google27eaa3905ca3fee3.html

godCalledDnešní povídání začnu citátem z Bible, Druhá kniha Mojžíšova, hlava 6, verš 6 a 7:

„Proto řekni Izraelcům: Vyvedu vás z egyptské roboty, vysvobodím vás z vašeho otroctví a vykoupím vás vztaženou paží a velkými soudy. Vezmu si vás za lid a budu vám Bohem …“  

Z tohoto citátu jasně plyne, že Hospodin nehodlal být Bohem Slovanů ani žádného jiného národa, ale vybral si lid Izraelský, kterému také předal své vědomosti a učení. Ale nebyl to Bůh láskyplný a tolerantní, protože již od počátku převzetí své vlády nad Izraelci je vedl k násilí a k netolerantnosti vůči ostatním národům. Opět vložím citát z Bible, Druhá kniha Mojžíšova, hlava 23, verš 23, 24, 25, 27, 28: „Můj posel půjde před tebou a uvede tě k Emorejcům, Chetejcům a Perizejcům, ke Kanaancům, Chivejcům a Jebúsejcům  a já je zničím. Nebudeš se klanět jejich bohům a nebudeš jim sloužit …Úplně je rozmetáš na kusy a roztříštíš jejich posvátné sloupy … Pošlu před sebou svou hrůzu a vypudím všechen lid, k němuž přicházíš … Pošlu před tebou děsy …“

Ježíš Kristus přišel k Izraelcům jako za „ztracenými ovcemi domu Abrahámova“, aby jim přinesl poselství Ducha – třetího elementu, to je princip vlády Svědomí (společné světlé vědomí). Výslovně ale varoval, že toto učení nesmí šířit ke Slovanům, pro něž použil výraz Samárijci = SAM(otní)ÁRIJCI (později změněno na Samaritáni), protože jim neměl co předat. Ti se v rodové linii po otci s Duchem již rodí. Slované mají po svých Předcích tuto informaci uloženou v DNA, proto uctívání Bohů je vlastně uctíváním Rodu a Předků.

Civilizace se snaží přetrhnout a smazat rodovou paměť a zablokovat tak přístup k informacím uloženým v DNA.

Abychom k těmto informacím získali přístup, musí být vyspělá i naše mysl. Člověk bez rodové paměti se stává otrokem svého Pána a členem sloužícího stáda uspokojujícího potřeby Pána a jeho vyvolených. Stává se z něj člověk bez pevných zásad, postojů a názorů, s nímž lze lehce manipulovat a zneužít jej a namířit jeho chování i proti vlastnímu národu.

5_1Bůh nám dal svobodu, ale ruku v ruce se svobodou jde také zodpovědnost.

Kdo je zodpovědný sám za sebe, dokáže se zodpovědně a ohleduplně chovat ke svému okolí. Takový člověk nepotřebuje řídit, nepotřebuje „pána“, dokáže svobodně myslet, svobodně se chovat a svobodně se rozhodovat, takový člověk vědomě druhým lidem neubližuje, ba naopak, snaží se s nimi vycházet v harmonii. Na druhou stranu, svoboda a zodpovědnost s sebou přináší i zodpovědnost za špatná rozhodnutí (to je ta svoboda volby) a pevný postoj v prosazování práva na tuto svobodu. Tam, kde je svoboda a zodpovědnost, není potřeba „pána“. Tam, kde je „pán“, není svoboda a odpadá zodpovědnost. Tu má jen „pán“. Tam, kde je „pán“, jsou i otroci bez vlastní vůle, svobody a zodpovědnosti, ale se strachem před „pánem“.

Křesťanství je vlastně takové novodobé otroctví. Bible je plná nenávisti a krutosti a nabádání k násilnostem na ostatních národech. Jeden příklad za všechny, Čtvrtá kniha Mojžíšova, hlava 31, verš 17 a 18: „Nyní zabijete z dětí všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala muže a obcovala s ním. Všechny děti ženského pohlaví a ženy, jež nepoznaly muže a neobcovaly s ním, nechte naživu pro sebe.“

Křesťanství bylo jako náboženství dáno národu Izraele, proto nemůže být křesťan a zároveň Slovan v jedné bytosti. Každý si uchovává památku jiného národa. Až se Slované probudí, pochopí.

Křesťanství ale není jediné novodobé otroctví. Takovým otroctvím je i demokracie. Slovo „demokracie“ sice vzniklo z řeckého slova DEMOS = svobodný lid, ale to je jen polovina pravdy, která se říká. Tou druhou polovinou je, že v Athénách na tento „svobodný lid“ pracovalo velké množství otroků. Jak to tedy vlastně s tou současnou demokracií, jejíž kořeny sahají právě do starověkého Řecka, je?

Na naší planetě ( Zemi Midgard) jsou tři směry víry: ateizmus, teizmus a neteizmus.

Ateizmus – to je pouze víra ve hmotu, zvážit, změřit, dotknout se (současní technokraté).

Teizmus – je víra v jediného Boha, kterému celý život věřící slouží; prostředníky mezi věřícími a Bohem – Pánem jsou teológové, kteří své věřící vírou ovládají (např. křesťanství).

Neteizmus – to je spiritualita, přímý vztah s vyšším duchovnem (např. buddhismus).

Ateizmus a teizmus jsou dva extrémy, které jsou oba překážkou zdravému vývoji lidstva. Naopak neteizmus je jediná správná cesta, která vede jednotlivce skrz poznávání a poznání vyšších duchovních principů k osvícení. Učí přirozenou a nenásilnou cestou k pochopení těchto principů, kterými se řídí celý Vesmír, vede k sounáležitosti s Přírodou, Zemí a Vesmírem.

Slovanské vnímání světa je vnímání světa jako jednoty všeho živého.

Pro slovanský rodový systém je název OCHLOS, což znamená úplně všechen lid, kde není Pán ani otrok. Základem tohoto systému je ROD. To, co pomáhá Rodu v jeho rozkvětu, stojí při-rodu, je PŘÍRODA. Ta zahrnuje svět Předků, Bohů a vysokých energií – vše společně tvoří JEDNOTU.

KULTURA (kulturní prostředí) znamená jednotu všeho – RODU i PŘÍRODY.

CIVILIZACE naopak znamená oddělení RODU od PŘÍRODY (tedy Rodu od rodové paměti Předků, od Bohů, od přístupu ke Světlu a vysokým čistým energiím). V konečném důsledku znamená rozvrat společnosti a stav ekologické katastrofy v Přírodě.

Já jsem jednu takovou katastrofu před mnoha tisíci lety v jiné své inkarnaci zažila. Vzpomínky, které se vynořují, jsou smutné. Teď mám ale možnost svým dílem přispět k odvrácení nové katastrofy, na jejímž prahu jsme se vlastní vinou opět ocitli. A věřte, že proto udělám vše, co je v mých silách. Pokud většina z lidí pochopí, která cesta vede ke Světlu a která do záhuby, zachráníme naši Midgard-Zem pro další pokolení.

Více zde: http://www.veraoveckova.cz/


MP_země.jaro


Súvisiace články:


(Prečítané 2 852 krát, 1 dnes)
 

3 Responses to Klaníme se cizímu Bohu

  1. milanpu píše:

    Autorka síce píše Svetlo s veľkým „S“, ale nie je vôbec jasné, čo si pod Svetlom skutočne i predstavuje. Z výroku o Mojžišovi a vedenia Boha píše ako o neláskavom bohu, čo nasvedčuje hodne o nepochopení pomoci, ktorú Boh ľudstvu skrze národ Židov poskytol.

    Nuž, pani autorka článku, v prvom rade treba pochopiť jednu základnú vec, že Boh nepotrebuje dobrozdanie človeka ani jeho pokoru, ale človek potrebuje Boha aby vôbec smel existovať. Všetko žije zo Svetla, ktoré Boh svojim tvorom poskytuje. Je divná predstava, že ten, ktorému všetko patrí, ktorý všetko stvoril, by potreboval manipulovať človeka a túžil nad ním vládnuť a dokonca si ešte vyberal, akému národu pomôže a ktorému milosť uprie. Pomoc predsa prichádza vždy v prvom rade tam, kde je už pôda pripravená.

    Biblia nie sú slová ale predovšetkým duchovné obrazy, ktoré je nutné i správne chápať a to je žiaľ už problém u väčšiny výkladov, ktoré chcú rôznymi ľudskými filozofiami vysvetľovať Boha podľa textu. A predsa sa pochopeniu Jeho vôle priblížiť dá, ak človek naozaj po tom túži. V tom je ale už pokora, ďaleko však vzdialená poníženosti tradičného kresťana, lebo pravá pokora spočíva v uznaní zákonov Stvoriteľa v presvedčení a v pravej úcte k Nemu, v čom sám človek spoznáva trvalý prospech.

    Boh neovláda človeka ako despota pani autorka, Boh vedie človeka celé dejiny, dokonca od prvého príchodu na Zem, pre jeho duchovný rozvoj, pre jeho šťastie a blahobyt ak konečne toto vedenie pochopí a uzná za správne, a to s rešpektovaním vôle, ktorú mu dal. Ponecháva ho ale i na zlých rozhodnutiach ktoré učinil a ako správne píšete, niesol za ne zodpovednosť. A to až do lehoty, ktorú i biblia opisuje ako posledné rozhodnutie – teda či prijme človek zákony Božej vôle ako múdre vedenia vládnuce vo stvorení a podrobí sa im, alebo si vyberie zánik. Lebo vládnuť svojvoľne v slepote vedie len k ničeniu všetkého, čoho sa v nevedomosti a v zlej vôli dotkne!

    Je teda na vine Boh, keď človek ignoruje zákony, ktoré mu na tejto ceste poskytuje? Je vinný Boh, ak si človek vytvorí vlastných bohov ako sa to žiaľ udialo i v cirkvách a v kresťanstve, keď sa viera presadzuje mečom a uctievaním dogiem? Je to vina Boha ak si chce človek vládnuť svojvoľne, čím mu pľuje do tváre? Vie snáď človek lepšie obsiahnuť zmysel svojho pôsobenia vo veľkom stvorení iba svojim rozumom, ak si ho odmieta nechať osvietiť vedením, ktoré vládne vo vesmíre a teda i Zemi?

    Človek je hosťom v domácnosti celého stvorenia, ktoré patrí a vždy patrilo Bohu a i keď je štedrým hostiteľom kto mu uprie právo odmietnuť hostí, ktorí jeho domácnosť narušujú, poškodzujú a ničia i tých, ktorí po správnom poznávaní zákonov túžia a usilujú po nich ísť?

    Ujasnite si najprv pojem Boha a potom z toho hľadiska poznávajte aj na zmysel biblických výrokov a podstaty všetkého diania, v ktorom nikdy Boh neviedol ľudstvo inak, než láskou, ktorou Je on sám. Z toho plynie ale aj jedno základné a podstatné poznanie, ktoré nielen Vám uniká: ľudská chápavosť je podmienená otvorenosťou k tej Vôli, ktorá stvorila i vesmír a táto vôľa nesie všetky predpoklady pre šťastie, i blahobyt všetkým tvorov, ktorí ju prijímajú. Je zároveň aj skazou tým, ktorí sa poriadku, v ktorom vládne všeobsiahlosť a dokonalosť, sami postavia nepriateľsky. Boh človeku pomáha ale iste „nepohne ani prstom“ na jeho záchranu práve z dôvodu ponechania vôli mu darovanej, ak sa rozhodne jeho pomoc odmietnuť. V tom je naozaj každý slobodný. Niet však väčšej slobody v prijatí Vôle, ktorá pri správnom spoznaní dáva človeka nadmieru všetkého, čo si dokáže kedy predstaviť. Iba nevedomý chápe túto viazanosť ako neslobodu. Práve tak ako ju chápe prváčik v povinnosti voči školskej dochádzke.

  2. Marta píše:

    Teizmus nie je vierou v jedného boha, to je monoteizmus. V teizme sa však ešte skrýva polyteizmus

  3. Miloš píše:

    Zdá se mi, že tím, co vám vadí a proti čemu se vymezujete, není ani starozákonní Bůh, ani demokracie, ale hierarchie. Jenže můžeme skutečně být bez „pána“? Nejenže je to nemožné v lidské společnosti (pohádky o dokonalém slovanském společenství řadím po bok zaručených informací o jejich holubičí povaze, která jim zřejmě umožnila obsadit polovinu Evropy a stát se zde obávanými válečníky), ale dokonce ani nepomůže, když Boha nahradíte Vesmírem nebo Přírodou. Pořád je tu někdo, kdo je nad vámi a kdo stanovuje pravidla.

    Podezírat Boha, že nám chce násilím vnutit svoji vůli, je omyl. Bůh nám jen při každé příležitosti ukazuje, že máme dvě možnosti: Buď se nechat unášet proudem jeho lásky, nebo se tomuto proudu vzepřít a jít proti němu, a to jen proto, abychom si dokázali, že jsme v rozhodování svobodní. Jenže tito své-volníci si většinou nevšimnou, že se pána nezbavili, jen panování nad nimi převzalo Ego.

    Pokud jde o Samaritány (podle města Samaří), ti nemají se Slovany nic společného. Byl to (a dodnes je) národ vzniklý smísením hebrejského a mezopotámského etnika. Uctívali stejného Boha jako Izrael, ale s odlišnostmi. Židé je nepřijali mezi sebe, odtud Ježíšův pokyn, aby apoštolové nekázali v samařských městech.

    A požadovat v naší oblasti, abychom se chovali jako Slované, protože jsme Slované, je také nemožné. Jsme totiž genetickou směsicí všech možných národů, od Slovanů, Keltů a Germánů přes Tatary, Mongoly a Židy až po Francouze z doby napoleonských válek. Pokud bychom se dali čistě slovanskou cestou, zase bychom zčásti uctívali „cizího Boha“.