google27eaa3905ca3fee3.html

Resize-of-IMG_3671Ščetininovu školu jsme naposled navštivili v srpnu 2013. Škola se posunula o něco dál, díky přímé podpoře Vladimira Putina škola před rokem získala financování z federálního rozpočtu Ruské Federace. Vyrostly nové budovy, starší budovy byly renovovány…

V září 2013 jsme na Kampě o této škole promítli film a zorganizovali diskusi, na které nechyběli častí návštěvníci této školy – Mario Večerek a Martin Másílko i návštěvníci občasní – Lada Fialová, Dieter Schwartz, Rudolf Fischer. Dostavili se dokonce studentka, která byla na této škole dva měsíce v roli žákyně. O škole napsal zajímavý článek prof. Ries, který vyšel v Pedagogické orientaci.

Zde je článek Lady Fialové, který byl otisknut v učitelských novinách:

Ruská rodová škola se nachází v Krasnodarské oblasti ve vesnici Tekos. Vesnice byla kdysi založena Čechy a původně se jmenovala Čekos. V čele školy stojí generální ředitel akademik Michail Petrovič Ščetinin, který se již dlouho pedagogickou problematikou zabývá. V Rusku je na poli školství známou osobností a získal též ocenění Pedagog roku. Škola byla založena jako experiment, protože se zcela vymyká z běžných způsobů vzdělávání. Jedním z jejích cílů je najít takový způsob učení, který by žákům umožnil pojmout velký objem výuky ve velice krátkém čase a při tom komplexně s hlubším pochopením souvislostí. Za rok proberou celou středoškolskou matematiku v kombinaci s dalšími předměty a v dalším roce se ji učí zase v propojení s jinými předměty. Momentálním výsledkem jejich práce je desetidenní kurz, ve kterém se starší dítě naučí celou středoškolskou matematiku.

Normální výuka probíhá systémem „laboratorií a pogruženij“. V období zvaném „laboratoria“ děti pod vedením učitele připravují „skriptíčka“, podle kterých budou vyučovat předmět svého zaměření, např. astronomie-fyzika-chemie. Během příprav jim dospělý učitel dělá přednášky, a zároveň je zkouší, píší testy. Kdo v závěrečném testu dostane jedničku, stává se učitelem v čase „pogruženij“, kdo napíše na dvojku, stává se jeho asistentem. Pogruženie znamená pohroužení se do učiva jednoho tématického celku (např. biologie-chemie-geografie) na deset dní. Výuka je rozdělena do devíti bloků (v našem příkladě představoval každý blok krátké pohovoření o atomu a na to děti hned navázaly v bloku Trávicí soustava, jakým způsobem probíhá zpracování látek z okolí u buňky – láčkovců, kroužkovců, měkkýšů, ryb až savců, člověka a Země. V tomto roce vládlo nadtéma Od atomu ke hvězdě. Další bloky, například Vylučovací, Pohybová, Nervová soustava a další, probíhaly podobně. Výklad jednoho bloku trval od 2 do 3 hodin. Byl ukončen společným opakováním a děti se ho ihned společně učily, protože za jednu až dvě hodiny z něho dělaly ústní zkoušku u dítěte-učitele. Musely ji zvládnout za jedna, jinak nemohly postoupit do dalšího bloku. V závěru desetidenního „pogruženia“ děti prošly dvouhodinovým písemným testem, který je analogií našich pololetních písemných prací. Tentokrát už mohly dostat horší známku než jedničku.

tekos4

Michail Petrovič Ščetinin

Jak je možné, že děti byly schopné přijmout do sebe takový objem informací za pouhých deset dní?

Odpověď na tuto otázku v sobě nese celý ideový systém školy.

1. Škola je internátní, takže výuka probíhala od rána do večera. Někdy stihly děti probrat dva, jindy tři bloky za den. Ve škole neexistuje zvonění ani členění hodin na určité časové úseky. Látka se probírá do chvíle, než je výklad bloku u konce. Není tak přerušován myšlenkový tok dětí. Mohou se zcela pohroužit do jedné problematiky a pojmout ji do sebe v čase, který na to individuálně potřebují. Naše běžná výuka je charakteristická tím, že se po 45 minutách mění styl i náplň výuky. Příjem informací probíhá metodou, která se trochu podobá reklamě a odpovídá dnešnímu zrychlenému způsobu života, který je viděn jako spousta jednotlivostí. Tyto jednotlivosti možná mají někde souvislost, ale člověk ji normálně nevidí. Stejně jako se naučil spoustu jednotlivostí ve škole a už neměl čas na to, aby uviděl jejich propojení. Ani ve svém životě nemá čas hledat ucelený obraz světa a v něm svůj smysl – úkol života.

Při běžné výuce matematiky se často stává, že se dítě během 45 minut ani nestačí do předmětu ponořit, nebo se mu to podaří a už zvoní na přestávku, vytváření jeho komplexního obrazu je přerušeno. Začne přemýšlet o tom, že bude jíst, nebo se za chvíli začne nořit do jiného předmětu. Pochopení matematiky zůstává nedokončeno a dítě, třebaže je zpočátku nespokojené, že něco nechápe, si postupně zvykne na to, že spoustu věcí chápat nemusí. Stačí, když se je naučí zpaměti přeříkat. Když se nedostavuje naplnění duše z hlubšího pochopení, začne se postupně vytrácet nadšení pro poznávání. Učení přestává dítě bavit. Cílem žáka se pak nestává školu poznávání světa, ale chce školu „nějak projít a dokončit“.

2. Výuka probíhá v desetičlenných až patnáctičlenných skupinách, v nichž jsou zařazeny děti různého věku – od devíti do šestnácti let. To odráží přirozený způsob života.kdy si mladší a starší navzájem pomáhají. Různé skupiny se učí různě rychle, dítě se zařadí tam, kde mu to vyhovuje. To umožňuje rychlejší postup bystřejším aktivnějším žákům. Pokud dítě nechce do pomalejší skupiny, jeho spolužáci ho doučují. Pro desetileté – mladší žáky probíhají ještě hodiny matematiky navíc s dospělým učitelem, pokud to potřebují.

Tento systém zaručuje individuální přístup k člověku. Dítě se může přirozeně vyvíjet svou vlastní cestou. Není formováno obecně – většině vyhovujícím systémem, kde může být potřena individualita. Ve škole je respektována individualita člověka, ale zároveň je posilováno vědomí celku. Že člověk je součástí nejen školy a sám ji i tvoří, ale je součástí svého národa, přírody, celého světa a ten tvoří svými myšlenkami a činy a každý je za něj zodpovědný.

3. Další odlišností od běžného školství je, že děti prochází fází studentskou a fází, kdy sami předstoupí před své žáky jako učitelé. Děti se od sebe mnohem rychleji učí. V rodině se dvěma dětmi si rodiče často myslí, že to mladší je nadanější, protože se naučilo rychleji mluvit a číst než to první v jeho věku. Vysvětlení je prosté; mladší dítě se prostě rychleji a snadněji vše naučilo od svého staršího sourozence. Děti mají podobné vnímání světa – jsou stejně naladěny, nemají tolik starostí, jako dospělí, takže se od sebe snadněji učí. Další výhodou takového učení je i mnohem větší motivace pro učení a pochopení, zapamatování si vysvětlované látky.

4. Škola vede žáky k úctě k tradici, předkům, ke svému národu. Do hloubky se zabývají historií. Za vším stojí takováto idea. Když si člověk uvědomí a pozná své kořeny, může se o ně opřít v dalších krocích. Tak jako rodina dává člověku sílu a oporu, aby dosáhl svého cíle, navyšuje ji i vlast. Nyní se z našich dětí stávají lidé bez minulosti, většinou už neznají naše tradice, jsou vykořenění. Rodiny se rozpadají. Kde tedy mají brát sílu žít, stanovit si cíle a naplnit je? Toto všechno vede k člověku, který neví, co si počít se životem. V samotě roste největší smutek a apatie. Děti si neváží života, utíkají pryč přes alkohol a drogy.

Děti v tekosské škole mohou skrze zpívání národních písní a tancování národních tanců pocítit, že v sobě nesou i svět prarodičů, z nichž vyšly. Říkají, že každý národ nese ve svých tradicích sílu, moudrost a bohatství svých předků, která mu dodává sílu do přítomnosti.

5. Dalším důležitým aspektem výuky je pozitivní komunikace mezi žáky a učiteli, ale i dalšími lidmi spojenými se školou. Ve výuce se to projevuje používáním slovních spojení jako: „Existuje nějaké další řešení? „Když člověk chce, dokáže mnoho. Pojďme se na problém podívat z jiné strany. Každý v sobě nesete poklad, který je třeba dát světu.“ Oproti běžně používaným: „Ty to nedokážeš, zase to neumíš! Je to úplně špatně. Jsi lajdák!“. Takováto degradace jen potvrzuje pocit méněcennosti. Určitě žákovi nepomůže najít v sobě sílu a chuť ke zlepšení. Vykládaná látka bývá často provázána s citovým zážitkem. Tím se také lépe pamatuje.

V těchto bodech jsem velmi stručně shrnula metodiku výuky ve škole akademika Ščetinina. Jeho styl výuky umožňuje udělat maturitu za rok místo za čtyři. Stávalo se, že některé děti udělaly maturitu již v patnácti letech. Jeden chlapec dokonce začal přednášet na vysoké škole. Nyní však škola nevypouští tak mladé absolventy do světa hned, ale nabízí jim pokračovat ve studiu na několika svých vysokoškolských fakultách – historie, ekonomiky, architektury, umělecké, právnické. Studenti se zde učí, ale zkoušky dělají na vysokých školách, které existují v jiných městech. Absolventi školy, kteří zde dále pracují jako učitelé, mají často vysokoškolské diplomy ze dvou až tří vysokých škol.

Tato škola je internátní a je to ruská škola, ale věřím, že některé její použité metody výuky můžeme tvořivě aplikovat i v našich školách. Rámcový vzdělávací program k tomu přímo vybízí.


Lada Fialová

Zdroj: www.ucitelskenoviny.cz/


n36-5-zakaz


Súvisiace články:


Tip redakcie Eugenika:

Losey Meg Blackburn – Děti současnosti – Nová generácia, ktorá prišla na náš svet s mimoriadnymi darmi. Sú to deti krištáľové, hviezdne, pozemskí anjeli a tranzitívne deti. Každá skupina vykazuje určité úžasné nadanie a je svojimi vlastnosťami unikátne. Autorkiným zámerom je prebádať fenomén detí súčasnosti: ako tieto deti poznáme, prehľad ich typických vlastností, ich príbehy a výpovede, ako s nimi jednať, ako ich vychovávať. Ponúkajú nám totiž možnosť pozitívne zmeniť svet.

Pôvodná cena: 9.19 EUR, Naša cena: 7.35 EUR

Zľava: 20.00 %


(Prečítané 1 543 krát, 1 dnes)
 

9 Responses to Ščetininova škola – klenot Kavkazu

  1. Zuna píše:

    V tejto škole deti síce majú jedlo a učenie “zadarmo”, ale si to tvrdo odpracujú: sú doslova otrokmi tejto školy-sekty. Vlastnými rukami stavajú budovy, obrábajú pôdu a robia úplne všetky potrebné práce. Dospelí sú tam len ako dozor, pracovná sila sú deti. Okrem tohto všetkého cez prázdniny nesmú ísť domov k rodine, ale ich odvezú na rôzne farmy pracovať. Počas pobytu v škole-internáte vstávajú skoro ráno a každý deň, bez ohľadu na počasie a ročnú dobu, sa musia kúpať v miestnom ľadovom potoku. Je to veľmi kontroverzné miesto. Bol o tom nakrútený aj dokument V. Poltykoviča.

  2. Mgr. Iveta Badžgoňová píše:

    Fantastické! Deti sa od seba omnoho rýchlejšie a lepšie učia, lebo majú podobné vnímanie. Zvládnu učivo aj za krátku dobu. Mám s tým skúsenosti, napr. za dve hodiny pochopia malú násobilku. Začínala som učiť v malotriedke (spojené ročníky), bez zvonia, pre lepšie zapamätanie cez citový zážitok s využitím napätia a uvoľnenia. Neskôr som učila v blokoch a súvislostiach. Dnes využívam prvky Hejného matematiky. Všetko som v tom článku „Ščetininova škola“ našla a ešte o niečo viac, ako ďalej. Učiť rôznymi technikami zrýchleného učenia. Viac a rýchlejšie sa moji žiaci naučia.
    S úctou a vďakou Iveta Badžgoňová
    ____________________________________

  3. milanpu píše:

    Neviem celkom o čom Zuna píše. Pokiaľ viem, deti nie sú zaťažované drilovaním učiva ale osvojujú si všetko čo robia prirodzeným spôsobom, teda i fyzickou prácou. Aspoň čo som z toho ja voľakedy videl, robili to s radosťou. Preto sa dokážu aj vedomostne vyrovnať vysokoškolákom hoci ako školáci nižších ročníkov. Štetininove metódy pokiaľ viem usilujú prebudiť už v dieťati prirodzené vlohy a uviesť ich do života. Súvisí s tým aj mimoriadne intuitívne schopnosti a tiež také, ktoré sa vymykajú bežným schopnostiam človeka súčasnosti. V takomto prípade by vôbec neprekvapilo, ak by sa usilovala uplatniť voči jeho škole nenávisť, nebol by to prvý prípad odmietania nových ciest v školstve.
    Na to však, že by tam deti trpeli, musí mať Zuna jasný dôkaz, nie však podložený štvavými článkami prípadne videami, ktorých je vždy naporúdzi dostatok. Objektivita je podstatná, nie pocity podozrievania zo sekty. Takže ak máte niečo konkrétne sem s tým, inak radšej nehovorte nič. Napádanie zo sektárstva je dnes taký uhýbací manéver od neschopnosti ale i nezáujmu vidieť do veci hlbšie a to je dnes najviac príbuzné cirkvám.

  4. smrad@smrad.sk píše:

    Každý má nejakú úroveň vedomia, ktorá mu nedovolí porozumieť to, čo je o úroveň vyššie. Ak máš otázky, akékoľvek otazky, znamená to, že nerozumieš. Nechápeš. A to, že ti bude daná odpoveď neznamená, že porozumieš.

  5. Zuna píše:

    Ten dokument je od V. Poltikoviča, ktorý točí filmy na duchovné témy, lebo tie sú mu veľmi blízke. Čiže nie je to nič štvavé a „anti“ – skôr naopak. Ale ako poctivý filmár sa snaží byť objektívny. V tom jeho filme nie sú žiadne jeho komentáre, v podstate (z veľkej časti) len rozhovory s deťmi z tej školy. Však si to pozrite sami a sami si urobte názor. (Prípadne dajte do tej školy svoje dieťa… boli tam aj slovenské deti, robili sa nejaké výmenné programy atď.)

  6. Adria. píše:

    Zuna – ako sa volá ten dokument? Rada si to pozriem… nateraz súhlasím s názorom vyššie…

  7. MilanPu píše:

    Nuž s objektivitou to ľahké nebýva, za také sa iste považuje aj toto video:
    https://www.youtube.com/watch?v=A_88x8SZTSY
    Ak chceme byť ale objektívni aj sami, musíme uznať, že školstvo tak aké je dnes neprežije. Prečo teda nenahliadnuť do práce tých, ktorí pred neživým teoretickým drilovaním uprednostňujú prirodzený dotyk so životom? Pokiaľ sa vybrali zlou cestou ťažko budú prosperovať dlhodobo.

  8. Zuna píše:

    Toto je ten dokument:

    http://eshop.maitrea.cz/ruska-rodova-skola

    – možno sa to dá niekde stiahnuť alebo pozrieť zadarmo online, ale to si už pohľadajte sami

  9. Janina píše:

    Mám z týchto informácií zmiešané pocity. Asi už nepatrím medzi tých, ktorí by sa prispôsobili novým trendom. Som učiteľka, resp.bola som. Nikdy som si nemyslela, že sme učili zle, každý mladý človek si našiel smer, ktorým šiel. Nové informácie na mňa pôsobili mrazivo. Neviem to vyjadriť iným slovom. Neznamená to, že som proti. Určite sa nájdu ďalší, ktorí sa budú vzdelávať novou pedagogikou. Svet sa mení a ľudia v ňom.