google27eaa3905ca3fee3.html

osho704Jsou jen dvě cesty, dvě základní cesty, které vedou k osvícení. Jednou je meditace, druhou je láska.

Můžete je nazývat dhjána jógou a bhakti jógou, cestou moudrosti a cestou odanosti Bohu. Obě jsou základními cestami. K lásce potřebujeme druhého. Meditaci může provádět jedinec.

Muži mohou být osvíceni prostřednictvím meditace, protože dovedou být snadněji sami a tak mohou dosáhnout osvobození přímo. Být sám je přirozenou vlastností muže – hluboce uvnitř je sám. Pro ženu není samota lehká, dokonce velmi těžká, téměř nemožná. Celé její bytí je mocnou touhou po lásce. A k lásce potřebujeme druhého. Muž může meditovat, když zde druhý není – to není problém, ale jak má člověk milovat, když zde není druhý?

Žena, ženská energie dosahuje meditativního stavu láskou – a mužská energie dosahuje lásky meditací.

Když se Buddha vrátil do svého paláce, byla jeho žena rozlícena – dvanáct roků se neobjevil. Jedné noci, aniž by co řekl, zmizel. Utekl jako zbabělec, zatímco ona spala. Buddhova žena, Jašódhara, by mu dovolila odejít, byla statečnou ženou, dovolila by mu, aby ji opustil, kdyby se jí byl zeptal, nedělala by žádné scény, ale Buddha nic neřekl. Měl strach, že by se něco nezdařilo, že by začala plakat nebo něco jiného. Ale strach ve skutečnosti neměl kvůli ní, strach byl hluboko v jeho vlastním nitru. Bál se, že by pro něho bylo příliš obtížné Jašódharu opustit, kdyby zde ležela a plakala. Měl jako každý muž strach jen o sebe. Bylo by to kruté a on nechtěl být krutý. Utekl raději, když spala. Utekl odtud a vrátil se za dvanáct let. Jašódhara měla mnoho otázek a jedna z nich byla:

Řekni přeci, můžeš-li, čeho jsi venku dosáhl, čeho nebylo možno dosáhnout tady ve společném životě se mnou? Říká se, že na to Buddha mlčel. Ale já odpovídám: Buddha by toho nebyl dosáhl, neboť Jašódharu velmi, velmi miloval. Byl to skutečně hluboký vztah. Kdyby zde nebyl žádný vztah, kdyby Jašódhara byla jen hinduistickou manželkou, kdyby mezi nimi nebyla láska, pak by mohl být Buddha osvícen i ve společném soužití.

Ve vztazích bez lásky nejsou skutečně žádné problémy. Druhý se pohybuje jenom na okraji území a člověk není svázán. Druhý neexistuje, druhý je vlastně jen tělem, které se pohybuje na vnější úrovni. Ale Buddhova láska byla hluboká.

Pro muže je těžké meditovat, když miluje. To je problém. Je to neuvěřitelně těžké, poněvadž žena nebo někdo druhý vstupuje do popředí vědomí milujícího muže. A když chce meditovat, točí se celá jeho bytost a myšlení kolem milovaného. To strach způsobil, že musel Buddha uprchnout. Až dosud o tom nikdo nemluvil, ale Buddha uprchl ze svého domu od své ženy a svého dítěte, protože skutečně miloval. Byl to skutečně hluboký vztah. A když člověk někoho miluje, může na něho možná zapomenout, když je zaměstnán, ale není-li zaměstnán, okamžitě si na milovaného vzpomíná. Pak není přestávek mezi myšlenkami, v nichž by mohlo božské vstoupit. Když ještě seděl Buddha na svém trůnu a vládl, bylo vše v pořádku, mohl občas na Jašódharu zapomenout. Ale jakmile přestal být zaměstnán, byla Jašódhara zde. Přestávky mezi myšlenkami byly vyplněny Jašódharou a pro božské byla zatarasena cesta.

Muži nemohou dosáhnout božského prostřednictvím lásky, neboť jejich energie se zcela odlišuje od ženské energie. Muž musí nejprve dosáhnout meditace, pak k němu přichází také láska.

Pak není nenávisti. Muž musí nejprve dosáhnout božského, pak se stane také milovaný božským. Buddha se vrátil za dvanáct roků a teprve pak byl problém vyřešen. Nyní byl Bůh i v Jašódhaře. Předtím stála v cestě, a bylo těžké nalézti Boha. Nyní byl Bůh všude.

Přesně opačně to probíhá u ženy. Nemůže meditovat, poněvadž je celým bytím tažena k druhému, nemůže být sama. Je-li sama, je nešťastná. A když se řekne, že samota je čistá svátost, totální vytržení, nemůže tomu porozumět. Všude na světě byla samota zdůrazňována jen proto, že mezi hledajícími bylo více mužů. Buddha, Muhammad, Mahávíra, Ježíš – všichni se uchylovali do samoty a byli v samotě osvícení. Vytvořili obecný názor. Když je žena sama, cítí se nešťastnou. Je-li přítomen milovaný, a může to být i jen v její představě, je šťastná. Živí se láskou, kterou jí někdo dává, nebo kterou dává ona. Potřebuje kolem sebe lásku, je jí výživou, subtilní potravou; žena umírá hladem, vadne, není-li přítomna láska. Celé její bytí se zmenšuje. A proto nemůže žena nikdy pochopit, že může být samota krásná. Toto ženské postavení tvoří cestu lásky a odevzdání Bohu. Samotný božský milenec jí postačí – žena nepotřebuje tělesného milovaného.

Pro ženskou energii nastává meditace jen v nejhlubším seberozpouštění láskou.

Pak teprve může být sama, pak to není problém, neboť teď již není sama. Milovaný je s ní sjednocen, je stále s ní. Láska je pro ženu Bohem. A právě jen takovou láskou k milovanému přichází k bodu, kdy se milující i milovaný sjednocují. Pak nastává meditace. Tento rozdíl je třeba mít na zřeteli a je nutné mu hluboce porozumět, neboť vše na něm závisí.

Gurdějev měl pravdu. Ženská energie je milující a samádhi a meditace jsou květy této lásky. Satori je rovněž dosahováno ženami, ale láska je hlubokým kořenem a satori květem. U mužské energie je satori, samádhi a meditace kořenem, z něhož rozkvétá láska.

Osho

V roce 1974 v indické Púně, otázky a odpovědi jsou zaznamenány v knize OSHO: CESTA BÍLÉHO OBLAKU, vydalo ji nakladatelství Pragma


a_meditation_on_love_by_basia_almostthebrave


Tip redakcie Eugenika:

Osho – Muž a žena

Krásne, múdre myšlienky o vzťahoch, láske, sexe, intimite, manželstve a skutočnom partnerstve. Osho vystihuje základné rozdiely mužskej a ženskej energie. Okrem toho, že nás inšpiruje k hlbokému pochopeniu a spojeniu, privádza nás aj bližšie k sebe samým. Lebo len vnútorne vyspelý a prebudený človek dokáže vytvoriť kvalitný, kreatívny vzťah.

Ukážka: Vztah znamená něco ukončeného, završeného, uzavřeného. Láska nikdy není vztah; láska je vztahování se. Je pořád jako řeka, která teče bez konce. Láska nezná zastavení; líbánky mají začátek, ale ne konec.

Není to jako román, který v určitém bodě začíná a v určitém končí. Je to stále trvající jev. Milenci končí, láska pokračuje. Je to sloveso, ne podstatné jméno. Ale proč oklešťujeme krásu vztahování se na vztah? Proč tolik pospícháme? Protože vztahovat se není bezpečné; vztah je bezpečí, vztah je jistota. Vztahování se je pouze setkání dvou cizinců; možná jen přes noc a ráno sbohem. Kdo ví, co bude zítra? Ale my se tolik bojíme, že si to chceme pojistit, chceme to udělat předvídatelným. Chceme, aby byl zítřek podle našich představ; nedovolíme mu, aby byl svobodný a dělal si, co chce…

Pôvodná cena: 5.90 EUR, Naša cena:,5.31 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 0.59 EUR


Súvisiace články:


(Prečítané 1 724 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.