google27eaa3905ca3fee3.html

brzdindexČasto slyším ze svého okolí povzdechy, kolik lidí stále nechápe, co se okolo nás děje a že ani nechtějí nic slyšet a pracovat na sobě a na tom, aby se oni sami a svět už konečně otočil k lepšímu. Naopak že mají nás, kteří se věcem duchovním věnujeme, za sektáře, v lepším případě za magory a ulítlé šílence.

A že tedy duchovně smýšlejícího člověka popadá pocit marnosti, protože nikdo neslyší na ten skvělý nápad žít spolu v lásce a harmonii. A že takhle ta transformace bude trvat věčně!!!

Ano. Mnoho z Vás už dokáže žít v přítomnosti a užívat si jí, mnoho už pochopilo, že pro to, abychom byli šťastní, není třeba nějaké extrémní snahy „něco dělat“, ale naopak užívat si všeho, co je a vše ostatní pustit. Ale jak to, že to nevidí a hlavně nechtějí vidět ti druzí? Proč nás mají za ulítlé blázny, když vidí, jak jsme pozitivně naladěni? Proč celý ten nádherný proces tak zarputile blokují?

Jsem přesvědčena, že za to můžeme právě my! My, co si říkáme „duchovní a esoterici“! Zkuste se někdy podívat objektivně třeba na nějaké ty „duchovní“ webovky nebo na FB, kde si o těchto věcech povídáte. Každé druhé slovo je „veliké“. Všude je „Láska“ (Pokud možno s velkým L), samé „děkuji ti, odpouštím ti…miluji tě…“ samé filozofické a hluboké myšlenky. Tohle když spatří jakýkoli realista, minimálně se vyděsí. Dokonce si myslím, že mu to celou jeho snahu po pochopení těchto věcí dokáže pěkně znechutit. Ne proto, že by byl málo citlivý, ale on žije ve světě, kde se tahle slova říkají, až když je opravdu cítí a až pak pro něj mají hodnotu. Můžete namítnout, že i vy to tak skutečně cítíte, ale pak není třeba o tom mluvit. Stačí vnímat, no ne? Proč to stále vykřikovat? Pokud se někdo cítí být tím vším opravdu naplněný, může to přece prostě žít! Nemusí o tom mluvit nebo psát na FB! Mám naopak zkušenost, že dokud o něčem člověk pořád mluví, dělá to proto, aby si to ještě sám v sobě porovnal. Mám-li něco jasné, nemluvím o tom, žiju to. A k tomu už nepotřebuju veliká slova.

Nedávno jsem sledovala televizní diskuzi dvou vědců. Astronoma a jaderného fyzika. Protože rozhovor s nimi vedl „obyčejný“ moderátor, byli nuceni své výrazivo poněkud uzpůsobit, aby jim vůbec rozuměl. A povídali o tom, k čemu jejich obor za dobu své existence došel. Na dotaz, co považují za největší pokrok v jejich oborech, oba shodně odpověděli: „To, že i když jsme šli pouze tou cestou svého oboru, tedy úplně jinou, než přítomný kolega a po desítkách let práce jsme došli k podstatě svého oboru, překvapivě jsme došli ke stejným závěrům. My vlastně říkáme totéž! Jen jsme doteď ty druhé obory podceňovali, protože oni používali jiné termíny a jiné cesty, jak k tomu dospět.“ Ten rozhovor těchto vědců mně opravdu dostal, protože jsem s překvapením zjistila, že došli také ke stejné podstatě fungování vesmíru, jako ji vnímají esoterici. Jen pro ty své myšlenky prstě měli jiné výrazivo. Pokud by zůstali s klapkami na očích a zahledění jen do svého oboru, nikdy by si nevšimli, že ten druhý to má vlastně ve výsledku stejně! A pokud by tam nebyl ten moderátor, díky kterému museli mluvit, tak nějak pro „obyčejného posluchače“, nikdy by běžný člověk nerozuměl tomu, co říkají a jejich obor by pro něj byl nesrozumitený a profesionálně „ulítlý.

Myslím, že celý problém toho, že většina lidí pořád „nechápe“, je v tom, že esoterici se sami izolují. Svými výrazy, svými velikými slovy a možná i svým pocitem, že na rozdíl od většiny, oni již „pochopili“. A protože ten pocit mají, mají potřebu ty druhé stále měnit a dávat rady, ale používají na to postupy a výrazy, které ti ostatní prost přijmout nemůžou! Kdybych na vás teď vybalila teorii černých děr s přesným fyzikálním popisem včetně vzorečků, asi by si o mně většina z vás taky myslela své.

Proč tedy chcete po lidech, aby přijali výrazy jako je „bezpodmínečná láska, duchovní vývoj, vibrační úroveň, pránická výživa, smysl odpuštění druhému, nebo podstatu našeho bytí“?

Oni ti „ostatní“ nejsou hloupější než vy. Mají třeba jen jiné výrazivo, jiné vnímání, jinak přijímají myšlenky. Nezajímá je nějaké esoterické plácání o smyslu života nebo smyslu meditačních technik. (Takhle můžete pokecat zase jenom ezoterikem. Ten to vezme.)

Ale oni si rádi o věcech promluví normálně, tak, jak jim zobák narostl. A místo „Miluji tě a cítím se být v přítomném okamžiku v harmonii“, daleko líp uděláte, když jim řeknete třeba: „Hele, vole, je mi tady s tebou fajn.“ A stejně tak když cítíte, že potřebují pomoc nebo radu, nemusíte na ně vybalit všechny teorie o smyslu života, ale stačí s nimi prostě zajít na kafe nebo na pivo, popovídat o všem, co řeší, s pochopením a jako s kámošem a tím jim řeknete, jak vám na nich záleží. To všechno, co jste zažili v meditacích a k čemu jste dospěli už ve vás je. Není třeba o tom mluvit. A oni to ucítí a to jim pomůže i bez toho, abyste jim popisovali, jak mají sami zažít nějaké transcendentální stavy. Pak to, co ve vás je, okolí nebude odmítat, ale přijme to za své. Protože kdo by si nechtěl jen tak sem tam pokecat s kámošem, ze kterého cítí, že ho nic nerozhodí, že to, co u toho kafe mezi svými vtípky říká, taky žije a že to má v sobě srovnané? Kdo by pak nechtěl být jako on?

To my ezoterici jsme ta brzda celé té slavné transformace! To my ze sebe děláme odborníky na život! Myslíme si, že máme patent na to, jak žít a ti druzí nás nechápou. Právě tím se od nich izolujeme. To my nechápeme je! S tím vším, co už teď o životě víme, je před námi teď ten nejtěžší úkol. Uvědomit si, že tím, že jsme něco o životě pochopili, nejsme víc, než někdo jiný. Prostě jsme jen díky svým zájmům vystudovali určitý specifický obor, který je teď potřeba pro ostatní přeložit do lidštiny, pokud vnímáme jako důležité, aby ostatní přijali, k čemu jsme došli.

Začněte se na to dívat z jejich pohledu a zahoďte fráze, prostě žijte to, co jste se naučili a bez zbytečných velikých slov a řečí se radujte ze života. Ostatně osobní příklad byla vždycky ta nejlepší učební technika. Pokud to „duchovní“ uvnitř máte, neztratíte to tím, že zajdete na pivo, nebo použijete peprnější výraz. Proč pořád utíkáme před tím reálným a pozemským a lidským? Není to snad hodno toho vašeho Boha? Nejsou ho hodni ti, co mluví jiným jazykem než my? Mám někdy pocit, že máme tendenci odcházet někam do „vyšších vibrací“ a tam pro sebe nacházíme smysl a podstatu a děsně se divíme, že tam s námi nejdou ostatní. A co takhle přijmout to, v čem skutečně žijem? Co takhle si udělat nebe tady na zemi?

Nemám patent na pravdu a možná se i pletu. Ale odmítám už se účastnit jakýchkoli her na „duchovní osvícence“. Teď jsem tady a jsem člověk. To, kým jsem uvnitř, mi nikdo nevezme a nezmění to ani to, když tento článek ukončím tvrzením, že sebegeniálnější myšlenka, kterou neumíme sdělit tak, aby jí druhý rozuměl, stojí za hovno.

Vaše Kateřina

Zdroj: www.tetakaterina.cz

Článek je možné šířit.


Tip na knihu:

Howard Raphael Cushnir – Štěstí bez podmínek – Můžete prožívat nesmírné štěstí, i když je váš život těžký. Jediné, co je k tomu zapotřebí, je položit si dvě zásadní otázky a trpělivě na ně zkoušet odpovědět. Nejde o to, abyste dostali to, co chcete. Jde o to, abyste si dovolili cítit se tak, jak chcete, a současně přijímali a prožívali život okamžik za okamžikem. V této nesmírně hluboké, působivé, dojemně překrásné a přitom prosté knize najdete praktické podněty a příklady ze života.

Pôvodná cena: 7.57 EUR, Naša cena: 6.06 EUR

Zľava: 20.00 %, Ušetríte: 1.51 EUR


Kniha týždňa – Štěstí bez podmínek


Súvisiace články:


(Prečítané 7 839 krát, 1 dnes)
 

10 Responses to Tou brzdou jsou ezoterici!

  1. a já myslela... píše:

    … že tohle je právě to normální a běžné, a proto není úplně nutno to rozpitvávat! Každý má opravdu úplně jiný náhled na věci…Chápu lidi, kteří jsou svého pochopení plní a potřebují ho někomu neustále sdělovat :-). Sama to ale strašně nerada dělám, protože potřeba těch správných slov nikdy nepřijde v ten který okamžik… každý svou cestou 😉 a hodně štěstí na té Vaší!

    Jana

  2. Avenalis píše:

    Teto Kateřino, nie že by Vaše názory neboli občas zaujímavé, niekedy reznete do „živého“ a niekedy mám skôr pocit, že sa chcete zviditeľniť! Pritom vy sama údajne sa venujete Ezoterike! Do ktorej skupinky si myslíteže patríte Vy?
    Ono pod pojmom ezoterika a ezoterici sa už dnes schováva kde čo a kde kto, ale pre mňa tá original ezoterika zaspala s Rudolfom Steinerom!!
    Ži a nechaj žiť to je to správne aj pre vás!Nemyslím si, že v tejto spoločnosti je múdre navážať sa do ezoterikov, ktorí vždy v podstate žili svojim spôsobom „na okraji spoločnosti“ pre svoje „iné“ názory! Ešte viac to rozvracia túto spoločnosť beztak rozvrátenú, duchovno iba hľadajúcu….

    • Tak to je píše:

      Dovolím si tvrdit, že tenhle článek je přesně o takových lidech, jako jste vy.
      Hádejte, proč ezoterici většinou žili na okraji společnosti? Právě pro tu svojí namyšlenost a vlastní pocit výlučnosti… A rozvrácená společnost? Pardon, já nic takového nevidím. Duchovně hledající? Ne, společnost většinou duchovně hledající není, ta prostě žije svoje normální životy. To jen ezoterici mají potřebu pořád něco hledat a pak si to projektují na ostatní lidi. Aneb odraz jen jich samých…

  3. Myslim, ze odozva na clanok hovori za vsetko. Skvela uvaha. Ziadna strana nie je ta prava. Hladajme harmoniu medzi tradicnym a modernym, medzi ezoterikou a empiriou, medzi lavou a pravou hemisferou…

  4. jeden člověk píše:

    Pro mě je článek Tety Kateřiny přínosem. Ezoterici mluví velmi často o lásce, ale zároveň lidi, co nemají zájem v duchovnu a ezoterice, haní. Rozdělují na materialisty, všechny ty, kteří jsou špatní, a nematerialisty čili ezoteriky, kteří jsou ti dobří, a tím v podstatě zasévají nenávist. Takže v mých očích se celá ezoterika či duchovno začalo stávat překážkou mezi lidmi, tím, co lidi rozděluje, ač by to mělo být právě naopak.
    Nechť ať padají všechny nesmyslné překážky mezi lidmi. 😉

    • Tak to je píše:

      Ezoterici jsou většinou ti nejnenávistnější lidé. A nejvtipnější na tom je, že tu nenávist pořád vidí v těch ostatních. Aneb jen odraz jich samých…

  5. Bh píše:

    Přátelé,
    esoterismus, o kterém zde teta Kateřina píše, již dlouho není svou povahou esoterismem (esoterikou, okultismem či hermetismem či jak tomu chcete říkat). Samo slovo ESOTERNÍ či ESOTERISMUS pochází z řeckého εσωτερικός, esoterikós, „vnitřní“, „uzavřený“(více viz wikipedia). Tedy je o „vědění“ či „poznání“, které je udržováno v tajnosti, v kruhu praktikujících. Nemluví se o něm před těmi, kteří pro toto vědění ještě nedozráli. (Což neznamená, že jsou obecně nezralí, mohou být zralí v jiném směru.) Být esoterikem dříve znamenalo ctít toto pravidlo ochrany vědění před těmi, kteří se je ve své dílčí nevědomosti budou snažit zlehčovat, devalvovat či zničit.
    To vše, čeho je dnes plný web a přednáškové sály, je EXOterika, tedy obecně sdílené učení (byť bylo v mnohém patrně původně esoterním, tedy udržovaným v tajnosti), které je díky tomu mnohdy již vnitřně vyprázdněné.
    Žel bohu, toto je asi další daň, kterou platíme za exoterní tendence lidstva od vynálezu knihtisku, přes globalizaci a internetovou informační superdálnicí zatím konče.
    Třeba v józe byly techniky dříve předávány jen a pouze z realizovaného učitele na žáka. A literatura byla psána tak, aby byla buď jen velmi obecná či naopak plná symbolických obratů, které bez interpretací učitele nebyly pro laiky srozumitelné.
    Jistě je mezi dnešními eso(exo)teriky mnoho těch, kteří primárně šíří informace pro svůj finanční prospěch, anžto se jim esoterika stala kšeftem.
    Asi zde bude i nemálo těch, které je možno z hlediska teorie sociální konformity považovat za včleňující se do nějakého esoterního společenství (ať již reálného či spíše jen virtuálního v sociálních sítích), k čemuž patří takové chování jedince, které výstižně popisuje české úsloví „papežštější než papež“, tedy „novic“ usilující o začlenění se do takovéhoto společenství se zviditelňuje přehnaným horováním pro pravidla společenství a „sdílením“ informací, aby bylo vidět, kam patří.
    Patrně budou i ti, kdož se v těch „tajuplných“ mysteriózních směsicích všech možných učení snaží nalézti „výkladový rámec“ pro svůj neutěšený, neuspořádaný a smysluprostý život. (Tak jako schizofrenik velmi trpí tím, že se mu děje něco, čemu vůbec nerozumí, ale velmi se mu uleví, když pro to konečně „objeví“ ten „výkladový rámec“ svého systému bludů, který mu do jeho bolestného vnitřního světa vnese to „spásné světlo“.
    Petr Pokorný ve své knize Píseň o perle píše, že mystická větev (tedy esoterní) se v náboženstvích objevovala především tehdy, když společenství bylo vážně ohroženo (např. Židé vyhnaní do diaspory). Lze tedy uvažovat i o tom, jak moc tato tendence k zaobírání se esoterními záležitostmi odráží stav společnosti i životního prostředí v Kalijuze.
    A nebo jsou to lidé skutečně upřímně hledající nějaký svůj přesah, leč místo skutečného realizovaného mistra-učitele se chytají virtuálních mudrců či samozvaných učitelů, kterých zde máme přehršle. A zklamáni z předchozího vrhají se do víru hledání nového učení a učitele…

    A tak nehubujme esoteriky, kteří jsou vlastně exoteriky, oni o tom jen možná nevědí…
    A kdo chce být skutečným esoterikem nechť nebrouzdá po netu a webinářích pro 5000 účastníků, ale nalezne své „fyzické“ společenství a svou cestu, po níž důsledně půjde k cíli (neb těžké je dojít k cíli, když co chvíli vyrážíme jiným směrem).

    A pro tetu Kateřinu – Slováci mají hezké přísloví „Zabudala kráva, že bola teľaťom“.

    Petr R.

    • Tak to je píše:

      Největší problém ezoteriků je jejich neuvědomění toho, proč se vlastně ezoteriky stali. Málokdo si z nich uvědomuje, že to bylo kvůli jejich niternému hlubokému neuspokojení se životem. A místo toho, aby šli sami k sobě a vzali svůj život do vlastních rukou, jen se začnou utápět v galimatyáši nejrůznějších a často značně ulítlých teorií a světonázorů, jen aby si nějak ten svůj životní marast omluvili a vysvětlili a uvelebili se tak v sebeoblbujícím pocitu pseudospokojenosti. Ve skutečnosti je v nich v hloubce stále skrytá nespokojenost, která se projevuje v odsuzování všech a všeho neezoterního a v pocitu jakési vlastní výlučnosti a výjimečnosti. Jak typické…

  6. pridal by som sem komentar jedneho velmi znameho ceskeho ucitela ktoreho eseje najdete na blogu.barka.cz. Mozno si potom uvedomeli citatel zisti sam svojim uvedomenim ze vacsina ucitelov ezoteriky nie su o nic ezoterickejsi ako sedliak poctivo pracujuci na poli, iba sa naucili pouzivat krajsie slovicka.

    prosim citajte
    http://blog.baraka.cz/2013/06/fenix/