google27eaa3905ca3fee3.html

291px-Steiner_um_1905Slovanský prazážitek duchovního světa líčí Rudolf Steiner ve svém známém cyklu “Poslání jednotlivých národních duší” z r. 1910. Rozlišuje v tomto prazážitku pět rovin.

O prví z nich říká: “Nejprve je tu zřetelné vědomí světa kosmického Otce. Tento pojem nebeského Otce se nám představuje jako velký, obsáhlý, souhrnný pojem, jenž je zároveň souhrnným pocitem, ve všem, co je tvořivě činné ve vzduchu a v ohni, vůbec v elementech, které jsou na Zemi i nad ní.” – Tato charakteristika odpovídá skutečnosti, o níž sme se tu již zmínili, že slovanské náboženství bylo sice polytheistické jako u ostatních Evropanů, ale zároveň s představou jediného, nejvyššího Boha, jenž stojí nade všemi. Tomuto nebeskému Otci odpovídá nebo spíše ho zrcadlí Svarog, jako obraz duchovně tvůrčího praohně, z něhož všechno povstalo a v jehož jméně se ozývá i pojem nebe (svar).

O druhé rovině pak Rudolf Steiner uvádí: “Tak jako si představujeme, že svět devachanu oplodňuje naši Zemi, tak k nám přichází z Východu tento nebeský otcovský svět a oplodňuje to, co je pociťováno jako něco mateřského – Ducha Země. Nemáme jiný výraz a jiný prostředek, než si představovat souhrnného Ducha Země v obraze oplodňování mateřské bytosti Země. Tak tu stojí proti sobě dva světy, nikoli jednotlivé, individuální božské postavy.”

Tento mateřský princip, jenž se spojuje s nebeským Otcem, reprezentuje všemi Slovany hluboce uctívaná Matka Země, kterou na Východě zrcadlila “mať syraja zemlja” Mokoš, u západních Slovanů, jmenovitě u polabských Luticů, je její variantou zřejmě Živa, jejíž jméno souvisí se silami života. Kosmický sňatek nebeského Otce s matkou Zemí se odráží v obecně rozšířených kultech plodnosti, zejména v slavnostech, vázaných na roční rytmy. – Po přijetí křesťanství dostala tato úcta k božské Matce svou pravou podobu v kultu Boží Moudrosti, svaté Sofie, jíž byly zasvěceny první velké chrámy na Rusi, v Kyjevě i v Novgorodě. Je příznačné, že
zatímco v západní církvi se zaměřila tato úcta v podobě mariánského kultu na Ježíšovu matku Marii jako lidskou představitelku božské Matky, na Východě si tento kult podržel svůj duchovně kosmický aspekt, který bude ve své plné hloubce pochopen až v příští šesté, tj. slovanské, poatlantské kultuře.

O třetí rovině slovanského prazážitku duchovního světa Rudolf Steiner sděluje: “A jako třetí svět stojí vůči oněm dvěma světům to, co se pociťuje jako požehnané dítě obou. Nejde o individuální bytost, o pocit duše, nýbrž o něco, co je plodem Otce a matky Země. Tak je pociťován vztah devachanu k Zemi z duchovního světa. To, co tu vzniká a přináší požehnání, jako jaro, a co raší a klíčí v duši, je pociťováno jako svět a zároveň jako požehnané dítě nebeského Otce a pozemské Matky. I když jde o obecné představy, setkáváme se s nimi u předsunutých slovanských národů, které pronikly na západ. V žádné západoevropské mytologii nenalezneme tak universální pocit. Tam jsou jasně konturované postavy bohů, ale nikoli to, co líčíme na duchovních rovinách, jež nalezneme spíše u nebeského Otce, pozemské Matky a požehnaného dítěte Východu.”

Na třetí rovině je tedy prožíváno to, co se kosmicky odehrává mezi nebem a Zemí, ve vztahu nebeského Otce a matky Země, jehož důsledkem je plnost života, která obklopuje člověka, působí i v něm a přináší mu požehnání synovského principu. Odrazem tohoto zážitku byly kultické jarní slavnosti, spojené s vynášením smrti a nošením máje, typické právě pro západní tj. “předsunuté” Slovany, nebo kult Jarovita (Gerovita) u Pomořanů, jak je zaznamenal ve 12. století životopisec Otty Bamberského.

Do tohoto světa životodárných sil se prolíná čtvrtá rovina, astrální svět bohů, kteří jsou astrálním zrcadlením tří vyšších světů. Podle Rudolfa Steinera “Světem požehnaného dítěte proniká jiný svět, představovaný ovšem již individuálně, protože je vázán na fyzické Slunce a jeho světlo. Tato bytost, s níž se setkáváme často v perské mytologii, i když ovšem v jinak utvářené formě pocitů a představ, má také slovanský element. Jde o sluneční bytost, která vylévá své požehnání do druhých tří světů, takže osud člověka je vetkán do stvoření této Země oplodněním matky Země nebeským Otcem a tím, co vetkává do obou těchto světů sluneční Duch.”

Při těchto slovech se nám vynoří především postava Svarožice-Dažboga, syna Svarogova, uctívaného nejen u východních, nýbrž i u západních Slovanů. Jeho obraz byl spatřován v zářícím Slunci, velkém dárci, od něhož pochází všechno individuální bytí. Ve staroperském náboženství ho prožíval Zarathuštra jako velkou astrální sluneční auru – Ahura Mazdu. Rudolf Steiner tu načrtává v geniální zkratce to, co vnější věda poznala jako úzké vztahy slovanské duchovnosti ke staroperskému náboženství.

Pak mluví o pátém světě: “Pátým světem je to, co zahrnuje všechno duchovní. V základě všech přírodních sil a stvoření pociťuje východoslovanský element duchovní svět. Tento svět si však musíme představit ve zcela jiném pocitovém odstínu, spíše snad spojený s přírodními bytostmi, skutečnostmi a tvory. – Musíme si představit, že tato východní duše je schopná vidět v přírodním procesu bytosti, nikoli pouze vnější fyzicko-smyslovou skutečnost, nýbrž skutečnost astrálně-duchovní. Odtud představy nesmírného počtu bytostí v tomto duchovním světě svého druhu, srovnatelném nanejvýš se světem světelných víl. Duchovní svět, nazíraný duchovní vědou jako svět pátý, je světem, jenž svítá v lidové mysli Východu.”

Při této charakteristice se ocitáme v pestrém světě nesčetných přírodních a elementárních bytostí, jimiž se to v lidové víře vždy přímo hemžilo. Církvi se po staletí nedařilo tento svět vymýtit, neboť byl hluboce zakořeněn ve šenost mnoha generací, které žily v těchto imaginacích. Svět těchto duchovních zkušeností, inspirovaný z mystérií Skythianových, severních i jižních, byl postupně překryt západoevropskou kulturou, kterou slovanská duše, jak říká Rudolf Steiner “přijímala s velkou oddaností”, a to se všemi jejími světly i stíny. Bylo to nutné pro její další vývoj.

To, co však bylo této duši vtištěno do vínku v počátcích jejího vývoje jako citové, temně imaginativní prožívání duchovních světů, ji připravilo pro její budoucnost. Připravilo ji pro onu epochu, kdy duše vědomá, kterou vyvíjí dnešní lidstvo 5. poatlantské kultury, vystoupí ke svému duchovnímu já, a to v 6. poatlantské epoše, jejímiž nositeli mají být podle Rudolfa Steinera právě Slované – pokud zůstanou věrni tomu, co žije v hlubinách jejich duší.

Tato šestá kulturní epocha, v níž má dojít k probuzení vyššího bytostného článku člověka, bude na vyšší rovině opakováním druhé, praperské kultury. Odtud můžeme pochopit intimní vztahy původního slovanského náboženství k íránské duchovnosti; tato budoucnost dává smysl tomu, co zjišťuje v minulosti i vnější věda. To, co bylo v temných imaginacích duše pocitově prožíváno v dávných dobách, se promění v plně vědomé jasnozření, které otevře cestu i k hlubšímu pochopení impulsu Kristova. Tuto budoucí skutečnost vystihuje skica Rudolfa Steinera, určená pro výzdobu prvního Goetheana a nazvaná “Slovanský člověk”. Nejde o dnešního člověka, ale o imaginaci člověka příští, šesté poatlantské kultury – onoho skutečného “věku Vodnáře”, který začne až v polovině 4. tisíciletí (a nikoli již ve 20. století, jak zcela mylně tvrdí hnutí “New Age”). V určitém smyslu je ovšem možno se na něj připravovat již v přítomnosti. Přípravou na tuto budoucí duchovní kulturu je právě anthroposofie.

Článok je úryvok z prednášky Zdeňka Váňu, celá prednáška TU

foto: Wikipedia


Súvisiace články:


Tip redakcie Eugenika:

Peter Weleslaw Kuzmišín – Bohovia starých Slovanov318-bohovia-starych-slovanov_1442578040_medium

Jedinečné dielo! Slovami autora:
Svarog, Perún, Veles – kto by nepoznal tieto staré slovanské božstvá? To som si myslel pôvodne i ja predtým, než som začal pracovať na tejto knihe. Prišiel som však na to, že väčšina z nás vie o božstvách našich predkov veľmi málo. Poznáme rôzne staroveké  mýty: grécke, rímske… poznáme množstvo božstiev indických či tibetských, ba aj o Ódinovi alebo Thórovi toho vieme viac, ako o našich pôvodných slovanských božstvách. A tak som sa podujal na napísanie tejto knihy, ktorá nemá byť vedeckou publikáciou, ale skôr takou slovanskou Odyseou. Nájdete tu staré, takmer zabudnuté legendy, ako aj opisy bohov a démonov slovanského panteónu. Dozviete sa, ako asi naši predkovia svojich bohov vzývali, ako sa k nim modlili aj čo im obetovali.

Pri písaní som čerpal informácie z rôznych zdrojov. Nielen zo slovenských či českých, ale aj z poľských, a v neposlednom rade ruských a ukrajinských.“

Pôvodná cena: 13.20 EUR, Naša cena: 11.88 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 1.32 EUR


 

(Prečítané 521 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.