Kniha týždňa – Štěstí bez podmínek

Prehodnotenie cieľa: Nešťastné šťastie, alebo šťastné nešťastie?

My, ľudia západnej civilizácie, žijeme v zvláštnej dobe šťastia. Snáď ešte nikdy v dejinách ľudstva nebolo šťastie toľko vysvetľované, zdôrazňované, propagované, sprístupňované, popisované a ponúkané. Prispievame k tomu predovšetkým my, šíritelia tzv. motivačných kníh. No tak ako každá ideológia, aj ezoterické „hnutie za šťastie“ si žiada zamyslenie.

V prvom rade ide samozrejme o to, ako si šťastie definujeme. Boli časy, kedy najvyšším šťastím bolo položiť život za svoj ideál, za vieru alebo osobu, ktorej bol človek oddaný až na smrť. Šťastie, ku ktorému vyzývajú dnešní autori, je egocentrickejšie: plniť si svoje vlastné sny a túžby, a to najmä tie pragmatické, spojené so životom v pozemskej hmotnej realite: dostatok peňazí, pekné bývanie či auto, dobrá práca, úspešný vzťah s úspešným partnerom. Desiatky a desiatky metód, učení, postupov a trikov potenciálne hocikoho naučia, ako na to. Aj nosná časť našich kníh z Eugeniky sa venuje týmto témam a slúži tomuto cieľu. Sama za seba môžem povedať, že prinajmenšom niektoré učenia a teoretické i praktické postupy z tejto oblasti sú skutočne pozoruhodné a mne osobne výrazne pomohli – a stále pomáhajú – v rôznych etapách môjho života, duchovného vývoja a emocionálnych zmätkov či kríz.

Celá táto novodobá problematika šťastia je však zložitá i sporná. Je isté, že mnohí ľudia, čo ako poctivo a správne sa snažia riadiť povzbudzujúcimi návodmi, stále nemajú to, čo chcú. Na druhej strane by sa určite našli aj takí, ktorým sa naozaj splnilo viacero túžob, no celkom šťastní nie sú. A potom je tu odveký rozpor medzi osobným šťastím a duchovnosťou: je vôbec vhodné usilovať o naplnenie svojich pozemských, hmotných, telesných túžob? Skutočne nám má súčasné spopularizované poznanie „vesmírnych zákonov“ slúžiť v prvom rade na zhmotňovanie čohokoľvek, po čom zatúžime? Tí zrelší z motivačných autorov neobchádzajú túto podstatnú otázku a neboja sa upozorniť, že nie. Že hlavným cieľom je jednoducho dobrý pocit, radosť, vďačnosť, láska (alebo akýkoľvek pojem vám v tomto zmysle „sadne“) zo samotnej našej existencie, zo súladu s tým, čo je, z plného a poctivého prežívania každej prítomnej chvíle. Z pocitu jednoty, z akceptácie čohokoľvek, čo život prináša a stavia okolo nás. Takýto mystický postoj je nesmierne napĺňajúci. Pri väčšine motivačných metód je akousi nadstavbou, bonusom ku všetkým tým nasľubovaným splneným snom.

Lenže skutočným kameňom úrazu učení nielenže vyzývajúcich, ale priam násilne nútiacich človeka, aby bol šťastný, úspešný a mal zhmotnené všetky svoje želania, sú tragédie, vážne problémy a utrpenie, ktorého sa nedá zbaviť len tak nejakým pozitívnym myslením či meditáciou. A aj v našej relatívne luxusne si žijúcej spoločnosti je stále veľmi veľa tých, ktorí trpia príliš hlboko a čelia príliš ťažkým problémom.

Howard Raphael Cushnir

Im – a ako prevencia, inšpirácia či prostriedok na posilnenie empatie komukoľvek – je určená kniha Howarda Raphaela Cushnira, ktorú sme v Eugenike vydali v preklade do češtiny (preložila moja maličkosť :)) pod názvom Štěstí bez podmínek (2008). Prvým cenným aspektom tohto žiaľ nie dosť povšimnutého dielka je autentickosť. Autor je židovského pôvodu; jeho mladosť vypĺňalo duchovné hľadanie a politický aktivizmus. („Byl jsem typem dítěte, které se narodí s protestním transparentem v ruce. Hodně věcí na tomto světě mi připadalo opravdu nesnesitelných.“) Pôsobil aj vo filmovom priemysle. Keď mal 34 rokov, nečakane ho strhla hlboká kríza, pretože sa jeho manželka, ktorú veľmi ľúbil a ich vzťah považoval za šťastný, pokúsila spáchať samovraždu. Zaujímavé na tom bolo, že v tej dobe už mal za sebou veľmi silný duchovný zážitok, ktorý nazýva „milosť šťastia“. Nuž, mal drsnú možnosť prejsť si skúškou ohňom… Jeho následný proces skúmania na jednej strane toho, čo nazývame šťastím, na strane druhej snahy vyrovnať sa s nešťastím viedol ku vzniku tejto knihy.

Hneď na úvod Cushnir čitateľov upozorňuje, že „toto nie je typická ezoterická kniha“. Prečo?

Protože podle mě stojí současná ezoterika na dvou základních principech.

Prvním z nich je přesvědčení, že si každý z nás vytváří svou vlastní skutečnost, a to jak v okolním světě, tak ve svém nitru. Podle této logiky můžeme změnit cokoliv, co se nám nelíbí. Trik spočívá v pochopení toho, jak jsme si určitou realitu vytvořili, a pak onen proces přesměrovat tak, abychom dostali jiný výsledek.

Brát život tímto způsobem nás může významně posílit. Mnoha lidem to pomůže rozpoznat a odstranit různá omezující přesvědčení a vzorce chování či myšlení. Z mého pohledu ale takové uvažování může vzbuzovat nepřiměřenou představu, kolik toho vlastně máme ve své moci. Může nás dohnat k tomu, že se budeme obviňovat za určité okolnosti v našich životech. A občas nás tento způsob uvažování vede k popření reality. Jenomže popírání toho, co je, ve skutečnosti brání možnosti změny, jak si brzy povíme.

Druhým pilířem současného ezoterického neboli New Age přístupu je víra, že každý z nás má neomezený potenciál. Stačí, abychom tento potenciál uvolnili, a získáme všechnu lásku, zdraví, úspěch, moc a peníze na světě. Většina knih a kurzů v rámci současných spirituálních cest nabízí techniky k osvobození a využití tohoto potenciálu.

Tato kniha k nim ale nepatří. I když prožívání dvou zásadních otázek má často vedlejší účinky ve formě zdraví, úspěchu, moci i peněz, tyto nikdy nejsou cílem. Soustředíme se na prožívání jedné chvíle za druhou, ne na výsledky. Na těchto stránkách budeme společně zkoumat štěstí, které nemá nic společného s nějakými konkrétnostmi vašeho života.

Já tvrdím toto: můžete žít blaze, i když jste osamělí, nemocní, neúspěšní a bez peněz. Ne, že bych to očekával nebo vám to přál, ale je to rozhodně stoprocentně možné.

 .

Ďalším kladom knihy je, že neobsahuje len krásne myšlienky, ale podrobne až pragmaticky skúma, ako konkrétne môžeme dospieť k akceptácii skutočnosti a dopracovať sa zo stavu odporného utrpenia (doslova stavu odporu – slovenčina je v tomto prípade hravo doslovná) ku znesiteľnejším pocitom. Používa pritom základné pojmy kontrakcia a expanzia, odpor a prijatie. A celý proces zakladá na dvoch zásadných otázkach:

Čo sa práve teraz deje?

Dá sa s tým žiť?

Všetko vysvetľuje na konkrétnych príkladoch – rôznych situáciách z bežného života, pri ktorých rozoberá naše postoje a pocity a ich možné smerovanie či transformáciu tak, že čitateľ jasne a úplne konkrétne vidí, čo sa autor snaží povedať, a môže jeho prístup vyskúšať v rámci svojich vlastných podmienok. Dôležité je tiež, že Cushnir podrobne líči rôzne druhy prekážok, ktoré sa nám pri tejto metóde môžu postaviť do cesty, a dôsledne analyzuje, ako ich odhaliť, kam vedú a ako sa im vyhnúť.

Co se zrovna teď děje?

Přemýšlím o mém příteli, který si zrovna koupil nový velký dům.

Štve mě. Cítím se podrážděně.

Co si o sobě myslí, utrácet tolik peněz, když tolik lidí trpí?

Mám vztek. Proč by měl mít všechno, když já nemám nic? Přitom ani nejde o míru snahy. Vždyť já pracuji zrovna tak tvrdě, jako on. Prostě má štěstí, to je všechno.

Mám pocit, že nemám štěstí. Zadržuji dech a zatínám zuby.

Co je to se životem? Co je to se mnou?

Cítím se zahanbený, pokořený. Nesnáším, když se cítím zahanbený a pokořený. Vzdoruji pocitu studu a pokoření. Hu! To musí být ono, protože jen vyslovit to, je, jako kdybych spolkl jed.

Co se zrovna teď děje?

Když přemýšlím o štěstí mého přítele, přivedlo mě to ke konfrontaci s mým vlastním neštěstím. I když je to těžké přijmout, jsem ubohá, nešťastná nula.

Můžu s tím být?

A musím? Proč bych prostě nemohl dál mít na svého přítele vztek a vyhýbat se svému prožitku?

Co se zrovna teď děje?

Zlobím se. Nechci se takhle cítit! Stahuji se kolem bolesti z toho, že jsem naprostá nula.

Můžu s tím být?

Nevím. Kdybych ten pocit sebou nechal protéct, kdybych se nesnažil obrnit se vůči němu, znamená to, že by pak zmizel? Přestanu se pak cítit jako naprostá nula?

Co se zrovna teď děje?

Vyjednávám místo toho, abych se poddal. Bojím se poddat pocitu, že jsem naprostá nula.

Můžu s tím být?

No…, já nevím. Snad bych to mohl zkusit.

Co se zrovna teď děje?

Ten strach je děsný. Nesnesu to! Mám pocit, že mě to udusí. Proč tohle k čertu dělám? Je to příšerný.

Ale… počkat… trochu jako kdyby to přešlo. Jasně, jde to do pozadí.

Můžu s tím být?

Jestli můžu být bez strachu z toho, že se cítím jak naprostá nula?! No jistě.

Co se zrovna teď děje?

Počkat, kouknu se na to. Aha, jasně. Ještě pořád se cítím jak naprostá nula.

Můžu s tím být?

Asi jo. Proboha – je to jako kdyby mi někdo vrazil pěstí do žaludku. Mám pocit, že budu zvracet.

Je to k ničemu.

Tohle je ještě horší, než ten strach! Pomoc! Cítím se, jako kdybych se rozpadal na kusy. Jako kdybych měl úplně zmizet.

Ale… zároveň je tu ještě jiný pocit. Je to něco jako… úleva. Když to prostě nechám být, je v tom určitý pocit svobody. Cítím se svobodný. Pořád ještě trochu zničený, ale svobodný.

Co se zrovna teď děje?

Už se nebojím ani nekladu odpor. Prostě nechávám být ten pocit selhání, prožívám jej, pozoruji jej. Ale nejsem to opravdu já. Tedy, jedna moje část se tak cítí, ale je to jen jedna část. Zbytek mého já se cítí, no, docela dobře.

 .

Správny postup vedie k rozšírenému, uvoľnenému stavu bytia, ktoré je podkladom pre prežívanie blaženosti nezávislej od okolností:

Uvolnění každé jedné kontrakce, ať je sebemenší nebo třeba jen částečné, provází expanze. Každá expanze nás přivádí zpět do proudu života, a štěstí je jako vždycky v jádru tohoto proudu.

Nezapomínejte, že štěstí je výsledkem, avšak nikdy ne cílem. Cílem není ani úplné uzdravení či zbavení se všech kontrakcí. Jediným cílem je naprostá přítomnost. V prostoru naprosté přítomnosti, ať už se do něj dostaneme s něčí pomocí či sami, se samy vynoří staré kontrakce. A stejně přirozeně se vynoří i přijetí.

Toto přijetí zahrnuje i skutečnost, že některé kontrakce nikdy nezmizí. Zahrnuje i paradoxní skutečnost, že někdy něco přijmout nechceme.

 .

Hoci Cushnir na jednej strane vykresľuje stav absolútneho a trvalého šťastia, nenechá sa oklamať prísľubom „osvietenia“. Jeho prístup je nekompromisný v tom, že si nedovoľuje zaspať na vavrínoch a vypomáhať barličkami za žiadnych okolností a čitateľa varuje pred rôznymi pascami, pokiaľ chce nájsť skutočne nezávislé šťastie.

Návrat ke Zdroji je pro mnohé lidi svůdný. Příslib mystického poznání je téměř neodolatelný. To on nás láká užívat psychedelické drogy a údajně je pravou příčinou většiny různých závislostí. A jak víme, společným jmenovatelem všech závislostí je, že nám nikdy nepřinesou to, co si od nich slibujeme. Jejich sliby jsou až příliš krásné.

Je to smutné, ale podle mého přesvědčení se v mystických prohlášeních skrývá podobné nebezpečí. Nejde o to, že by snad mystici schválně špatně vysvětlovali své zážitky. Jejich odvážné pokusy sdělit nesdělitelné jsou přinejmenším cenným pokladem. Problém je v tom, že mystiky jejich zkušenost s božstvím často natolik pohltí, že píšou jenom o ní. Opomíjejí nebo považují za nepodstatnou druhou část celého příběhu, a to běžný lidský život, který pokračuje i po dosažení osvícení.

I ten, kdo zažil mystickou extázi, musí ještě pořád jíst, spát, chodit na záchod a vydělávat si na živobytí. Může se schovat do kláštera, což mu umožní vyřešit některé ze základních existenčních problémů, jenomže tato úniková místa jsou většinou stejně plná společenských konfliktů jako skutečný svět. Svědectví o extatických zážitcích nás má povzbudit a povznést, a ne vzbudit mylný dojem, že obyčejný smrtelník může žít v nepřetržitém vytržení. Být neustále nahoře prostě není možné, ať už s pomocí psychotropních látek či Boží milosti.

A co má tedy toto všechno společného s naším zkoumáním štěstí? Jde o to, jaké je naše očekávání, co se týče formy prožívání blaženosti. Na začátku knihy jsem tvrdil, že pocit štěstí můžeme zakoušet kdykoliv. Stále si za tím stojím. Od štěstí se však nevědomě odvracíme s každou další kontrakcí. Štěstí opravdu je možné prožívat kdykoliv a stále, ne vždy si to ale zvolíme. Jakmile si však své kontrakce i odpor, jež s nimi souvisí, uvědomíme a definujeme je, můžeme se opět ponořit do stavu blaženosti.

 .

Na druhej strane rozoberá aj niektoré typické námietky, ktoré niektorým ľuďom bránia chcieť byť šťastní, pretože to považujú za príliš sebecké, málo duchovné alebo jednoducho banálne. Cushnir poskytuje presvedčivé argumenty, no v prvom rade jeho kniha dokladá, že predsudky voči šťastiu vychádzajú skôr z určitých definícií šťastia. Ak pochopíme podstatu a zmysel skutočného, nezávislého šťastia, mnohé obavy a pochybnosti odpadnú a veľa vecí zapadne na svoje miesto. Výsledkom v takom prípade určite nebude ani sebectvo, ani ľahostajnosť voči utrpeniu druhých, ani pasivita, ani od reality odtrhnutý „úlet“.

Určitá časť knihy sa venuje aj tomu, čo by sa dalo nazvať vnútorným uzdravením, odstraňovaním negatívnych emocionálnych vzorcov a podobne. Utrpenie v našich životoch často vychádza zo starých, niekedy dokonca zabudnutých zranení či nepríjemných zážitkov. Schopnosť prežívať šťastie v bezpodmienečnej, nespútanej forme závisí do veľkej miery od toho, nakoľko poznáme a pochopíme sami seba, svoje reakcie a typické myšlienkové pochody. Autor však aj pri tejto téme zdôrazňuje, že ide o neustály proces, nie o dosiahnutie akejsi méty dokonalého uzdravenia. Aj práca na sebe sa totiž môže stať nebezpečnou pascou…

Ale nechám už tak rozbor Cushnirovej knihy a radšej uvediem ešte niečo priamo z nej. A najmä odporúčam prečítať si ju celú. Vyšla pred piatimi rokmi (v origináli dokonca pred trinástimi), ale myslím, že aktuálnosť jej posolstva len stúpa.

Když se například cítíme být hluboce spojení s životním prostředím, může nás to vést k ochraně dešťových pralesů. Můžeme věnovat svůj čas, peníze a schopnosti záchraně určité oblasti, což je důsledkem toho, že upřednostňujeme, aby tato oblast nezmizela. Nic z toho není problémem, jen ochotou sledovat svůj cíl. Jakmile se ale rozhodneme, že tento cíl musí být dosažen, že osud matky přírody visí na vlásku, překročili jsme hranici a dostali se do závažné kontrakce.

Pravda je totiž taková, že prostě nemůžeme vědět, jaký je konečný smysl čehokoliv. Možná že v tomto případě je zničení dané oblasti právě tím, co nakonec probudí veřejnost. Je možné, že dočasná prohra je nutná k dosažení konečného vítězství.

A zrovna tak je možné, že takové ničení nemá vůbec žádný smysl, když pomineme dualitu výhry a prohry. Třeba je to prostě jen něco, co je. Bez ohledu na to, jak moc náš úhel pohledu zahrnuje transpersonální oblasti, přesto je to pořád jen určitý omezený názor. Nikdy nedokážeme vzít do úvahy naprosto všechny okolnosti nějaké události. Někteří lidé si to vztahují k pojmu karmy či Božího plánu, jenomže dokonce i takovéto teorie podporují naši potřebu uspořádaného vesmíru.

Zůstat přítomný navzdory tomu, co nás uráží, co zneucťuje vše, co nám je svaté, znamená přijímat i to, co nedává žádný smysl. Možná, že na každou synchronní událost potvrzující, že všechno má svou příčinu, připadá výbuch chaosu, jenž značí pravý opak. Naplno a odvážně prožívat otázky si vyžaduje, abychom tento rozpor objali.

 *

Howard Raphael Cushnir – Štěstí bez podmínek – Táto kniha pristupuje ku šťastiu úplne inak. Nie je to žiadna typická motivačná príručka, akých je dnes na pultoch čoraz viac. Obsahuje oveľa hlbší či vyšší rozmer. Tvrdí, že je možné prežívať nesmierne šťastie, aj keď je život ťažký, bolestný alebo zdanlivo nezmyselný. Nejde o to mať, čo chceme, ale dovoliť si preciťovať prítomnosť (aj s jej negatívnymi aspektami) – a najmä vedieť ju prijať. Autor píše pôsobivo, dojemne, nádherne, jednoducho… a ponúka praktické podnety, ktoré vysvetľuje na konkrétnych príkladoch zo života.

 Pôvodná cena: 7.57 EUR Naša cena: 6.06 EUR Zľava: 20.00 % Ušetríte: 1.51 EUR

*