google27eaa3905ca3fee3.html

 „Znám svůj osud.

„Znám svůj osud. Jednoho dne bude moje jméno

spojeno se vzpomínkou na něco úžasného

– s neslýchanou krizí, s nejtěžší srážkou vědomí…

…zdá se mi nezbytné tady oznámit, kdo a co jsem.

Ve skutečnosti by to mělo být již dobře známo, neboť

jsem si nedovolil být „bez svědků“. Ale rozdíl mezi

velikostí mého úkolu a malicherností mých vrstevníků

je setřen díky skutečnosti, že lidé mě ani neslyšeli, ani

neviděli…

…jsem Antikrist.“

Friedrich Wilhelm Nietzsche

.

Georg Wilhelm Friedrich Hegel byl slavným filozofem počátku devatenáctého století. Vytvořil metodu myšlení, jež se nazývá dialektická metoda a která předpokládá, že pokrok se objevuje díky souboji protikladů. Nejprve máme ideu, nazvanou teze (tvrzení). Jelikož není nikdy kompletní, přitahuje opačnou ideu, nazvanou antiteze (námitka). Teze a antiteze se potom smiřují pomocí třetí, spojující idey, nazvané syntéza. Víte, co je to anamorfní umění? Anamorfní umění se hojně objevovalo v sedmnáctém a osmnáctém století, protože se pomocí něj daly skrýt politické vzkazy, které jejich zastánce odsuzovaly k mučení nebo smrti. Koncept tohoto umění může být přirovnán k optickým iluzím s tím, že skrytý vzkaz lze vidět jen z určitého úhlu pohledu. Může být rovněž přirovnán k laserovému paprsku hologramu, kdy se obrázek ukáže, jen když na něj svítí tento paprsek.

Friedrich Nietzsche, slavný filozof poloviny devatenáctého století, psal anamorfní filozofii, jejímž nositelem byla Hegelova dialektika. Jen málo lidí objevilo skrytý význam jeho slov. Nietzsche si byl dobře vědom iluzorní povahy slov. Jeho texty jsou proloženy větami jako „Nerozumí mi: nejsem ústy pro jejich uši.“ „Ale proč mluvím tam, kde nikdo nemá moje uši?“ Věděl, že nemohl pro sdělení svého poznání používat jazyk přímo, ale mohl ho používat kreativně tak, aby se znázornil jako antiteze a současně svůj text prošpikoval vodítky, jež ostatním dovolí syntetizovat. Nietzsche napsal: „Všechno, co je hluboké, má rádo přetvářku… Neměl by protiklad být tím správným převlekem pro ostudu Boha? … Každý pronikavý duch potřebuje masku; ale každý pronikavý duch si masku vytváří následkem neustálé nepravdy, to znamená povrchní interpretace každého slova, které pronese, každého kroku, jejž udělá, každého jeho životního projevu.“

Nietzsche čekal, neodhalen a nerozpoznán, více než sto let. Věděl, že jednoho dne někdo další prožije to, co on, bude mít stejné myšlenky, intelektuálně dojde ke stejnému paradoxnímu závěru a jeho dílo se pak stane nástrojem syntézy. Nietzsche napsal: „Znám obě strany, protože jsem oběma stranami.“ Nietzsche si dal lidskou nálepku Antikrist. Tato nálepka zní jako antiteze nálepky Kristus. Nietzscheho pochopilo jen pár lidí. Ježíš Kristus, lingvistická teze. Nietzsche Antikrist, lingvistická antiteze. Dvě rozdílná slovní označení pro stejné, nerozdvojené spirituální vědomí. Nietzscheho slova „Jsem Antikrist“ pochází z jeho eseje „Ecce Homo“. „Hleďte, člověk!“ byla slova Jidáše Pontského, když předával Ježíše k ukřižování. Nietzsche napsal: „Jak by mohlo něco pocházet ze svého protikladu? … Tento způsob uvažování odhaluje typické předsudky, podle kterých můžeme poznat metafyziky všech dob… Fundamentální víra metafyziků je víra v antitezi hodnot. Ani ty nejobezřetnější nikdy nenapadlo pochybovat zde, na prameni (kde byly pochyby nejpotřebnější)… Protože mohlo by se pochybovat za prvé, jestli vůbec existuje antiteze; a za druhé zdali populární ocenění a antiteze hodnot, na které metafyzici otiskli svou pečeť, nejsou jen povrchními odhady, pouhými provizorními perspektivami… Může být dokonce možné, že to, co tvoří hodnotu těchto dobrých a respektovaných věcí, se zakládá na tom, že jsou záludně spojeny, provázány a přiháčkovány k těmto zlým a zjevně opačným věcem – možná jsou s nimi dokonce identické.“

Nietzsche bojoval se stejnými duševními, lingvistickými a emocionálními výzvami, se kterými jsem po svém mystickém zážitku bojovala já; čelil stejným výzvám, před kterými stáli studenti zenu v podobě koánů. Poznání bylo provázáno s nevědomostí. Byl Kristus provázán s Antikristem? Krátce po svém mystickém zážitku jsem se snažila tyto provázané koncepty vyjádřit graficky. Tohle z toho vyšlo. Jak člověk tyto propojené koncepty oddělí? Ať už se člověk rozhodne vyjadřovat nerozdvojené spirituální vědomí v jakékoliv podobě, forma je pouhou kreativní součástí celku, jednoduché jazykové a symbolické vyjádření toho, co obsahuje nekonečné množství vyjádření.

Jak člověk tyto propojené koncepty oddělí? Ať už se člověk rozhodne vyjadřovat nerozdvojené spirituální vědomí v jakékoliv podobě, forma je pouhou kreativní součástí celku, jednoduché jazykové a symbolické vyjádření toho, co obsahuje nekonečné množství vyjádření.

 Nasadil si snad Nietzsche oděv a výstroj Antikrista, aby symbolizoval jazykové rozvracení lidského zážitku? Byl to určitě převlek, jejž nikdo, kdo uvažoval rozdělujícím způsobem, nemohl prohlédnout. Byl to převlek, který si mohli vybrat jen lidé, již zažili jednotu výchozí jazykové formy. Zatímco Nietzscheho slova na sebe brala podobu antitezí, byla proložena vodítky ukazujícími k identické a tvořivé podstatě pravdy a klamu, poznání a nevědomosti, Krista a Antikrista. Jedním z Nietzscheho témat byl nadčlověk. „Hleďte, povím vám o nadčlověku. Nadčlověk je smyslem země. Nechte svou vůli říct: nadčlověk je smyslem země.“ Jak pozoruhodnou paralelou jsou tato slova ke slovům Zjevení v Bibli.

„Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života.“ (Zjevení, 2:7) „Kdo zvítězí, tomu druhá smrt neublíží.“ (Zjevení 2:11) „Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.“ (Zjevení 2:17) „Kdo zvítězí a setrvá v mých skutcích až do konce, tomu dám moc nad národy.“ (Zjevení 2:26) „Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem.“ (Zjevení 3:5) „Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové.“ (Zjevení 3:12) „Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn.“ (Zjevení 3:21) Měl Nietzsche křesťanské povědomí? Buddhistickou pozornost? Byly antiteze jediným způsobem, jímž mohl vyjádřit paradoxy lidského stavu vědomí? Byl nevyslyšen, nepochopen a neuznán, protože jazykové tvary, pomocí kterých se vyjadřoval, byly příliš odlišné od forem, jež očekávali věřící? Máme pro křesťanské uvědomění všichni stejný potenciál? Můžeme všichni přemoct naše podmíněné uvažování a změnit ho v uvažování kreativní? Je možné, že bychom se díky kontinuu, jejž nazýváme čas, mohli vrátit do rajské zahrady? Návrat do rajské zahrady symbolizuje individuální lidskou proměnu vědomí. Symbolizuje schopnost každého z nás sundat si z očí klapky a vyladit se na tvořivou energii nebo sílu, jež řídí harmonicky naše životy, pokud jí to umožníme.

Friedrich Nietzsche se nazval Antikristem. Opepřil svá díla biblickými odkazy a náznaky symbolizujícími jeho křesťanskou identitu. Díváme se, ale nevidíme, posloucháme, ale neslyšíme? Čekáme, že na sebe události vezmou jinou podobu? Očekáváme, že se změní spíše vnější věci než uvědomění každého z nás? Co když očekáváme trumpety, zářící světla a anděly? Nosíme snad všichni klapky na očích a přicházíme o to, co bychom mohli vidět? Je všechno, co je napsáno v Bibli a dalších náboženských a filozofických dílech, jednoduše uměleckým a symbolickým vyjádřením tohoto rozšířeného tvořivého stavu vědomí, jenž je dostupný každému na této planetě? Je možné, aby – když vnímáme pomocí tohoto rozšířeného, tvořivého, nedualistického stavu vědomí se události popsané ve Zjevení svatého Jana odehrály ne před dvěma tisíci lety, ale ve věčnosti, symbolizovaly-li by změněný stav vědomí, dosažitelný v každém okamžiku každým člověkem? Toto vítězství bylo vždy možné, ale vyžaduje účast všech lidí na naší planetě. Kdy učiníte závazek zvítězit a zúčastnit se tvorby láskyplné, silné a prosperující planety?

Z knihy:

Janet Smith Warfield – Proměna vědomí – Autorka zprostředkovává čtenáři zkušenost, jak můžeme volbou slov změnit vlastní přístup k životu. Její kniha je o vnímání, uvědomění a tvořivosti i o konstruktivním řešení problémů. Je o volbě, jak chcete žít, je o životě a energii. Umožňuje spojit se s moudrostí uzamčenou ve vašem nitru a získat pochopení, vyrovnanost a schopnost užívat si harmonické vztahy i svobodu. Myšlenky, jež zde najdete, jsou jednoduché a krásně vyjádřené; text představuje velmi zajímavý výběr formy a slov. Buďte připraveni na probuzení!

 

.

.

(Prečítané 714 krát, 1 dnes)

Comments are closed.