Co znamená smělost?

„Neptejte se sebe, co svět potřebuje. Ptejte se sebe, co vás probere k životu, a potom to udělejte. Svět potřebuje aktivní lidi.“ Howard Thurman

Mít kuráž je jedním z nejdůležitějších aspektů opravdovosti. Obvykle nejsme vychováváni a podporováni k odvážnému chování. Ale žít opravdově a směle vyžaduje opravdovou statečnost a odhodlání. To neznamená, že už se nebudeme bát; znamená to pouze, že budeme ochotni jednat tváří v tvář svému strachu a budeme schopni přes veškeré obtíže zůstat věrni sami sobě a tomu, co je pro nás podstatné. V této kapitole se podíváme na to, co to skutečně znamená, když je někdo smělý, a jak můžeme směle žít své každodenní životy. Když máme odvahu být smělí, tak nás osvobozuje a inspiruje síla opravdovosti.

Co znamená smělost?

První dvě slovníkové definice slova smělý zní:

– Nemít strach a neváhat tváří v tvář skutečnému či možnému nebezpečí či prohře; odvážný a troufalý: smělý hrdina.

– Neváhat porušit pravidla slušnosti; suverénní, drzý: Omluvil se, že byl tak smělý a dovolil si promluvit na císaře.

Ačkoliv obě tyto definice dávají smysl a skutečně popisují obecný smysl smělosti, je vnímání tohoto pojmu u každého z nás naprosto jedinečné. To, co se mně může zdát smělé na základě mé osobnosti, původu, žebříčku hodnot, mých silných stránek, obav a dalšího, se nemusí zdát smělé vám. A to, co pro nás smělost znamená, se stejně jako u opravdovosti v průběhu našeho růstu a vývoje mění. Smělost spočívá v tom, že se ve svém životě dostaneme na „okraj“ a pak jej překročíme – posuneme hranice toho, co je pro nás možné a vhodné. Jde o takový způsob smýšlení, mluvení a chování, které je jak odvážné, tak i věrné tomu, kým skutečně jsme. Není to nutně o tom, že se budeme samoúčelně chovat provokativně a kontroverzně, ačkoliv i to může být někdy zahrnuto. Mohl bych si například obarvit vlasy nazeleno, svléknout se do naha a pobíhat po ulicích své čtvrtě. Nejednalo by se však o smělý čin, protože to by to nevyjadřovalo vůbec nic opravdového o tom, kým skutečně jsem a co je pro mě podstatné. Možná by to bylo zábavné, divné či děsivé, ale ne smělé. Ve vztahu k opravdovosti a autentickému životu spočívá smělost v tom, že navážeme kontakt se svými nejhlubšími vášněmi, životními touhami i pravdami a v souladu s nimi pak budeme žít a jednat.

Jak být smělý?

Smělost vyžaduje hodně tréninku a odvahy. Může to být obtížné, protože už z podstaty bude v jakékoliv smělé činnosti či ve smělém přístupu k životu vždy zahrnut pocit strachu a výzvy. S tímto na mysli můžeme procvičit několik věcí, jimiž zvýšíme svou snahu a schopnost být smělí – ať už ve vztazích, práci i životech. Následující stránky se zabývají pěti nejdůležitějšími aspekty smělosti:

1. Buďte věrni sami sobě

2. Žijte vášnivě

3. Vykročte

4. Spoléhejte se na druhé

5. Když upadnete, tak opět vstaňte

Když si zapamatujete těchto pět bodů a budete se jimi řídit, budete schopni žít svůj život s větším pocitem smělosti, a tudíž také opravdovosti.

Buďte věrni sami sobě

Steve Jobs, předseda a výkonný ředitel firmy Apple Computer, řekl v roce 2005 během svého zahajovacího projevu na Stanfordově univerzitě: „Nenechte názory ostatních lidí přehlušit váš vlastní vnitřní hlas.“

Mnoho vnějších i vnitřních vlivů nám brání v tom, abychom byli sami sebou. Přesněji řečeno, často nasloucháme, trápíme se a přemýšlíme o názorech ostatních lidí tak moc, že zapomeneme na tu nejdůležitější osobu, již máme potěšit a na níž chceme zapůsobit – na sebe! Je normální a pochopitelné, že podléháme a do určité míry vždy budeme podléhat názorům ostatních. Přál bych si, abych mohl říct, že mě například vůbec nezajímá váš názor na tuto knihu, jenže by to nebyla pravda. Pravdou ale je, že čím méně podléháme názorům ostatních lidí, tím více jsme věrní sami sobě, což nám právě umožňují žít se skutečnou opravdovostí. Být sami sebou vyžaduje odvahu, introspekci a odhodlání říkat pravdu – sami sobě i ostatním. Musíme také vytrvat ve svém nekonečném pátrání po tom, kým jsme a co je pro nás nejdůležitější. To neznamená, že nikdy neselžeme, nezachybujeme, neřekneme něco nepříslušného, něco si nerozmyslíme nebo žádným způsobem v životě nevybočíme. Samozřejmě, že se to stane. Toto vše je naprosto lidské. Ale pokud žijeme své životy věrni sami sobě, je v pořádku uznat, že jsme někde udělali chybu, odchýlili se od kurzu anebo udělali něco, co nám neodpovídá. Tento proces spočívá v tom, že budeme sami k sobě i ostatním upřímní a budeme schopni odpouštět – hrdě a s porozuměním.

Skvělý příklad toho, jak může být člověk věrný sám sobě a zároveň smělý, představuje způsob, jakým můj kamarád David a jeho exmanželka ukončili své manželství. David mi k tomu řekl: „V roce 2002 se rozvod s mou exmanželkou chýlil ke konci. V průběhu našeho čtrnáctiletého společného soužití jsme se nějak posunuli od skutečně kouzelného, mystického, vášnivého a průlomového spojení naplněného smíchem a dobrodružstvím k odcizení, bolesti, tichému utrpení, bouchání dveřmi a nakonec nevěře. Ačkoliv mé srdce bylo zdrceno a nějakou dobu jsem nebyl provozuschopný, ať už společensky či pracovně, rozhodl jsem se naslouchat vnitřnímu vedení a našel jsem si cestu k našemu svatebnímu slibu, že v hloubi srdce navždy zůstaneme přáteli. Dohodli jsme se tedy s manželkou, že uspořádáme Obřad k ukončení manželství (trochu jako svatba, ale spíše se jednalo o pohřeb našeho manželství). Několikrát jsme se setkali a v průběhu logistických příprav, vytváření pozvánek, sepisování obřadní smlouvy atd., jsme skutečně začali pociťovat uzdravování, po němž jsme oba tak toužili. Obřad proběhl před padesátkou našich nejbližších přátel a příbuzných a byl to den plný slz, hudby, smíchu a modliteb – zkrátka poezie života. Na závěr obřadu jsme skutečně ‚ukončili‘ tuto část našich životů a moje duše je od té doby volnější.“ Zúčastnil jsem se této pozoruhodné ceremonie, která se nepodobala vůbec ničemu, co jsem kdy v životě zažil. Ano, bylo to poměrně neobvyklé, ale v tom, že David a jeho exmanželka byli sami sebou a předstoupili se svou bolestí a rozvodem před zraky všech přítomných, bylo něco silného. Oslavovali svůj vztah, uznali svůj rozchod, uctili a ocenili se navzájem a vyjádřili nesčetné množství emocí, které oba doopravdy cítili.

Tolik o smělosti. Většina lidí by asi považovala vytvoření posvátné ceremonie k uctění rozvodu za něco vyloženě divného či tabu. Protože tak David a jeho bývalá manželka učinili naprosto jedinečným a srdečným způsobem a vyjadřovali tím to, kým skutečně jsou, tak se jednalo nejen o smělý výraz opravdovosti, ale mělo to také silný dopad na nás, kteří jsme se obřadu zúčastnili. Mně i dalším lidem, s nimiž jsem po obřadu mluvil, to poskytlo zvláštní příležitost, kdy jsem se mohl dívat, přemýšlet a čelit této univerzální a často bolestivé události, tedy konci milostného vztahu. Byl jsem za ně pyšný, považoval jsem za čest, že jsem se toho mohl zúčastnit, a byl jsem vděčný za jejich příklad smělosti.

*

Více si můžete přečíst v knihe:

Mike Robbins – Buď sám sebou – Inspirativní, srozumitelná a velmi praktická kniha o tom, jak rozvíjet základní metody a principy pro zachování své opravdovosti, sebeúcty i sebedůvěry. Autor nás vybízí, abychom byli sami sebou, nebáli se projevit svůj názor a žili opravdově. Vysvětluje, že opravdovost, důvěra, radost ze života a životní úspěch závisejí na naší schopnosti jednat s druhými přirozeně a upřímně vyjadřovat, co děláme, co si myslíme, co cítíme a čeho si všímáme. Při konfliktech musíme držet pospolu, dokud se nevyřeší, ať už budeme s druhou stranou souhlasit či nikoliv. Ukazuje, jak se postavit svému strachu. S inspirací, nadějí a humorem ukazuje, jak se stát tím, kým jste vždy měli být. Tento svět potřebuje lidi, kteří mají dost ochoty a odvahy být zranitelní a opravdoví.

*