google27eaa3905ca3fee3.html

Rád bych se s vámi podělil o zajímavý zážitek z dob, kdy jsem cestoval. Během své spirituální cesty jsem se ocitl také v Indii, v Madhjapradéši. Žil jsem v malém chrámu, jenž se nacházel uprostřed vesnice. Jednoho dne jsem uviděl, jak do malé chatrče vstupuje těhotná žena. Asi po půl hodině opět vyšla ven a v náruči nesla miminko! Neprožívala žádnou bolest, nebyl přítomen lékař ani sestra, nebyly potřeba žádné léky a nebylo slyšet žádné výkřiky. Za pouhou půlhodinu vyšla ven s miminkem v náručí. Byl jsem v šoku! Nemohl jsem se jí na nic zeptat, jelikož jsem nehovořil místním jazykem. Asi za měsíc jsem viděl další těhotnou ženu a celá událost se opakovala. Po půlhodině vyšla z chatrče s miminkem v náručí. Zeptal jsem se místního kněze, jenž docházel do chrámu: „Jak je to možné? Copak nemají žádné bolesti?“ On odvětil: „Bolesti? Proč by měly mít bolesti?“ Byl jsem ohromen. V jejich společnosti ani neexistovala myšlenka, že by snad ženy měly při porodu trpět bolestmi! A to není všechno. Žádná z žen neměla gynekologické obtíže, spojené například s menopauzou. Začal jsem pátrat po jejich životním stylu. Pochopil jsem, že místní lidé tradičně velmi uctívají ženy. V okamžiku, kdy dívka fyzicky dospěje, začne se jí dostávat se jí velké úcty, jelikož je od nynějška schopna stát se matkou. Lidé jí padají k nohám, a ona se jich dotýká a uzdravuje je! Tato změna v přístupu k ženám stačí k tomu, aby místní ženy netrpěly bolestmi obvyklými u žen jiných společností.

Existují záznamy o takzvané zdánlivé bolesti, což je bolest v části těla, jež byla odstraněna. Například během druhé světové války musela být kvůli ošklivému zranění jednomu vojákovi amputována noha. Bylo velice zvláštní, že když se voják probral, stále si stěžoval na bolest v amputované noze. Byl přikrytý dekou, takže neměl ani ponětí, že nohu již nemá. Když ošetřující deku odstranili, a on uviděl, že jeho noha je pryč, byl v šoku! Další výzkum prokázal, že každá část těla je propojena s konkrétní částí mozku. V okamžiku, kdy v nějaké části cítíte těla bolest, vykazuje příslušné mozkové centrum činnost. V případě vojáka příslušné mozkové centrum, jež bylo propojené s jeho nohou, i nadále vibrovalo zcela stejně jako v době, kdy byla vojákova noha stále ještě částí jeho těla. Podobných případů zdánlivé bolesti existuje mnoho. Mysl má na tělo obrovský vliv, a může dokonce ovlivnit či pozměnit vnímání fyzické bolesti.

V časopise Journal of Neuroscience jsem četl výsledky výzkumu provedeného na Michiganské univerzitě v USA. Výzkum probíhal ve skupině mladých mužů, kteří souhlasili, že si nechají do čelistních svalů naočkovat koncentrovaný solný roztok, jenž jim způsobí bolest. Reakce jejich mozku na bolest byla monitorována pomocí PET (Pozitronové emisní tomografie). Pokud došlo k aktivování přirozených tělesných opiátů neboli endorfinů, bylo možné to odečíst z tomografu. V jednom případě bylo mladíkům řečeno, že dostali lék proti bolesti, ačkoliv se jednalo pouze o placebo neboli látku bez jakýchkoliv léčivých schopností. Mladíci měli poté na stupnici od nuly do sta ohodnotit intenzitu bolesti. Tomograf by zároveň odhalil pocity bolesti vycházející z mozku. Výzkumníci tak mohli studovat jak skutečný fyzický stav mladíků, tak reakce jejich mozku. Bylo úžasné, že i v případě, kdy bylo mladíkům podáno placebo, a ne lék proti bolesti, se jejich bolest skutečně zmírnila, jako by dostali opravdový lék proti bolesti! Záznamy PET ukázaly, že v jejich mozku došlo k aktivaci endorfinů (přirozených opiátů). Jejich mozek vykazoval zvýšenou aktivitu jen proto, že oni sami věřili, že právě obdrželi lék proti bolesti! Tento placebo efekt byl zpozorován u více než sedmdesáti procent zkoumaných osob a jejich bolest se snížila až o dvaadvacet procent.

Krátký příběh:

Jeden učedník přišel ke svému mistrovi a pravil:

„Mistře, nejsem schopen meditovat. Bolí mě nohy, a to mě ruší.“

Mistr pouze odpověděl: „To přejde.“

Po dvou týdnech se učedník vrátil k mistrovi a tentokrát mu řekl: „Dokážu skvěle meditovat, cítím se tak uvědomělý a radostný.“

A mistr opět odvětil: „To přejde.“

Kořeny bolesti i rozkoše jsou stejné – jedná se o tentýž pocit se dvěma různými jmény. Je to podobné, jako když tentýž člověk masíruje dvě osoby. Jedna osoba usoudí, že šlo o nádherně omlazovací proces, zatímco druhá má pocit, že to bolelo! Tutéž masáž pocítí dva různí lidé buď jako bolest, nebo jako potěšení – záleží pouze na pohledu konkrétní osoby. Život v sobě nese oba tyto protiklady, rozkoš i bolest. Oba pocity vznikají v mysli. Mysl jde vždy z extrému do extrému, zřídkakdy se vydává střední cestou. Po potěšení je možné zažít bolest a naopak. Jak je vidět na příkladu masáže, vnímání rozkoše či bolesti zcela závisí na osobě, jež je pociťuje. To, co vy považujete za rozkoš, může být pro jinou osobu bolestivý zážitek.

V úžasné posvátné knize Bhagavadgíta, jež pomáhá nalézt stezky k dosažení seberealizace, říká osvícený mistr Krišna: Ty, který pociťuješ bolest i rozkoš stejně a hledíš na hroudu hlíny, na kámen i na kus zlata stejným pohledem, ty, jenž jsi moudrý a přijímáš stejně chválu i vinu, ty, kdo se neměníš, ať tě uctívají, či nikoliv, ty, který jednáš stejně s přítelem jako s nepřítelem, o tobě se říká, že jsi dokázal zbořit hranice přirozené lidské povahy. Rozkoš i bolest jsou pro tebe totéž a jsi připraven dosáhnout osvícení.

Osvícený mistr Buddha zase pravil: Osvoboďte se od rozkoše i od bolesti.

Touha po rozkoši stejně jako to, že si libujete si v bolesti, jsou pouze dva rozdílné aspekty téhož. Obojí vás svazuje jako řetěz, ačkoliv bolest možná vypadá jako ošklivý řetěz a rozkoš jako krásný. Stejně jako po dni následuje noc, tak po bolesti následuje rozkoš a naopak. Jakmile pochopíte, že jak rozkoš, tak i bolest jsou jen výtvorem vaší mysli, pak vám dojde, že jsou obě dočasné. Vznikají a mizí jako mýdlové bubliny. K tomu, abyste přišli o rozkoš, nepotřebujete nikoho dalšího, jelikož vaše mysl se sama od sebe pohne jako kyvadlo do druhého extrému, nazývaného bolest! Jediný způsob, jak toto překonat, je dostat se za hranice bolesti i rozkoše, což ovšem neznamená, že byste tyto emoce měli potlačovat nebo se na ně měli snažit zapomenout. To, že si bolest plně uvědomíte, ji přemění na blaženost – na energii, jež existuje bez ohledu na vnější události. Blaženost je vaší podstatou a nemůžete ji ztratit, pouze na ni kvůli svému odporu k přítomnosti zapomínáte a místo toho prožíváte bolest. 

*

Text je úryvek z knihy:

Paramahamsa Nithyananda – Přirozené osvícení – Všechno v životě je příznivé, tak to oslavujte! – Tato kniha je pro každého, kdo si přeje žít plným a naplňujícím životem. Naleznete v ní hluboké pravdy a účinné techniky, jež vám pomohou vyřešit vnitřní konflikty a postoupit do vyšší roviny uvědomění. Mladý, současný duchovní mistr nadšeným, živým a přitom docela obyčejným způsobem popisuje, co je to osvícení, jak jej dosáhnout a jaké výhody přináší. Svůj výklad ilustruje poučnými příběhy a konkrétními meditačními návody. Jeho slova ve vás probudí radost ze života a důvěru v Existenci.

*

Paramahamsa Nithyananda

*

(Prečítané 1 178 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.