google27eaa3905ca3fee3.html

89704451Přijde mi vtipné, že teprve nyní začínám vědomě chápat, jak můj vnitřní dravec, ďáblík, funguje ve vztahu k mužům. Co ho živí a co ne, co pro mě i proti mně dělá.

Až dnes vidím, jak často jsem podléhala svým touhám, nejdříve tělesným, pak zase duševním, vztahovým… jak moc jsem byla naivní, a místo abych bedlivě pozorovala, vnímala a zase pozorovala… tak jsem dobrovolně vypínala svoje radary… svět je přece úžasné místo. A pohádky jsou tak krásné, omamné. Je tak krásné a pohodlné si utýct do snu, všechny ty nevysvětlitelné náznaky ignorovat.

Dnes vidím, jak jsem dobrovolně odevzdávala své síly… potlačovala se, třeba proto, že jsem nerozuměla rozdílu mezi vnímáním ženy a myšlením muže…

Někdo přece musí mít pravdu a ta logická mysl je často nevyvratitelná.

NE!

Často jsem dala za pravdu muži a také se zbavila zodpovědnosti za dění svého života. Ano, bylo to pohodlné. Přece nebudu vyvolávat konflikty! Ale také jsem se stala hodně nesvéprávnou. Ale on… není já. Můj život je moje osobní záležitost. A já přijímám zodpovědnost za vše, co se mi děje. Za vše, co žiju, co chci žít… a jak k tomu jdu.

Muž a žena spolu nemohou soupeřit… nemohou jeden druhého přesvědčovat o své pravdě. Je to úplná blbost. Nikdo a všichni mají ze svého úhlu pohledu pravdu. Každý vnímá jinak… ale mohou se svou růzností obohacovat, podporovat a inspirovat. Mohou ctít tu druhou neznámou kvalitu…

Vzdáte-li se svého názoru, vzdáte se své moci. Ignorujete svoji intuici a dáváte se všanc dravcům. Zpochybňujete svoje pocity a dáváte samu sebe do rukou jiných… často ještě méně zralých osob.

Zrání přínáší poznání, ochotu sledovat a pozorovat, nespěchat. Jak ale na to?

Vnímejme své tělo. Svoje pocity… svůj obličej… mračíme se v té situaci nebo se rozzáříme? Cítíme se s ním nejistě nebo naopak rozkveteme? Jsme v napětí nebo v uvolnění?

Ptejme se samy sebe.

Co skutečně chci? A co chce moje nejhlubší nitro? Co je za tím? Co mi zde nevoní? Co mi tu nezní?
Vnímejme, kdy a co si vybíráme a na základě čeho… na základě čeho reagujeme.
Není pod tím naše touha? Nedostatek?

Život je pestrý a kde je světlo, je i stín… Lidé jsou různí… mají svá slabá místa, nedostatky, bolesti i úchylky, právě tak jako my.
Matka vlčice učí svá mláďata: „Je-li to nebezpečné a větší než ty – uteč; je-li to slabší – rozhodni se, co uděláš; je-li to nemocné – nech to na pokoji. Má-li to brka, jed, tesáky či drápy, couvej a vydej se jinudy; voní-li to pěkně, ale je to obaleno na železných čelistech – nevšímej si toho…“

Umíme svým dcerám předat takovouto moudrost? Já když si sáhnu do svědomí… tak nic z toho jsem je vědomě neučila. Naopak, ony to učí mne. Klasický případ nedospělé matky.

Je třeba vědět, jak se ve světě pohybovat… svoji realitu si vytváříme svými volbami… A abychom správně volily…, je třeba získávat zkušenosti… pozorovat, vnímat a ne smysly vypínat!!!

Je třeba se naučit svým pocitům a smyslům skutečně naslouchat a důvěřovat jim. Tím, že podle nich konáme, tím je posilujeme… Měly jsme na počátku setkání divný pocit? A pak jsme se nechaly ukecat? Omámit? Na co jsme si naběhly…, na jakou touhu? Co jsem ignorovala… co jsem nechtěla vidět? Stopujme zpět své pocity… je to velký zdroj učení se… z vlastních stop.

A nedělejme ty samé chyby znova…

Dovolme si odmítnout tu nabízející se variantu, kterou už známe, ale která nefunguje… a hledejme jak jinak… kudy… Vyčkávejme, dokud to nebudeme vědět… jsme na číhané… číháme na vlastní intuici. Buďme chytré…, protože je třeba přelstít někdy samu sebe… své návyky…, svého dravce, který chce rychlé uspokojení, rychlé řešení a nemá dostatek trpělivosti a hlavně vůbec není ochotný se učit.

Dejme si dostatek času a prostoru na učení se, na zkušenosti, na poznání se.

PS: stále věřím, že svět je krásné místo a že se mi dějí zázraky. Ale mám u toho zapnuté všechny radary, nastražené uši, frňáček v pohotovosti a klidně si vezmu brýle nebo lupu, abych lépe viděla.

Volně inspirováno knihou „Ženy, které běhaly s vlky“…tak, jak ve mně osobně její příběhy nyní zazněly.


03_The_Reciprocal_Relationship_betwwen_Man_and_Nature_1978_Vastervik


Súvisiace články:


Tip redakcie Eugenika:

Zdeňka Jordánová – Muž či žena?

Populárna česká duchovná terapeutka sa zameriava na vzťahy medzi mužmi a ženami. Rozpráva o typickom fungovaní mnohých manželských párov a na príkladoch z praxe vysvetľuje, ako nám niektoré naše zaužívané postoje bránia žiť spokojne a harmonicky. Muži a ženy sú si rovnocenní, pričom v prvom rade treba uviesť do rovnováhy mužský a ženský princíp v každom z nás.

Úryvok: A tak hľadáme a hľadáme. Naša túžba po dokonalom porozumení je taká veľká, že niektorí z nás sa rozhodnú žiť radšej sami, pokiaľ nenájdu dokonalé splynutie duší, dokonalé porozumenie. Neveríme, že by sme mohli byť šťastní aj s niekým, kto by nebol úplne „dokonalý“. Túžime po pokoji v duši, po prijatí a láske. Chceme s partnerom zdieľať rovnaké postoje k životu, mať rovnaké názory, nechceme sa s nikým hádať, chceme súlad a ústretovosť, chceme, aby nás miloval tak veľmi, aby vedel lepšie, ako my sami, po čom túžime. A samozrejme aby nám to aj dal. A tiež aby nás miloval tak, že aj keď máme sami so sebou problém, on bude presvedčený, že sme najkrajší a najlepší na svete, a neustále nám to bude pripomínať… Tak ako to vlastne je? Sme nútení žiť vo večných sporoch, nenaplnení a neprijatí, nepochopení a nemilovaní? Prezradím vám tajomstvo: ten, koho hľadáte, ste vy sami. Túžite po potvrdení samých seba, túžite po pocite jednoty, na ktorý ste v kútiku duše nezabudli, lenže ho chcete dosiahnuť cez zážitky prichádzajúce z vonkajšieho sveta…

Pôvodná cena: 11.20 EUR, Naša cena: 10.08 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 1.12 EUR


(Prečítané 2 324 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.