Jasmuheen: Vzpomínky – moje breathariánská minulost odhalena (aktualizováno)

Po jedenácti dnech strávených v přítomnosti úžasných svatých mužů, sádhuů a jogínů z celé Indie, se naše malá skupina chystá k odjezdu. Mám namířeno na letiště a ostatní cestují na mnohá různá místa. Napravo ode mě stojí můj kamarád Isaac a pozoruje, jak se loučím se svámím, v jehož ášramovém kempu jsme pobývali. „Energie mezi vámi dvěma je moc příjemná,“ tiše říká a pokyvuje hlavou směrem ke mně a svámímu, jehož bratr nás také pozoruje. „To je kvůli tomu, že ho miluji,“ vyhrknu bez přemýšlení. „A jeho bratra taky.“ Usměju se na oba a moje srdce se náhle naplní láskou až po okraj. „Samozřejmě jsme zde společně žili již dříve.“ Tvář obou bratrů se rozzáří úsměvem a svým přikývnutím potvrzují, že je to pravda.

Za několik minut již sedím na sedadle vedle taxikáře, zavazadla jsou naložena a lidé usazeni, když se náhle objeví jasná vize. Rychle stahuji okno taxíku a natahuji ruku ke svámímu, jenž se předkloní, a naše prsty se ještě jednou navzájem propletou. Tato chvíle je plná dojetí. „Byli jsme manželé?“ vykřiknu ve svém nitru, když se naše oči střetnou a naplní slzami radosti a ty moje světlem poznání, neboť jsem si právě vzpomněla na náš vztah v jiném životě. Již o tom věděl, ale trpělivě čekal na to, až si vzpomenu také. Chvíle opětovného spojení je letmá, ale stačí. Když se taxík rozjíždí, cítím, jako by se v mém zlomeném srdci otevřela stavidla a přehrada plná lásky se hrnula ven. Tak velmi jsem milovala svámího a náš společný život.

Dva dny pláču, aniž bych něco cítila. Jsem jen tichý svědek a prostě pozoruji, jak moje tělo uvolňuje všemožné emoce – radost z nalezení milovaného manžela z jiného života, něžnou lásku a také smutek z toho, že jsem o něj přišla, neboť jsme se hluboce milovali. V současném životě mám za manžela muže, který mě velmi podporuje a obdivuje. Svámí nyní šťastně žije v celibátu a ani jeden netoužíme po tom, abychom spolu znovu žili jako manželé. Během našeho dojemného setkání jsme si projevili úctu a lásku, díky které jsem později poznala další úroveň a důvod, proč jsem se vydala na pránickou cestu.

Německo, Bavorsko, červenec 2010

Je horký letní den, který trávím s dvěma dlouholetými přáteli v jejich domě na venkově. Vyprávíme si zážitky a dozvídáme se novinky, které se udály během roku, kdy jsme se neviděli. Po skončení každého evropského turné s nimi chvíli zůstanu, což se stalo k mé radosti každoročním zvykem. Díky úsilí tohoto radostného páru se v Německu realita pránické výživy velmi úspěšně prosadila. V polovině 90. let Babadžího oddaní vydali ve svém malém nakladatelství jedinou knihu, a to o Babadžím. Konrád telepaticky sdělil Babadžímu, že se chystá nakladatelství zavřít, ale pokud si Babadží přeje, aby zůstalo otevřené, poté mu musí poslat nějakou dobrou knihu k publikování. Zhruba za týden dostal do ruky mou knihu Pranic Nourishment – Nutrition for the New Millenium (Pránická strava – výživa nového tisíciletí), která byla později přejmenována na Living on Light (Žití ze světla). Zbytek je prý již historií. Naše spolupráce s médii se posunula zase o stupínek výše, což mělo ale také za následek účast v pořadu Hanse Meisera.

Za nějakou dobu po návštěvách Saint Germaina jsem začala cítit přítomnost Babadžího, který mi jasně sdělil: „Moje ášramy v Německu jsou pro tebe připraveny,“ čímž potvrdil, že jeho němečtí oddaní jsou dostatečně zralí a zkušení na to, aby mohli přijmout pránickou cestu výživy. Díky těmto oddaným žije v Německu více než deset tisíc lidí, kteří si mohou zvolit, zda své tělo budou živit zdrojem (pránou), nebo čas od času fyzickou stravou, pokud si ještě někdy chtějí vychutnat požitek z jídla a jeho chuť. V případě pránického stravování je možnost volby velmi osvobozující a v globálním měřítku má velmi prospěšný dopad na naše prostředí a také naše zdraví na všech úrovních.

Společně se svými přáteli jsem se ponořila do hluboké meditace – poté co jsem jim vyprávěla své zážitky z festivalu Kumbh Mela, kde se ve mně znovu probudila láska ke svámímu. Cítila jsem, že svámí se v našem tehdejším společném životě v Indii stravoval pouze pránicky a jako svámí se vydal na cestu sadhuů. V Indii je obvyklé, že muži s tímto posláním ve věku okolo 50 let opouštějí své rodiny a věnují svůj život službě, kterou naplňují cestou jógy a askeze. Jejich ženy jejich rozhodnutí obvykle podporují, neboť v té době již mají odrostlé děti, které mají ukončené vzdělání, a již založily své vlastní rodiny.

Do tohoto letního dne v červenci roku 2010 jsem věděla, že jsem:

a) v Indii prožila hezký život jako opravdový breatharián

b) milovala svámího a byla jeho ženou

c) intuitivně vnímala, že svámí byl možná mým manželem právě v tomto breathariánském životě

Nevěděla jsem ale, proč a jak jsem se tenkrát začala živit pouze pránou. To jsem se však měla brzy dozvědět. Již delší dobu jsem si všímala, že vzpomínky na minulé životy se samy vynoří pouze tehdy, pokud je skutečně potřebujeme znát. Jednou mi mistr Saint Germain řekl: „Předpokládejme, že stará duše mohla mít na této pozemské úrovni 1 000 vtělení – od časů Lemurie až po dnešní dobu – a průměrný věk této duše mohl být 30 let. To znamená, že její buněčná paměť obsahuje 30 000 let vzpomínek. Všichni společně tvoříme jeden celek, proto také v tomto matrixu Jednoty můžeme mít ke všemu přístup.“

Spočívání a libování si ve vzpomínkách na dobu dávno minulou si zcela protiřečí s pravdou jógy, která učí být tady a teď, neboť člověk tak není plně přítomný a otevřený novým okamžikům. Někdy je však potřeba, abychom si zkušenosti z minulých životů uvědomili, jelikož díky nim lépe pochopíme a podpoříme svůj současný život i své poslání. Odhalení těchto vzpomínek přichází ve správný čas samo od sebe. Když jsem toho dne se svými německými přáteli odpočívala a vešla hlouběji do meditace, přála jsem si lépe pochopit vzájemnou vazbu z minulých životů – pokud nějaká byla – mezi mnou a mužem, který mě v současném životě slovně napadá a vyhrožuje mi. Čas od času od něho dostanu nepříjemné e-maily, v kterých mě uráží a snaží se mě zastrašit všemi možnými věcmi, které může napsat pouze člověk plný nenávisti. Spatřila jsem vazby z našich minulých životů a pochopila jsem, proč se tak nyní chová. Toto poznání jsem zakončila obvyklým rituálem odpuštění, poté jsem se znovu usadila ke klidné meditaci a spočinula v tichu plném lásky. Krátce na to se začaly objevovat obrazy z mého života se svámím v Indii. Spatřila jsem události, které vedly k tomu, že jsem se tenkrát začala živit pránou.

Viděla jsem toto…

S láskou a něžností jsem se dotýkala hlavy svého manžela v mém klíně, když se několikrát naposledy nadechl a poté osvobodil svého ducha z těla. Podlehl malárii několik měsíců před plánovaným odchodem z naší vesnice, kdy se měl vydat na cestu jako sádhu a sloužit všem, čímž chtěl naplnit poslání jógy. Když jsem svého milovaného držela v náručí, cítila jsem, jak se moje jemné, něžné srdce ještě více zlomilo. Během našeho společného života jsme pohřbili své dvě děti a nemohla jsem unést představu, že mě nyní opustil i on, a zůstanu tak sama. Před jeho pohřbem ani po něm jsem nemohla jíst, spát, ani pít, tak hluboký byl můj žal. Nevím, jak dlouho tento stav trval, ale pamatuji se, že postupem času začaly přicházet děti z vesnice, mezi nimiž byly některé velice úžasné. Vesnický život v Indii může být občas plný radosti. Když nás opustily naše vlastní děti, ženy ze sousedství se se mnou a s mým manželem podělily o své vlastní děti, aby zmírnily bolest ze ztráty, kterou jsme pociťovali. Jejich milovaná drobotina brzy zaplnila náš dům smíchem a zvědavými otázkami. Za nějaký čas jsme se stali téměř jejich druhými rodiči. Vzdělávala jsem je v textech svatých knih tak, že jsem je převáděla do příběhů. Můj manžel i já jsme se stali proslulými vypravěči příběhů. Děti se nám posadily k nohám nebo na klín a fascinovaně nás poslouchaly. Krátce po odchodu mého manžela přišly děti znovu a tak žadonily, abych jim něco vyprávěla a mazlila se s nimi, že jsem je nemohla odmítnout. Postupně začalo mé zlomené srdce vnímat nový smysl života. V té době se můj žaludek již stáhl a vůbec jsem nepociťovala hlad. Uplynulo dost času, než si lidé uvědomili, že nikdy nejím ani nepiji. Smutkem a truchlením tělo pomalu spálilo přebytečnou váhu, kterou jsem měla před odchodem svého manžela, až se jednou, stejně jako v současném životě, váha stabilizovala, neboť čistá láska dětí a moje radost z nich mě začala znovu živit.

Prána je láska

Právě vesmírná životní síla nejčistší lásky vdechla život stvoření. Všechny tyto vzpomínky se vynořily během meditace v tomto letním dni, který jsem trávila s mými přáteli v Německu. Mé tělo se chvělo pravdou poznání. U každého příběhu, který se vynořil, jsem kontrolovala svůj dech, neboť když jsme napojeni na pravdu, vdechujeme boží esenci určitým způsobem. Zabýváme-li se myšlenkami nebo představami či říkáme-li něco, co není pravda našeho bytí, náš dech stoupne až do krku a můžeme cítit, jako by se naše plíce stáhly. Vnímáme-li však a vyjadřujeme-li naši hlubokou pravdu, energie našeho dýchání nám vpustí dech hluboko do břicha, plíce se široce rozevřou a hrudník roztáhne.

—

—

Tento blog je úryvek z knihy – JASMUHEEN – Pránická výživa – Žití ze světla

---

Články o Jasmuheen na blogu:  

• Jednoduchá metoda jak zjistit, kolik procent výživy může vaše tělo čerpat z prány

• Jasmuheen – Dalši výzkum prány, bigu a léčení

• Jasmuheen – ROZVOJ, VZESTUP A OSVÍCENÍ

• Jasmuheen – Radostný a skutečný vývoj 

• Breatharián – člověk který žije nezávisle na jídle

 

---

Novinky od Jasmuheen:

Jasmuheen – Pránická výživa – Žití ze světla – Kniha obsahuje pokyny k jednadvacetidennímu procesu pro přechod na pránickou výživu podle Charmaine Harley. Fascinující příběh, jakým způsobem se autorce podařilo opustit fyzickou stravu a přejít čistě na výživu ze Světla. Pránická výživa není půst. Jde o to přepnout se do stavu vědomí a vědění, že naši skutečnou obživu nám přináší kosmické světlo, které dává život všemu. Ačkoli dříve býval tento stav bytí vyhrazen či přisuzován jen světcům, díky procesu, který tato kniha popisuje, se dnes stává alternativou pro všechny, kdo hluboce touží po duchovním životě. Úspěch závisí na tom, zda člověk ví, že on sám je tvůrcem vlastní reality. Musí mistrovsky ovládat svou mysl a říkat si například „Očekávám, že mne živí prána, Boží síla“. A tak se stane, neboť univerzální pole nekonečné lásky a inteligence zrcadlí a podporuje jakékoli naše přesvědčení.

 +

Jasmuheen – Život bez jídla – „Všude na světě mi lidé neustále pokládají otázky proč a kdy. Proč jsem se rozhodla žít z prány a zvolila si ji jako zdroj výživy a kdy jsem s tím začala? Nebylo to tak, že bych se rozhodla, že přestanu jíst. Tato schopnost či dar prostě přišel jako přirozený vedlejší produkt duchovního zasvěcení, kterým jsem prošla v roce 1993. Následující stránky popisují můj osobní příběh a zkušenosti. Lidé mají právo na to, aby byli skeptičtí a kritičtí a aby nevěřili…“

---

Všetky knihy od Jasmuheen v E-SHOPE EUGENIKA – www.eugenika.sk

---