google27eaa3905ca3fee3.html

Abychom pochopili problémy ve vztazích, je třeba pochopit rodinný systém, sebe a vše co vztahy ovlivňuje. Pokud pochopíme rodinný systém, pochopíme sebe a tím i druhé. Za důležité považuji správně pojmenovat problém. To se týká nejenom vztahů, ale všech oblastí našeho života. Ve správně pojmenovaném problému se nachází jeho řešení. Stejně jako existují fyzikální zákony, existují určité zákonitosti týkající se vztahů. Pokusil jsem se pár základních v této knize popsat.

Zákonitostí ve vztazích je mnoho. Některé vypadají na první pohled nesmyslně a mnohdy jsou těžko doložitelné. V této knize bych rád popsal jen ty, které jsem ověřil v praxi a některé si může každý sám a snadno prověřit.

Většina vztahů je založena na vzájemné sexuální přitažlivosti, která ovšem jen zhruba z poloviny vydrží oboustranně až do smrti. Pokud skončí přitažlivost, nepomůže nic a vztah většinou jednostranně skončí. Přitažlivost nelze koupit, vyloudit, vynutit. Např. penězi lze vztah prodloužit, ale ne nekonečně dlouho. Nároky toho, kdo chce odejít rostou, protože mu na již nepřitažlivém partnerovi nezáleží. Proto již není ochoten jej tolerovat, či se kvůli němu omezovat. Když např. bohatý partner přestal být přitažlivý, pro svého chudého partnera, je schopen se nechat zruinovat, jen aby pro sebe přitažlivého partnera udržel co nejdéle. Přitažlivost = závislost je mnohdy zničující. Pokud pro jednoho z partnerů ten druhý přestal být přitažlivý, je jasné že má šanci potkávat přitažlivější partnery. Pokud by je nepotkal, mohl by (zejména muži) ve vztahu být dál, ale přitažlivostí končí závislost, což se v praxi projevuje jako menší sexuální apetit, nechuť tolerovat toho druhého, nechuť se omezovat, až po nechuť s ním žít.

V praxi to je podle mé teorie tak, že většinou při seznámení je pro nás partner hodně přitažlivý, proto nevidíme jeho chyby. Přitažlivost ( zamilovanost) během vztahu většinou klesá či stoupá, někdy klesá pomalu a postupně, jindy rychle. Pokud mají dva partneři být spolu až do smrti, nepřekročí pokles přitažlivosti určitou hranici která je „dnem“ přitažlivosti. Při poklesu přitažlivosti se děje ještě něco jiného – máme šanci potkávat přitažlivější partnery. Jakmile se klesající přitažlivost k našemu partnerovi zastaví a začne zase stoupat, opět se stane náš partner pro nás přitažlivější a nový vztah skončí. Jsou výjimky, když např. žena otěhotní s milencem. Pak se může původní vztah tímto otěhotněním skončit. Není to jen proto, že žena založila nový rodinný systém, ale „partnerský úkol“ převzal nový milenec. Pokud by žena chtěla být se svým původním partnerem, musela by dítě svěřit milenci do výchovy, protože dva rodinné systémy v jednom nemohou být funkční.

Založením nového rodinného systému vždy končí starý rodinný systém. Pokud by původní partneři chtěli spolu být, museli by vztah skončit se vším všudy a znovu se dát dohromady. Pokud má žena dítě s jiným mužem než partnerem, musela by dítě dát otci dítěte, protože dítě (a otec dítěte) jiného muže než partnera patří do nově založeného rodinného systému. Dokud není „zrušen“ nově založený systém, není prostor pro původní vztah. Taková je moje teorie i ve vztazích.

Dokud se ze současným partnerem nerozejdeme, nemůžeme potkat nového kvalitního partnera, ale zase jen takového, jací jsme my – který také nemá vyřešen vztah a je to jen léčitel naší zraněné duše.

Pokud pro nás partner přestane být přitažlivý, většinou si najdeme přitažlivějšího partnera, což je podle mne vedeno sexuálním pudem, protože pud je silnější než „chtění“ (vůle, odpovědnost, slíbená věrnost, atd.) jednotlivce. Pokud je tím partnerem, který si našel nového přitažlivějšího partnera, žena většinou ze vztahu odchází, protože když partner pro ženu přestane být přitažlivý, nejenom že začne vidět chyby a nedostatky partnera, ale není schopna s ním sexuálně žít. Většině mužů to nedělá problém a když taková situace nastane, najdou si milenku, ale většinou z pohodlnosti (či aby se nemuseli dělit o majetek, atd.) neodcházejí ze vztahů. V takovém případě si stejně žijí „svůj“ život a partnerku berou jako služku a uklízečku, ne rovnocennou partnerku. Proto se setkávám se situacemi, kdy se vdaná žena – milenka dohodne se ženatým milencem na společném odchodu od původních partnerů. Domluví se, že se v určitou hodinu oba sbalí a sejdou se na určitém místě. Ženy tam čekají „do dnes“…

Důvodů proč muži neodejdou je více, buď z pohodlnosti, kvůli dětem, kvůli majetku, atd. Hlavním důvodem je to, že většina mužů nemá problém mít sexuální vztah s někým, kdo pro ně není přitažlivý. To většina žen nemůže. Proto ženy, pro něž partner přestal být přitažlivý, odchází.

Opuštěný partner téměř vždy argumentuje tím, že jeho partner odešel „kvůli milence, milenci“, což tak v 90% není. S tímto tématem souvisí i žárlivost. Žárlivost má několik příčin. Buď je to psychická nemoc, nebo malá sebedůvěra a nevážení si sama sebe. To jsou dva důvody, když není k žárlivosti důvod. Potom jsou další možnosti. Např. když jeden z partnerů přestává být přitažlivý, či již není přitažlivý, cítí to a tuší hrozící nebezpečí, že se objeví sok. Ani nemusí být jiný důvod, toto stačí, protože přitažlivost = závislost. Čím je pro nás partner přitažlivější, tím jsme na něm více závislí a více jej chceme. V takovém případě je nerovnováha ve vztahu, protože náš partner, pro kterého nejsme tak moc přitažliví na nás není závislý a je mu jedno, zda s ním jsme. Tím má ve vztahu výhodu a převahu, je „volný“, bez břemene závislosti.

Horší situace je, když po nějaké době vztahu přitažlivost klesne u jednoho z partnerů na minimum pro zachování vztahu a už nestoupne. Takový partner má trvale „nakročeno“ na milenecký vztah. Pokud se tak stane oboustranně, mají milenecké vztahy oba partneři a rovnováha ve vztahu je. Ale pokud to tak je jednostranně, vzniká nerovnováha, která se dříve či později někde ukáže. Například jsem řešil na Rodinných konstelacích jeden zdravotní problém. Přišel manžel řešit nádor jeho ženy, proto nemohla přijít, že byla v tu dobu v nemocnici. Jako příčina se ukázala jeho dlouhodobá nevěra, na kterou manželka nepřišla, ale cítila nerovnováhu, se kterou si nevěděla rady. Manžel se na konstelacích k nevěře přiznal, nevím zda i doma. Najít rovnováhu ve vztahu je obtížné, téměř nemožné, protože přitažlivost nejde změřit. Nerovnováhu lze jen vycítit a vypozorovat z chování partnera. Pro zachování rovnováhy je někdy nutné dělat přímo diplomatické kousky, což jde lépe ženám. Muži to neřeší, nebo spíše jen výjimečně.

Pokud není rovnováha v braní a dávání, dojde k zániku přitažlivosti a tím mnohdy končí vztah. Rovnováha musí být všude. Pokud není rovnováha v přírodě, dochází ke katastrofám, není-li v organismu, onemocní či zahyne, není-li rovnováha v základě domu, zřítí se, atd.

Většina lidí dozrává kolem 28 let. Muži, které matka „nepustila“ do života, dozrávají do trvalého vztahu později, dokonce až ve 40-50 ti letech, někteří nedozrají nikdy.

Pořadí priorit je takové, že na prvním místě musí být partner. To proto, že se předpokládá společný život až do smrti. Na druhém je dítě, podle mé teorie by mělo být dítě „vedlejším produktem dobrého vztahu z lásky“, i když je jasné, že i v tomto případě jde o uspokojení pudů. U žen mateřského a u mužů pudu zachování rodu. Na třetím místě by měli být rodiče a sourozenci, na čtvrtém prarodiče. Z praxe se potvrdilo, že děti které neunesly tíhu odpovědnosti za vztah rodičů, kterou na ně matka „naložila“ v dětství, zejména když otec neplnil svojí funkci, jsou častěji nemocné, slabší jedinci dokonce onemocněli těžkými nemocemi např. roztroušenou sklerózou.

Pokud není ve vztazích zachováno pořadí systémů, vztahy mají malou šanci na přežití. Nový systém má prioritu před starým systémem. Proto mnohdy čteme v inzerátech zejména žen: Hledám muže s vyřešenou minulostí!!! Hierarchie postupuje shora dolů a z minulosti do budoucnosti, jinak vztahy nefungují. Bert Hellinger ve své knize Skrytá symetrie lásky píše, že časová priorita se týká i sourozenců. Nejstarší dítě víc dává, nejmladší nejvíc bere. Tato nerovnováha se vyrovná tím, že nejmladší pečuje později o staré rodiče.

Když ve vztahu někdo méně dává než bere, vztah se rozpadne, nebo někdo onemocní. Z mé praxe z konstelací vyplývá, že když např. partnerka má dítě s milencem a svede to na manžela, manžel se chová neobvykle, př. může dítě pohlavně zneužívat. Z mé praxe není tak častý výskyt sexuální úchylky – incest, jako pedofile, což by mohlo vysvětlovat pohlavní zneužívání vlastních dětí, protože fakticky nejsou vlastními dětmi pedofila, nebo takto podvedení muži pijí alkohol ve větší míře, než je obvyklé, atd. Další poznatek z mé praxe je ten, že když matka svede otcovství na jiného muže, dítě takto zrozené to udělá také. Je-li to žena, svede otcovství na někoho jiného, je-li z takového vztahu zrozen muž, najde si ženu, která jej podvede s milencem a milencovo dítě svede na něj. V mnoha případech jsem si ověřil, že (patrně v rámci vyrovnání nerovnováhy) děti zrozené z takového vztahu mají tendenci páchat sebevraždu, či páchat zločin, častěji mají duševní poruchy. Důvodem je to, že nemají svojí identitu, když neznají jednoho (případně oba) rodiče. Muži, na které matka „svedla“ otcovství mají tendenci se podvědomě mstít na takových dětech a nenajdou k nim vztah. Tím, že matka dítětem s milencem založila nový rodinný systém, vzniká problém. Milenec ji opustí, protože najednou nevěří, že je dítě jeho, protože současně udržovala intimní vztah i s manželem. Manžel narovná nerovnováhu tímto vzniklou také odchodem, takže většinou se oba vtahy rozpadnou a žena zůstává sama. Další poznatek z mé praxe je takový, že otcové, na které bylo otcovství svedeno, nechtějí platit výživné.

Pro výše uvedené je více důvodů k nevěře u mužů než u žen. Mimo skončení přitažlivosti je to nedostatek sexu, neumožnění sexuálních praktik, mnohdy je to „msta“ za to, že je žena psychicky silnější a muž má v takovém případě pocit, že jej žena utlačuje. Vždy když někomu něco chybí, dohání to jinde. Mnohý z takových psychicky slabších mužů si musí dát cestou domů zastávku v hospodě, kde se „posílí“ alkoholem. Důvodů k nevěře je hodně.

 

Stanley Bradley – Ukázka z knihy „Jak najít toho pravého, jak řešit problémy ve vztazích“

32 dôvodov k nevere a pár slov o jej koreňoch nájdete v zajtrajšom vydaní blog.eugenika

 

(Prečítané 2 586 krát, 1 dnes)

Comments are closed.