google27eaa3905ca3fee3.html

osho049_01

Co je důvěra? Je to víra? Ne, protože víra má spojitost s myslí. Důvěra je soulad. Jednoduše dáte stranou všechna svá obranná opatření, odložíte brnění; začnete být zranitelní. Když něčemu nasloucháte a plně se do toho vložíte, vycítíte, zda je to pravda, nebo ne. 

Pokud to není pravda, vycítíte to; pokud to pravda je, také to vycítíte – jak lze tento jev vysvětlit? Pravdu totiž přechováváte ve svém nitru. Pokud úplně vypnete myšlení, vaše niterná pravda pozná, kde je pravda – protože stejné vždy cítí stejné, stejné jde vzájemně dohromady.

Najednou všechno sedí, vše do sebe zapadá. Z chaosu vznikne vesmír, slova se uspořádají do řádků a vytvoří poezii. Všechno je zkrátka a dobře tak, jak má být. Pokud ve vás přebývá soulad, vaše vnitřní Já s ním jednoduše ladí, ale není to intelektuální shoda. Cítíte společnou vlnu. Stanete se jedním celkem. To je důvěra. Pokud je něco špatně, jednoduše to pustíte ze zřetele – přestanete tomu věnovat pozornost, pustíte to z hlavy: nemá to pro vás žádný smysl. Nikdy neřeknete: „To není pravda.“ Prostě vám to nesedne, a tak u toho nezůstanete! Pokud se vám to bude zamlouvat, zabydlíte se v tom. Pokud se vám to nebude líbit, půjdete dál. Důvěra přichází tak, že nasloucháte.

Důvěřujte především sami sobě

Buďte vnímaví, buďte milující a důvěřujte přírodě, která vám dala život. Jste její součástí, splýváte s ní. Přírodě na vás záleží; chrání vás v životě i ve smrti. Je vaším bezpečným útočištěm, vaší jedinou jistotou. Uvolněte se, mějte pocit bezpečí a jednoho dne, až se mysl zcela utiší, nastane pravda. Pronikne temnotou vaší existence jako paprsek světla a vše se vám objasní.

~

Důvěra je možná pouze v případě, že důvěřujete především sami sobě. To je ze všeho nejdůležitější a musí se to odehrát ve vašem nitru. Pokud důvěřujete v sebe, můžete důvěřovat ve mě, v lidi, v existenci. Ale pokud sami sobě důvěřovat odmítáte, pak žádná jiná důvěra jednoduše není možná.

Společnost ničí důvěru u samotných kořenů: neumožňuje vám, abyste důvěřovali sami sobě. Vštěpuje vám všechny ostatní druhy důvěry – důvěru v rodiče, důvěru v církev, důvěru ve stát, důvěru v Boha a tak dále, ale základní důvěru zcela zničila. To ale znamená, že všechny ostatní druhy důvěry jsou falešné – jak jinak! Všechny ostatní druhy důvěry se podobají květinám z umělé hmoty; chybí vám skutečné kořeny, z nichž by mohly vyrůstat živé květiny.

Společnost to dělá schválně, záměrně, protože ten, kdo důvěřuje sám sobě, pro ni představuje nebezpečí – společnost totiž potřebuje otroctví a mnoho do něj investovala.

Člověk, který důvěřuje sám v sebe, je nezávislý. Nemůžete předvídat, co udělá, protože si žije po svém; jeho život plyne ve znamení svobody*. To, zda něčemu důvěřuje, vychází z jeho pocitů, z jeho lásky; jeho důvěra pak bude opravdu silná a bude v ní obsažena pravda. Bude živá a skutečná. A on bude ochoten pro ni vše riskovat, ale jen tehdy, pokud vycítí, že je to pravda, jen pokud vzbudí
odezvu v jeho srdci a v jeho mysli, pokud v něm probudí lásku, jinak ne. Do žádné víry nelze nikoho nutit.

Tato společnost potřebuje víru; její základy stojí na autohypnóze. Je založena na vytváření robotů a strojů, nikoli lidí. Potřebuje závislé jedince – natolik závislé, aby měli neustálou potřebu nechat se tyranizovat, natolik závislé, aby své tyrany aktivně vyhledávali, aby hledali své Adolfy Hitlery, své Mussolini, své Josefy Staliny a Mao-ce-tungy. Proměnili jsme zemi, tuto krásnou planetu, v jedno velké vězení. Několik mocichtivých lidí udělalo z celého lidstva pouhý dav. Člověk má právo na existenci pouze tehdy, pokud přistoupí na všemožné nesmysly.

Tak třeba řekněte dítěti, že věřit v Boha je nesmysl, naprostý nesmysl – ne že by zbožnost neexistovala, ale proto, že dítě ještě nepocítilo touhu, bytostnou potřebu ji objevovat. Ještě není připraveno hledat pravdu, absolutní pravdu o životě. Ještě není dostatečně zralé na to, aby zkoumalo realitu Boha. Jednou k tomu zaručeně dojde, ale může se tak stát pouze tehdy, pokud mu žádnou víru nebudete vnucovat. Obrátíte-li dítě na nějakou víru předtím, než se v něm probudí touha po ní pátrat a poznat ji, prožije celý život v nepravdě, bude žít jen jako.

Ano, bude mluvit o Bohu, protože mu bylo řečeno, že Bůh existuje. Toto přesvědčení mu vnutili lidé, kteří na ně měli v jeho dětství silný vliv – rodiče, kněží, učitelé. A dítě muselo přijmout všechno, co mu řekli, protože mu šlo o přežití. Nemohlo se vzepřít rodičům, protože by se bez nich neobešlo. Kdyby řeklo ne, představovalo by to příliš velké riziko, a tak mu nezbylo než souhlasit. Ale jeho souhlas nemůže být opravdový.

Jak by taky mohl? Jeho souhlas představuje pouhý strategický tah za účelem přežití. Nevypěstovali jste v něm zbožnost, udělali jste z něj diplomata, vytvořili jste politika. Zničili jste jeho potenciál stát se opravdovou bytostí. Otrávili jste ho. Už v zárodku jste udusili jeho inteligenci, protože inteligence se rodí pouze ruku v ruce s touhou po poznání. V tomto případě tedy tato touha nikdy nenastane,
protože předtím, než se v jeho duši stačila zrodit otázka, dítě již dostalo odpověď! Jeho bytosti bylo vnuceno jídlo dříve, než se u něj ozval hlad. Bez pocitu hladu však nelze potravu strávit; hlad je k trávení nezbytný.

Proto se lidé podobají potrubí, jímž prochází život, aniž by jej strávili.

Člověk musí dětem projevit velkou trpělivost, musí být stále ve střehu a dávat si dobrý pozor, aby jim neříkal nic, co by mohlo bránit zrodu jejich vlastní inteligence. Neměli by se z nich dělat křesťané, hinduisté ani muslimové. Člověk musí mít nekonečnou trpělivost. Jednoho dne se stane onen zázrak a dítě se začne ptát samo. Ani pak mu ale nedávejte hotové odpovědi. Takové odpovědi nikomu
nepomohou, jsou nudné a hloupé. Raději rozvíjejte jeho inteligenci. Namísto odpovědí mu předkládejte situace a problémy, abyste jeho inteligenci vybrousili a dítě se ptalo na hlubší souvislosti – tak, aby otázka pronikla do jeho nejniternějšího Já a stala se otázkou života a smrti.

To však není povoleno. Rodiče se velmi bojí, společnost má velký strach: pokud by si děti směly uchovat svobodu, kdo ví? Možná by se nikdy nestaly součástí stáda, do nějž patřili jejich rodiče, možná by nikdy nechodily do kostela – katolického, protestantského, toho či onoho.

Kdo ví, co se stane, když budou mít svůj vlastní rozum? Nebudete je mít pod kontrolou. Tato společnost vymýšlí nové a další strategie, jak se zmocnit duše každého jednotlivce.

Právě z tohoto důvodu musí v prvé řadě zničit důvěru – důvěru dítěte v sebe sama. Musí v něm vyvolat nejistotu a strach. Pokud se člověk bude bát, bude možné jej ovládat. Pokud si bude důvěřovat, bude neovladatelný. Bude-li přesvědčen, že se dokáže prosadit, bude se snažit jít svou vlastní cestou. Nebude se chtít řídit tím, co si přejí druzí. Bude si žít po svém, a nikoli tak, aby svým jednáním plnil touhu někoho jiného. Nikdy nebude nikoho napodobovat, nikdy se z něj nestane otupělý a mrtvý jedinec. Bude žít naplno, bude pulzovat životem a nikdo jej nebude schopen ovládat.

Zničte jeho důvěru a připravíte ho o veškerou energii. Připravíte ho o sílu. Bude už napořád bezmocný a vždy bude potřebovat někoho, kdo by ho řídil a dával mu příkazy. Bude z něho dobrý voják, dobrý občan, dobrý vlastenec, dobrý křesťan, dobrý muslim, dobrý hinduista. Ano, bude tohle všechno, ale nebude skutečnou osobností. Nebude mít žádné kořeny; prožije celý svůj život bez nich. Bude žít bez kořenů – a žít bez kořenů znamená žít nešťastně, takový život je peklo.

Člověk se podobá stromům, které potřebují kořeny; i on potřebuje zakořenit ve své existenci, jinak povede velmi hloupý život. Možná dosáhne ve světě úspěchu, možná bude velmi slavný…

Onehdy jsem četl jeden příběh:
Tři chirurgové, staří přátelé, spolu trávili dovolenou. Zatímco se opalovali na pláži, začali se vychloubat. První řekl: „Poznal jsem člověka, který ve válce přišel o obě nohy. Dal jsem mu umělé nohy a stal se zázrak. Nyní je to jeden z nejlepších běžců na světě!
Možná vyhraje v příštích olympijských hrách.“
„To nic není,“ opáčil druhý chirurg. „Já jsem zase poznal ženu, která spadla z třicetipatrové budovy a měla úplně rozbitou tvář. Udělal jsem jí skvělou plastiku a onehdy jsem se v novinách dočetl, že se stala světovou královnou krásy.“
Třetí chirurg byl skromný člověk. Oba se na něho podívali a zeptali se: „Čím ses v poslední době zabýval ty? Co je u tebe nového?“
Muž odpověděl: „Nic moc – a navíc o tom nesmím nikomu povědět.“
Oba jeho kolegové zbystřili a začali na něho naléhat:
„Ale jsme přece přátelé, nikomu tvé tajemství neprozradíme. Nemusíš mít strach, nikdo se nic nedozví.“
Muž tedy odpověděl: „Dobře, beru vás za slovo.
Onehdy ke mně přinesli člověka, který přišel při autonehodě o hlavu. Nevěděl jsem si rady, tak jsem vyběhl do zahrady, abych se v klidu zamyslel, a najednou jsem zahlédl hlávku zelí. Nic jiného jsem zrovna neměl po ruce, tak jsem mu tu hlávku transplantoval
místo hlavy. A víte, co se stalo? Ten muž se stal předsedou vlády.“

Můžete zničit dítě, a přesto se může stát premiérem! Není důvod, proč by se nedalo dosáhnout úspěchu bez inteligence. S inteligencí je to ve skutečnosti mnohem obtížnější, protože inteligentní člověk je vynalézavý. Vždy předbíhá svou dobu a chvíli to trvá, než ho druzí pochopí. Neinteligentní osobu lze pochopit velmi snadno. Je součástí společnosti a společnost má hodnoty a kritéria, podle kterých lze daného jedince posuzovat. Ale k tomu, aby dokázala zhodnotit génia, jsou zapotřebí celá léta.

Neříkám, že osoba, která nemá žádnou inteligenci, nemůže dosáhnout úspěchu a věhlasu – ale přesto bude žít v nepravdě. A to je bída: můžete se stát slavným, ale pokud vám chybí opravdovost, žijete v utrpení. Nevíte, jakého požehnání se vám může v životě dostat; nikdy je totiž nepoznáte. Nemáte k tomu dostatek inteligence. Nikdy si neuvědomíte nádheru existence, protože vám chybí potřebná vnímavost. Nikdy nespatříte onen zázrak, který vás obklopuje, který na sebe bere den co den bezpočet podob. Nikdy jej neuvidíte, protože k tomu potřebujete obrovskou schopnost porozumět, cítit, být.

Tato společnost je zaměřená na moc. Je stále naprosto primitivní a barbarská. Několik lidí politiků, kněží, profesorů – několik jedinců ovládá miliony. A tato společnost je řízena tak, aby se u žádného dítěte nerozvíjela inteligence. Je to čirá náhoda, že jednou za čas přijde na Zemi Buddha – naprostá náhoda. Jednou za čas se některému člověku podaří uniknout ze spárů společnosti. Jednou za čas se stane, že společnost nějakého jedince neotráví. Nejspíš je to tím, že ze strany společnosti dojde k nějaké chybě. V opačném případě se společnosti podaří zničit vaše kořeny, vaši důvěru v sebe sama. A jakmile se to stane, nebudete už nikdy schopni nikomu důvěřovat.

Pokud nejste schopni milovat sami sebe, nedokážete milovat nikoho. To je absolutní pravda, která platí bez výjimky. Druhé můžete milovat, jen pokud jste schopni milovat sami sebe.

Jenže společnost sebelásku odsuzuje. Pokládá ji za sobectví, za narcismus. Ano, sebeláska se může zvrhnout v narcismus, ale nemusí k tomu nutně dojít. Narcismus se z ní stane, pokud nikdy samu sebe nepřesáhne; pokud se omezuje jen na sebe, může se z ní stát určitý druh sobectví. V opačném případě představuje sebeláska počátek všech dalších lásek.

Osoba, která miluje sebe sama, začne dříve či později překypovat láskou. Člověk, který důvěřuje sám v sebe, nemůže postrádat důvěru v druhé – důvěřuje dokonce i těm, kteří jej chtějí oklamat nebo kteří jej již oklamali. Ano, ani jim nedokáže nedůvěřovat, protože nyní ví, že důvěra je mnohem cennější než cokoliv jiného. Jak vlastně můžete někoho oklamat? Můžete mu vzít peníze nebo něco jiného. Ale člověk, který poznal krásu důvěry, se takovými maličkostmi nebude rozptylovat. Bude vás dále milovat a nadále vám bude důvěřovat. A pak se stane onen zázrak: pokud vám někdo opravdu důvěřuje, nebudete schopni ho podvést, něco takového by bylo téměř nemožné.

Stává se to běžně, každý den. Pokud někomu důvěřujete, nedokáže vás klamat. Čekáte například na nástupišti na nádraží a obrátíte se na úplně cizího člověka, který sedí vedle na lavičce, a řeknete mu: „Pohlídejte mi, prosím, zavazadla, musím si jít koupit jízdenku.“ Necháte tam své věci a odejdete. Důvěřujete neznámému člověku; v takové situaci se téměř nikdy nestane, že by onen člověk vaši důvěru zklamal. Mohl by vás oklamat, pokud byste mu nedůvěřovali. Důvěra má v sobě jisté kouzlo. Jak by vás mohl dotyčný podvést teď, když jste mu projevili důvěru? Jak by mohl klesnout tak hluboko? Nikdy by si to neodpustil.

Lidské vědomí má vrozenou vlastnost důvěřovat a vzbuzovat důvěru. Každý se rád těší důvěře. Důvěra je projevem úcty tím spíš, pokud důvěřujete někomu cizímu. Nemáte důvod mu důvěřovat, a přesto tak činíte. Pozvednete jej tak vysoko, dáte mu najevo, nakolik si jej vážíte, že je téměř nemožné, aby se toho dokázal vzdát. A pokud se to přece stane, nikdy si to nedokáže odpustit; bude si to do konce života vyčítat.

Text je z knihy:

308-duvera_1478872209_mediumOsho – Důvěra

Osho je majster – rozprávač. Hovorí nesmierne inšpirujúco, vášnivo, zapálene, a pritom vás stále udržiava v nadhľade, akomsi odosobnenom, pokojnom odstupe, v ktorom je mier, ticho a hlboké pochopenie.
Jeho vysvetlenia rôznych pojmov, stavov, pocitov a duševného či duchovného prežívania bývajú vždy popretkávané rôznymi príbehmi, legendami, podobenstvami, anekdotami a tiež vtipmi, ktoré má Osho mimoriadne rád. Humor je preňho veľmi dôležitý; napokon, je to jeden z nástrojov toho vyššie zmieneného odstupu, ktorý je mostom k vyššiemu či širšiemu poznaniu a  múdrosti.
Dôvera sa začína sebadôverou, dôverou v seba samého. Dôvera neznamená absenciu akýchkoľvek pochybností – naopak, pochybnosti sú podľa Osha vaším priateľom!
Dôvera znamená rast. Je vlastne prekročením viery, ktorá je – na rozdiel od dôvery – pevne daná. Žiť bez istoty a pocitu bezpečia je skutočne odvážne! V živote predsa nič nie je zaručené, a práve to sa treba naučiť rešpektovať. Žiť znamená plynúť, dôverovať znamená ísť stále vpred, stále nanovo „veriť“…
Druhá časť knihy je prenechaná otázkam Oshových žiakov a odpovediam na ne. Sú to otázky univerzálne, týkajúce sa podstaty preberaných tém, takže Oshove odpovede  poskytujú tiež univerzálne kľúče k rozvoju a rastu každého, kto chce ísť stále ďalej, žiť stále sviežo a svoju myseľ stále posúvať.

Pôvodná cena: 7.90 EUR, Naša cena: 7.11 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 0.79 EUR


Súvisiace články:


 

(Prečítané 388 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.