posléze za milion let utvoří další podobně humornou civilizaci, ale kdoví. Možná bych ten hmyz nepodceňovala a s tím humorem neriskovala. Nad věčným kroutěním hlavou a úžasem nad debilitou lidstva vás nejednou napadne, že snad i ten hmyz by musel být inteligentnější, pokud by mu bylo dáno patřičné fyzické tělo.

V nejrůznějších úvahách, ve vyjmenovávaných faktech, se tu autor zabývá politickými nátlaky na jednotlivé země, na občany, na nás samé, prodírá se k absurtidám, nad kterými zůstává rozum stát, ale také nad způsoby, jakými nám je média servírují, aby byly nejen stravitelné, ale měly jakousi sladkou polevu. Není jed na myši taky v první chvíli sladký?

Jak zacházíme se zemí, ekologie i na hlavu postavené zemědělství, bankovnictví, podnikání, doprava potravin a nesoběstačnost zemí, která je způsobena tím, že se hospodaří nehospodárně. Klobouk dolů nad autorem, že se probíral ústavami a zákony Evropské unie, které jsou mistrnými texty slovních kliček, o tom, kterak si vzít všechno a nenabídnout nic a napsat to tak, že tomu ani za mák nerozumíte, přesto nad tím pokýváte hlavou, protože to přece zní učeně.

Potěšil mě i tím, když zašel na pole kvantové fyziky, když vytáhl zajímavý názor, že naše životy a evoluce jako taková je tažena přitažlivostí budoucnosti, není tlačena silami z minulosti. A to je velmi potěšující zjištění, i když zase jak pro koho. Pro náš osobní život může být tohle skvělý zákon. Pro globální osud lidstva už méně…

Myšlenky, údivy, emoce, pokývání hlavou i nevěřícné odfrknutí – připravte se, že Pohřbívání svobody bude opravdu plné emocí, nadhledu, humoru a čtivosti, od které jen tak neodtrhnete oči.

O autorovi:

Benjamin Kuras je rodem Zlíňák (4.4.1944) vzděláním Olomoučák (od mateřské školky do konce studia anglistiky), krátce pražský anglický rozhlasový redaktor 1968), od října 1968 Londýňan a český redaktor BBC (od 1969), od roku 1975 britský občan. Autor patnácti anglických a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích. Od roku 1990 přispívá do českých periodik a v mnoha nakladatelstvích vydal velké množství titulů od satirických vtipných náhledů na dnešní svět, po knihy zabývající se vztahem muž a žena, až po knihy věnující se úpadku dnešní civilizace a politickým vlivům (tady je asi nejzajímavější kniha Soumrak bílého muže, Poslední naděje civilizace nebo Češi na vlásku). Z nepřeberného množství lze vybírat doslova donekonečna.

Vydalo nakladatelství Eminent, 2017, www.eminent.cz


Knihy od Benjamina Kurasa nájdete aj TU


 

(Prečítané 121 krát, 1 dnes)

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *