google27eaa3905ca3fee3.html

VRRRRRN! Najednou nás něco popadlo a letěli jsme šílenou rychlostí vzhůru tunelem světla. Světlo bylo úplně oslepující, ale zároveň i hřejivé a přívětivé. Joe a já jsme se hnali tunelem závratnou rychlostí stále výš. A světe, div se, jeli jsme na motorce!

Nebylo to nic menšího než Harley Davidson a já byl u řidítek. Joe seděl za mnou na tandemu a držel se jako o život (samozřejmě jen obrazně řečeno), zatímco já jsem zjevně řídil. Je otázka, jestli jsem doopravdy řídil, ale cítil jsem se tak. Bylo příjemné opět sedět na mašině. Paní Smrt měla očividně smysl pro humor. Musela vědět, že do nebe bych chtěl jet na Harleyi. Joe z toho zas tak nadšený nebyl, ale rozhodl se ke mně přidat až na poslední chvíli, takže neměl moc na výběr.

Časově se nejednalo o dlouhou jízdu. Vlastně se zdálo, že jsme tam dorazili, jen co jsme vyjeli, ale euforie, kterou jsem zažíval, zatímco jsme se blížili ke světlu, byla mnohem silnější než jakákoliv jiná  emoce, kterou jsem kdy v životě zažil. Začal jsem si uvědomovat, že to, co jsem cítil, byla reakce na neuvěřitelnou lásku, jež vyzařovala ze světla před námi. Čistou lásku, jakou jsem nikdy dřív nepocítil. Bylo to nepopsatelné. Zkrátka neexistují slova, jež by to vyjádřila.

Přibližně ve středu světla se nacházelo sotva zřetelné cosi, co bych popsal snad jedině jako podstata. Nemělo to žádnou skutečnou podobu, ale bezpochyby to tam bylo. A vyzařovalo z toho jak světlo, tak i všeobjímající láska. Byl to Bůh? Nevím. Ale na tom nezáleželo, prostě jsem věděl, že jsem přišel domů.

„Vítej zpět!“ řekl Harley. „Přesně na čas. Připravovali jsme se na tvůj návrat. Členové tvé skupiny duší jsou zde a těší se, až se s tebou opět setkají, alespoň tedy ti, kteří už se také vrátili. Kromě toho jsou tu i další tví přátelé a blízcí, které už jsi chvíli neviděl. Ale dřív, než se s nimi opět shledáš, musíš projít procesem přezkoumání svého života. Jsi na to připraven?“

Najednou jsem si na všechno vzpomněl. Celý můj uplynulý život byl jen výlet do sféry Země, který byl kompletně naplánovaný dopředu. A na cestu mě připravoval můj anděl vtělení jménem Harley. Vysvětlil mi předem, co všechno můžu ve sféře Země očekávat, a také mě seznámil s několika dalšími dušemi, které pak v mém pozemském životě představovaly různé postavy a jejichž úkolem bylo to, abych lépe pochopil to, co jsem se měl během života naučit.

Jak se mi všechny vzpomínky vracely, tak jsem si uvědomil jistou ironii v tom, že během svého vtělení jsem vždy dychtil po motorce Harley Davidson. Bylo zde nějaké spojení? Možná, že Harley byl v jednom ze svých vtělení motorkářem!

Harley okamžitě vycítil mou myšlenku: „Jak se ti líbil Harley? Napadlo mě, že bych tě mohl dovézt domů hezky stylově. Motorky byly vždy tvá slabost, že? Moje také, jak asi chápeš. Je to jedna z věcí, která mi tady nahoře vážně chybí. Čas od času uvažuju, že bych se do někoho převtělil jen proto, abych měl Harleye a mohl si vyjet s dalšími motorkáři. Jenže pak si uvědomím, co všehno s tím souvisí, a radši se spokojím jen se svou představivostí. Já už jsem absolvoval všechny inkarnace, jež jsem potřeboval. Teď už jen připravuju duše, jako jsi ty, na to, aby dobře zvládly ty svoje.“

Skutečnost byla taková, že Harley byl vysoce postavený strážný Anděl a já si uvědomoval, že mám ohromné štěstí, že se mým rádcem stal právě on. Působil úžasně soucitně a cítil jsem se s ním v bezpečí. Později jsem zjistil, že Harley je zodpovědný za řízení některých velmi vyspělých duší, které čekaly extrémně obtížné úkoly. Jako třeba ta, která se stala Adolfem Hitlerem, nebo ta, co se inkarnovala do Saddáma Husajna.

Byl ale i rádcem duší, ze kterých vzešli Martin Luther King nebo Nelson Mandela. A, věřte nebo ne, také George W. Bush. Nedokázal jsem pochopit, proč zaučoval mě. Vážně mi to vrtalo hlavou.

„Je docela příznačné, že jsi zemřel na motorce, nemyslíš? Musíš uznat, že technický stav tvé mašiny nebyl úplně připravený na to, abys zvládl projet tu zatáčku v tak vysoké rychlosti, ale to nám vlastně pomohlo. Když se ukázalo, že nastal tvůj čas, tak jsme dohlédli na to, aby ses pořádně rozčílil. Věděli jsme, že když jsi naštvaný, tak jezdíš jako blázen. Postarali jsme se o to, aby byla ta zatáčka ještě kluzčí než obvykle, a popostrčili jsme tě, abys jel ještě o něco rychleji, než bylo vzhledem k podmínkám rozumné. A šlo to jako po másle, že?“

Text je z knihy:

Colin C. Tipping – Radikální karma

Autor, známy najmä svojou metódou aj rovnomennou knihou Radikálne odpustenie, v tomto diele ponúka návod, ako môžete na základe jednoduchých princípov preskúmať svoj život od narodenia až do súčasnosti a lepšie ho pochopiť. Zistíte, ako ste na tom z karmického hľadiska, koľko bolesti ste si už v živote vytrpeli a ako môžete konečne začať proces prebudenia a vedomého utvárania si svojho života.

Colin Tipping vám ponúka zaujímavé úlohy a nástroje pre duševný rast a duchovný rozvoj. Aby bola jeho filozofia jasná a názorná, úvodná časť knihy rozpráva príbeh muža, ktorý zomrie pri nehode na motorke, no jeho duša žije ďalej a dozvedá sa veľmi zaujímavé veci…

Úryvok: Euforie, kterou jsem zažíval, zatímco jsme se blížili ke světlu, byla mnohem silnější než jakákoliv jiná  emoce, kterou jsem kdy v životě zažil. Začal jsem si uvědomovat, že to, co jsem cítil, byla reakce na neuvěřitelnou lásku, jež vyzařovala ze světla před námi. Čistou lásku, jakou jsem nikdy dřív nepocítil. Bylo to nepopsatelné. Zkrátka neexistují slova, jež by to vyjádřila.

Přibližně ve středu světla se nacházelo sotva zřetelné cosi, co bych popsal snad jedině jako podstata. Nemělo to žádnou skutečnou podobu, ale bezpochyby to tam bylo. A vyzařovalo z toho jak světlo, tak i všeobjímající láska. Byl to Bůh? Nevím. Ale na tom
nezáleželo, prostě jsem věděl, že jsem přišel domů. 

Pôvodná cena: 8.60 EUR, Naša cena: 7.74 EUR, Zľava: 10.00 %


foto: https://pixabay.com/


Súvisiace články:


 

(Prečítané 129 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.

Do NOT follow this link or you will be banned from the site!