google27eaa3905ca3fee3.html

Když se jeden neurochirurg (Dr. Eben Alexander) ocitl v kómatu, zažil něco, o čem si nikdy nemyslel, že je to možné – cestu na onen svět:

Jako neurochirurg jsem nevěřil na jev známý jako zážitek blízké smrti (near-death experience). Vyrůstal jsem ve vědeckém světě jako syn neurochirurga. Šel jsem v otcově šlépějích , stal se akademickým neurochirurgem a vyučoval jsem na Harvardské Lékařské Škole a jiných univerzitách. Rozumím tomu, co se děje s mozkem, když se lidé přiblíží smrti, a vždy jsem věřil, že existují dobrá vědecká vysvětlení mimotělních cest do nebe, které popisují lidé, kteří o vlásek unikli smrti.

Mozek je neuvěřitelně sofistikovaný, ale extrémně jemný machanismus. Snižíte mu příjem kyslíku jen o nepatrné množství a on hned zareaguje. Nepřišlo mi jako velké překvapení, že lidé, kteří prožili těžké trauma, si přinášejí z těchto zážitků podivné příběhy. Ale to pro mě neznamenalo, že cestovali na nějaké skutečné místo.

Ačkoliv jsem se považoval za věrného křesťana, byl jsem jím mnohem více formálně než skutečnou vírou. Neměl jsem nic proti tomu, když lidé věřili, že Ježíš byl víc než jen dobrým člověkem, který trpěl v rukou světa. Hluboce jsem sympatizoval s těmi, kteří chtěli věřit, že tam někde existuje Bůh, který nás bezpodmínečně miluje. Vlastně jsem záviděl takovým lidem jejich jistotu, kterou jim jejich víra bezpochyby dávala. Ale jako vědec jsem prostě věděl příliš na to, abych tomu sám věřil.

Na podzim roku 2008 jsem ale po sedmi dnech v kómatu, během kterého byla lidská část mého mozku, kortex, neaktivní, zažil něco tak hlubokého, že mi to dalo vědecký důvod uvěřit ve vědomí po smrti.

Vím, jak taková prohlášení znějí skeptikům, a tak vám povím svůj příběh logicky a jazykem vědce, který je mi vlastní.

Jednou velmi brzy ráno před čtyřmi roky jsem se probudil se silnou bolestí hlavy. V rámci několika hodin se celý můj kortex (ta část mozku, která ovládá myšlenky a emoce a která z nás v podstatě dělá lidi) zcela vypnul. Lékaři ve Všeobecné Nemocnici Lynchburg ve Virginii, v nemocnici, kde jsem sám pracoval jako neurochirurg, zjistili, že jsem nějakým způsobem chytil velmi vzácnou bakterii meningitidy , která většinou napadá novorozence. Bakterie E. coli pronikly do mého mozkomišního moku a sžíraly můj mozek.

Když jsem toho rána vešel na pohotovost, šance, že to přežiji a neskončím ve vegetativním stavu, byla už tehdy malá. Brzy se i tato šance snížila téměř na nulu. Sedm dní jsem ležel v hlubokém kómatu, mé tělo nereagovalo, mé vyšší mozkové funkce byly zcela vypnuty.

Pak, ráno sedmého dne, co jsem byl v nemocnici, když lékaři zvažovali, zda-li nemají ukončit léčbu, se moje oči otevřely.

Neexistuje žádné vědecké vysvětlení skutečnosti, že zatímco moje tělo leželo v kómatu, moje mysl, moje vědomí, moje vnitřní já, bylo živé a zdravé.  Zatímco neurony mého kortexu byly ochromeny k naprosté nečinnosti bakteriemi, které je napadly, mé bezmozkové vědomí cestovalo do jiné, větší dimenze vesmíru: dimenze, o které jsem nikdy nesnil, že existuje, a kterou by mé staré já před kómatem s velkou radostí označilo jako jednoduše nemožné.

Ale ta dimenze, v hrubém nástinu, stejná jak jí popisuje nesčetně lidí, kteří prošli zážitkem blízké smrti a jinými mystickými stavy,  prostě je. Existuje a to, co jsem tam viděl a dozvěděl se, mě postavilo naprosto doslovně do jiného světa; světa, kde jsme mnohem víc než jen mozky a těla a kde smrt není koncem vědomí, ale spíše kapitolou jedné dlouhé a nevyjádřitelně pozitivní cesty.

Nejsem prvním člověkem, který objevil tento důkaz, že vědomí existuje mimo tělo. Krátké báječné záblesky této říše jsou staré jako lidstvo samo. Ale pokud vím, nikdo přede mnou nikdy necestoval do této dimenze, 1) zatímco byl jeho kortex zcela vypnutý a 2) zatímco jeho tělo bylo pod lékařským drobnohledem, jako bylo to moje celých sedm dní mého kómatu.

Všechny hlavní argumenty oponující zážitkům blízké smrti naznačují, že tyto zážitky jsou výsledkem minimálních, přechodných nebo částečných poruch kortexu. Moje zkušenost se ale neudála, když můj kortex fungoval špatně, nýbrž když byl jednoduše zcela mimo činnost. To je evidentní ze závažnosti a trvání mojí meningitidy a z globální kortikální činnosti zdokumentované CTčkem a neurologickými vyšetřeními. Podle současného lékařského chápání mozku a mysli neexistuje absolutně žádný způsob, jakým bych mohl během doby v kómatu prožít byť jen zatemněné omezené vědomí, natož hyper-reálnou a zcela souvislou odyseu, jakou jsem zažil.

Zdroj: http://www.thedailybeast.com/

překlad: Jan Menděl


Tip našej redakcie na knihu:

Taťjana a Vitalij Tichoplavovi – Brány pro duše – Nájdete tu odpovede na veľmi závažné otázky, týkajúce sa posmrtnej existencie duše. Kniha z pohľadu vedy analyzuje neuveriteľný proces prechodu ľudskej duše do jemnohmotného světa. Dočítate sa tu aj o výsledkoch unikátnych objavov, ku ktorým vedci dospeli práve na základe skúmania jemnohmotného světa. Navyše získate prehľad o nových teóriách fyzikálneho vákua a koncepcii torzných polí.

Pôvodná cena: 9.60 EUR, Naša cena: 6.72 EUR, Zľava: 30.00 %, Ušetríte: 2.88 EUR


Súvisiace články:


(Prečítané 2 853 krát, 1 dnes)
 

2 Responses to Nebe je skutečné: Lékařova zkušenost s životem po smrti

  1. O toto téma se zajímám dlouhý čas, ale v tomto článku jsem nenašla nic převratného. 🙁

  2. Dana Doffková píše:

    Paní Motlíková 5x jsem si tím prošla 3x zážitky zůstali, ale takové věci si nechává člověk pouze pro sebe.