google27eaa3905ca3fee3.html

Čo svet svetom stojí, materinská láska patrí k najsilnejším ľudským témam. Odráža sa to aj v mytológii, náboženstve a umení zo všetkých kútov zemegule.

V súčasnosti všetky možné psychologické, liečiteľské aj ezoterické smery stavajú vplyv matky (resp. rodičov) prakticky na roveň Boha: robia ho zodpovedným snáď za všetko v živote jedinca – za naše traumy, vnútorné bloky, neúspechy v intímnych vzťahoch, ba dokonca vzťah človeka k Vyššej sile je údajne odrazom toho, akú mal prvotnú skúsenosť s ne/milujúcou matkou. Nakoľko je takýto postoj oprávnený a od akej hranice už „pritiahnutý za vlasy“, nechcem na tomto mieste rozoberať. Ide len o pripomienku, že tradične sa vyššie zmienený prístup kriticky zaoberá nedostatočnou láskou a starostlivosťou matky. A často je voči matkám nemilosrdný. (Významná kniha Princíp kontinua v Úvode priznáva, že mnohé ženy po prečítaní jej prvého vydania upadli do ťažkej depresie – autorka totiž extrémne krutým, manipulatívnym, ťažké výčitky svedomia vzbudzujúcim spôsobom popisuje, akého nenapraviteľného zločinu sa dopustí každá matka, ktorá svoje dieťa prvých šesť mesiacov sústavne nenosí v náručí a nenecháva ho spať pri sebe v posteli.) Samozrejme, že láska a starostlivosť matky je životne dôležitá a v mnohom kľúčová pre zdravý vývoj každej bytosti, ktorá sa narodí na tento svet. A samozrejme, že jej nedostatok má zásadný vplyv na ďalší život človeka. No rovnako zhubné a nezdravé býva aj to, keď je materinskej lásky priveľa. A práve na to sa snaží poukázať ruský autor, psychológ a terapeut Anatolij Nekrasov, od ktorého už Eugenika vydala viacero kníh.

Nekrasov zásadným spôsobom rúca tradičné predstavy o rodinných vzťahoch. Analyzuje ich, rozoberá trojuholník žena–muž–dieťa. Tvrdí, že v rodine musí byť na prvom mieste láska muža a ženy – rodičovskej dvojice, a až potom láska ženy k dieťaťu. Žena, ktorá, len čo sa jej narodí dieťa, urobí toto dieťa stredobodom svojho vesmíru a partnera odsunie na druhú koľaj, robí zásadnú chybu a narúša prirodzený poriadok vecí. Tento názor možno niektorých, ak nie väčšinu, pohorší. Ale skúste si ho dať vysvetliť a pochopiť, ako to autor myslí a v čom je podľa neho podstata problému prehnanej rodičovskej lásky. Napokon, ilustruje to konkrétnymi odstrašujúcimi prípadmi. Na druhej strane ale tiež ukazuje, ako sa z možného problému dostať – či ako sa doň, podľa možností, vôbec nedostať! Nájdete tu rozbory vzťahov nielen matky k dieťaťu (zvlášť k synovi a dcére), ale aj vzťahu človeka ku každému z rodičov. Autor vysvetľuje špecifickú úlohu matky aj otca, odhaľuje narušené vzťahy, ukazuje cestu k uzdraveniu a odpusteniu. Zaujímavé je aj podrobné pojednanie o dospievaní a dozrievaní, o tom, čo je to skutočná zrelosť, prevzatie zodpovednosti za svoj život.

Vo svetle toho, čo Nekrasov pozoruje, získavajú novú dimenziu všeobecné problémy, ako alkoholizmus a iné závislosti, neschopnosť nájsť si dobrého partnera, či dokonca tragická smrť v rodine. Aj tieto súvislosti sú podložené príkladmi z autorovej praxe.

Táto kniha prináša životne dôležité informácie každému, kto chce byť dobrým rodičom. Zároveň je to významné čítanie aj pre tých, kto sami deti nemajú. Všetci sme totiž deťmi nejakých rodičov a tak sa aj nás dotýka otázka, či náhodou nie sme poznačení prehnanou rodičovskou láskou. Možno tu niekto nájde vysvetlenie, ktoré mu pomôže pochopiť určité veci a rozhodnúť sa pre konštruktívne zmeny, posunúť sa smerom k šťastnejšiemu, zdravšiemu životu.

Mimochodom, STV2 nedávno odvysielala ruský film z r. 2011 Jelena (režisér Andrej Zvjagincev – s krásnou hudbou Philipa Glassa, dosť dobre hodnotený aj na filmových festivaloch), ktorý je akoby sfilmovanou knihou Omezená mateřská láska. Rozpráva príbeh staršej ženy, ktorá oddane nosí peniaze svojmu synovi, ktorý, hoci má dve deti, nepracuje, len pije pivo a chrúme oriešky. Keď Jelenin bohatý partner odmietne jej syna ďalej živiť s tvrdením, že dotyčný muž sa takto nikdy nedonúti postaviť na vlastné nohy a začať sa riadne, chlapsky starať o svoju rodinu, oddaná matka muža chladnokrvne zabije. Následne si darmožráčskeho syna aj s celou jeho rodinou – a ďalším dieťaťom na ceste – nasťahuje k sebe do luxusného bytu, ktorý jej ostal…

Ukážka z knihy Omezující mateřská láska: 

Dalším samostatným tématem je, když žena v sobě rozvine mateřský cit v takové míře, že její prostor mateřské lásky obsáhne i muže a ten je pak v podstatě pro ženu druhým dítětem a ona jemu náhradní matkou. Tyto ženy leckdy dokonce veřejně o manželovi prohlašují, že je to jejich druhé dítě, a neuvědomují si, že tím v podstatě dokazují, že samy přestaly být ženami. Tvoří se živná půda pro velké množství dalších problémů, neboť i jiní lidé budou spatřovat v tomto muži „maminčina mazánka“, a nikoli chlapa.

Vztahy mezi matkami a dcerami je rovněž rozsáhlé téma, které by vydalo na samostatnou knihu. Největší problémy vznikají při vzájemném soužití dospělé dcery a osamělé starší matky. Zde dcera musí být natolik silná, aby překonala silný matčin vliv, rozvinula své ženské vlastnosti, osamostatnila se a oddělila od matky. Pokud se to nestane, matka jí může totálně zničit život. Využívá její energie a z energetického hlediska žije na úkor své dcery, která onemocní, zeslábne a rychle zestárne, zatímco matka bude žít a žít…

Je známo, že dcera, která žije s matkou, stárne rychleji – pokud se obě ženy duchovně nerozvíjejí. Matka možná přežije mnohem déle, než bylo zamýšleno, protože ji dcera svými energiemi podporuje a zlepšuje její zdraví. Tím se ovšem vzdává vlastního štěstí a neplní své předurčení. Dvě ženy spolu mohou žít velmi dlouho pod jednou střechou, dokud nezestárnou… Mimochodem, žijí-li matka s dcerou spolu v pozdním věku jako dvě stařenky, jsou si velmi podobné a leckdy člověk ani nepozná, která z nich je která…

Pokud žena nesplní svůj hlavní životní úkol, který spočívá v dávání lásky a budování prostoru lásky, rychle ztratí to nejcennější, co má – mládí.

Níže uvádím klasický příklad nadbytečné matčiny lásky k dceři. Matka zůstala ke stáří sama bez manžela a často se vměšovala do života své jediné dospělé dcery. Všechny muže v jejím okolí hodnotila slovy: „Toho ne, to není nic pro tebe.“ Dcera se přesto vdala a založila vlastní rodinu, kterou se poté snažila ze všech sil zachránit. Nakonec situace dospěla tak daleko, že byla nucena se s manželem odstěhovat do vzdálených končin na Kamčatku – jen proto, aby byla od matky co nejdále.

Mimochodem, jednou z příčin, proč děti utíkají od rodičů, je snaha vymanit se z jejich péče. Znám jednu rodinu (docela slavní lidé), jejichž matka je velmi energická a ambiciózní žena se silnou vůlí. Mají tři děti, avšak dvě z nich mají problémy s vlastní realizací a vypadají starší, než skutečně jsou. Pouze starší syn, který kdysi odjel do Ameriky a prakticky s rodinou neudržuje styky, má dnes šťastnou rodinu. Takže pamatujte: vzdálenost je někdy záchrana.

Viac v knihe:

Anatolij Někrasov – Omezující mateřská láska

Táto kniha zásadným spôsobom rúca tradičné predstavy o láske k deťom a starostlivosti o ne. Detailne analyzuje partnerské vzťahy rodičov ako základnej zložky úspešnej rodiny a na konkrétnych prípadoch ukazuje, ako sa vymaniť z problémov – alebo ako sa do nich vôbec nedostať. Rozoberá aj zrelosť jedinca na rodičovstvo. A tiež ponúka návody, ako vylepšiť rodinné vzťahy.

Úryvok: Matka potom vyčítá nevděčnému dítěti, že se kvůli němu obětovala, ale nedočkala se opětování a dítě její snahu neocenilo. „Obětovala jsem ti mládí, kvůli tobě jsem se nevdala, abych ti nezpůsobila trauma.“ A dítě odpovídá: „Cožpak jsem tě prosil, abys kvůli mně obětovala mládí?“ Odsud vyplývá další závěr o výchově dětí: děti by neměly pokládat matčinu samotu za normu a naopak by měly pochopit, že osamělost je dočasný jev. Je třeba děti vést k tomu, aby si samy nepřáli, že jejich matka bude osamělá. Vypěstovat to v nich může sama matka. V žádném případě není třeba děti utvrzovat v tom, že jsou jedinou matčinou oporou, kvůli takovým řečem děti nezačnou své rodiče víc milovat. Ještě jednou připomínám, že dítě se přirozeně a harmonicky vyvíjí pouze v prostoru lásky rodičů.

Pôvodná cena: 8.20 EUR, Naša cena: 7.38 EUR, Zľava: 10.00 %


(Prečítané 2 340 krát, 1 dnes)

One Response to Kniha týždňa – Anatolij Nekrasov – Omezující mateřská láska

  1. marta píše:

    Snaha určovať a riadiť, kontrola a rýpanie sa v živote, patologická ochrana pred úrazmi a problémami, citové vydieranie a iné tu popisované aj nepopisované prejavy obmedzujúcej materskej lásky podľa mňa v skutočnosti nie sú vôbec prejavom lásky. A to, čo sa tu popisuje ako prehnaná láska môže byť podľa mňa skôr jej nedostatok.
    Taktiež to možno nazvať patologické upnutie sa na dieťa, majetnícke prejavy voči nemu, túžba realizovať sa cez dieťa, strach zo zlyhania v rodičovskej úlohe a ešte kadečo iné. Ale nie sú to prejavy lásky.