Máme sedm těl – cesta od fyzického po nirvánické tělo

Máme sedm těl – fyzické, éterické, astrální, mentální, duchovní, kosmické a nirvánické

Slova sama o sobě nemají význam. Význam mají jen zkušenosti. Máme sedm těl – fyzické, éterické, astrální, mentální, duchovní, kosmické a nirvánické. Jenom pokud máte z těchto sedmi těl nějakou zkušenost, bude to mít pro vás význam. Na každé úrovni se používají rozličné metody, která vám mají pomoci.

Začněme fyzickým tělem. V okamžiku, kdy budete pracovat na prvním těle, pocítíte záblesk od druhého. Začněte tedy fyzickým tělem. V každé chvíli si je uvědomujte. Nejen zvenčí, neboť svého těla si můžete být vědomi i zevnitř. Mohu si uvědomovat svou ruku tak, jak se mi jeví zvenčí, ovšem i v tom je přítomen vnitřní pocit. Pokud zavřu oči, pak sice ruku nevidím, avšak vnímám cosi uvnitř ní. Neuvědomujte si tedy tělo tak, jako byste je sledovali zvenčí. Takto se dovnitř nedostanete. Vnitřní pocit je úplně jiný. Jestliže cítíte tělo zevnitř, poprvé zakusíte, co znamená být uvnitř těla.

Pokud je nahlížíte zvenčí, pak jeho tajemství nelze poznat. Znáte pouze vnější hranice tak, jak je vidí ostatní. Prohlížím-li si své tělo zvenčí, vidím je tak, jako je vidí ostatní, avšak nevím, jaké je pro mne. Zvenčí můžete vidět mou ruku stejně jako já, tudíž je to objektivní. O tento poznatek se se mnou můžete podělit. Jestliže se však díváte na mou ruku, tak to ještě neznamená, že ji vnitřně poznáváte. Je veřejně přístupná. Můžete si ji prohlížet jako já. Ovšem v okamžiku, kdy ji sleduji zevnitř, stane se to poznání čistě mým, bude to pozorování, o které se nemohu s nikým podělit. Vy se nedozvíte, co a jak cítím zevnitř. To mohu znát, to mohu vědět jenom já. Tělo, jež je nám známé, není naším tělem. Jedná se o tělo, které objektivně zná každý, tělo, jež může vyšetřit lékař v laboratoři. To není tělo, které je. Do nitra vás smí dovést pouze vlastní, osobní poznávání, veřejné poznání vám tam nikdy neumožní. Proto obory fyziologie nebo psychologie, založené na vnějším pozorování, nemohou poznat vnitřní těla. Znají jenom fyzické tělo. Odtud pochází tolik protikladů. Někdo se cítí být uvnitř krásný, ale my mu můžeme vnutit přesvědčení, že je ošklivý. Jestliže s tím všeobecně souhlasíme, může s tím souhlasit i on. Ale nikdo se necítí být vnitřně ošklivý. Vnitřní pocit je vždy krásný. Tento vnější pocit ve skutečnosti není vůbec žádný pocit. Je to jen způsob, kritérium vnucené zvenčí. Osoba, která je krásná v jedné společnosti, nemusí být krásná v jiné. Avšak nejniternější pocit je vždycky krásný, takže nebýt vnějších kritérií, neexistovala by ošklivost.

Každý má zafixovanou představu o kráse, a proto existuje ošklivost a krása, jinak by nebyly. Kdybychom byli všichni slepí, nebylo by ošklivých lidí, každý by byl krásný. Pociťování těla zevnitř by se proto mělo stát prvním krokem. Tělo se bude různě cítit v různých situacích. Pokud milujete, máte určitý vnitřní pocit, když prožíváte nenávist, máte jiný vnitřní pocit. Zeptáte-li se Buddhy, řekne vám: „Láska je krása,“ neboť se svým vnitřním pocitem ví, že pokud miluje, je krásný. Při nenávisti, ve zlosti či při žárlivosti se uvnitř odehraje změna, takže se začnete vnímat jako ošklivý. V rozličných situacích, okamžicích a v různých stavech mysli se budete cítit různě. Pokud cítíte, že jste líní, je to jiné, než když se cítíte aktivní. Jste-li ospalí, je to zas jiné. Tyto rozdíly musí člověk jasně rozeznat. Jen tak se seznámí s vnitřním životem svého těla. Pak pozná vnitřní historii, vnitřní zeměpis svého dětství, mládí a dospělého věku. V okamžiku, kdy si začnete totálně uvědomovat své tělo zevnitř, tak se automaticky na obzoru objeví druhé tělo. Druhé tělo budete poznávat zvenčí. Podobně, jako znáte první tělo zevnitř, začnete si být vědomi druhého těla zvenčí. Z vnější strany prvního těla nikdy nemůžete poznat druhé tělo, ale z nitra lze vidět vnějšek druhého těla. Každé tělo má dvě dimenze: vnější a vnitřní. Podobně jako zeď má dvě strany – jedna směřuje ven, druhá dovnitř – každé tělo má hranici, zeď. Jakmile poznáte své tělo zevnitř, uvědomíte si druhé tělo zvenčí. Nyní se ocitáte mezi vnitřkem prvního těla a vnějškem druhého těla.

Pro druhé tělo neplatí žádná gravitace, proto ve chvíli, kdy je poznáte, si uvědomíte jistou svobodu, která je fyzickému tělu známá.

Toto druhé, éterické tělo je jako hustý dým. Můžete jím bez překážky projít, není však průsvitné, nelze se zvenčí do něj podívat. První tělo je hmotné. Druhé je podobné tomu prvnímu tvarem, není však tak husté. Jestliže první tělo zemře, druhé žije třináct dní. Putuje s vámi. Po třinácti dnech též umírá. Rozptýlí se a vypaří. Poznáte-li druhé tělo, dokud první ještě žije, můžete si ten jev uvědomit. Druhé tělo může z vašeho těla vyjít. Stává se to při meditacích, kdy druhé tělo může stoupat vzhůru nebo sestoupit dolů, a vy cítíte, že na vás nemá vliv gravitace, že opouštíte zemi. Jakmile však otevřete oči, jste na zemi a jste si jisti, že jste na ní byli celou tu dobu. Pocit, že jste vystupovali, pochází z druhého těla, nikoli z prvního. Pro druhé tělo neplatí žádná gravitace, proto ve chvíli, kdy je poznáte, si uvědomíte jistou svobodu, která je fyzickému tělu známá. Nyní můžete z těla vycházet a opět se do něj vracet. To je druhý krok na cestě za poznáváním zážitků druhého těla. Tato metoda není složitá. Stačí chtít, abyste byli mimo těla, a dostanete se z něj ven. Sama touha je splnění.

K objevení druhého těla nepotřebujete žádné úsilí, jelikož na ně nepůsobí gravitační síla. Obtíže v prvním těle zapříčiňuje právě gravitace. Pokud chci navštívit váš dům, budu muset zápasit s gravitační silou. Jestliže gravitace neexistuje, pak stačí prostě jen chtít. A stane se tak. Éterické tělo je tělo, jež se aktivizuje při hypnóze. V hypnotickém stavu není zapojeno první, nýbrž druhé tělo. Proto osoba s dokonalým zrakem může oslepnout. Jestliže vám hypnotizér řekne, že jste oslepli, přijdete o zrak právě proto, že tomu věříte. Došlo totiž k ovlivnění éterického těla, na nějž zapůsobila sugesce. Jakmile se ocitnete v hlubokém transu, je možno vaše druhé tělo ovlivnit. Osobu, která je v naprostém pořádku, lze paralyzovat právě sugestivní formulí: „Jsi paralyzovaný.“ Hypnotizér nesmí užívat slova, která by vzbuzovala pochybnosti. Řekne-li: „Zdá se, že oslepneš,“ sugesce nezabere. Musí si být absolutně jist. Pouze pak bude mít sugesce vliv. V druhém těle tedy stačí vyslovit: „Jsem z těla venku.“ Stačí chtít, abyste byli mimo tělo, a skutečně se ocitnete vně těla.

Spánek obvykle náleží prvnímu tělu. Tělo, jež je vyčerpané každodenní prací, námahou a vypětím, relaxuje. Tělo, které spí v hypnóze, je druhé tělo. Jakmile se uspí, můžete s ním manipulovat. Pětapadesát procent všech nemocí pochází z druhého těla a šíří se k prvnímu. Druhé tělo je tak ovlivnitelné sugescí, že studenti prvního ročníku medicíny mohou dostat nemoc, o níž se právě učí. Dostanou její symptomy. Jestliže se debatuje o bolestech hlavy, každý se bezděčně sám sebe ptá: „Nebolí mě hlava? Nemám tyhle příznaky?“ Když se ponoříme do svého nitra, je tím ovlivněno éterické tělo, sugesce se zachytí a vyvolá, projektuje bolest hlavy. Porodní bolesti nemají původ v prvním těle, nýbrž v druhém. Proto lze hypnózou, sugescí docílit toho, že porod bude absolutně bezbolestný. V jistých primitivních společnostech ženy vůbec necítí porodní bolesti, poněvadž jejich mysl takovou možnost nikdy nepřipustila. Každý typ civilizace totiž formuje společné sugesce, které se pak stávají částí každého jejího člena a součástí jeho očekávaní. Pod vlivem hypnózy člověk nevnímá bolest. Dokonce i chirurgické zákroky je možno provádět bezbolestně, pomocí hypnózy, neboť přijme-li druhé tělo sugesci, že to nebolí, pak bolest nevznikne.

Podle mého názoru každý typ bolesti nebo požitku pochází z druhého těla a proniká k prvnímu. Pokud se tedy změní sugesce, pak to, co bolelo, se může stát požitkem, a naopak. Proveďte změnu v sugesci, změňte éterickou mysl a ovlivníte tím změnu všeho. Stačí, když si budete něco nade vše přát, a ono se to stane. Jediný rozdíl mezi přijímáním a vůlí je přání. Jestliže si něco totálně, celou myslí přejete, bude to síla vůle. Pokud si totálně přejete vystoupit z fyzického těla, budete schopni to učinit. Teprve pak můžete poznat druhé tělo zevnitř, dříve ne. Jakmile jste mimo fyzické tělo, nejste už mezi vnitřním tělem prvního a vnějším druhého. Nyní se ocitáte uvnitř druhého těla. První tělo už není. Od tohoto okamžiku máte možnost uvědomovat si druhé tělo zevnitř tak, jako jste si uvědomovali zevnitř první tělo. Vnímejte jeho vnitřní činnost, jeho vnitřní mechanizmus, vnitřní život. Poprvé je to obtížné, ale pak už budete vždy uvnitř dvou těl: prvního a druhého. Vaše pozornost bude ve dvou sférách, ve dvou dimenzích. V okamžiku, kdy jste uvnitř druhého těla, octnete se vně třetího, astrálního těla.

Je tam jen hranice beze stěny, takže není problém do něj vejít, není k tomu potřebná žádná metoda.

V astrálním těle není potřeba žádná vůle. Stačí sama touha být uvnitř. Tam už není důležitá totalita. Chcete-li vstoupit dovnitř, můžete. Astrální tělo stejně jako druhé tělo je jako z páry, astrální tělo je ale průsvitné. Takže jestliže jste venku, jste uvnitř. Dokonce si ani nebudete vědomi toho, zda jste venku nebo uvnitř, neboť hranice je průsvitná. Jak je velké třetí tělo? Astrální tělo je stejně velké jako první dvě těla. Po páté tělo mají vaše těla stejný rozměr. Do pátého těla se bude měnit obsah, ale rozměr bude týž. Šesté tělo nabývá vesmírných rozměrů. Sedmé tělo je pak zcela bezrozměrné, nemá dokonce ani vesmírný rozměr. Čtvrté tělo nemá absolutně žádnou stěnu.

Třetí tělo neobsahuje dokonce ani průsvitnou stěnu. Je tam jen hranice beze stěny, takže není problém do něj vejít, není k tomu potřebná žádná metoda. Proto ten, kdo dosáhl třetího těla, velice snadno vstoupí i do čtvrtého. Jít za čtvrté tělo je však stejně těžké jako proniknout za první, neboť tam končí mentální sféra. Páté tělo je duchovní tělo. Než jej dosáhnete, musíte překonat opět stěnu, avšak nikoli ve stejném smyslu, jako byla stěna mezi prvním a druhým tělem. Nyní stěna odděluje odlišné dimenze, je na jiné úrovni. Všechna čtyři nižší těla se dotýkala jedné úrovně, dělení bylo horizontální. Pak se těla dělí vertikálně. Stěna mezi čtvrtým a pátým tělem je větší než mezi kterýmikoliv dvěma nižšími těly – neboť náš obyčejný způsob vidění má horizontální, nikoli vertikální charakter. Díváme se ze strany na stranu, ne nahoru a dolů. Pohybujeme-li se od čtvrtého těla k pátému, je to posun od nižší úrovně k vyšší.

Rozdíl nespočívá mezi vnějškem a vnitřkem, ale mezi tím, co je nahoře a co dole. Dokud nezačnete vzhlížet, nemůžete dospět k pátému tělu. Mysl se neustále dívá dolů, proto jóga odmítá mysl. Mysl stéká dolů jako voda. A voda nikdy nesymbolizovala nějaký duchovní systém, její vrozenou vlastností totiž je, že teče směrem dolů. Zatímco oheň byl symbolem mnohých systémů. Oheň směřuje vzhůru, nikdy neklesá. Jak však máme vzhlížet? Jakým způsobem? Jistě jste už někdy zaslechli, že při meditaci musí oči směřovat vzhůru, k ádžňáčakře. Oči musí být orientovány vzhůru tak, jako byste chtěli pohlédnout do nitra své lebky. Oči jsou jen symbol, vize je skutečná. Naše vize, naše schopnost vidět, souvisí s očima, proto jsou oči prostředek, jímž lze vnitřní vizi uskutečnit. Jestliže obrátíte oči vzhůru, vaše vize bude též mířit vzhůru. Rádžajóga začíná od čtvrtého těla. Pouze hathajóga začíná od prvního, další druhy jógy začínají od jiných těl. Teozofie začíná od druhého těla a ostatní systémy zase od třetího. S vývojem civilizace ke čtvrtému tělu bude mnoho lidí schopno začít právě odtud. Ovšem čtvrté tělo lze použít pouze za předpokladu, že v minulých životech člověk pracoval na třech nižších tělech. Ti, co studují rádžajógu z Písma nebo se sannjásiny, s guruy, aniž by věděli nebo pracovali na svých třech nižších tělech, budou zklamáni, že není možno začít hned od čtvrtého. Nejdříve je nutné projít první tři.

Prostoupit čtvrté tělo lze pouze pomocí jedné techniky, metody, jíž je pohled vzhůru.

Až pak přichází na řadu čtvrté tělo – mentální. Čtvrté tělo je poslední z těch, od nichž lze začít. Jsou čtyři jógy: hathajóga pro první tělo, mantrajóga pro druhé, bhaktijóga pro třetí, rádžajóga pro čtvrté. Kdysi dávno každý začínal od prvního těla, ale dnes je velice mnoho typů lidí: jeden se v minulém životě dopracoval ke druhému tělu, další ke třetímu a tak dále. Pokud jde o sny, je třeba začít od prvního těla. Až pak je možné poznat celý obsah a rozsah snů. Ve čtvrtém těle se tedy naše vědomí musí chovat jako oheň – musí stoupat vzhůru. Existuje však mnoho jevů, které tomu brání. Například jestliže mysl proudí k sexu, je to, jako když voda stéká dolů, jelikož sexuální centrum leží nejníže. Ve čtvrtém těle se oči musí nasměrovat vzhůru, nikoli dolů. Má-li vědomí mířit vzhůru, musí vycházet z centra, které se nachází nad, nikoli pod očima.

V prostoru nad očima lze nalézt jenom jeden střed, odkud může pohyb vystupovat vzhůru: ádžňáčakara. Oči se musí vzhlížet ke třetímu oku. Můžeme se setkat s mnoha způsoby, které upozorňují na třetí oko. V Indii se liší panna od provdané ženy tím, že vdaná žena má na třetím oku barevnou značku. Panna se má dívat směrem dolů, k sexuálnímu centru, avšak od chvíle, kdy se provdá, musí hledět vzhůru. Sex je třeba změnit, žena se musí stát matkou. Její cesta vede k asexualitě – nebo za hranice sexuality. Aby pamatovala na to, že se musí dívat vzhůru, užívá se jako pomůcka barevná značka na třetím oku neboli tilak. Značky tilak dostávaly na čela různé typy osob, například sannjásinové, uctívači. Existuje mnoho druhů barevných značek. Může se užívat čandan (santalová pasta). Pokud vaše oči hledí vzhůru, ke třetímu oku, je v tomto centru zažehnut žár a vzniká pocit, že v tom prostoru hoří. Třetí oko se začne otvírat a musí se ochlazovat. V Indii k tomu používají pastu ze santalového dřeva, která chladí a má rovněž zvláštní vůni. Třetí oko na tuto vůni reaguje, pach souvisí s transcendentní povahou tohoto prostoru. Chlad a vůně jsou soustředěny do určitého bodu, podněcují pohled vzhůru a jsou v souladu se třetím okem. Zavřete-li oči a já vám položím prst na bod, kde máte třetí oko, ve skutečnosti se nebudu dotýkat vašeho třetího oka, přesto je začnete cítit. Stačí jen tento dotyk, slaboučký, jemný dotyk, stačí chlad a vůně a jemné dotknutí. Pak bude vaše pozornost ze dvou očí proudit ke třetímu oku. Prostoupit čtvrté tělo lze pouze pomocí jedné techniky, metody, jíž je pohled vzhůru. Jako metoda, která tomu napomáhala, se užívala širšásana (stoj na hlavě), tedy opačná poloha těla, poněvadž naše oči hledí obvykle směrem dolů. Pokud stojíte na hlavě, oči sice směřují dolů, ovšem nyní dolů je vlastně nahoru. Tok vaší energie, který proudí dolů, bude obrácen nahoru.

Meditující osoby proto zaujímají opačné polohy, aniž by o tom něco věděly. Začnou provádět širšásanu, aby se změnil tok energie. Jejich mysli jsou tak naprogramovány na tok dolů, že jakmile energie změní svůj směr, budou se cítit nesmírně špatně. Ve stoji na hlavě se budou cítit opět dobře, protože tok energie bude znovu mířit dolů. Ve skutečnosti se však nebude pohybovat směrem dolů. Ve vztahu k vašim centrům – čakrám – bude energie stále proudit směrem vzhůru. Širšásana je metoda, jež pomáhá přejít ze čtvrtého těla k pátému. Tím hlavním, nač musíte stále pamatovat, je pohled vzhůru. Toho lze docílit i prostřednictvím trátaky, koncentrací na slunce nebo na nějaké jiné objekty. Nejlepší je ale praktikovat toto cvičení pouze uvnitř. Stačí zavřít oči. Nejdřív musíte projít prvními čtyřmi těly. Pouze v tom případě vám tato metoda může pomoci, jinak ne. Jinak může uškodit a přivodit vám nejrůznější duševní choroby, neboť dojde k narušení celého uspořádání systému. Čtyři těla jsou nasměrována dolů a vy se s vaší vnitřní myslí díváte nahoru. Při tomto pohledu je velká pravděpodobnost vzniku schizofrenie.

Schizofrenie je – podle mne – důsledek právě onoho rozporu. Obyčejná psychologie nemůže tuto nemoc prozkoumat do hloubky. Schizofrenická mysl funguje současně ve dvou protichůdných směrech: Stojí venku a dívá se dovnitř, je venku a hledí vzhůru. Celý váš systém musí být v harmonii. Pokud nepoznáte své fyzické tělo zevnitř, mělo by se vaše vědomí dívat dolů. To bude zdravý stav a správné uspořádání. Nikdy se nesmíte pokoušet obrátit mysl, která se pohybuje ven, směrem vzhůru, jinak vám hrozí schizofrenie a rozštěpení. Naše civilizace a náboženství jsou základní příčinou rozštěpení lidské osobnosti. Nezajímá je totální harmonie. Máme učitele, již učí osoby, které nejsou dokonce ani uvnitř svého fyzického těla, různé metody pohybu vzhůru. Praktika začne působit: část osoby zůstane venku, zatímco druhá část se bude pohybovat vzhůru. Vzniká mezi nimi rozpolcenost. V člověku žijí dvě osobnosti: jednou jedna, jindy druhá – dr. Jekyll a pan Hyde. Je možné, že v osobě bude existovat zároveň sedm osobností. V tom případě je rozpolcení dokonalé: v osobě bude sedm různých energií. Jedna část se bude pohybovat směrem dolů, připoutána k prvnímu tělu, další složka bude svázána s druhým, další se třetím tělem… Jedna část se vydá nahoru, druhá kamsi úplně jinam. V osobnosti nebude fungovat naprosto žádné centrum.

Gurdžijev často říkal, že taková osoba je jako dům bez pána, kde každý sluha tvrdí, že on je pán. A nikdo to nemůže ani popřít, poněvadž pán tam není. Jakmile někdo přijde k tomu domu a zaklepe na dveře, tak služebník, který je u dveří nejblíže, se stává pánem. Jindy otevře dveře jiný sluha a prohlásí se za pána. Schizofrenik nemá žádná centra. A my všichni jsme jako on! Přizpůsobili jsme se společnosti, to je vše. Rozdíl je pouze ve stupni. Pán není přítomen a každá část se hlásí k vlastnictví. Pokud cítíme potřebu sexu, stává se pánem sex. Morálku, rodinu, náboženství – všechno zavrhnete. Sex se stane totálním vlastníkem domu. A když je po sexu, nastane frustrace. Rozum převezme moc a prohlásí: „Já jsem pánem!“ A bude si činit nárok na celý dům a sex v něm bude potlačen. Každý si dělá totální nárok na dům. Jakmile se dostaví zlost, stane se paní. Rozum a vědomí scházejí, takže zlosti nic nepřekáží. Proto nemůžeme pochopit jeden druhého. Osoba, která byla předtím milující, se najednou v zlosti změní, láska se vytratí. A my jsem v rozpacích, nic nechápeme. Láska a hněv byly jen sluhy. Pán je nepřítomný. Proto se nemůžete na nikoho spoléhat. Nikdo není pánem sebe sama, kterýkoliv sluha jej uvnitř může zastoupit, neboť není jedno, není jednotný.

Chci tím jen říci, že s technikami pohlížení vzhůru by se nemělo experimentovat dřív, než projdeme první čtyři těla. Jinak vznikne rozpolcenost, již nebude možno překlenout, a člověk bude muset čekat na další život, aby mohl začít znova. Je lépe, když praktikujeme techniky, které jdou od začátku. Jestliže jste prošli prvními třemi těly v minulých životech, pak jimi za okamžik opět projdete bez problémů. Už znáte tu oblast a cestu! Ve chvilce se objeví před vámi. Poznáte je a projdete jimi! Pak můžete jít dál. Já vždy zdůrazňuji, že je třeba začít od prvního těla. A to platí pro každého! Pohyb od čtvrtého těla je nejvýznamnější. Do čtvrtého těla jste člověk. Od něj se z vás stává superčlověk. V prvním těle jste jen zvíře. Až s druhým tělem přichází lidskost. A teprve ve čtvrtém dokonale rozkvete. Civilizace se nikdy nedostala za čtvrté tělo. Za čtvrtým tělem se lidskost překračuje. Krista jako lidskou bytost hodnotit nelze. Buddha, Mahávíra, Krišna přesahují lidskost, sou to tedy superlidé. Pohled vzhůru je skok ven ze čtvrtého těla. Jestliže se dívám na své první tělo zvenčí, jsem pouze zvíře s možností stát se člověkem. Jediný rozdíl spočívá v tom, že já se mohu stát člověkem, zvíře nikoli. Dnes jsme ještě pod úrovní lidskosti, jsme subhumánní. Máme však možnost pokračovat.

Od druhého těla výše se realizuje rozkvět lidského bytí. Dokonce i ti, kteří se nacházejí ve čtvrtém těle, se nám zdají jako superlidé. Ale oni superlidmi nejsou. Einstein nebo Voltaire vypadají jako nadlidé, avšak nejsou jimi. Oni pouze dosáhli úplného rozkvětu lidské bytosti, zatímco my jsem pod lidskostí, takže oni jsou nad námi. Nedostali se ovšem nad lidskost. Jenom Buddha, Kristus nebo Zarathuštra jsou více než lidé. Tím, že dokázali vzhlédnout, zdvihli svá vědomí ze čtvrtého těla výše, překročili hranici mysli, transcendovali mentální tělo. Existují podobenství, jež je záhodno pochopit. Mohamed s pohledem upřeným vzhůru říká, že něco k němu přichází z výšky. My pojem shora interpretujeme geograficky, proto se pro nás obloha stala sídlem bohů. Pro nás výraz nahoře znamená nebe. Pokud se Mohamed dívá vzhůru, nehledí na nebe (oblohu), dívá se na ádžňáčakru. Prohlašuje-li, že něco k němu sestupuje z výšky, vnímá správně. Pro nás má ovšem slovo nahoře jiný význam.

Na každém obrazu Zarathuštra pohlíží směrem vzhůru. Jeho oči nikdy nehledí dolů. Když poprvé spatřil božskost, díval se vzhůru. Božskost se k němu snesla jako oheň. A proto také Peršané uctívali oheň. Pocit ohně pochází z ádžňáčakry. Jestliže hledíte vzhůru, cítíte v tom místě žár ohně, jako by všechno plápolalo. Prostřednictvím tohoto ohně budete transformováni. Nižší bytí shoří, přestane existovat a zrodí se vyšší bytí. To znamená projít ohněm. Za pátým tělem putujete jinou sférou, jinou dimenzí. Od prvního ke čtvrtému tělu se pohyb uskutečňuje zvenčí dovnitř, od čtvrtého k pátému míří člověk zdola nahoru, od pátého výše přecházíte od ega k ne-egu. Tam je jiná dimenze. Nejsou tam problémy vně, uvnitř, vzhůru nebo dolů. Problém představuje Já a ne-Já. Nyní jde o to, je-li tam centrum, nebo nikoli. Do pátého těla člověk nemá střed – je rozdělen na různé části.

Od pátého těla už není podstatná otázka, zda vzhůru nebo dolů, stranou, dovnitř nebo ven.

Až v pátém – duchovním těle se objeví centrum: soulad, jednota. Avšak centrem se stává ego. Takové centrum je ale překážkou pro další vývoj. Každý stupeň, který pomáhal, se stává bariérou pro další vývoj. Každý most, po němž jste přešli, musíte spálit. Pomáhal vám při překlenutí, ale bude vám překážet, jakmile se k němu připoutáte. Do pátého těla by se mělo utvořit centrum. Podle Gurdžijevova tvrzení probíhá v tomto pátém těle krystalizace. Nejsou již sluhové, přišel pán. Nyní je pánem pán. Probudil se, vrátil se. Jestliže je pán přítomen, sluhové se mu podřídí a zmlknou. S vaším vstupem do pátého těla tedy dochází ke krystalizaci ega.

Pro další vývoj se však vykrystalizované ego musí opět rozpustit. Rozpustit v prázdnu, ve vesmíru. Jen ten, kdo má, může ztratit, proto mluvit o ne-egoizmu před pátým tělem je nesmysl, absurdita. Nemáte ego, jak je tedy můžete ztratit? Anebo můžete říci, že jich máte mnoho, každý sluha má ego. Jste multiegoističtí, multipersonální, multipsychičtí, avšak jednotné ego nemáte. Ego nelze ztratit, poněvadž je nemáte. Bohatý člověk se snadno může zříci svého bohatství, nikoli chudý. Nemá nic, čeho by se mohl vzdát, nic, co by mohl ztratit. Jsou však i tací chudí lidé, kteří na zřeknutí pomýšlejí. Zatímco se bohatý člověk zřeknutí obává, protože může o něco přijít, chudý je vždy připraven čehokoli se vzdát. Je připraven, ale nemá nic, čeho by se takto mohl zříci. Páté tělo je nejbohatší. Je vyvrcholením všeho, čeho může lidská bytost dosáhnout. Pátým tělem vrcholí individualita, láska, soucit a vše, co je hodnotné. Trny se ztupily. Teď musí opadat rovněž květ. Nakonec zde prostě zbývá vůně bez květu.

Šesté tělo je sférou vůně, vesmírné vůně, bez květu, bez centra. Lze prohlásit, že všechno se stalo centrem, anebo že teď tam žádné centrum není. Je tam rozptýlený pocit. Není tam rozpolcenost, rozdělení – dokonce ani rozdělení individuality na Já a ne-Já, Já a někdo jiný. Individualitu lze ztratit dvěma způsoby. Jeden je schizofrenický – rozdělení na mnoho pod-osobností – zatímco druhá cesta je vesmírná – rozplynutí v nejposlednějším, ve větším, největším, v brahma, v expanzi. Květ není, ovšem vůně zůstala. Květ ještě působí rušivě, pokud však zbude jen vůně, je to dokonalé. Není tam pramen, takže nemůže zemřít. Neumírá. Všechno, co má pramen, umírá, avšak smrt nemá ohraničení. Květ má hranice, vůně je bez hranic. Neexistují bariéry. Proniká stále dál a dál, do nekonečna. Od pátého těla už není podstatná otázka, zda vzhůru nebo dolů, stranou, dovnitř nebo ven. Důležité je, zda být s egem, nebo bez ega. Nejtěžší je, jestliže ztratíme ego. Do pátého těla nepředstavuje ego problém, protože vývoj ego naplňuje. Nikdo nechce být schizofrenický, každá dává přednost vykrystalizované osobnosti. Proto každý sádhaka, každý, kdo se snaží, se může dostat k pátému tělu. Na přechod pátým tělem neexistuje metoda, poněvadž každý návod je závislý na egu. Použijete nějakou metodu, a ego poté zesílí. Proto ti, kdož chtějí projít pátým tělem, mluví o ne-metodě. Hovoří o „bezmetodovosti“ a „ne-technikách“. Tam neexistuje slůvko jak.

Od pátého těla už není možná žádná metoda. Až po páté tělo lze používat metody, pak už to nebude možné, protože uživatel musí zmizet. Ať použijete cokoliv, uživatele to posilní. Jeho ego se bude dál krystalizovat, stane se jádrem krystalizace. Proto ti, co zůstali v pátém těle, říkají, že existují nekoneční duchové a nekonečné duše. Myslí si, že duch je jako atom. Dva atomy se nemohou sejít. Jsou bez oken, bez dveří, nepřístupné vůči všemu, co je kolem. Ego je bez oken. Můžete použít Leibnizův termín monáda: ti, co zůstanou v pátém těle, se stanou monádami – atomy bez okem. Zde jste sami, sami a zase pouze sami. Toto vykrystalizované ego se však musí rozplynout. Ale jak, když neexistuje žádná metoda? Jak jím projít, jestliže není cesta? Jak uniknout, nejsou-li dveře? Zenoví mniši hovoří o bráně bez vchodu. Není tam brána, a přece se musí bránou projít. Co dělat? Především se neztotožňovat s krystalizací. Jen si uvědomovat své já jako uzavřený dům. Jen si uvědomovat – nic nedělat – a vtom nastane exploze! A vy budete za tím.

V zenovém učení existuje jedno podobenství. Do láhve se vloží husí vejce. Z vajíčka se vylíhne house, roste, roste, hrdlo láhve je však tak úzké, že house nemůže ven. Roste a je stále větší, až se láhev pro ně stane tak malá, že v ní nemůže žít. Buď se musí zničit láhev, aby se zachránilo house, nebo house zahyne. Hledající se ptá: „Co dělat?“ Nechceme ztratit ani jedno, ani druhé. House je třeba zachránit, a láhev též. Co si tedy počít? To je otázka pátého těla. Co teď, není-li cesty ven, house roste a krystalizace ustrnula? Hledající vstoupí do místnosti, zavře za sebou dveře, je zmaten. Co podniknout? Na pohled se zdá, že jsou možné jenom dvě věci. Buď zničit láhev, a tak zachránit house, nebo nechat zemřít house, a pak zachránit láhev. Meditující přemýšlí a přemýšlí. Něco ho napadne, ale poté to zavrhne, neboť je to neuskutečnitelné. Učitel ho posílá zpět, aby ještě víc přemýšlel. Celé dni a noci hledající dumá, ale neví, co dělat. Nakonec přijde okamžik, kdy se myšlení zastaví. Meditující vyběhne ven s vřískotem: „Heuréka! House je venku!“ Učitel se nikdy nezeptá jak, neboť celá věc je nesmysl. Problém pohybu z pátého těla tvoří kóan zenu. Musíme si jen uvědomit krystalizaci, a house je venku!

Když nastane okamžik, že jste venku, není už žádné Já. Krystalizace proběhla a zanikla. Pro páté tělo byla krystalizace – centrum, ego – podstatná. Byla nezbytná jako přechod, jako most, jinak by se nedalo pátým tělem projít. Nyní jí však už není potřeba. Jsou lidé, kteří dosáhli pátého těla, aniž by prošli čtvrtým. Člověk, jenž má velké bohatství, dospěl do pátého těla a jistým způsobem vykrystalizoval. I jedinec, který se stal prezidentem země, je jistým způsobem vykrystalizovaný. Hitler, Mussolini – ti též nějak vykrystalizovali. Avšak krystalizace se děje v pátém těle. Pokud nejsou v souladu čtyři nižší těla, stává se krystalizace chorobnou. Mahávíra i Buddha podstoupili taktéž krystalizaci, avšak jejich krystalizace je jiného druhu. Všichni toužíme naplnit ego a tato touha pochází z nejniternější potřeby dosáhnout pátého těla. Zvolíme-li si zkratku, pak se nakonec ztratíme. Nejkratší cesta vede přes bohatství, moc, politiku. Tak lze dosáhnout ega, je to však falešná krystalizace, není v harmonii s totální osobností. Podobá se kuřímu oku, které vzniká na vašem chodidle a vykrystalizuje. Je to nepravá krystalizace, abnormální růst, nemoc. Jakmile se house z pátého těla dostane ven, jste potom v šestém. Mezi pátým a šestým tělem se rozprostírá říše mysterií. Do pátého těla lze používat vědecké metody, proto si můžeme pomáhat jógou jakožto metodou, vědeckou technikou. Poté je to zbytečné. V pátém těle velmi pomáhá zen.

Nečinnost má svou vlastní říši, vlastní blaženost, uspořádání a představuje cestu od pátého těla k šestému.

Zen je metoda, jak se přemístit z pátého těla k šestému – vesmírnému. Zen byl vypracován Japonci, ale vznikl v Indii. Má kořeny v józe. Jóga rozkvetla v zen. Pro Západ je zen velice přitažlivý, neboť západní ego je jistým způsobem vykrystalizováno. Západní civilizace je skvělá, má všechno. Avšak ego lidí ze Západě vykrystalizovalo nesprávným způsobem, nevyvinulo se transcendencí prvních čtyř těl. Proto je zen pro Západ atraktivní, ale není schopen lidem pomoci, neboť krystalizace proběhla nesprávně. Gurdžijev může prospět Západu mnohem víc, protože pracuje na prvních čtyřech tělech. Zen je na Západě pouze koníčkem, jelikož odtud nepochází.

Vyvíjel se na Východě velice dlouhým procesem, začal s hathajógou a vyústil v Buddhovi po tisících a tisících let pokory – ne ega, ale pasivity, nikoli pozitivní činnosti, ale vnímavosti – během dlouhého trvání ženské mysli, vnímavé mysli. Východ byl vždy ženský, zatímco Západ naopak vždy mužský, agresivní, pozitivní. Východ charakterizuje otevřenost, vnímavost. Zen mohl pomáhat Východu, neboť jiné metody, systémy pracovaly na čtyřech nižších tělech, která se stala kořeny, a zen mohl rozkvést. V dnešním Japonsku pozbyl zen skoro úplně význam. A to proto, že se Japonsko stalo součástí Západu. Kdysi byli Japonci nejpokornější lidé, dnes je jejich pokora pouhou show. Už není součástí jejich nejvnitřnějšího jádra. Takže v Japonsku zen zanikl, zato na Západě je populární. Avšak tuto popularitu vytváří jen falešná krystalizace ega.

Na cestě od pátého těla k šestému je zen velice užitečný. Ovšem pouze na této cestě, nikoli dříve ani později. Později je absolutně zbytečný, dokonce škodlivý pro jiná těla. Přednášet univerzitní učivo na základní škole nejenže nepomáhá, nýbrž škodí. Pokud se používá zen před pátým tělem, je možné prožít satori, to však není samádhi. Satori je falešné samádhi. Je to záblesk samádhi, avšak pouze záblesk. Pokud jde o čtvrté tělo (mentální), satori ve vás posílí umělecké a estetické schopnosti. Povzbudí ve vás vznik smyslu pro krásu, poskytne vám pocit blaha. Ovšem nepomůže při krystalizaci. Nepomůže vám přejít ze čtvrtého těla k pátému. Zen pomáhá až po krystalizaci. House se dostane z láhve bez jakéhokoliv jak. Zen je možné praktikovat až v tomto bodě, po použití mnoha jiných metod.

Malíř může malovat se zavřenýma očima, jako kdyby to byla jen hra. Herec může hrát tak, jako kdyby nehrál. Ve skutečnosti dosáhne herectví dokonalosti až poté, kdy už nevypadá jako herectví. Za tím ale musí být ukryto mnoho let dřiny, mnoho let praxe. Potom je herec v naprosté pohodě, avšak takové pohody nedosáhne za jeden den. Vyžaduje si to speciální metody. Kráčíme, ale nikdy nevíme, jak to děláme. Jestliže se vás někdo zeptá, jak chodíte, řeknete: „Prostě chodím! Neexistuje žádné jak.“ Avšak toto jak je důležité pro dítě, které začíná chodit. Učí se. Kdybyste řekli dítěti, že chůze nepotřebuje metodou – „prostě choď“ – byl by to nesmysl. Dítě by to nepochopilo.

Tak mluvil Krišnamurti s dospělými, kteří měli dětský rozum. Říkal: „Můžete chodit. Prostě choďte!“ Lidé poslouchali. Byli uneseni. Jak je to snadné! Chodit bez jakékoliv metody. Pak by mohl chodit každý. Právě proto byl Krišnamurti pro Západ tak přitažlivý. Když se však podíváte na hathajógu, mantrajógu, bhaktijógu, rádžajógu nebo tantru, vypadá to nesmírně zdlouhavě, namáhavě a obtížně. Vyžádá si to staletí dřiny, po mnoho životů. Lidé ze Západu však nechtějí čekat. Musí existovat nějaká zkratka, něco okamžitého. Proto je pro ně Krišnamurti atraktivní. Říká: „Prostě choďte. Kráčejte k Bohu. Nepotřebujete žádnou metodu.“ Nejtěžší věc je ale dosáhnout „ne-metody“. Konat tak, jako kdybyste nekonali, mluvit tak, jako kdybyste nemluvili, chodit tak uvolněně, jako kdybyste nechodili. K tomu je třeba dlouhodobého úsilí. Námaha, úsilí jsou nezbytné a potřebné. Mají ovšem své hranice. Jsou žádoucí pro páté tělo, avšak zbytečné od pátého k šestému tělu. Nikam s nimi nedojdete, house se nedostane ven. To je problém indických jogínů. Těžko mohou projít pátým tělem, protože jsou okouzleni, zhypnotizováni metodou. Vždy uplatňovali metodu. Do úrovně pátého těla byla přesně vymezena věda a oni snadno postupovali. Potřebovali k tomu úsilí – avšak oni to dokázali. Nezáleží na tom, kolik energie museli vydat, pro ně to nebyl problém. Nezáleží na tom, kolik úsilí bylo třeba, oni je byli schopni vynaložit. Avšak v pátém těle musí přejít od metody k „ne-metodě“. A jsou z toho zmateni. Zastaví se – a už nepokračují.

Pro mnohé hledající se páté tělo stává tím posledním tělem. To je též příčina, proč se mluví o pěti tělech, a nikoli o sedmi. Ti, co dospěli do pátého těla, si myslí, že tady je konec. Ale to není konec, je to nový začátek. Odtud je třeba postupovat od individuality k „ne-individualitě“. Slovo zazen znamená sedět, nic nedělat. Osoba, která byla velmi aktivní, to nemůže pochopit. Jen sedět a nic nečinit! Je to nepředstavitelné. Gándhí si to neuměl představit. Řekl: „Budu točit kolovratem. Musím něco dělat. To bude moje modlitba, moje meditace.“ Nečinnost pro něj znamená nic nedělat. Nečinnost má svou vlastní říši, vlastní blaženost, uspořádání a představuje cestu od pátého těla k šestému. Dokud toho člověk nedosáhne, neumí to pochopit. Od šestého těla k sedmému neexistuje dokonce ani „ne-metoda“. Metoda se rozplyne v pátém těle, zatímco „ne-metoda“ zanikne v šestém. Jednoho dne prostě zjistíte, že jste v sedmém těle. Dokonce i vesmír se ztratil, je už jen nicota, která nastane na cestě od šestého těla k sedmému. Bez jakékoliv příčiny, nenápadně. Teprve poté, pokud k tomu dojde bez příčiny, přeruší se to, co bylo předtím. Jestliže to způsobí nějaká příčina, kontinuita se nepřeruší a bytí se nemůže rozplynout – dokonce ani v sedmém těle.

Něco bylo předtím a něco je nyní – avšak mezi tím není žádné spojení.

Sedmé tělo je totální nebytí: nirvána, prázdnota, neexistence. Tam už nepokračuje kontinuita pohybu od existence k neexistenci. Je to prostě skok bez příčiny. Kdyby měl příčinu, kontinuita by se zachovala a podobalo by se to šestému tělu. Takže o pohybu od šestého těla k sedmému nelze říci nic. Je to vlastně přerušení, mezera. Něco bylo předtím a něco je nyní – avšak mezi tím není žádné spojení. Něco právě zaniklo, zatímco něco zrovna vzniklo. Mezi tím ovšem není žádný vztah. Je to, jako když jeden host odchází prvními dveřmi a druhý host vstupuje jinými. Mezi tím, co odchází, a tím, co přichází, není žádný vztah. Sedmé tělo je naprosto poslední. Teď jste se dostali za svět příčin. Vrátili jste se k původnímu prameni, k tomu, co bylo před stvořením a co je po jeho zničení. Pro cestu od šestého těla k sedmému neexistuje ani „ne-metoda“.

Nic vám nepomůže, všechno se může stát překážkou. Od vesmírného k nicotě vede jen událost, která je bezdůvodná, nepřipravovaná a neočekávaná. Tato událost proběhne v okamžiku. Musíte si pamatovat jen jednu věc: nesmíte být připoutáni k šestému tělu. Připoutanost by vám totiž v cestě k sedmému tělu bránila. Není pozitivní cesta, jak jít k sedmému tělu, mohou se tam objevit negativní překážky. Můžete být připoutáni k brahma, k vesmíru. Můžete říci: „Dosáhl jsem!“ Ti, co toto prohlašují, nemohou pokračovat k sedmému tělu. Ti, co říkají: „Poznal jsem!“, setrvávají v šestém těle. Ti, co sepsali védy, zůstali v šestém těle. Jen Buddha dospěl až za šesté tělo, neboť přiznal: „Nevím.“ Odmítá dávat odpovědi na nejposlednější otázky. Říká: „Nikdo neví. Nikdo nevěděl.“ Buddha nemohl být pochopen. Ti, co mu naslouchali, pronesli: „Ne, naši učitelé věděli. Říkali, že brahma je.“ Buddha však mluvil o sedmém těle. Ani jeden učitel nemůže říci, že poznal sedmé tělo, poněvadž ve chvíli, kdy to vysloví, ztratí s ním kontakt. I vy, až to poznáte, nebudete moci o tom nic říci. po oblast šestého těla můžete k vyjádření použít symboly, avšak pro sedmé tělo neexistuje žádný symbol. Je to jen prázdnota. V Číně stojí chrám, který je úplně prázdný. Uvnitř nic není – žádné obrazy ani písma, nic. Jsou tam jen čisté, holé zdi. Dokonce i kněz pobývá venku. Prohlašuje: „Kněz může být jen mimo chrám, nemůže být uvnitř.“ Pokud mu položíte otázku, kde je božstvo chrámu, řekne vám: „Dívej se!“ – avšak tam je jen prázdnota, nic víc. Vybídne: „Podívej se! Tady! Teď!“ – a je tam holý, prázdný chrám. Vyhledáváte-li objekty, pak nemůžete projít šestým tělem k sedmému. K tomu potřebujete negativní přípravu. Musíte mít negativní mysl, mysl, jež po ničem netouží – dokonce ani po mókše, osvobození, dokonce ani po nirváně, ani po pravdě, mysl, co na nic nečeká, ani na Boha, ani na brahma. Mysl, co prostě je, bez tužeb, žádostí, bez přání. Jen existuje. A potom se to stane… dokonce i vesmír se rozplynul.

K sedmému tělu lze tedy přejít postupně. Začněte od fyzického a pokračujte přes éterické, astrální, mentální a duchovní tělo. Na pouti až k pátému tělu můžete pracovat, ale od pátého buďte jen bdělí. Potom není podstatná činnost, významné je vědomí. A nakonec – od šestého těla k sedmému – není dokonce důležité ani vědomí. Jen existování, bytí. Potencialita našich semen. V tom je naše naděje.

—

Text je úryvek z knihy:

Osho – Psychologie ezoteriky – Život znamená pohyb. Není možné zůstat tam, kde jsme. Buď se budeme vyvíjet směrem k vyšší úrovni vědomí, anebo půjdeme zpět. Volba je na nás. Většina lidí hledá zapomnění, návrat k nevědomí prostřednictvím alkoholu, drog, práce, sexu, vzrušení. Pouze někteří si zvolí cestu k vyššímu vědomí. A právě jim je určená tato Oshova kniha.

—

OSHO Nikdy se nenarodil – Nikdy nezemřel Pouze navštívil tuto planetu Zemi mezi 11. prosincem 1931 a 19. lednem 1990

—

 Súvisiace články:

•  – OSHO – Psychologie snů

•  – OSHO – Co je štěstí?

•  – OSHO – Oči plné úžasu

•  – Osho: Meditace k proměně strachu v lásku

•  – Osho: Tri vrstvy ľudskej vedy – Inštinkt, intelekt a intuícia