google27eaa3905ca3fee3.html

Všichni lidé se dají rozdělit na mohoucí a nemohoucí. Na tomto dělení není nic povyšujícího nebo urážejícího. Je to stejné jako říci, že existují lidé vysocí a nízcí, ti co meditují a ti, kteří ne. Jsou ještě dvě nevelké skupiny – mágové a jogíni.

Podstatný rozdíl mohoucích od všech ostatních spočívá v tom, že neuznávají „SVATOU VÁŽNOST“, tajemné magické síly nebo různých druhů duchovní energie a také esoterické a duchovní maškarády s touto vážností spojené. Mohoucí s těmito silami PRACUJÍ bezprostředně. Práce podobného druhu spíše připomíná experimentální fyziku, než zaklínání šamana, duchovní rituály nebo dětské hry s kosmickou energií.

Člověk se stává mohoucím, když si přivlastní MOHOUCNOST – mohoucnost, která je mu dostupná, ale kterou příroda nedává jen tak za krásné oči. To znamená, že pro získání skryté mohoucnosti je za potřebí drzost a rozhodnost. Vždyť musíme narušit setrvačnost každodenní zaprogramovanosti, narušit nesmyslné společenské a morální zákazy a ohraničení, zbavit se náboženských a psychologických předsudků. Hodit rukavici do tváře NOVÝCH MOŽNOSTÍ a umět se v nich (nové realitě) adaptovat, přičemž zůstat nohama pevně na zemi.
Východ z nemohoucnosti do nového psychoemocionálního a duševního stavu, vyžaduje odvahu, disciplínu a neustálé sebepozorování.

Dalším rozdílem mocného – je jeho ZÁKLADNÍ STAV. Formule základního stavu (ZS) je prostá: „JÁ MŮŽU“. Právě v tomto, nebo přesněji z tohoto stavu se provádí větší část praktik mohoucích. Mohoucí přebývá v ZS a v jiných stavech pouze bývá.
Zřejmě každý někdy v životě zažil Základní Stav a zná jeho psychologický ekvivalent. Ten pocit je neomylný ve své bezprostřednosti – když se vše daří, všechno jde jakoby jedním dechem a bez sebemenšího úsilí. To, co se léta zdálo nemožným, nezvládnutelným – se najednou děje samo od sebe, jedním pohybem aktivovaného vědomí, podaří se uskutečnit nějaké tajné přání, jednoduše vše jde jako po másle.

Ovšem dále následují rozdíly. Nemohoucí dostává tento stav náhodou, „najednou“, jakoby darem, a proto si myslí, že není oprávněn se sžít, zvyknout si na ZS, nemohoucí se nerozhoduje přivlastnit si Základní Stav. Navíc se neodvažuje, najednou získanou mohoucnost využít do konce a spěchá zpátky – přináší všemožné oběti, dělá kroky zpět. „Ať se tohle nepodaří.“ – říká nemohoucí. „Tahle drobnost ať nevyjde, to přece nejde, aby všechno vycházelo…“ Proč to nejde? Kdo to zakázal? A nemohoucí přerušuje dech a odchází ze ZS, jelikož si nevěří. Na rozdíl od většiny lidí, kteří jsou náhodně obdarování počítanými minutami pobývání v ZS, mohoucí vchází do ZS a praktikuje z něj stále a zvykle, podobně jako jiní si ráno čistí zuby a vaří čaj. Snaha se vykoupit, „omluvit se za štěstí“, je mohoucím cizí. Štěstí člověku sluší a patří.

Vědomí je v Základním Stavu aktivováno, v přímém fyzickém smyslu. Když říkáme, že se člověk nachází v „pozvednuté náladě“, prožívá pozvednutí ducha, neobyčejnou lehkost, až se chce jen vzlétnout, atd. – tak ve spojení se ZS to nejsou pouhé metafory, ale realita.

Tak tedy – pozvednutí pociťované v ZS, ta neobyčejná lehkost znamenají další stupeň východu z absolutnosti gravitace a dá se změřit pomocí jednoduché váhy. Při vstupu do ZS mohoucí ztrácí (nebo „shazuje“) od 1 do 11 Kg váhy.

Takže ZS – je jeho vnitřní pracovní a každodenní psychoemocionální stav.
Ve stavu „já mohu“ přestávají všechny nepořádné, bez systémové, nekontrolovatelné toky myšlenek, citů, emocí a neuvědomělých reakcí. Stroze řečeno, získání mohoucnosti, je právě cílem praktiky jógy, meditace, cvičení typu u – shu nebo či – kung, spočívá v kultuře čistých stavů vědomí a ukončení smíšených stavů. Každodenní stav vědomí člověka sebou představuje šerednou směs, nakládání navzájem si odporujících a otravujících vibrací, hasící jedna druhou.

Stav „já mohu“, ve kterém mohoucí přebývá, je čistý stav – vysoké a plynulé stoupání vědomí (ne jednorázový odraz). Je to příjemný a lehce hlavu motající stav beztíže, který si musíme zvyknout. Pochybnosti jsou stavu „já mohu“ cizí.

Klást odpor člověku, který se nachází v základním stavu („já mohu“), je prakticky nemožné. Protože pokud se nachází v tomto stavu, on jakoby okouzloval (ne hypnotizoval) a pak se o něm říká, že je okouzlující, přitažlivý, půvabný, spontánní, neodolatelný, charismatický, bezprostřední, sexy, atd. Jednoduše je v kontaktu se svou mohoucností a právě to poskytuje takový vliv na lidi.

Různé varianty ZS, se kterými se setkáváme v každodenním životě, dostaly názvy jako: máš lehkou ruku, blbcům se daří, tobě to vždy vyjde, atd.

Avšak chování člověka v základním stavu, je často obyčejnými lidmi vnímáno jako povýšené, nevychované, ponižující, příliš důvěrné, bez hranic, agresivní, atd. To u nich může vyvolat strach, nejistotu, vznikají vnitřní bloky různého druhu. Zdá se jim, že se jim posmívají, dělají si srandu na jejich účet a dělají z nich blbce.

Proč se tak děje? Vše je velmi prosté. V podstatě „povýšenost“ člověka, který se nachází v ZS není nic jiného, než narušení výchozího principu rovnosti „jsem takový jako ty“ a v tom je kousek pravdy!

Jelikož povýšenost přebývajícího v ZS, opravdu je zvýšenou mírou lidských schopností, mírou mohoucnosti a ne její imitací. Povýšenost je odsuzována a zavrhována z pozice poníženosti, z pozice výchozí rovnosti v bezmocnosti.

Například: jsme všichni hříšní a bezmocní před Bohem, přírodními silami, šéfem, zákonem, před nemocí, atd. Ale kdo ti vštípil tvou bezmocnost, kdo tě naučil říkat „Já nemohu“. Já nemohu vystoupit před sálem lidí, nemohu mluvit s cizími lidmi, nemůžu se domluvit se svým mužem (ženou) a tisíce dalších nemohu. Chování se zdá povýšené tomu, kdo si zvyknul na nízkou míru (svých možností) a považuje ji za jedinou věrohodnou realitu pro člověka.

V podstatě všichni ponížení – jsou ti, kteří si nepřáli nebo nedokázali se pozvednout (svou božskou podstatu) nad nesmyslné zákony, zákazy a ohraničení. Čím je počet ponížených větší, tím je sociální tah dolů silnější (bažina nemohoucích). A právě neosídlenost vysokého úrovně (vysoký tón, vysoká vlna) vnucuje podezření ke každému (vysokotónovému) člověku, který v něm přebývá, ten protikladný odstín spojený s pojmem povýšenosti.

Velmi často se s tímto fenoménem setkávají kurzanti po absolvování základního kurzu „Rekvalifikace vlastního já“. Začínají ve svém životě uplatňovat psychotechnologii „JÁ MOHU“ (já chci) ŽÍT jinak. JINAK – to znamená, že přestávají být psychologicky negramotní a duševně nemocní lidé. Objevuje se lehkost, spontánnost, otevřenost, radost, ENERGETICKÁ SOBĚSTAČNOST, atd. Toto všechno je okolními lidmi vnímáno jako egoismus, necitelnost (k problémům jiných nemohoucích), chladnost, povýšenost, sobeckost, savčenko-sekta, atd. Právě proto se většina lidí bojí na takový kurz jít: „Co když i oni se stanou takovými?!!“. Ale vůbec pro ně není důležité, že se jejich život změní a oni se dokáží stát alespoň trochu mohoucími. Mnohem důležitější je pro ně názor nemohoucích žijících v nemohoucnosti.

A není to vůbec překvapivé, protože jakákoliv praktika stavu „Já mohu“, která upevňuje mohoucnost člověka, je tvrdě potlačována kulturou (i náboženstvím), a je považována za amorální, hříšnou, ďábelskou, nelidskou a dokonce zločinnou. Jedním slovem vyhrožující přebývání člověka v jeho obvyklé a teplé nemohoucnosti.

Protože:PSYCHOLOGICKY GRAMOTNÝ A DUŠEVNĚ ZDRAVÝ ČLOVĚK, JE PRO TUTO SPOLEČNOST – NEBEZPEČNÝ.Teď je vám jasné, proč je tak málo zájemců vystoupit z nemohoucnosti.

Nejstrašnější na tom je, že v atmosféře naší nemohoucnosti vyrůstají naše milované děti. Nedostávají od nás technologii „Já můžu“. „Já mohu být pevným a zdravým, kreativním a bezprostředním, šťastným a soběstačným, milovaným a milujícím, atd.“ Nikdo z rodičů, učitelů, lékařů, světců pro ně není příkladem. Neučí je tomu v rodině, ve školce, ve škole a ani jiných vzdělávacích zařízeních. A proto není divu, že mladá generace hledá východ z nemohoucnosti svých rodičů (a společnosti) prostřednictvím alkoholu, drog, násilí, kriminality, atd.

Stát se nemohoucím je velmi snadné, stačí si říct: „Já nemohu“. A tohle postavení tě nikam nepustí, jakýkoliv (dokonce životně důležitý) čin, krok, se stává neuskutečnitelný, nemožný. Ještě jsem nic nezkusil a už jsem v napětí, spoutanosti a nejistotě – protože nemůžu. Zapamatujte si:„MOHU“ – JE VÍC NEŽ „VÍM“ nebo „NAUČIL JSEM SE“! Když „mohu“, tak mohu i vědět, konat, naučit se i naučit. Protože opravdový život začíná v základním stavu „JÁ MOHU“. Je to jediná záruka kvality tvého života, tedy co můžeš (si dovolit) jako člověk. Všechno ostatní – jsou pohádky pro mentálně zaostalé.

Ale všechno není tak ponuré. Základní stav – je abeceda, právě z něj začíná získání mohoucnosti. První technika – přestat se neustále přesvědčovat: „já nemůžu“, přestat se třást od nemohoucnosti, přestat být strašpytlem a začít konat. Jak je možné nechtít mít moc nad vlastním tělem, jak je možné nechtít nesmrtelnost, nechtít aby se materie podřizovala vaší vůli? Jak je možné nechtít upevňovat svou vůli, vychovávat kulturu přání, ovládat čistý stav vědomí atd.?

A na závěr několik slov o zájemcích o východ z nemohoucnosti pomocí „duchovního“ života, esoteriky, práce s kosmickou energii atd. Je nezbytné si ujasnit několik věcí: banální psychologická negramotnost v každodenním životě se neřeší duchovními, esoterickými a energetickými praktikami – a to je nejrozšířenější chyba. Dále, všechny duchovní, esoterické a energetické praktiky se trénují v ZÁKLADNÍM STAVU (to znamená: umět být v bezmyšlenkovém stavu, ovládat čisté stavy vědomí, vysokou úrovní sebeuvědomění, energetickou soběstačností, schopností být tady a teď, adekvátně vnímat realitu). Je to nezbytný základ, po zvládnutí kterého, je možné začít trénovat různé druhy duchovních, energetických a jiných praktik. Na různých víkendových kurzech pro výrobu „rychlokvašek“, se o tom nikdy nemluví. Proto ve výsledku dostáváme psychologicky negramotného nemohoucího, ve stavu dočasné duchovní euforie nebo nemohoucího, který reálně nic neumí, ale je schopen vám zasrat mozek nějakou esoterickou hovadinou, atd. Existuje ale i pozitivní strana toho všeho, a to: nikomu to nijak neublíží. Přesně tak jako rodiče nedají svému dítěti, které si hraje na kuchaře, ostrý nůž a plynový sporák, i příroda (a její zákony) nikdy nedá do rukou nemohoucího opravdovou kosmickou energii. Jinými slovy, většina kurzů a reálně dostupných praktik (různého směru) – JE PRO STAV NEMOHOUCNOSTI ZPŮSOB BEZPEČNÉ „SEBEREALIZACE“ A „DUCHOVNÍHO ROZVOJE“.

V podstatě tedy, se většina „duchovních“ nemohoucích nikam neposouvá, jelikož opravdová technologie byla dávno zaměněna za pusté rituály. I kdyby jste je praktikovali sebevíc dlouho a odpovědně, bez ZS „Já mohu“ – je to prakticky nemožné.
Proto abyste nabrali počáteční náboj pro koncentraci „Já mohu“, je nezbytné se postavit „celému světu“. Proto jak mágové tak i mohoucí – jsou samozvanci v přímém smyslu tohoto slova. Protože tě nikdo nepřizve k MOHOUCNOSTI a své druhé zrození si člověk vybírá sám, jednoduše opouští všeobecnou nemohoucnost a řídí se principem: „Jestli hora nejde k Mohamedovi, já tím tuplem nepůjdu!“. Mohoucnost člověka se určuje podle nepotlačitelnosti těch sil, kterým hodil rukavici. Také je pravdou jiné rčení: čím výše vylezeš, tím bolestivější je pád, a je jasné, že ten komu se z výšky točí hlava, se nikdy nestane mohoucím.

*

MUDr. Vladimír Savčenko

Více v knize: Proč vaše vztahy nefungují?

*

Tip našej redakcie na knihu:

Light Sun – Cesta k vyššímu vědomí – Obľúbený autor v knihe uvádza unikátne metódy, formule a mantry, s pomocou ktorých môžete zmeniť vlastný život, rozum, myslenie, srdce a osud. Nájdete tu mnohé podnetné úvahy a vysvetlenia, ako funguje a ako sa formuje naša myseľ, vedomie aj vnímanie. Praktické informácie vás povedú na ceste k vyspelejšej úrovni ľudského bytia.

Pôvodná cena: 8.50 EUR, Naša cena: 6.80 EUR, Zľava: 20.00 %, Ušetríte: 1.70 EUR

*

(Prečítané 1 209 krát, 1 dnes)

Comments are closed.