google27eaa3905ca3fee3.html

12241749_10205245880366380_5214420273723162193_n (1)Čas od času vídám podobná prohlášení od různých psychologů. Poslední článek na toto téma se jmenoval „Děti potřebují svobodu v rovnováze s poslušností“. A to mě nakoplo se k tomu vyjádřit.

Poslušnost je přizpůsobení se něčemu, co není moje, co je někoho jiného a to není pravdivé, ale falešné. To děti učí věřit druhým více než sobě a tím ztrácejí kontakt se svojí duší, se svou životní „zlatou nitkou“, svojí sPOKOJeností. Ve slově poslušnost je totiž slovo SLUŠNOST, která je opět falešná, protože tu určuje anonymní společnost (rodiče), která říká, jak se máme chovat. A to je přesně to, co způsobuje úzkost u dětí, které mají od rodičů více prostoru, než je v tu chvíli pro obě strany dobré. Tedy rodič nejedná tak, jak skutečně cítí.

Striktně daná jakákoli rovnováha pro všechny neexistuje. Existuje pouze rovnováha platící pro mě, moje dítě v tu kterou chvíli. Stejně tak pro jakéhokoli rodiče, jeho konkrétní dítě v konkrétní chvíli. Věřím totiž, že každý z nás nejlépe víme, co v každé chvíli udělat tak, aby jsme se všichni dobře cítili. Jak poznáme, že to je ono? Máme z toho, co jsme udělali, jak jsme zareagovali, dobrý pocit. Dokonce i ve chvíli, kdy to může zvenku vypadat jako nerespektující nebo naopak neslušný přístup. Pokud se ptáte jak se to dělá, tady je návod: než zareagujete (a Vy i Bůh ví, že někdy to prostě nejde : ) ), zastavte se, začněte vědomě dýchat a uvědomte si, jak se cítíte, co se děje ve Vás, uvědomte si celou situaci a pak teprve zareagujte (většinou to netrvá déle než několik sekund). Můžete si pomoci otázkou: „Co mám udělat, abych se skutečně dobře cítila?“ nebo „Co by v tuto chvíli udělala láska?„. Láska totiž není říci ano, když cítím ne (to je strach). Láska je absence souzení, důvěra v sebe, dítě a jednání z duše, pravdivě a JASně.

Co s tím, když zareaguji automaticky a pak z toho nemám dobrý pocit nebo dokonce pocit viny? I potom budete vědět, co udělat, např. se dítěti omluvíte nebo propustíte pocit viny nebo změníte to, co jste udělali předtím nebo….si přečtěte – Jak propustit pocit viny, strach nebo zlobu.

A nakonec proč jsme falešní? Protože jsme pohlcení strachem, nejčastěji strachem, že dětem ublížíme, že budou plakat, pocitem viny, že jsme špatné matky apod. A tyto strachy vycházejí ze zraněného vnitřního dítěte, tedy z nezpracovaných bolestí z dětství. Ty se dají uzdravit. A to je moje práce. : )

Napište mi, jak Vám můj článek pomohl a jak se Vám to daří v praxi:
daniela.tlapakova@seznam.cz.


Súvisiace články:


Tip redakcie Eugenika:

Zdeňka Jordánová – Tvoje dieťa ako šanca pre teba

Múdre rozprávanie o tom, ako pristupovať k jednej z najťažších úloh v živote – rodičovstvu. Deti by sme mali milovať také, aké sú, no na druhej strane sa o ne prehnane nestarať a nerozmaznávať ich. Deti nás mnohému učia a mnohé odzrkadľujú. Naše deti sú podivuhodným a neoddeliteľným rozšírením nášho života, nášho vlastného Ja. Autorka nás prevedie jednotlivými fázami rodičovstva: od zistenia, že je žena tehotná, cez pôrod až do rôzneho veku a napokon dospelosti vášho potomstva.

Ukážka z knihy: Alergie sa vyskytujú predovšetkým u detí. Sú u nich časté, pretože to, že nedokážu isté situácie riešiť, je na dennom poriadku. Keby sa mohli slobodne rozhodovať, nejako by ich samozrejme vyriešili, lenže problém je vo svete dospelých, kde majú deti nekonečne veľa obmedzení. Pokiaľ sa deti riešenia vzdajú a nadobudnú dojem, že riešiť to aj tak nemá cenu, potom nastupuje alergia. Je to istota, ktorá im zabezpečí pozornosť rodičov, starostlivosť a dôležitosť. Obmedzenia, ktoré tým postupne vznikajú, sú spočiatku nedôležité, ale neskôr riadne otravujú život. Niektoré deti sa menia na “chudáčikov”, ktorí nič nesmú a sú izolovaní od bežného života.

Pôvodná cena: 11.20 EUR, Naša cena: 10.08 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 1.12 EUR


(Prečítané 174 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.