google27eaa3905ca3fee3.html

Myslíme si, že jsme jedineční, že jsme samostatné jednotky. Ale to není pravda. Ani na okamžik nejsme oddělení od okolí; navzdory tomu, čemu věříte, jste součástí celku. Ale tato vaše víra vám může přivodit noční můry; přímo je vytváří. Myslet si, že „já jsem izolovaný“, znamená vytvářet strach. Když jste odděleni od jsoucna, nikdy se nezbavíte strachu, protože ten celek je tak obrovský a vy jste tak malincí, titěrní, atomičtí a neustále musíte s tím celkem bojovat, aby vás nepohltil. Musíte se mít neustále na pozoru, být pořád ve střehu, abyste se neutopili v oceánu. Musíte se bránit mnoha zdmi. Za vší tou námahou není nic jiného než strach. Když se cítíte sami, ne jako součást celku, neustále si uvědomujete, jak po vás smrt natahuje své pařáty; smrt, která zničí vaši jedinečnost.

A tohle je vlastně smrt – jsoucno vyžaduje jednu svoji část zpět. A vy se bojíte, že přijde smrt a zemřete. Jak dosáhnout toho, abych žil déle? Jak dosáhnout nesmrtelnosti? Lidé už to zkoušeli všelijakými způsoby. Jedním způsobem je mít děti; proto ta neustálá potřeba mít děti. Kořeny této touhy nemají co dělat se samotnými dětmi, ale se smrtí. Víte, že ať děláte, co děláte, nikdy nemůžete vyhrát; nebudete tu navždy. Víte to, protože miliony lidí před vámi prohrály a ještě nikdo tento boj nevyhrál. Ale přesto stále doufáte. Takže co zbývá? Nejjednodušší a nejstarší způsob na světě: mít děti. Nebudete tu, ale kousek z vás tu přece zůstane, malá část, pár buněk, tu bude dál žít. Způsob, jak se zprostředkovaně stát nesmrtelným. Věda ale neustále hledá rafinovanější způsoby, jak to provést – vaše dítě vám může být podobné, ale také vám vůbec podobné být nemusí. Může se vám trochu podobat, ale nikdy není zaručené, že bude vypadat přesně jako vy.

A tak vědci přišli na způsob, jak vás duplikovat. Uchovají několik vašich buněk a až zemřete, vyrobí z nich váš duplikát. Bude vypadat přesně jako vy; ani dvojčata si nejsou tak podobná. Kdybyste potkali takto vědecky vytvořený duplikát sama sebe, byli byste překvapeni, jak moc je vám podobný. Prý by bylo bezpečnější, aby si každý ještě zaživa nechal vyrobit takový duplikát – hluboce ho zmrazí a bude připraven pro případ, že by se vám něco stalo. Kdybyste se zabili při autonehodě, hned budete nahrazeni duplikátem. Vaše žena na to nikdy nepřijde; vaše děti si nikdy nevšimnou, že jejich táta je jen imitace, protože vaše náhrada bude vypadat přesně jako vy. Lidé se snaží dosáhnout nesmrtelnosti i jinými, umě- lečtějšími způsoby. Píší knihy, malují obrazy a skládají skvělé symfonie; odejdete, ale vaše hudba tu zůstane. Odejdete, ale v knize zůstane váš podpis, odejdete, ale socha, kterou jste vytvořili, bude stát dál. Lidem vás to připomene – budete dál žít v jejich vzpomínkách. Nebudete už chodit mezi živými, ale budete stále ve vzpomínkách ostatních lidí. Je to lepší než nic. Stát se slavným, zanechat za sebou stopy v historických záznamech. Budou to sice jen poznámky pod čarou, ale lepší než nic.

Člověk se odedávna snažil přijít na to, jak se stát nesmrtelným. Strach ze smrti je tak silný, že vás pronásleduje celý život. Ale v okamžiku, kdy se přestanete cítit osamělí a oddě- lení od zbytku světa, přestanete se bát. Proto říkám, že odevzdání se vypadá velice paradoxně. Pokud zemřete dobrovolně, vlastně nemůžete zemřít, protože jsoucno nikdy nezemře; jen jeho části se mění jedna za druhou. Když se stanete součástí celku, budete žít navždy; dostanete se za hranici zrodu a smrti. To je nirvána, osvícení, mókša, království nebeské – stav nesmrtelnosti. Ale cena, kterou za to musíte zaplatit, je velice děsivá. Nejprve musí zemřít vaše individualita. To je význam odevzdání se: zemře vaše individualita, zemře vaše ego. Nemáte se vůbec čeho bát, protože vy nejste vydělení; to je jen všeobecná víra.

V podstatě to znamená, že zemře toto vaše přesvědčení, nikoliv vy sami. Je to jen představa, jen myšlenka. Je to, jako byste v noci viděli provaz a mysleli jste si, že je to had; hrozně se poleká- te, roztřesete se a zpotíte a utečete. Ale kolem půjde někdo, kdo řekne: „Nebojte se, šel jsem tudy za světla a vím jistě, že je to jen provaz. Jestli mi nevěříte, pojďte se mnou, uká- žu vám, že je to jen provaz.“ Tohle dělali buddhové celé věky: „Ihi passiko, pojď se mnou, pojď a podívej se!“ Vezmou provaz do ruky a ukážou vám, že je to opravdu jen provaz, had tam nikdy ani nebyl. Všechen strach zmizí a vy se tomu zasmějete. Zasmějete se tomu, jací jste byli blázni. Utíkali jste před něčím, co tam vůbec ani nebylo! Ale ať už to tam bylo, nebo ne, ten pot byl skutečný. Strach, třes, zrychlený tep a zvýšený tlak, to všechno bylo skutečné.

Nezapomeňte, že nereálné věci můžou spustit reálnou akci. Když si budete myslet, že je to, co se vám děje, skutečné, opravdu tomu tak bude – i když jen z vašeho pohledu. Je to sice snová realita, ale může ovlivnit vaše chování, dokonce celý váš život. Ego neexistuje. Jakmile budete trochu pozorní, bdělí a při vědomí, zjistíte, že žádné ego nemůžete najít. Jako s tím provazem, který jste mylně považovali za hada – toho hada tam vůbec nenajdete. Smrt neexistuje, smrt není skutečná. Vy sami ji vytváříte. Tím, že se oddělujete od celku. Odevzdat se znamená zahodit pocit oddělení. Smrt automaticky zmizí, už vás nebude trápit strach a úplně se změní váš postoj k životu. Každý okamžik bude křišťálově čistý – bude se třpytit potěšením, radostí a blahem. Každý takový okamžik pak bude nekonečný. Život bude jedna báseň. Žít okamžikem, bez ega, to je poezie. Život bez ega má svůj nenucený půvab, je to jako nechat se unášet tóny skvostné hudby; život bez ega je skutečný život. Takovému životu já říkám poezie – život člověka, jenž se poddal jsoucnu.

Pamatujte – znovu to opakuji – poddat se jsoucnu neznamená vzdávat se něčeho skutečného. Zbavíte se prostě falešných představ, zbavíte se iluze, odhodíte Máju. Vzdáte se něčeho, co jste ani nikdy neměli. Když se vzdáte toho, co nemáte, dojdete k tomu, co skutečně máte. Je to skutečně velká úleva uvědomit si, že: „Jsem doma, vždycky jsem byl a vždycky budu.“ Když víte, že „nejsem osamělý cizinec, nejsem samotář, mám své kořeny“ a „patřím k jsoucnu a jsoucno patří ke mně“ – všechno se uklidní, zbavíte se strachu a stresu. Odevzdejte se poklidu. Slovo odevzdání se je dost zavádějící, máte z něj pocit, jako byste se něčeho museli vzdát. Ničeho se nevzdáváte, naopak, probouzíte se. Osvobozujete se od něčeho, co vám vnutila společnost.

Ego je potřeba; ve společnosti plní jisté funkce. I člověk, který se odevzdá jsoucnu, bude nadále používat slovo „Já“ – ale teď už jen z pouhé potřeby se dorozumět, ne kvů- li přesvědčení. On ví, že žádné ego nemá – ale slovo „Já“ musí používat, protože by se zákonitě vůbec nedorozuměl s ostatními. Už tak je komunikace dost těžká! Kdybychom přestali používat slovo „Já“, bylo by to ještě mnohem hor- ší. Je to vlastně vnucený nástroj. A když víte, že je to jen nástroj – užitečný a většinově používaný, ale ne životně důležitý – pak už pro vás nebude představovat problém. Tělo patří zemi, vy patříte nebi. Tělo je hmotné, vy jste součástí jsoucna. Tělo je hrubá síla, a to vy nejste. Existence těla je ohraničena – narodí se a zemře; vy se nikdy nezrodíte a nikdy nezemřete. Víte to sami, je to ukryté ve vás, je to totiž zkušenost, ne víra. Víra je poháněná strachem. Rádi byste věřili, že jste nesmrtelní, ale víra je pořád jen víra; náhražka, namalovaná zvenčí na fasádě.

Zkušenost, to je něco úplně jiného: pochází z vašeho nitra, je vaše. Jakmile si to uvědomíte, nic už vámi neotřese, vaši zkušenost už nic nezničí. Může proti vám stát celý svět, ale vy víte, že jste samostatný. Celý svět může říkat, že žádná duše neexistuje, ale vy budete vědět, že ano. Celý svět může tvrdit, že Bůh neexistuje, ale vy se tomu budete jen smát – protože ze zkušenosti víte něco jiného a vaše zkušenost je zcela jasná.

Text je úryvek  z knihy:

Osho – O životě a smrti – Oblíbený mystik mluví v této své knize bez zábran o smrti. Toto téma není možné tabuizovat, protože pokud chcete opravdu žít, musíte se vyrovnat i s myšlenkou na smrt. Najdete zde odpovědi na různé situace, a pokud je pro vás toto téma zrovna aktuální, Osho vám poskytne hlubokou, nádhernou inspiraci, a hlavně ve vás probudí touhu po plném životě.



Súvisiace články:


 

(Prečítané 499 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.