V životě to chodí zpravidla tak, že když je člověk mladý, zajímá se především o svět kolem sebe. Vnímá spoustu nových a vzrušujících věcí i osob, které upoutávají jeho pozornost a přitahují ho. Touží se s nimi seznámit, poznat je a vyzkoušet. Jak tyto dojmy přibývají, jak rostou jeho životní zkušenosti a jak přibývá let, inklinuje postupně stále více k tomu, aby své poznatky, radosti i zklamání hodnotil, učil se z nich a snažil se poučení, které z toho vyvodí, promítat do svého způsobu života. A tak hledá, zkouší a ověřuje ve svém životě nové přístupy a nové cesty.

To je samozřejmě náročný a obtížný proces, protože obnáší nutnost jednak zbavit se všeho, co je překonané a nefunkční, jednak zdolat nemalé těžkosti a překážky. Ty věcné i ty, které mají podobu reakcí našeho okolí. Okolí většinou vnímá s nelibostí jakoukoli snahu člověka vymanit se z obecně přijatého průměru a vyrazit po nových a nevyšlapaných stezkách. Proto se ho snaží nezřídka odradit a stáhnout zpět na svou úroveň. Zpochybňováním, zesměšňováním, nátlakem. Část lidí tomuto tlaku podlehne a vzdá – někdy jedinou a poslední – šanci změnit svůj život k lepšímu. Druhá část se nenechá odradit a pokračuje ve své snaze o pochopení života a vlastní sebezdokonalování navzdory potížím. A právě těm, kteří mají vůli učit se ze svých chyb a usilují o to, aby byl jejich život lepší a snadnější, je určena kniha Co nám nejvíce komplikuje život; chce sloužit jako pomůcka nabízející povzbuzení a podporu na základě zkušeností a poznatků autora.

Rozebírá nejčastější chyby, které nám komplikují život a přes které většina lidí nejvíce klopýtá. Příliš mnoho mluvíme tam, kde bychom měli spíše mlčet. Obelháváme sami sebe. Snažíme se chovat jako ředitelé zeměkoule. Býváme nevděční. Dělá nám potíže sdílet. Provádíme nebezpečné věci. Jsme zahledění sami do sebe. Dopouštíme se chyb v odhadování lidí ve svém okolí. Obtížně se vyjadřujeme a nedokážeme přesvědčit druhé. Jsme zbabělí tam, kde bychom měli projevit odvahu. Zahlcujeme se různými aktivitami, abychom nemuseli řešit problémy svého života. Neumíme jednat s lidmi a dělá nám potíže zvládat otravné šéfy či kolegy. Ignorujeme znamení, které nám život dává. Zaměňujeme úspěch se štěstím. Z pohodlnosti si hovíme ve vyjetých kolejích nefunkční životní cesty a životního stereotypu. Bojíme se pouhého pomyšlení na stáří a smrt, a proto se jich děsíme. A tak dále a tak podobně.

Kniha toto vše nejen pojmenovává a objasňuje na zajímavých příkladech ze života, ale hlavně chce ukázat, co s tím můžeme dělat. Předkládá různé úhly pohledu. Inspiruje k tomu, aby čtenář našel odvahu změnit to, co je v jeho životě nefunkční, a otevřel se novým možnostem a přístupem, o nichž by ho dřív ani nenapadlo uvažovat.

Vaše vnitřní Já si už samo vybere, co považuje za užitečné a použitelné, a nechá stranou všechno ostatní.

Rozhovor s Josefem Hlavičkou:

Zmiňujete se, že jste povoláním právník (nyní již v důchodu). Co konkrétně bylo vaší oblastí působení? S čím jste se tam setkával nejčastěji, co bylo zajímavé…?

Prošel jsem více oblastí civilního práva. A asi nejvíce jsem pracoval ve sféře obchodního a občanského práva – jak v advokátní kanceláři, tak i v různých soukromých firmách. Ta práce spočívala nejen v přípravě obchodních smluv a dalších právních dokumentů, ale obnášela i živý kontakt s lidmi, který mne zajímal vždycky více než strohá litera práva. Příběhy a životní zkušenosti lidí, jejich pohledy na život a svět kolem nás – to je něco, z čeho se člověk hodně naučí.

Máte hezké dlouholeté manželství. Prozradil byste něco o něm a o vaší životní moudrosti v této oblasti?

Je to vlastně docela prosté. Už čtyřicet čtyři let žiju v paneláku na jednom pražském sídlišti s jedinou manželkou napůl slovenského původu, která je také právnička. Poznali jsme se při studiu na právnické fakultě v Praze. Máme dva dospělé syny, kteří už mají svoje děti. Jeden je rovněž právník, druhý skládá hudbu a vyučuje hru na kytaru. Žena Zdenka mi pomáhá i v mém psaní kritickou oponenturou a konzultacemi. Přečte si můj text a pak mě upozorní na to, co by chtělo více vysvětlit, kde se myšlenky opakují nebo jsou moc mnohomluvné, a co by potřebovalo trochu přiblížit, aby to bylo zajímavější. A mladší syn Honza je tím motorem, který způsobil, že jsem se pokusil o psaní, ač jsem to nikdy neměl v úmyslu, a povzbuzuje mne v tom.

Prožil jste něco opravdu těžkého, a pokud ano, co vám pomohlo zvládnout to? Jak se tím vyvíjela vaše životní moudrost, váš světonázor?

Prožil jsem tak jako většina lidí řadu zvratů, někdy i docela nepříjemných. Asi nejhorší byly dvě těžké nemoci, v nichž šlo o život, a člověk nevěděl, jak to dopadne. Zpočátku to byl pěkně tvrdý šok. Na druhé straně to ale byla ta největší životní škola, která mne přiměla zbavit se všeho balastu a své sebedůležitosti, jež člověka oslabují, odčerpávají jeho energii a deformují jeho pohled na svět. Přinutila mne přepočítat a přeskupit mé životní hodnoty, vystřízlivět a vnímat svět zcela jinou optikou než dříve, kdy byl člověk plný své sebestřednosti. Říkám si jen, že je škoda, že člověk musí dostat od života nejdříve kopanec, než mu dojde, že je třeba svůj život změnit.

Co vlastně vůbec utvářelo vaši životní moudrost, váš světonázor?

Jednak častá práce a styk s lidmi, jejichž osudy mne vždy zajímaly, dále vlastní životní karamboly a pak také intenzívní studium literatury. Nejvíce na mne zapůsobili římští stoici, zvláště Seneca, knihy Carlose Castanedy a v neposlední řadě učení taoismu a zenu, jakož i knihy Osha, který z nich hodně čerpal.

Pracujete teď na něčem dalším?

Ano, na knize o významných myšlenkách taoismu a zenu, které nám mohou účinně pomoci v našem každodenním životě. Fascinuje mne jejich jednoduchost, srozumitelnost i hloubka a myslím si, že je škoda, že pro většinu lidí jsou něčím málo známým. Velké pravdy života nemusí být nabubřelé a složité, naopak si myslím, že v jednoduchosti a přístupnosti myšlenek, tak aby jim každý rozuměl, je jejich krása.

Vzkázal byste něco našim čtenářům?

Najděte si čas na práci se sebou a svými myšlenkami, ať vládne sebevětší shon a časový tlak. Nepoddávejte se mu, nečekejte na životní karambol a neochuzujte svůj život! Je totiž neopakovatelný – a krátký…

Více v knize:

Josef Hlavička – Co nám nejvíce komplikuje život

Napadlo vás už niekedy zamyslieť sa nad tým, ktoré vaše názory a prístupy vám v živote spôsobili najviac problémov a neúspechov? Nevšimli ste si, že sa u vás zrejme vyskytujú opakovane? Pokúšali ste sa ich zbaviť, alebo ani nie? A ak áno, neviete si s tým rady? Ak na tieto otázky odpoviete záporne, ste k sebe úprimní a máte chuť sa už konečne pohnúť v živote ďalej, potom je táto kniha pre vás to pravé. Nepoučuje, neškolí, nepodáva jednoduché, ale neúčinné vzorce či návody. Skôr nastavuje zrkadlo, v ktorom sa môžete uvidieť, čo sa týka vášho vzťahu k rôznym citlivým a chúlostivým stránkam života. Predstaví vám rôzne uhly pohľadu na naše hlavné chyby a ponúkne námety na ich riešenie. Vychádza pritom z toho, že každý jednotlivý prípad je originálny, neopakovateľný a že ho treba posudzovať vždy podľa konkrétnych okolností a životných podmienok každého človeka.

Kniha je teda vo svojej podstate o tom, co robíme v živote zle či nesprávne, a ponúka názor na to, čo sa s tým dá urobiť, aby to bolo lepšie. Inšpiruje k tomu, aby ste našli odvahu zmeniť to nefunkčné vo vašom živote, a tým si otvoriť celkom nové možnosti, o akých vás dovtedy ani nenapadlo uvažovať.

Čítať sa vám bude veľmi dobre a pútavo, pretože mnohé časti textu sú poňaté ako rozhovory dobrých priateľov, alebo ako príklady zo života bežných ľudí z nášho kultúrneho prostredia.

Autora knihy už možno poznáte z kníh O životní moudrosti aneb Jak žít s lehkostí a vtipem a Život jako hra i umění, ktoré tiež vydala Eugenika. Táto kniha na ne voľne nadväzuje a dopĺňa ich.

Pôvodná cena: 9.20 EUR, Naša cena: 8.28 EUR, Zľava: 10.00 %


foto: https://pixabay.com/sk/


Súvisiace články:


 

(Prečítané 169 krát, 1 dnes)
 

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *