Osho_with_instrument

Jakmile bude odstraněna patologie, bude každý tvořivý. Snažte se tomu porozumět co nejhlouběji: destruktivní jsou jedině nemocní lidé. Zdraví lidé jsou tvořiví. Tvořivost je vůně opravdového zdraví. Když je člověk opravdu zdravý a celistvý, je pro něj přirozené být tvořivý, cítí potřebu tvořit.

Tři základní pojmy

Lidstvo se dostalo na novou křižovatku. Máme za sebou období jednorozměrného člověka, jehož možnosti jsme vyčerpali. Teď potřebujeme bohatší lidskou bytost – trojrozměrnou. Tyto tři rozměry se dají popsat třemi pojmy: vědomí, soucit a tvořivost.

Vědomí je bytí, soucit je cítění, tvořivost je činnost. Má vize nového člověka spočívá v tom, že bude zahrnovat všechny tři stavy současně. Předkládám vám velkou výzvu, velice těžký úkol. Musíte být meditativní jako Buddha, milující jako Kršna a tvořivý jako Michelangelo a Leonardo da Vinci. Musíte být všemi najednou. Jedině pak budete úplní – jinak vám bude pořád něco scházet.

A to, co vám schází, vás vychyluje z rovnováhy a vzbuzuje nespokojenost. Když máte pouze jeden rozměr, můžete dosáhnout velmi vysokého vrcholu, ale bude to jenom
jeden vrchol. Já bych vám dopřál být celým Himálajem, ne jenom jedním vrcholem, ale vrcholem za vrcholem. Jednorozměrný člověk selhal. Nedokázal vytvořit ráj na zemi. Selhal, naprosto selhal! Umožnil zrod několika úžasných lidí, ale nedokázal transformovat celé lidstvo, nedokázal pozvednout vědomí lidstva jako celku. Jen pár jedinců tu a tam došlo osvícení. To už ale nestačí. Potřebujeme víc osvícených lidí, a to osvícených trojrozměrně.

Když máte pouze jeden rozměr, můžete dosáhnout velmi vysokého vrcholu, ale bude to jenom jeden vrchol. Já bych vám dopřál být celým Himálajem, ne jenom jedním vrcholem, ale vrcholem za vrcholem. To je má definice nového člověka. Buddha nebyl básník – avšak nové lidství, lidé, kteří se teď stanou buddhy, budou básníky. Když říkám básník, nemyslím tím, že máte psát básně, ale že máte být poetičtí. Váš život by měl být poetický, váš přístup k věcem by měl být poetický.

Logika je suchá, poezie je živá. Logika neumí tančit, logika nemůže tančit. Vidět tančit logiku, to by bylo jako vidět tančit Gándhího! Vypadalo by to směšně. Poezie tančit může; poezie je tancem vašeho srdce. Logika nedokáže milovat – může mluvit o lásce, ale nemůže milovat; láska je zdánlivě nelogická. Jedině poezie dokáže milovat, jedině poezie dokáže skočit do paradoxu lásky.

 Logika je chladná, velmi chladná; je dobrá, pokud jde o matematiku, ale není dobrá, pokud jde o lidskost. Kdyby bylo lidstvo příliš logické, vyhynulo by. Zbyla by pouze čísla, ne lidské bytosti – nahraditelná čísla. Poezie, láska a cit dávají hloubku a teplo. Roztajete, nejste tak chladní. Jste lidštější. Buddha je nadčlověk, o tom není pochyb, ale chybí mu lidský rozměr. Je nadpozemský. Jeho krása je nadpozemskou krásou, ale schází mu ten druh krásy, jaký má Řek Zorba. Zorba je tolik pozemský. Chtěl bych, abyste byli oběma najednou – abyste byli Zorba Buddha. Člověk musí být meditativní, ale ne na úkor citu. Musí být meditativní, ale plný citu, musí překypovat láskou. A musí být tvořivý. Když je vaše láska jenom citem a nepromítá se do činů, nebude mít většího účinku na lidstvo. Musíte ji zhmotnit, učinit reálnou.

To jsou ty tři rozměry: bytí, cítění, činy. Činy zahrnují tvořivost, jakoukoliv tvořivost – hudbu, poezii, malířství, sochařství, architekturu, vědu, techniku. Cítění zahrnuje
všechno, co je estetické – lásku, krásu. A bytí zahrnuje meditaci, vědomí, uvědomění.

Aktivní uvolnění

Nejprve je nutné pochopit povahu aktivity a jejích skrytých sil, jinak není možné uvolnění. Nemůžete se uvolnit, pokud jste nesledovali, nepozorovali a neuvědomili si povahu své vlastní aktivity, protože aktivita není jednoduchým jevem. Spousta lidí by se chtěla uvolnit, ale nemohou. Relaxace je, jako když kvete rostlina, nemůžete si ji vynutit. Musíte pochopit, jak to celé funguje – proč jste tak aktivní, proč se tolik zabýváte různými aktivitami, proč jste jimi tolik posedlí.

Uvědomte si rozdíl mezi dvěma pojmy: akce a aktivita. Akce není aktivita a aktivita není akce. Jejich povaha je diametrálně odlišná. Akce je něco, co vyžaduje určitá situace, něco, co uděláte, způsob, jakým na něco reagujete. Aktivita je na situaci nezávislá, není to reakce na nějaký podnět; je to váš vnitřní neklid, který vás nutí použít určitou situaci jako výmluvu pro to, abyste mohli být aktivní.

Akce vychází z klidné mysli – je to to nejkrásnější na světě. Aktivita vychází z neklidné mysli – je to to nejošklivější. Akce má opodstatnění, aktivita je neopodstatněná. Akce přechází od chvíle ke chvíli, je spontánní; aktivita je zatížena minulostí. Není to reakce na přítomný okamžik, je to spíš výlev vašeho neklidu, který si nesete z minulosti do přítomnosti. Akce je tvořivá, aktivita je destruktivní – ničí vás i druhé.

Buddha je krásný nadpozemským způsobem, ale schází mu ten druh krásy, jaký má Řek Zorba. Zorba je tolik pozemský. Chtěl bych, abyste byli oběma najednou – abyste byli Zorba Buddha. Člověk musí být meditativní, ale ne na úkor citu. Pokuste se pochopit ten jemný rozdíl. Například když máte hlad, najíte se – to je akce. Ale když nemáte hlad, vůbec necítíte hlad, a přesto jíte – to je aktivita. Takové jedení je určitým způsobem násilím: ničíte potravu, cvakáte zuby a drtíte potravu, a váš vnitřní neklid to tiší pramálo. Nejíte proto, že máte hlad, jíte proto, že máte vnitřní potřebu násilí.

Ve světě zvířat je násilí spojeno s ústy a rukama, s nehty a zuby; to jsou prostředky násilí v království zvířat. Když jíte, spojujete tyto dvě části – rukama berete potravu a jíte
ji ústy – dáváte průchod násilí. Bez hladu to však není akce, je to nemoc. Takovýto druh aktivity je posedlostí. Samozřejmě že nemůžete takhle jíst pořád, jinak byste tvořivost praskli, proto si lidé vymysleli různé triky: žvýkání tabáku nebo žvýkačky, kouření. Umělá jídla bez jakékoliv výživné hodnoty. Pokud však jde o násilí, slouží mu docela dobře.

Relaxace je, jako když kvete rostlina, nemůžete si ji vynutit. Musíte pochopit, jak to celé funguje – proč jste tak aktivní, proč se tolik zabýváte různými aktivitami, proč jste jimi tolik posedlí. Co dělá člověk, který sedí a žvýká žvýkačku? Někoho zabíjí. Kdyby si uvědomil, co se děje v jeho mysli, možná by přiznal, že si představoval, jak někoho zabíjí, vraždí – a přitom ve skutečnosti dělá něco tak nevinného jako žvýkání žvýkačky. Nikomu to neubližuje – ale je to velmi nebezpečné, protože člověk si vůbec neuvědomuje, co dělá. Co dělá člověk, který kouří? Svým způsobem něco zcela nevinného, jenom vdechuje a vydechuje kouř, vdechuje a vydechuje – něco jako vadný způsob  pránájámy, něco jako transcendentální meditace. Vytváří mandalu: vdechuje kouř, pak ho vydechne, nadechne a vydechne – vzniká kruh, mandala. Kouření je něco jako posvátný zpěv, rytmický zpěv. Je uklidňující, zmírňuje vnitřní napětí.

Když s někým mluvíte, pamatujte si – je to téměř stoprocentně jisté – že jestliže sáhne po cigaretě, znamená to, že se nudí a vy byste ho měli nechat být. Nejraději by vás vyhodil, ale to nejde, bylo by to nezdvořilé. Namísto toho hledá cigaretu a říká tím: „Tak dost! Už mě to nebaví.“ Kdyby byl zvíře, skočil by po vás, ale to nejde – je přece civilizovaný člověk. Skočí tedy po cigaretě a začne kouřit. Už ho netrápíte, už se ponořil do svého posvátného kouření. Uklidňuje ho to. Takový druh aktivity ale prozrazuje vaši posedlost.

Nemůžete být sami sebou, nedokážete zůstat v klidu, nedokážete nebýt aktivní. Aktivitou se zbavujete svého šílenství. Akce je krásná, akce je spontánní odpovědí. Život potřebuje odpověď, neustále musíte jednat, ale takové jednání vychází z přítomného okamžiku. Máte hlad, a tak se najíte, máte žízeň, a tak jdete ke studni. Chce se vám
spát, tak jdete spát. Jednáte na základě celkové situace. Akce je spontánní a totální.

Aktivita není nikdy spontánní, vychází z minulosti. Možná se ve vás hromadila celá léta, až vybuchla v přítomnosti – není opodstatněná. Mysl je však vychytralá, vždycky si najde pro aktivitu nějaké zdůvodnění. Mysl se bude snažit dokázat, že nejde o aktivitu, ale o akci, která byla potřebná. Najednou vzplanete hněvem. Všem kolem je jasné, že to nebylo nutné, že to situace nevyžadovala, že to prostě nebylo podstatné – jedině vám ne. Všichni si říkají: „Co to dělá? Vždyť to nebylo zapotřebí. Proč je tak naštvaný?“ Ale vy si to zdůvodníte, zdůvodníte si, proč to bylo nutné.

Toto zdůvodňování vám pomáhá neuvědomovat si vaše šílenství. Georgij Gurdžijev říkal takovýmto věcem nárazníky. Nasazujete si nárazníky zdůvodňování, abyste si nemuseli uvědomit, o co ve skutečnosti jde. Nárazníky se dávají mezi jednotlivé vagony vlaku, a to proto, aby náhlé či prudké zabrždění nezpůsobilo cestujícím šok. Nárazníky ztlumí šok. Vaše aktivita nepřestává být zbytečná, ale zdůvodňovací nárazníky vám nedovolí vidět pravdu. Nárazníky vám zakrývají oči, a tak vaše aktivita pokračuje.

Pokud tato aktivita přetrvává, nemůžete se uvolnit. Jakpak byste se mohli uvolnit? Vždyť máte nutkavou potřebu něco dělat, dělat cokoliv. Všude na světě jsou blázni, kteří pořád říkají: „Raději dělej něco než nic.“ A v každém koutu světa znají přísloví, které vymysleli pořádní blázni: „Prázdná hlava je ďáblova dílna.“ Není! Prázdná hlava je Boží dílna. Prázdná mysl je to nejkrásnější, to nejčistší na světě. Jak by mohla být prázdná hlava ďáblovou dílnou?

Do prázdné mysli ďábel nepronikne, to prostě není možné! Ďábel může vniknout pouze do mysli, která je posedlá aktivitou – pak vás ďábel může ovládat, může vám ukazovat další a další způsoby a prostředky a metody, jak být aktivní. Ďábel vám nikdy neřekne: „Uvolni se!“ Říká: „Proč marníš čas? Člověče, dělej něco – hoď sebou! Život utíká, tak sakra něco dělej!“ A všichni velcí učitelé, ti, kteří poznali pravdu, si uvědomili, že prázdná mysl je prostorem, kam může vstoupit Božství. Ďábel může využívat jedině aktivitu, ne prázdnou mysl. Jak by mohl ďábel použít prázdnou mysl? Vždyť by se k ní ani neodvážil přiblížit, protože prázdnota by ho jednoduše zabila. Jestliže v sobě ale máte hluboce nutkavou potřebu, šílenou potřebu být aktivní, pak vás ďábel ovládne. Pak vás povede – a bude vaším jediným vůdcem.

Chci vám říct, že to přísloví je naprosto mylné. Musel ho vymyslet sám ďábel. Na tuto posedlost aktivitou je třeba dát si pozor. Musíte si na ni dávat pozor ve svém vlastním životě, protože cokoliv vám řeknu já, nemá žádný smysl, dokud si sami neuvědomíte, že je vaše aktivita zbytečná, že je nepotřebná. Proč to děláte?

Text je z knihy:

Osho – Tvořivost – Uvolnění sil ve vašem nitru

V tejto inšpirujúcej knihe Osho vysvetľuje, čo je to tvorivosť. Tvorivosť nemusí byť nevyhnutne spájaná s umeleckou tvorbou – jedná sa skôr o vnútorný stav, o spôsob, akým sa venujeme akejkoľvek činnosti. Byť tvorivý znamená tešiť sa zo života a prežívať všetko nanovo, sviežo, nezaťažene. Tvorivý človek miluje to, čo robí, a nestará sa o to, či sa dočká uznania a úspechu. Podstatná časť textu je venovaná problematike uvoľnenia a zbavenia sa tzv. psychologickej pamäte a všetkého naučeného. Aby sme mohli byť skutočne tvoriví, nesmieme stále opakovať zaužívané myšlienky a dodržiavať stanovené normy. Poslušnosť, perfekcionizmus a prílišná aktivita znemožňujú prežívať každú situáciu naplno, tu a teraz, a v prípade potreby primerane, tvorivo konať. Ak máte pocit, že je váš život bezútešný, nudný alebo obemdzujúci, táto kniha vás dokáže skutočne prebrať!

Úryvok: Lidé se neznáma bojí, necítí se v neznámém bezpečně. Nechtějí jít za hranice toho, co znají; proto si vytvořili umělou náhražku inteligence a nazvali ji intelekt. Intelekt je pouhou mentální hrou. Nemůže být tvořivý. Intelekt je v hlavě; inteligence je bdělost srdce. Když je vaše srdce bdělé, když vaše srdce tančí hlubokou vděčností, když je vaše srdce v souladu s existencí, v harmonii s existencí, pak z této harmonie vychází tvořivost.

Pôvodná cena: 8.60 EUR, Naša cena: 7.74 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 0.86 EUR


Súvisiace články:


 

(Prečítané 461 krát, 1 dnes)
 

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *