Od lásky je k nenávisti jen krok. Pro někoho může být
velmi malý, jiným může trvat celý život, ale existují
i lidé, kteří žijí v lásce a nenávist vůbec neznají.

„Trápil jsem se s touto ženou celý život. Dlouhé roky jsme se vzájemně nenáviděli. Nejprve jsme zůstávali spolu kvůli dětem a potom ze zvyku… Tisíckrát jsem si přál ji ze všech sil uhodit – tak, aby už nikdy nevstala, ale musel jsem se držet, abych se nedostal za mříže. Teď jsem se začal cítit mnohem svobodněji. Jsem starý a nyní už mohu všechno. Kdo mi dá doživotní vězení? Takže i stáří má své výhody. Udělal jsem to, co jsem si přál celý život, a teď umřu klidně.“

Tyto řádky pocházejí z přiznání 82 letého muže, jenž zabil svou 80 letou ženu úderem kladiva do spánku po padesáti letech společného života. Hrozný výsledek strašného života. Přitom podobných příběhů se na světě stává hodně. Statistiky každoročně evidují přibližně půl milionu vražd a značná část z nich je výsledkem vztahů, jež začínaly slibem věčné lásky. V reálném životě zamilovanost rychle vyprchá a vystřídá ji lhostejnost, a někdy i nenávist.

Skutečnost je smutná – přibližně 90 procent manželství končí nezdarem! Současné průzkumy ukazují, že se na světě rozpadá polovina manželství a ve zbývající polovině zpravidla nebývají ideální vztahy. Šťastným rodinným životem se může pochlubit maximálně deset procent manželů. Pro většinu lidí je snadnější vydělat miliony než zvládnout zatěžkávací zkoušky partnerských vztahů.

Co se to s lidmi děje?

Jsme od narození tak nechápaví, že si nedokážeme vytvořit normální vztahy, nebo zhloupneme až během života? Domníváme se, že správně je to druhé. Všechny děti jsou od narození téměř geniální, mají intuici a mnohé další schopnosti, které velmi brzy ztrácejí vlivem správné (z pozice dospělých) výchovy. Nicméně tato kniha není o tom, jak vychovávat děti, ale jak pomoci dospělým nebo relativně dospělým lidem, kteří trpí pocitem osamělosti nebo narušenými vztahy. Podle výsledků mnohých výzkumů je jich víc než 90 procent, což představuje miliardy lidí! Cožpak se za tisíce let totálního neštěstí neobjevil žádný způsob, jenž by tuto hroznou situaci změnil?

Sotva jsme se začali zmiňovanými otázkami zabývat, brzy jsme zjistili, že takovéto prostředky byly už dávno objeveny. Postupy byly publikovány ve stovkách knih, které se dodnes prodávají po celém světě v milionových nákladech.

V čem je tedy problém? Proč rodinná dramata představují normu a šťastná partnerství jsou vzácností? Proč je i mezi moudrými a vzdělanými lidmi šťastná jen nepatrná část? Je možné, abychom se naučili vytvořit šťastné manželství? Možná vás překvapí jednoduchost odpovědí na tyto otázky. Jsme absolutně šťastní lidé, ale tohoto stavu jsme nedosáhli mávnutím kouzelného proutku. Na základě svých zkušeností získaných během čtyřiceti let společného života, jehož průběh nebyl vždy hladký, a mnohaletých výzkumů v oblasti mezilidských vztahů si dovolujeme tvrdit, že i vy můžete ve vztahu nalézt štěstí.

Jsme přesvědčeni, že až otočíte poslední stránku této knihy, budete s námi souhlasit. Avšak aby se tak skutečně stalo, je k tomu zapotřebí ještě něco navíc než jen umění číst, protože bez toho jsou pro mnohé čtenáře všechny skvělé knihy s moudrými návody prakticky zbytečné. To něco spočívá ve schopnosti být otevřen novým vědomostem a neobvyklým poznatkům, přijmout je a realizovat v životě. A ještě se naučit pracovat s knihou.

Co může být strašného na nových vědomostech? Zejména jestliže přinášejí informace, jež dokážou radikálně změnit život k lepšímu. A jak máme pracovat s knihou? Vždyť knihy se obvykle čtou!

Poslední podmínka je nejjednodušší, a proto s ní začneme. Pracovat s knihou znamená, že se snažíme porozumět přijímaným informacím, přemýšlíme o nich, během čtení si děláme poznámky a opakovaně se vracíme k přečtenému textu, dokud se neuloží do našeho podvědomí a nestane se jeho součástí. Pouze v takovém případě se kniha změní z informačního zdroje v příčinu transformace.

Jenom číst můžeme líbivé romány, pokud nám samozřejmě není líto zbytečně promarněného drahocenného času. Ostatně: nikdy jenom nečteme. Jakékoliv přijímané informace, zejména bez jejich výběru, vůbec nejsou tak neškodné, jak by se mohlo zdát. Vedou k programování podvědomí, ale o tom si povíme až později.

Strach z vědění je rozšířen všude a je náramně velký. Tisíce let udržuje v nevědomosti miliardy lidí. Jak výstižně vyjádřil řecký filozof Sokrates: „Jedinou opravdovou hodnotou je pro člověka vědění. A jediné zlo je nevědomost.“

Už dvacet let píšeme knihy a pořádáme přednášky pro nejrůznější posluchače. Desítky tisíc lidí nám prošly před očima, tisíce z nich nám napsaly upřímné dopisy o svém životě a dosažených výsledcích, a proto dobře víme, kdy a za jakých podmínek přinesou plody a kdy nemají šanci se objevit. Pro přijetí nových vědomostí musíme připravit půdu, v našem případě probrat řadu zásadních myšlenek a představ.

Výsledek našeho života neurčují činy, ale vědomosti. Pod pojmem výsledek chápeme všechno, co máme v daném okamžiku – svou finanční situaci, přátele i nepřátele, své zdraví, bydliště, zaměstnání a samozřejmě rodinný stav včetně vytvořených rodinných vztahů. Představa, že vědomosti jsou důležitější než činy, je pro většinu lidí nezvyklá, ale bez jejího pochopení a přijetí budou všechny naše rady zbytečné. Proto si tuto myšlenku probereme podrobněji.

Lidé si zvykli myslet, že život je podmíněn především vnějšími okolnostmi a jen do jisté míry jejich vlastním jednáním. Tato iluze, která je široce rozšířena po celém světě, představuje nepřekonatelnou překážku na cestě ke štěstí. Není to očividná iluze, proto je tak nebezpečná. Pokusíme se ji rozptýlit.

Nyní budeme vysvětlovat své názory a vy pozorně sledujte průběh našich úvah. Jestliže nebudete s něčím souhlasit, nezavrhujte hned myšlenku, ale zkuste klidně popřemýšlet, nebo raději zapojit intuici, protože naše pocity jsou spolehlivější než usuzování mozku.

Náš život zdánlivě určují vnější okolnosti. Skutečně: cožpak nemá význam pro další život místo narození člověka? Vždyť je rozdíl narodit se v africké vesnici, anebo v evropském hlavním městě. Je nesporné, že možnosti jsou různé. Cožpak sociální postavení a materiální zajištění rodičů nejsou v životě dětí důležité? V jakém prostředí se od dětství budou nacházet, do jaké školy půjdou, jaké podmínky budou mít od narození – to všechno samozřejmě velmi ovlivňuje budoucnost člověka.

Avšak žádná z uvedených rozumných úvah neobstojí po seznámení s životním příběhem amerického prezidenta Baracka Obamy. Pokud je tento argument nedostatečný, seznamte se s životními příběhy významných lidí v největším americkém bestselleru Myšlením k bohatství Napoleona Hilla.

Při psaní seriálu článků o slavných mužích se setkal s miliardářem Andrewem Carnegiem, a to mu od základu změnilo život: „V každé kapitole této knihy se zmiňujeme o tajemství, které vyneslo řadě lidí veliké bohatství. Na toto tajemství mě upozornil Andrew Carnegie před více než padesáti lety. Onen chytrý, milý Skot ho přede mnou nadhodil, ještě když jsem byl velmi mladý. Pozorně sledoval, jestli mám dost rozumu, abych pochopil v plné míře význam toho, co mi řekl. Když uviděl, že je mi to jasné, zeptal se mě, jestli bych byl ochoten strávit dvacet let nebo i déle tím, že bych se pokusil tuto myšlenku odhalovat světu a sdělovat ji mužům i ženám, kteří by bez tohoto tajemství prožili svůj život bezúspěšně. Řekl jsem, že ano, a s pomocí pana Carnegieho jsem svůj slib dodržel.“

Tato kniha obsahuje tajemství, které prakticky vyzkoušely tisíce lidí téměř ve všech životních sférách. Carnegieho napadlo, že by magická poučka, která mu vynesla obrovské jmění, měla být odhalena všem těm, kteří nemají čas zkoumat, jak se vydělávají peníze. Přál si, abych prozkoušel a demonstroval správnost této poučky na zkušenostech mužů i žen v nejrůznějších povoláních. Dvacet let prováděl výzkum a analyzoval činnost řady slavných lidí včetně tří amerických prezidentů. Velmi brzy zjistil, že nikdo z nich se nenarodil na šťastné planetě. Všichni zbohatli nebo dosáhli svého úspěchu přibližně stejným způsobem myšlení a chování.

Mezi smolaři, jejichž život Hill rovněž zkoumal, bylo i mnoho synů bohatých rodičů, kteří měli od narození příznivé vnější podmínky. Napoleon Hill uvedl univerzální recept na úspěch, ale nezmiňoval se v něm o původu, barvě pleti ani o místě narození, prostě o žádné z vnějších okolností. Desítky stránek svého díla věnoval obrazotvornosti, víře, intuici, myšlenkám, odborným znalostem a dokonce sexu.

Doplníme ho a upřesníme: všechny složky úspěchu uváděné v jeho knize jsou odvozeny od jediného – od vědomostí!

Abychom získali motivaci k poznání nástrojů k dosažení úspěchu a zapojili obrazotvornost, intuici, víru a všechny hnací motory, musíme nejprve získat vědomosti o tom, jak je využívat a rozvíjet, jak fungují, jakou mají úlohu a jak nám ovlivňují život. Hill psal o úspěchu, ale měl na mysli především společenské a hmotné úspěchy lidí. Jedna věc je však nesporná – dokázal, že výsledek nezávisí na vnějších podmínkách, a tedy že i výsledek vztahů leží v jiné rovině než životní okolnosti.

Knihy Napoleona Hilla, jichž je přes deset, představují jen kapku v moři literatury na téma dosažení úspěchu. K našim oblíbeným knihám s touto tématikou patří Moc podvědomí Josepha Murphyho, The Subconscious Mind Can Do Anything (Podvědomí může všechno) Johna Kehoe, Tajemství Rhondy Byrne, Síla pozitivního myšlení amerického kazatele a spisovatele Normana Vincenta Pealeho a The Greates Succes in the World (Největší úspěch na světě) Oga Mandina. Všechny obsahují mnoho konkrétních příběhů, které potvrzují závěry Napoleona Hilla i naše úsudky.

Na internetu snadno najdeme tisíce dalších příkladů dosažení vynikajících výsledků za velmi nevýhodných startovních podmínek. Jestliže si přečteme životopisy všech vedoucích představitelů Sovětského svazu a postsovětského Ruska – od Stalina po Putina – zjistíme, že nikdo z nich nevyrostl v příznivém ovzduší a nikdo jim nepřipravil půdu k růstu.

Skeptici samozřejmě namítnou, že příčinou úspěchu je šťastná náhoda, a hned uvedou příklady, jak se budoucí mistr světa (prezident či hvězda) náhodou seznámil s vlivným člověkem, byl ve správnou dobu na správném místě, náhodou potkal, spatřil, zjistil… A smolaři měli prostě smůlu.

Nebudeme se s nimi přít, jenom připomeneme známý citát francouzského básníka a spisovatele Anatola France: „Náhoda je snad pseudonym Boha, když se nechce podepsat.“ Nic se na tomto světě neděje náhodou, protože každá náhoda je jen nepoznaná zákonitost. Avšak po dosažení úspěchu se názor samotného vítěze na vliv vnějších faktorů a šťastné náhody zpravidla mění, zejména jestliže dosáhl úspěchu bez cizí pomoci díky usilovné práci, svému nadání a jiným skvělým vlastnostem své osoby (s takovýmto stanoviskem jsme se setkali u 90 procent úspěšných lidí).

Každý člověk má vlastní názor na příčiny jevů a okolností, jež vznikají v jeho životě. Je dobré mít vlastní názor, ale je otázkou, jaký je. Z čeho vychází? Jaké představy tvoří jeho základ? Někteří lidé se vyznačují tím, že znají všechny příčiny svého neúspěchu. Vymlouvají se na „souseda“ nebo „špatné počasí“ při narození, ale výmluvami jen zakrývají své slabosti. Jestliže jsme připraveni nést odpovědnost za výsledky svého života, máme šanci na úspěch.

Uvedené postoje představují zásadní otázku, na jejímž řešení závisí schopnost přijímat nové informace i celou budoucnost.

Absolutní většina lidí, kteří žijí v nešťastném manželství (a takových je přibližně 90 procent), se upřímně považují za oběti okolností a osudné smůly. Domnívají se, že když si vzali lenivého (lakomého, záletného, neschopného, slabého) partnera, alkoholika či drogově závislého, prostě mají smůlu nebo nešťastný osud.

Lidé rádi hrají roli oběti, protože je velmi výhodná. Zbavuje je pocitu viny a odpovědnosti za události a okolnosti, jež je v životě potkávají. Jejich cílem je vzbudit lítost a přimět ostatní, aby se o ně postarali. Není problém nalézt pochopení, protože kolem je spousta stejně nešťastných lidí, kteří jsou ochotni je podpořit a politovat.

Oběť chce samozřejmě situaci změnit, a dokonce je schopna pro to něco udělat. Ale kam přitom zaměřuje své úsilí? Především se snaží změnit partnera. S jiným (jinou) bude všechno jinak! Nový partner se však velmi brzy podobá předešlému, protože s takovýmto názorem to prostě nemůže dopadnout jinak, ale oběť z toho vyvodí, že opět měla smůlu.

Druhou variantou je návštěva kartářky nebo různých věštíren, kde lidé hledají magické návody, jak změnit partnera. Takzvané odborníky v oblasti černé a bílé magie, kteří jsou ochotni očarovat milovanou osobu, přitáhnout spřízněnou duši, ochránit vztah před sokyněmi nebo se zbavit vazeb k minulým partnerům, najdeme v každém městě. Milostná magie, označovaná také jako magie lásky, patří mezi nejžádanější služby čarodějů po celém světě.

Text je z knihy:

Vladimír Dubkovskij, Valeria Dubkovskaja – O lásce a vztazích – Návod, jak žít ve šťastném partnerském svazku a objevit skutečnou lásku

Manželia Dubkovskí učia svojich čitateľov myslieť novým spôsobom, a teda zmeniť svoj život: naplniť ho láskou a blahobytom. V tejto ich knihe nájdete kľúč k harmónii vo vzťahu medzi mužom a ženou, pričom treba rešpektovať prirodzené rozdiely medzi pohlaviami a ich energiou, ale tiež pracovať na vlastnom duchovnom rozvoji. Predstavuje praktického sprievodcu na ceste k láske a šťastnému trvalému partnerskému zväzku.

Rovnako ako v Nektári pre dušu, aj tu sa veľa čerpá a cituje z iných múdrych kníh, autorov i reálnych životných príbehov. A hlasy dvoch učiteľov – muža a ženy – vyvážene uvádzajú množstvo zaujímavých všeobecne platných, ale aj originálnych návodov, postrehov a právd.

Ak všetky cenné poznatky a inšpirácie, ktoré v knihe objavíte, naozaj uvediete do vlastného života, určite sa toho veľa kvalitatívne zmení. A to dokonca aj v prípade, ak vám vaše manželstvo pripadá bezútešné alebo ak ste osamelí. Zmena seba a svojho myslenia určite prinesie ovocie, sladké ako nektár – nektár pre dušu…

Pôvodná cena: 7.90 EUR, Naša cena: 7.11 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 0.79 EUR


 Súvisiace články:


 

(Prečítané 292 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.