google27eaa3905ca3fee3.html

Je konec září a večerní vzduch se rychle ochlazuje. Postarší farmář tiše sedí u tepla kamen, v nichž hoří dřevo, a zatímco přemýšlí o dalším dlouhém dni plném práce, jeho otlučené houpací křeslo slabounce vrže. Jeho pole bio rýže je připraveno na sklizeň. Matka Příroda byla tento rok štědrá. Farmář ví, že několik dnů nebude pršet, a to mu vyhovuje, protože než nastane zima, musí se udělat hodně věcí. Práce není problém – on a jeho dva synové udělají vše, co je potřeba, protože ví, že všechno, co přírodě dá, mu příroda ve stejné míře vrátí. Dřevo v kamnech praská. Farmářova mysl je tímto nepředvídatelným rytmem ukonejšena a bloudí po polích tam venku… Kvalita života se od doby, kdy jeho praděd hospodařil na stejné půdě, naprosto radikálním způsobem změnila. Dnes je o plodiny, jež pěstuje, velký zájem a on se stále modlí za den, kdy více lidí (stejně jako jeho prarodiče) pochopí důležitost prostých, šetrně zpracovaných potravin, jako jsou jeho bio plodiny. Paličatý stařík – tak ho nazývají sousední farmáři, protože dává přednost starým způsobům hospodaření před novými způsoby (velkými, hlučnými stroji, chemickými postřiky a moderními hnojivy). Jejich důvody, proč by se měly tyto věci využívat, pro něho nikdy neměly a stále nemají žádný význam. Muž se tiše modlí, aby jeho synové, až budou v jeho věku, mysleli stejným způsobem jako on. Nikdy však nemůžete říct, jakou cestou se současné věci vyvinou… Myšlenky starého muže jsou přerušeny sladkou vůní právě uvařené rýže – jako vždy perfektně připravené. Ke svému houpacímu křeslu se vrací s kouřící miskou rýže, jednoduchým jídlem pro tento pozdní večer. Je to pro něho to jediné, co potřebuje k oslavě další dobré sklizně. Zavírá oči a tiše děkuje Stvořiteli za všechno, co bylo jemu a jeho rodině dáno. Uvažuje o mnoha spokojených konzumentech své rýže, přemítá o tom, zda vědí, jak velice se stará o kvalitu, nebo zda si oni také myslí, že je jen paličatý stařík. Klade si otázku, zda o něm a jeho  farmě vůbec uvažují. Teplá miska v dlaních a stoupající pára mu připomenou, že je čas k jídlu. Na vrásčité tváři se mu objeví úsměv a muž si sám pro sebe řekne: „Samozřejmě, že to vědí – jedí tuto rýži!“

Z knihy – Steve Gagné – Energetika jídla + Úryvek

(Prečítané 349 krát, 1 dnes)

Comments are closed.