V první části jsme si jednoznačně stanovili, že radikální zhmotňování může fungovat pouze v rámci nového metafyzického paradigmatu. Na základě toho teď můžeme vytyčit čtyři předpoklady, které tvoří základ radikálního zhmotňování:

1. předpoklad:

Radikální zhmotňování vychází z toho, že zdrojem všech našich potřeb je Duch. Že přirozeným stavem vesmíru je hojnost, a že neexistuje nedostatek. Z této premisy vycházíme, když vědomě vytváříme a zhmotňujeme to, po čem toužíme, s vědomím, že si zasloužíme cokoliv, co chceme.

Většina lidí se zřejmě shodne na tom, že ve vesmíru neexistuje nedostatek energie. Vlastně jí je nekonečné množství. Pakliže jsou všechny předměty fyzické povahy pouze energií, která se projevila pomocí vědomí, jak naznačuje kvantová fyzika, pak by teoreticky neměl nastat nedostatek ničeho, o čem si řekneme, že po tom toužíme – alespoň za předpokladu, že víme, co chceme, a že si o to umíme říct. Fyzik David Bohm tvrdí, že hmotná realita našich každodenních životů je pouhou iluzí asi jako holografický obraz. Za touto takzvanou objektivní realitou se nachází hlubší řád reality, která neustále vytváří materiální svět. Tuto rovinu reality, kde se nacházejí věci, jež se ještě neprojevily (jsou „zahalené“) a čekají, až se budou moci díky mechanismu vědomí projevit čili uskutečnit, nazývá Bohm implicitní řád. Ve chvíli, kdy se působením vědomí tato věc projeví (explikuje), stane se součástí toho, co Bohm nazývá explicitní řád reality. David Bohm chápe vytvoření všech hmotných věcí jako výsledek nesčetných přechodů mezi implicitním a explicitním řádem reality, přičemž neexistují žádná omezení, co všechno lze z implicitního řádu projevit (explikovat). V implicitním řádu existuje všechno. Všechny věci se tam nacházejí, zahalené ve formě energie, a jen čekají, až je my svým vědomím vytvoříme a explikujeme. A my máme moc to učinit – právě to mám na mysli, když mluvím o radikálním zhmotňování. Buď to udělat, nebo ne – to je jen naše volba.

Nevěřím, že byste mohli s čistým svědomím říct, že se vám nikdy v životě nestalo to, že jste po něčem opravdu toužili a ono se to nevysvětlitelně objevilo, zrovna když jste to potřebovali. Vyzývám kohokoliv, ať řekne, že se mu něco takového nikdy v životě nestalo! Nezáleží na tom, jestli jste si to pak vysvětlovali jako štěstí nebo náhodu, či jste si našli nějaký objektivní důvod, proč k tomu došlo – naše opičí mysl si vždy vymyslí něco logického, jak podobné věci vysvětlit. Ale co takhle možnost, že jsme danou věc vyvolali z implicitního řádu? To mě přivádí k otázce, zda si něco zasloužíme, nebo ne, která je zmíněna v poslední větě tohoto prvního předpokladu. Z našeho lpění na starém paradigmatu vzešlo mnoho negativních názorů, ale mezi vůbec nejhorší patří, že „toho nejsem hoden“ a „to si nezasloužím“. Tato a další negativní přesvědčení velmi účinně blokují naši schopnost dosáhnout do pole hojnosti na to, po čem toužíme. Jsou neuvěřitelně oslabující, a přesto je valná většina lidí v nějaké formě má. Všechna tato negativní přesvědčení mají svůj počátek v extrémně kritickém žebříčku hodnot starého paradigmatu. Skutečnost je ale taková, že vesmír je naprosto neutrální. Nikoho a nic neposuzuje a nikdy nezkoumá, nakolik je člověk něčeho hoden či nakolik si to zaslouží. Vesmír nás bezpodmínečně miluje a dává nám vše, oč žádáme. Pokud ale budeme věřit, že si něco nezasluhujeme, tak nám dá jen to, čím se toto přesvědčení potvrdí. Dostanete jen tolik, kolik si myslíte, že zasluhujete. Jak bylo řečeno v první části, pokud chcete vědět, jaká jsou vaše přesvědčení, podívejte se kolem sebe, co vás v životě potkává. Je mezi tím přímá souvislost.

2. předpoklad:

Radikální zhmotňování závisí na tom, do jaké míry je člověk ochoten za použití nástrojů radikálního odpuštění zbavit své vědomí všech „příběhů“ na téma Pachatel/Oběť a veškerého vzteku, obviňování, odsudků i očekávání, které se na ně vážou.

V tomto předpokladu jde o kvalitu a čistotu vašeho energetického pole a o úroveň vašich vibrací. Abyste byli schopni uskutečnit to, po čem v životě toužíte, je zapotřebí, aby byly vaše vibrace relativně vysoké a vaše energetické pole relativně čisté. Představte si své energetické pole jako vzduchový filtr v autě. Čím více je filtr zanesený, tím méně je motor výkonný. A stejně platí, že čím více je vaše energetické pole zanesené zlostí, hněvem, hořkostí či smutkem, tím nižší jsou vaše vibrace a o to méně budete schopni praktikovat radikální zhmotňování. Naštěstí máte k dispozici metodu, která vám umožní vyčistit své energetické pole od všech „příběhů“ na téma Pachatel/Oběť, jež v sobě nesou nízké vibrace. Touto technologií je radikální odpuštění. Zranění z raného dětství, jako je opuštění, odmítání nebo třeba zneužívání, lze cestou radikálního odpuštění rychle uzdravit. A stejně tak bolest z rozvodu, ztráty přítele či partnera, zradu, problémy v zaměstnání a podobně. (To ale neznamená, že si nedovolíte tyto pocity vnímat. Naopak, to je potřeba a je to zásadní! Potlačovat tyto pocity by znamenalo, že provádíte takzvaný spirituální bypass, který nikdy nefunguje.). Pocity viny a studu lze rychle vyčistit pomocí radikálního odpuštění sobě samému. Abychom měli vysoké vibrace, je třeba zcela opustit vědomí oběti a pachatele. Vina nemá v tomto paradigmatu žádné místo. Žádné obviňování a ukazování prstem na jiné. Je třeba převzít zodpovědnost za život, který jste si vytvořili, protože tak to je – svůj život jste si skutečně vytvořili vy sami. Co to znamená mít vysoké vibrace? Lze poznat, jestli má někdo vysoké, nebo nízké vibrace? Následující odstavce vám to osvětlí.

Lidé s nízkými vibracemi

Lidé s nízkými vibracemi pravidelně prožívají emoce, jako je hněv, strach, vztek, žárlivost, cynismus, apatie a podobně. Zdá se, že v nich vždy převažují od základu negativní názory. Jsou to obvykle energetičtí upíři, kteří si ze systému berou více, než kolik do něj vkládají. Mají tendenci vinit okolní lidi a sami sebe ospravedlňovat.

Lidé s vysokými vibracemi

Lidé s vysokými vibracemi jsou obvykle prosti většiny negativních emocí a převažují u nich od základu pozitivní názory. Bývají to bystří, šťastní, otevření, sympatičtí, zářiví, ochotní a tvořiví lidé. Spíše než negativní emoce obvykle prožívají uznání, vděčnost, soucit, pokoru a lásku. Mohou také čerpat jemnější energii pocházející z Ducha a vyhnout se energii, která proudí z ega. Lidé s vysokými vibracemi mají obvykle pozoruhodně bezúhonnou povahu a obvykle vkládají do systému mnohem více, než si z něj berou. Rozdávají energii lidem ve svém okolí, spíše než aby ji z nich vysávali. Je příjemné nacházet se v jejich společnosti.

Škála vibrací

Tabulka níže ukazuje, jak vysoko se řadí jednotlivé stavy naší mysli z hlediska jejich vibrací. Tyto informace pocházejí z práce lékaře Davida Hawkinse a jeho přelomové knihy Moc versus síla3, ve které uvedl stupnici stavů mysli od 1 do 600.

Obrázek 5 – Stupnice vědomí

200 – Rozhodující úroveň

Kritickým bodem na této stupnici je hodnota 200. Na úrovni nižší než 200 jde dotyčnému člověku pouze o vlastní přežití. Takoví lidé mají sklon brát si ze systému více, než do něj vkládají. Mohou mít výrazně negativní vliv na energetické pole jakékoliv skupiny, jejíž jsou součástí. Naopak člověk pohybující se na úrovni vyšší než 200 je schopen brát v potaz blahobyt ostatních stejně jako svůj vlastní, a tudíž může mít výrazně pozitivní dopad na celkové energetické pole skupiny. Abychom si tato čísla zasadili do kontextu: Hawkins tvrdí, že většina světové populace se nachází výrazně pod úrovní 200. Světový průměr se ale nachází o něco výše, a to na hodnotě 207, protože vibrace několika málo lidí se nacházejí na velmi vysoké úrovni (vyšší než 500), čímž vyvažují nízkou úroveň vibrací zbylé většiny. Přes hodnotu 200 se ale průměrná úroveň všech lidí na světě přehoupla až v poslední dekádě. Mimochodem člověk, jehož vibrace se nacházejí na úrovni 350, vyváží 200 000 lidí s vibracemi pod úrovní 200. A člověk s vibracemi na úrovni 500 jich vyváží 750 000!

Ani špatné, ani dobré

Smyslem je nepovažovat nikoho za horšího nebo lepšího a ani stejně dobrého či stejně špatného, jako je někdo jiný. Jak říká Hawkins: „Moralistické odsudky jsou pouze záležitostí úrovně, z níž jsou vnímány. Vidíme například, že osoba prožívající žal, který se vyskytuje na úrovni 75, bude v mnohem lepší formě, pokud dosáhne na hněv, který se vyskytuje na úrovni 150. Hněv sám je ničivá emoce, je to nízký stav vědomí, ale jak ukazují sociální dějiny, apatie dokáže uvěznit jak jedince, tak i celé subkultury. Pokud zoufalý člověk dospěje k tomu, aby toužil po něčem lepším (touha – 125) a využil energii hněvu na úrovni 150 tak, aby si vypěstoval hrdost (175), pak může být schopen i podniknout kroky k dosažení odvahy, která se vyskytuje na úrovni 200, a pokračovat k vylepšení svého vlastního stavu i stavu svého okolí.“

Snažte se o úroveň 350–500

V této knize a všude, kde píšu o radikálním odpuštění, vždy zdůrazňuji, jak důležitá je ochota (ve smyslu otevřenosti vůči něčemu). Vzhledem k tomu, že ochota, respektive otevřenost začíná na úrovni 310 a přijetí na úrovni 350, jsem se dříve domníval, že pokud se má člověk definitivně zapojit do nového paradigmatu, které je plně podporováno radikálním odpuštěním a radikálním zhmotňováním, je zapotřebí dosáhnout vibrační úrovně 400. Nicméně po bližším prostudování Hawkinsova díla jsem nyní přesvědčen, že mnohem vhodnějším cílem, přinejmenším pro pokročilý program (viz následující strana), je vibrační úroveň 500, obzvláště když teď k radikálnímu odpuštění přidáme radikální zhmotňování. Navíc právě na této úrovni 500 dochází dle Hawkinse v našem duchovním uvědomění k obřímu skoku. Cituji Hawkinse: „Na škále uvědomění se nacházejí dva kritické body, které umožňují další významný postup. První rovina posílení se nachází na úrovni 200: na ní se poprvé objevuje ochota přestat obviňovat ostatní a přijmout odpovědnost za své činy, pocity i názory. (Dokud člověk chápe příčiny a následky jako vnější prvek, zůstane v bezmocném pocitu oběti). Na úrovni 500 se nachází druhý mezní bod a toho je možné dosáhnout tak, že člověk přijme lásku a odpuštění bez odsuzování jako svůj základní životní postoj a bude bezpodmínečně laskavý ke všem lidem, věcem a událostem bez výjimky.“ (Hawkinsovo zvýraznění). Z toho vidíme, že pokud jde o naši ochotu přestat obviňovat ostatní a převzít zodpovědnost za svůj život, je dobré pohybovat se na stupnici vědomí mezi úrovněmi 200 a 500, ale až když dosáhneme úrovně 500, tak se v nás radikální zhmotňování ukotví natolik, že se z ní stane náš základní životní postoj. Domnívám se také, že až když začneme trvale vibrovat přibližně na úrovni 500, naplno dosáhneme schopnosti vědomě uskutečňovat své touhy. Zdá se mi logické předpokládat, že člověk nemůže začít žít v metafyzickém paradigmatu, pokud jsou jeho vibrace nižší než 350. Proto je zkušenost s radikálním odpuštěním, které nás přenese přes úroveň 350, nutným předpokladem k dosažení radikálního posílení okolo úrovně 500. Jsem si jistý, že mnoho z nás osciluje mezi úrovněmi 350 a 500 podle toho, co se nám zrovna děje, a hodnoty 500 dosahujeme jen zcela výjimečně. Ideální je ovšem dosáhnout vytoužené úrovně 500 trvale a právě k tomu také směřuje pokročilý program radikálního posílení nazvaný Program klubu 500.

3. předpoklad:

Radikální zhmotňování se zlepšuje v přímé úměře s ochotou žít v novém metafyzickém paradigmatu a sladit s ním své životní hodnoty, názory a chování alespoň do úrovně, která je právě možná.

V první části jsme si představili základní hodnoty, názory, myšlenky, koncepty a předpoklady spojené s paradigmatem, jež nazýváme metafyzická konstrukce reality, takže není třeba je teď opakovat. Také jsme řekli, že přesun od jednoho paradigmatu ke druhému je postupný proces, v němž hraje klíčovou roli naše ochota, respektive otevřenost nové paradigma přijmout. Úplně stačí, pokud je člověk ochoten využít všech dostupných prostředků, aby se přeměnil a zvýšil své vibrace tak, jak to bylo popsáno v minulé kapitole – nic dalšího není zapotřebí. To znamená pravidelně využívat nástroje radikálního odpuštění a utvořit si z nich zvyk. Jak jsme viděli, když budete upřímně ochotní dodržovat pravidla a předpoklady nového paradigmatu, vaše vibrace se tím zvýší dostatečně na to, abyste mohli uskutečňovat vše, po čem toužíte. Je ale také nesmírně důležité, abychom zůstali pevně zakotveni ve své reálné lidské zkušenosti. Hrozí totiž nebezpečí, že když se člověk až příliš ztotožní s novým paradigmatem a s jeho důrazem na spiritualitu, tak by mohl zapomenout, že lidská zkušenost je tělesná a má být vnímána především našimi smysly a zprostředkována našimi pocity. Žít je potřeba zároveň ve světě lidí i ve světě Vyšší pravdy. Tyto světy mohou být popsány následovně:

Svět lidí představuje svět objektivní reality, který vidíme kolem sebe. Je to hmotný svět, jenž poskytuje našim každodenním lidským životům okolní prostředí – realitu, kterou vnímáme svými pěti smysly. Stojí na energetickém vzorci smrti, změny, strachu, omezení a duality. Tento svět nám poskytuje prostředí, v němž můžeme my – duchovní bytosti – zakusit, jaké to je být člověkem.

Svět Vyšší pravdy na druhou stranu nemá žádnou fyzickou formu a obsahuje energetický vzorec věčného života, nekonečné hojnosti, lásky a jednoty s Duchem. Ačkoliv tento svět nemůžeme vnímat svými smysly a zdaleka nedisponujeme takovými duševními schopnostmi, abychom jej kdy mohli pochopit, přesto si dokážeme vyvodit, že existuje. Přístup do světa 62 63 Vyšší pravdy nám umožňují činnosti, které zvyšují naše vibrace, jako je modlení, meditace nebo radikální odpuštění. Co se týče času a místa, není mezi těmito existenciálními říšemi zásadní rozdíl – liší se pouze svou vibrační úrovní. Výzkumy kvantové fyziky prokázaly, že veškerá realita se skládá z energetických vzorců a že lidské vědomí tyto vzorce vnímá. Takže hmotný svět existuje jako zahuštěná energie vibrující na frekvencích, které můžeme vnímat svými fyzickými smysly, a svět Vyšší pravdy zažíváme naopak jako vnitřní vědění a jako mimosmyslové uvědomění. Protože oba tyto světy existují ve stejném kontinuu, nežijeme chvíli v jednom a chvíli ve druhém, nýbrž žijeme v obou najednou. To, který svět v jakémkoliv daném okamžiku zrovna vnímáme, závisí na tom, jak si je uvědomujeme. Naše vědomí lidské bytosti velmi snadno rezonuje s hmotným světem lidí. Naše smysly nás přirozeně táhnou do tohoto světa a přesvědčují nás, že je skutečný. Naším úkolem je však naučit se žít v obou světech zároveň.

4. předpoklad:

Radikální zhmotňování závisí na tom, jak jasně člověk ví, co chce a proč to chce, jak jasně o to dokáže požádat, kolik vděčnosti dokáže pocítit s vědomím, že žádosti bylo vyhověno, a nakonec na ochotě oprostit se od lpění na výsledku.

Tento předpoklad obsahuje hned několik bodů, které je potřeba jednotlivě rozebrat. Za prvé je třeba zdůraznit, že Vesmír nám nedá to, co chceme, dokud o to nepožádáme. Samozřejmě, že Vesmír všechno ví, ale protože máme svobodnou vůli, zareaguje jen na výslovnou žádost. Proto je potřeba vědět, co chceme, a umět to naprosto jednoznačně formulovat. Buďte ale velmi obezřetní, oč žádáte. V naší materialistické kultuře jsme učeni používat sílu své mysli k vytyčení a dosažení cílů, které jsou svou povahou ryze materialistické, a bez jakéhokoliv hlubšího odkazu k spirituálním hodnotám vyššího řádu. Takovéto cíle jsou obvykle poháněny nespirituálními nevědomými hodnotami, jako je chamtivost, závist, soupeření, ovládání, strach, touha uspět, touha po ocenění a mnoho dalších, které mají původ v myšlence nedostatku a jsou založené na strachu. Ze své podstaty není na materialistických cílech nic špatného ani chybného, ale je třeba si uvědomit, že pokud jsou poháněny těmito negativními hodnotami, nemohou vyústit ve štěstí ani spokojenost, ať už pro jednotlivce či kolektiv. Takovéto cíle pak buď vyloženě zraňují, nebo alespoň způsobují nespokojenost a zklamání. Řešením je odkazovat svými materialistickými záměry na vyšší úrovně a s nimi spojené hodnoty (viz níže). Další past, do níž se lidé nechávají chytit, pokud si vytyčí cíle založené na nízkých hodnotách vědomí, je lpění na výsledku. Pokud nedosáhneme svého cíle, máme pocit, že jsme selhali. To proto, že se domníváme, že to my sami – a tedy naše ego – jsme tím vykonavatelem, a ne Duch.

Text je z knihy:

Colin C. Tipping – Radikální zhmotňování

Jak si v životě vytvořit to, co chceme – Praktická kniha plná dôležitých upozornení vám ukáže, ako vo svojom živote zhmotniť to, čo vám prinesie naplnenie, a tiež ako vyriešiť akýkoľvek problém. Colin Tipping nadväzuje na svoju metódu (a rovnomennú knihu) radikálne odpustenie a jedinečným spôsobom vysvetľuje, ako si vytvoriť čokoľvek, po čom túžime. Veľa pozornosti venuje chybám, ktoré robíme a ktoré spôsobujú, že sa želaný výsledok nedostavuje. Na záver sa venuje konkrétnym témam: peniaze, zníženie nadváhy a objavenie svojho životného poslania.

Pôvodná cena: 7.90 EUR, Naša cena: 6.95 EUR, Zľava: 12.00 %


Súvisiace články:


(Prečítané 5 673 krát, 1 dnes)

Comments are closed.