Spontánní osvícení a pozoruhodné dílo nestudovaného ševce Jácoba Böhmeho

Jácob Böhme (24. April 1575 – 17. November 1624)

Tento původně obyčejný švec z německého města Zhořclec žijící na konci šestnáctého a na počátku sedmnáctého století po sobě zanechal celou řadu výjimeč­ných knih. První autorovo „osvícení“ se odehrálo v roce 1600, když mu bylo pouhých 25 let.

„Jednou seděl doma ve svém pokoji, když tu na­jednou zavadil pohledem o olověnou mísu, která odrážela sluneční světlo a leskla se tak pozoruhodným způsobem, až z toho upadl do extáze, takže se mu zdálo, že nyní do­hlédne až k nejhlubší podstatě všech věcí. Pomyslel si, že je to jen představa, ale aby ji vyhnal ze své mysli, vyšel raději ven na vzduch. I tady si ovšem všiml, že je schopen pohledem proniknout až k samému nitru věcí, například vidí do trávy i do rostlin, a že příroda je sladěná s tím, co spatří svým vnitřním zrakem. Nikomu o tom nepověděl, nýbrž blahoslavil a velebil Boha mlčky. A po takovémto osvícení,“ píše jistý životopisec Böhmeho, „poznal vnitř­ní podstatu přírody a získal tajemnou schopnost vidět oči­ma své duše niterný základ všech věcí, která mu zůstala, i přestože se uklidnil a opustil stav extáze.

Ve stejnou dobu – psal se rok 1600 – se mu opakova­ně přihodilo, že byl obklopen božským světlem a napl­něn vědomostmi z nebes. Jak se tak procházel zelenými lány v okolí Zhořelce, napadlo ho, že se na chvíli posadí do trávy a prohlídne si rostliny a květiny tak, jak vypadají jeho vnitřním zrakem. Bylo to, jako by odhalil jejich pra­vou podstatu. Podobně pohlížel na všechny výtvory příro­dy a napsal o tom knihu De Signatura Rerum (O zrození a označení věcí). Odhalování tajemství života mu přiná­šelo nevýslovnou radost a poté, co se navrátil domů, žil uzavřen ve svém světě, mlčenlivý, aniž by komukoliv (do roku 1610) pověděl o oněch pozoruhodných věcech, které se mu dříve přihodily. V roce 1610 ho opět navštívilo světlo a v důsledku náhlého vnuknutí napsal svou první knihu Záře neboli Ranní červánky, u níž ovšem nezamýš­lel, že by ji kdy publikoval; psal ji spíše jako své osobní vzpomínky a také proto, aby ona tajemství, která mu byla vyjevena, nevyzněla naprázdno, aniž by po sobě zanecha­la stopy.“

Jestliže jeho první mytická odhalení z roku 1600 byla neúplná, chaotická a útržkovitá, nic spolu vzájemně ne­souviselo, v roce 1610 uviděl vše novým pohledem jako jeden celek s konkrétními tvary.

„A při tomto třetím osvícení prozřel natolik, že si uvě­domil, že všechno to, co mu dříve připadalo jako chaotické a nesouvisející, jako spleť rozmanitých útržků, je všechno jednotné, jako harfa s mnoha strunami, z nichž každá je samostatným hudebním nástrojem, a všechny dohromady tvoří onu jedinou harfu. Nyní mu bylo zřejmé, že příro­da má svůj božský řád, viděl, jak z kmene stromu života vyrůstají rozmanité větve s mnohotvárnými listy, květy a plody. A tu pocítil potřebu všechny své dojmy sepsat a uchovat v paměti.“

Böhmeho kniha Mysterium Magnum (1623)

Sám Böhme se o svém posledním a úplném osvíce­ní vyjádřil následovně: „Bylo to, jako by se přede mnou otevřely tajemné dveře: během čtvrt hodiny jsem uvi­děl a poznal mnohem víc, než by tomu bylo, kdybych po dlouhá léta studoval na univerzitách. Tomu jsem se ra­doval a opěvoval Boha. To proto, že jsem uviděl a poznal podstatu všech tvorů, vzestup, zánik i věčné zrození Svaté trojice, vznik i prvopočátek světa i všeho, co bylo stvořeno z Božské moudrosti… Viděl jsem a poznal veškerou tvo­řivou podstatu, v dobru i ve zlu, a také původ i bytí dobra a zla; spatřil jsem také, co se rodí z plodných útrob věčnos­ti. A tak jsem žasnul nad všemi těmito zázraky; moje srdce nad nimi plesalo radostí.“

Následný popis svého stavu osvícení nám Bóhme předkládá v jednom ze svých dalších spisů: „Tu najednou se to stalo… Můj duch se prodíral ven… Do nejhlubšího vnitřního prvopočátku Božství, kde se mi dostalo laska­vého objetí, jako objímá vroucně milovaná nevěsta své­ho ženicha. A vznešený triumf vítězství, jaký se odehrál v mém duchu, nemohu popsat ani vysvětlit slovy; nedá se to s ničím srovnávat, jedině se životem, rodícím se v pro­středí smrti – a proto se to podobá vzkříšení z mrtvých. V tomto světle jsem duchem viděl skrze všechno a pro­nikl jsem do podstaty všech výtvorů; viděl jsem v nich vše, dokonce i v trávě a v listí jsem rozeznal Boha. Bylo mi zřejmé, kdo je on, jak koná své skutky a jaká je jeho vůle. Tu jsem z nějakého nepochopitelného popudu svou vůli nasměroval k tomu, abych mohl vylíčit bytost zva­nou Bůh. Avšak zpočátku jsem nebyl schopen pojmout nejhlubší zrození Boha v jeho podstatě a pochopit je ro­zumem. Proto muselo uplynout dvanáct let, než mi bylo dáno, abych si vše jasně uvědomil. A pak se mi stalo totéž, co se stane s mladým stromem, zasazeným do země, když postupně roste a lahodí oku… Nepřinese plody okamži­tě, i když přece rozkvete, mladé bobule rychle opadají; a budou jím cloumat chladné větry, jeho větve pokryje sníh a palčivým dechem ovane mráz, ale přesto nakonec vy­roste a přinese kýžené plody.“

Böhmeho kozmogónia – Filozofická sféra aneb Magické oko Věčnosti (1620)

Z Bohmových knih vyvěrá nadšení z odhalení tajem­ství, které mu bylo dopřáno. „Byl jsem stejně nevědomý vůči všem skrytým tajemstvím,“ psal následně, Jako ja­kýkoliv obyčejný člověk, ale moje múza Božských zázra­ků mne naučila, co musím o jeho zázračných schopnos­tech napsat, i když mým prvotním úkolem bylo sepsat to, co jsem poznal sám…

To nejsem Já, kdo je tím, kdo zná tyto věci,“ říká, „to Bůh zná tyto věci ve mně! „Spatříte-li svou vlastní podstátu, jakožto i vnější svět a vše, co se v něm odehrává, zjistíte, že ve vztahu k vnějšímu světu vytváříte onen vnější svět právě vy!“

Významným dílem jsou autorovy Dialogy Učedníka a Učitele, které musíme chápat jako metonymii nižšího a vyššího vědomí člověka:

…Učedník se Učitele zeptal: „Jak bych mohl dosáh­nout mimořádně procítěného života tak, abych Boha vi­děl, slyšel a mohl s ním rozprávět?“

Učitel mu na to odvětil: „Až budeš schopen sám sebe přesvědčit alespoň na okamžik vejít tam, kde není jediné­ho živého tvora, uslyšíš Boha.“

Učedník: „A je to blízko, nebo daleko?“

Učitel: „To záleží na tobě, a pokud dokážeš alespoň na čas pozastavit své myšlení a abstrahovat se od svých přání, uslyšíš nevyslovitelná Boží slova.“

Učedník: „Jak bych mohl zachytiti slova Boží, když nebudu ani myslet, ani si nic přát?“

Učitel: „Stane se to, až nebudeš myslet na sebe ani si pro sebe něco přát a až se tvůj rozum i vůle uklidní a pasivně poddají vnímání věčného slova i ducha. Tehdy tvá duše roztáhne křídla a pozvedne se nad všechno to, co je dočasné… A až svým osvobozeným myšlením spoutáš svou představivost i vnější pocity, boudou věč­ný sluch, zrak a řeč odhaleny i tobě a Bůh bude vidět i slyšet skrze tebe, protože ty jsi nyní orgánem jeho ducha. A Bůh promluví i v tobě a zašeptá tvému duchu, který jeho hlas uslyší. Blažen jsi, pokud dokážeš nemyslet. Pro­tože ve skutečnosti je to tvůj vlastní sluch a tvá přání, kte­rá ti brání, abys uviděl a uslyšel Boha!“

Učedník: „Milý Učiteli, já už dále neustojím, aby něco odvádělo mou pozornost. Jakpak bych našel nejbližší ces­tu k Bohu?“

Učitel: „Vydej se cestou, která je nejtěžší; ber to, co ti svět předkládá, a nedělej to, co svět dělá sám. Postav se proti světu ve všem, pak se Bohu přiblížíš nej kratší mož­nou dráhou.“

Učedník: „Ó, jak bych dosáhl jednotné vůle, jakpak bych dospěl k jednotnému zření?“

Učitel: „Všímej si všeho, co ti říkám. Pravým okem se díváš dopředu, do věčnosti. Levým okem se vracíš do­zadu a pociťuješ čas. Dopustíš-li, aby ses díval na příro­du a na věci, které se poddávají času, nikdy nedosáhneš jednoty, o kterou usiluješ; to měj vždy na paměti a buď vnímavý. Nedovol svému rozumu ulpívat na věcech, jež leží mimo tebe, nezaplňuj sám sebe tím, co je mimo tebe, neohlížej se na sebe… Nedovol levému oku, aby tě kla­malo a nechávalo tě, aby sis představoval všechno možné, a probouzelo v tobě chuť něco vlastnit. Nechť tvé pravé oko řídí levé… Teprve až se tvé oko času podřídí oku věč­nosti a ty projdeš skrze světlo Boha a světlo přírody, tehdy dosáhneš jednoty vědomostí i jednotné vůle.“

Ve třetím dialogu se odehrává diskuze na téma nebe a peklo mezi učedníkem Iunicm a učitelem Theoforem.

Učedník se zeptal Učitele: „Kam odchází duše, když tělo umírá?“

Učitel odpověděl: „Duše nemá potřebu někam jít.“

„Jak to, že ne?“ opáčil Iunius. „Cožpak duše po smr­ti nemusí opustit tělo a odebrat se buď do ráje, nebo do pekla?“

„Duše nemusí nikam odcházet,“ zopakoval Theofor, „peklo a ráj se nacházejí uvnitř duše samé, jak se praví v Písmu… A která z těchto dvou možností v ní převládá, v ní se duše posléze ocitne.“

Výše uvedené ukázky dokládají pozoruhodnost oby­čejného nestudovaného ševce původem ze zapadlého městečka v Německu 16.-17. století. Böhme je výjimečný svým jasným intelektuálním myšlením a břitkým po­pisem toho, co mu bylo umožněno pochopit.

—

Text je úryvok z momentálne vypredanej knihy:

Petr Uspenskij – Zrození výjimečného člověka (Tertium organum 3) – V záverečnej časti svojej práce Peter Uspenskij pokračuje v zamyslení sa nad niektorými filozofickými skutočnosťami. Okrem vlastných komentárov cituje niektorých vedcov a mysliteľov pri snahe pochopiť niektoré javy, podstatné pre pochopenie zmyslu ľudského života. Témamy, ktorými sa tu venuje, sú matematické predstavy nekonečna, čo by prežívalo zviera, ak by sa stalo človekom, vyššia logika, duše, náboženské cítenie, vesmírne vedomie. Na záver kladie starú otázku, či má väčší zmysel a opodstatnenie materializmus alebo idealizmus.

—

Tip vydavateľstva Eugenika:

Osho – Vědomí – Klíč k životu v rovnováze

Jedným z najdôležitejších znakov ľudskej bytosti je vedomie. Vedomie je však oveľa viac ako bežné uvedomovanie si seba. Jedná sa o osvietený stav existencie, ktorý väčšina ľudí nedosiahne, pretože o ňom ani nevie. Duchovný majster sa nás snaží prebudiť a priblížiť nám taký stav vedomia, ktorý nám umožní žiť šťastne, naplno a pritom dôstojne.

Ukážka: Dosažení středu ve vědomí je ovládnutím mysli. Proto se nesnažte mysl kontrolovat. Skutečné náboženství spočívá ve středu a v pohledu, který z něj vychází. Sedíte a díváte se na svůj povrch – vše se změní, protože váš pohled je nový. Najednou jste pánem. Máte takovou kontrolu, že ve skutečnosti můžete nechat povrch bez kontroly. Vaše kořeny sahají hluboko a hladina vás neznepokojuje, takže si ve skutečnosti můžete užívat vlny, přílivy, odlivy i bouřky. Je to nádherné, poskytuje to energii a sílu – není se na tom čeho bát. Pouze slaboši se strachují kvůli myšlenkám. Silní lidé jednoduše všechno vstřebají a jsou o to bohatší. Silní lidé nikdy nic neodmítají.

Pôvodná cena: 8.20 EUR, Naša cena: 7.38 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 0.82 EUR

Súvisiace články:

•  – Blázni, šílení lamové, avadhůti, zenoví fackující mistři a jiní osvícení potřeštěnci

•  – Osvícení: odpoutání od minulosti

•  – O temné noci duše

foto: wikipedia