WomanOnRoad

Inteligence je pravá životní hodnota. Inteligence je přirozená vlastnost života. Zrovna tak jako je oheň horký a vzduch neviditelný a voda teče směrem dolů, stejně tak je život inteligentní.

Inteligence není nic, čeho by se dalo dosáhnout. Inteligentní jste od narození. Stromy jsou inteligentní svým vlastním způsobem, mají dostatek inteligence ke svému životu. I ptáci a zvířata jsou inteligentní. To, co mají různá náboženství na mysli pod pojmem Bůh, je ve skutečnosti pouze tohle: že je vesmír inteligentní, že se inteligence skrývá všude kolem nás. A pokud máte oči k vidění, vidíte ji všude. Život je inteligence.

Jedině člověk se stal neinteligentním. Člověk zničil přirozený tok života. Kromě člověka není na světě nic neinteligentního. Viděli jste snad někdy ptáka, o kterém byste mohli říct, že je pitomý? Setkali jste se snad někdy s nějakým zvířetem, o němž byste mohli prohlásit, že se chová jako idiot? Ne, něco takového je možné jenom u člověka. Něco se pokazilo. Inteligence člověka je zničená, zkorumpovaná, zmrzačená.

Viděli jste snad někdy ptáka, o kterém byste mohli říct, že je pitomý? Setkali jste se snad někdy s nějakým zvířetem, o kterém byste mohli prohlásit, že se chová jako idiot? Ne, něco takového je možné jenom u člověka. Něco se pokazilo. A meditace není nic jiného než náprava této škody.

Meditace nebude vůbec zapotřebí, pokud bude člověka nechán na pokoji. Když se kněz a politik nebudou míchat do inteligence člověka, nebude zapotřebí žádná meditace. Meditace je lék – nejdřív je třeba vytvořit chorobu, pak potřebujete lék. Není-li žádná nemoc, není třeba žádný lék. A ne náhodou mají slova medicína a meditace stejný kořen. Jedná se o léčení.

Každé dítě se narodí jako inteligentní, a jakmile se narodí, vrhneme se na ně a začneme likvidovat jeho inteligenci, protože inteligence je nebezpečná pro politickou i společenskou strukturu a pro náboženský systém. Je nebezpečná pro papeže, kněze a vůdce. Ohrožuje status quo, narušuje daný pořádek. Inteligence je přirozeně rebelantská. Inteligenci není možné vnutit stav ponížené poslušnosti. Inteligence je velice asertivní, individuální. Inteligenci nelze přinutit, aby něco mechanicky napodobovala. Lidé se musejí změnit, musejí se stát papírovými kopiemi; jejich originalita se musí zničit, protože jinak by všechny ty nesmysly, jež existují na Zemi odnepaměti, nebyly možné. Potřebujete vůdce, protože jste nejdřív byli předělaní na neinteligentní – jinak byste žádného vůdce nepotřebovali. Proč byste se měli někým řídit? Řídili byste se vlastní inteligencí. Pokud se chce někdo stát vůdcem, pak musí udělat jedno: musí nějak zničit vaši inteligenci. Musí vás vykořenit, je třeba vás zastrašit. Je nutné vás zbavit sebedůvěry – to je naprosto nezbytné. Jedině pak může nastoupit vůdce.

Pokud jste inteligentní, budete si sami řešit své problémy. Inteligence vystačí na řešení každého problému. Ve skutečnosti všechny problémy, které se v životě objeví, jsou menší než vaše inteligence. Ta je dar přírody. Existují však ctižádostiví lidé, kteří chtějí vládnout, ovládat; existují ambiciózní šílenci – ti ve vás vyvolávají strach. Strach je jako rez: ničí veškerou inteligenci. Pokud chcete zlikvidovat něčí inteligenci, první věc, kterou musíte udělat, je vzbudit v něm strach. Vytvořte peklo a vystrašte lidi. Když se lidé bojí pekla, klanějí se knězi. Poslouchají kněze. Pokud nebudou kněze poslouchat, dostanou se do pekelného ohně – samozřejmě že se bojí. Musí se před pekelným ohněm chránit, takže kněze potřebují. Kněz se stává nezbytný. Pokud chcete zničit něčí inteligenci, první věc, kterou musíte udělat, je vzbudit v něm strach. Vytvořte peklo a vystrašte lidi.

Slyšel jsem o dvou mužích, kteří byli obchodními partnery. Jejich obchodování bylo velmi speciální a oni hodně cestovali. Jeden z nich vždycky přijel do nějakého města a v noci tajně naházel uhelný prach na okna domů. Za dva nebo tři dny pak přijel jeho partner. Nabízel lidem, že jim okna od sazí vyčistí. A lidé mu samozřejmě zaplatili – museli mu zaplatit. Chlapíci byli partneři v jednom obchodě. Jeden z nich dělal škodu a druhý ji pak napravoval. Je třeba vytvořit strach a nenasytnost. Inteligence není nenasytná. Nejspíš vás to překvapí, ale inteligentní člověk není nikdy chamtivý. Chamtivost je součástí neinteligence. Děláte si zásoby na zítra, protože nevěříte, že se zítra o sebe dokážete postarat, proč byste si jinak dělali tak velké zásoby?

Stanete se nuzáky, stanete se nenasytní, jelikož nevíte, zda bude vaše inteligence zítra schopná vypořádat se s životem, nebo ne. Kdo ví? Nemáte důvěru ve svou inteligenci, a tak  si děláte zásoby, stáváte se nenasytnými. Inteligentní člověk se nebojí, není nenasytný.
Nenasytnost a strach jdou ruku v ruce – a podobně kráčejí ruku v ruce nebe a peklo. Peklo je strach, nebe je nenasytnost. Vyvolejte v lidech strach, vzbuďte v nich nenasytnost – ať jsou tak nenasytní, jak je to jen možné. Ať jsou tak nenasytní, že je život nedokáže uspokojit, a potom budou následovat kněze či vůdce. Pak začnou fantazírovat o jakémsi budoucím životě, kde se naplní jejich bláhové touhy a hloupé představy. Dejte si na to pozor – chtít nemožné je znak neinteligence.

Inteligentní člověk je dokonale spokojený s tím, co je možné. Usiluje o to, co je pravděpodobné; ne, nikdy se nesnaží o nemožné a nepravděpodobné. Sleduje život a jeho hranice. Není perfekcionista. Perfekcionista je neurotik. Pokud jste perfekcionista, začnete být neurotičtí. Když například milujete nějakou ženu a žádáte od ní naprostou věrnost, zblázníte se z toho a ona se zblázní také. To je prostě nemožné. Absolutní věrnost znamená, že nikdy ani nepomyslí, ani ve snu ji nenapadne pomyslet na jiného muže – a to nelze. Kdo jste vy? Proč se do vás zamilovala? Protože jste muž. Jestliže se mohla zamilovat do vás, proč by nemohla pomyslet na jiné? Tato možnost zůstává otevřená. A co má tá žena dělat, když uvidí nějakého krásného člověka a vzbudí to v ní touhu? Stačí říct: „Tento muž je velmi hezký,“ a už je to touha – touha se objevila.

Říkáte o něčem, že je to krásné, jen tehdy, když máte pocit, že by stálo za to, abyste to vlastnili, vychutnali si to. Není vám to lhostejné. A tak když vyžadujete naprostou věrnost – jak to lidé dělávají – pak musí nastat konflikt a vy budete mít neustále podezření. A podezření budete mít proto, že znáte i svou vlastní mysl – myslíte na jiné ženy, takže jak byste mohli věřit, že vaše žena nemyslí na jiné muže? Víte, jak přemýšlíte, a proto je vám jasné, že ona uvažuje stejně. Z toho vzniká nedůvěra, konflikt, utrpení. Láska, jež se mohla zrodit, se nezrodila kvůli touze.

Lidé žádají nemožné. Chcete mít jistotu budoucnosti, a to se nijak zajistit nedá. Chcete mít naprostou jistotu zítřka – to ale zaručit nejde, není to v povaze života. Inteligentní člověk ví, že takový život ve své podstatě není. Budoucnost je otevřená – banka může zbankrotovat, žena může utéct s jiným, manžel může umřít, dítě se nemusí nevydařit. Kdo ví, co bude zítra? Můžete onemocnět, může se z vás najednou stát mrzák. Kdo ví, co přinese zítřek?

Chtít mít jistotu zítřka znamená neustále se bát. Jistotu nelze zaručit, takže když se bojíte nejistoty, váš strach se nedá zničit. Ten strach tu bude, budete se třást strachy – a zatím vám unikne přítomný okamžik. Toužíte-li po jisté budoucnosti, ničíte přítomnost, jež je jediným dostupným životem. A budete se bát, třást a nemít dost čím dál tím víc.

Na svět přijde dítě; dítě je velice, velice otevřené, je naprosto inteligentní. My se na ně ale vrhneme a pustíme se do ničení jeho inteligence. Začneme v něm pěstovat strach. Říkáte tomu učení, říkáte tomu, že naučíte dítě schopnosti vyrovnat se se životem. Ono se nebojí, ale vy v něm vzbudíte strach.

A ty vaše školy, vysoké školy, univerzity – všechny dítě činí jen víc a víc neinteligentním. Chtějí po něm šílené věci. Chtějí, aby si pamatovalo pitomosti, věci, v nichž dítě a jeho přirozená inteligence nenacházejí žádný smysl. K čemu je to dobré? Dítěti to nedává žádný smysl. Proč mu cpát ty věci do hlavy? Ale univerzita, vysoká škola, domov, rodina a všichni ti dobří lidé říkají: „Jen si to nacpi do hlavy! Teď tomu nerozumíš, ale později pochopíš, k čemu je to dobré.“ Ládujte si do hlavy dějepis, všechny ty nesmysly o tom, co jeden národ prováděl druhému, všechno to šílenství – jen to studuj! Ale dítě nechápe proč. Záleží na tom, kdy vládl v Anglii nějaký král, od kdy do kdy? Přesto se tyto pitomosti musí dítě učit nazpaměť. Samozřejmě to vše jeho přirozenou inteligenci čím dál víc zatěžuje a deformuje. Na jeho inteligenci sedá čím dál tím víc prachu. A než ukončí univerzitu, je neinteligentní – univerzita udělala své. Je velmi vzácné, aby někdo ukončil vysokou školu, a přesto zůstal inteligentní. Jen velmi málo lidem se podařilo univerzitě uniknout, vyhnout se jí, či projít univerzitou a přitom si uchovat inteligenci – je to opravdu vzácné. Je to úžasná mašinerie, která vás chce zničit.

Jakmile se stanete vzdělanými, stanete se neinteligentními. Cožpak to nechápete? Vzdělaný člověk se chová velice neinteligentně. Jděte za primitivními lidmi, kteří nikdy do žádných škol nechodili, a uvidíte, jak u nich funguje ryzí inteligence.

Slyšel jsem…
Jistá žena chtěla otevřít plechovku, ale nevěděla jak. Šla se tedy podívat do kuchařky. Avšak mezitím tu plechovku otevřel kuchař. Když se žena vrátila do kuchyně a uviděla to, byla překvapená. Zeptala se kuchaře: „Jak jste to udělal?“ Odpověděl jí: „Víte, paní, když neumíte číst, musíte použít svou inteligenci!“

Ano, je to tak. Když neumíte číst, musíte uplatnit svou inteligenci. Co jiného vám zbývá? Jakmile začnete číst, nepotřebujete být inteligentní – knihy se o to postarají za vás. Už jste si toho někdy všimli? Když začne člověk psát na stroji, ztratí své písmo; jeho písmo už není tak krásné. Nepotřebuje je – psací stroj píše za něj. Jestliže nosíte v kapse kalkulačku, zapomenete celou matematiku. Dřív nebo později budou s sebou všichni nosit malý počítač. Bude v něm celá Encyclopaedia Britannica a pak už vůbec nebudete muset být inteligentní – počítač to vyřeší za vás.

Jděte za primitivními lidmi, za nevzdělanými lidmi, za vesničany, a objevte jejich nenápadnou inteligenci. Jistě, nejsou zrovna moc informovaní, to je fakt. Nemají poznatky, to je pravda – avšak jsou nesmírně inteligentní. Jejich inteligence je jako plamen bez dýmu.

Společnost lidskou bytost jaksi pokazila – z určitých důvodů. Chce, aby z vás byli otroci, chce, abyste se pořád báli. Chce, abyste nikdy neměli dost, chce, abyste byli pořád ctižádostiví. Společnost chce, abyste pořád soupeřili. Podle společnosti nemáte být milující, ale máte být plní hněvu a nenávisti. Společnost chce, abyste byli slabí, abyste napodobovali – máte být papírové kopie. Ve společnosti není žádoucí, abyste byli originální, jedineční a rebelantští, to tedy ne. A proto musí být vaše inteligence zničena.

Meditace je zapotřebí jen k tomu, aby odčinila to, co napáchala společnost. Meditace je negativní: prostě jen neguje škodu, ničí nemoc. A jakmile se nemoc vytratí, začnete se sami od sebe cítit dobře.

V posledním století (20. století – pozn. red) to zašlo příliš daleko: univerzitní vzdělání je pohroma. Ale pamatujte si, že já nejsem proti vzdělání, jsem proti tomuto vzdělání. Existuje možnost jiného druhu vzdělání, jež bude vaši inteligenci zostřovat, a ne ji ničit. Takové vzdělání nebude inteligenci zatěžovat zbytečnými údaji, nebude ji zanášet přebytečnými poznatky; vůbec ji nebude zatěžovat, ale bude jí pomáhat, aby zářila, aby byla svěžejší a mladá.

Text je z knihy:

126871_inteligence_mediumOsho – Inteligence – Tvořivá odpověď na přítomnost

V Inteligencii Osho rozpráva o tom, čo je to naozajstná inteligencia. Výrazne a varovne ju odlišuje od intelektuálnosti – od naučeného, netvorivého spôsobu myslenia. Venuje sa aj širšiemu poňatiu mysle, proti ktorej stavia takzvanú ne-myseľ – stav, ktorý člověk dosahuje pri meditácii. Inteligencia je v podaní tohoto veľkého Majstra výzvou, ako pozorne, rozumne, sviežo a slobodne reagovať na požiadavky okamžiku čo nejvhodnejším spôsobom – takým, ktorý podporuje skutočný život.

Úryvok: Když řeknete „nevím“, nemusí to nutně vycházet z pochopení. Možná vám nejde otevřít vaše paměť, anebo ve své paměti nedokážete nic najít; potřebujete čas. Řeknete: „Nevím. Dejte mi trochu času, musím o tom popřemýšlet.“ Co míníte dělat? Když víte, tak víte; když nevíte, tak nevíte. O čem chcete přemýšlet? Chcete tím říct: „Budu muset jít do sklepa mé mysli a hledat tam. Je tam za ty roky tolik haraburdí, že se to bude hledat dost těžko, ale vynasnažím se.“ Meditujte a zbavte se toho sklepa. Ne že by ten sklep na nic nebyl; dá se využít. Neměl by ale být náhražkou vašeho pochopení. Člověk, jenž chápe, se na věci dívá přímo. Má přímý vhled. Ten, kdo ničemu nerozumí, je samozřejmě ustavičně obětí mnoha myšlenek, protože nemá ani jediný vhled, jenž by byl jeho ústředním bodem. Má hory myšlenek, jež spolu vůbec nesouvisejí, dokonce přímo protikladných, plných vzájemných rozporů. Takže pokud to s přemýšlením přeženete, jednoho dne se zblázníte.

Pôvodná cena: 8.60 EUR, Naša cena: 7.74 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 0.86 EUR


Súvisiace články:


 

(Prečítané 457 krát, 1 dnes)
 

One Response to OSHO: Meditace je zapotřebí jen k tomu, aby odčinila to, co napáchala společnost

  1. Ildikó Čambálová píše:

    Na FB vydavateľstvo Eugenika stále je..teraz som tam videla najnovší článok od OSHA, takže nerozumiem kto čo vymazal.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *