google27eaa3905ca3fee3.html

doubts-feature

Pokaždé, když vás přepadnou pochybnosti, si položte otázku: „Opravdu jsem tomuto člověku ublížil, nebo si jenom myslím, že jsem ho ranil?“

Často cítíme zodpovědnost za emoci či bolest někoho jiného, aniž bychom si ověřili, zda se jedná o skutečnou bolest. Nikdo na světě nezodpovídá za to, jak se druhý zachová. I když nějakou osobu chceme ranit, kdo nám zaručí, že jsme se jí opravdu dotkli? Občas někomu ublížíme, přestože si to nepřejeme. Jindy nějakého člověka chceme ranit, ale nepodaří se nám to. Nikdy si nemůžeme být jisti, jakou reakci v druhém vyvoláme.

Důležité je, abychom zůstali sami sebou a stáli si za svou pravdou. Připusťme, že druhému musíte něco sdělit. Pokud si kvůli dřívějším zkušenostem myslíte, že se pravda druhé osoby dotkne, začněte rozhovor následujícími větami: „Musím ti něco oznámit a obávám se, abych ti tím neublížil. Ujišťuji tě, že nemám v úmyslu tě ranit. Potřebuji ti to říct, jelikož před tebou nechci skrývat pravdu.“

– Jsem hodně bezprostřední. Pracuji v týmu a svůj názor obvykle netajím. Považuji za důležité nepřetvařovat se. Hodně lidí se však domnívá, že na ně útočím. I můj nadřízený mě požádal, abych si na svou otevřenost dávala pozor. Jak bych se tedy měla chovat?

Jestliže spolu v zaměstnání pracuje několik osob, musí mít k práci odpovídající prostředí. Přímočarost je sice správná, ale všeho moc škodí. Mluvíte-li rychleji, než přemýšlíte, je důležité, abyste na to kolegy upozornila: „Musím vás varovat, že jsem velmi spontánní a občas se stává, že mluvím moc rychle.“ Jedná se zkrátka o záležitost lidské shovívavosti. Pokud tušíme, že bychom mohli způsobit nějakou nepříjemnost, měli bychom si položit otázku, jestli je opravdu nutné udělat nebo říct to, co chceme. Výše jsem uvedla, že bychom si měli stát za svou pravdou. Tím nemám na mysli, že musíte hned všechno „vyzvonit“, ale že ve chvílích, kdy budete potřebovat s někým hovořit, mu povíte pravdu!

Jestliže si lidé často myslí, že na ně útočíte, může být ve vašich postojích opravdu trochu agrese. Požádejte druhé, aby vám to vždy připomněli. Takto si budete moci ihned ověřit, zda jste je opravdu nechtěla napadnout. Uvědomte si, že není kouře bez ohně. O důvodech své útočnosti tedy důkladně popřemýšlejte.

Neznamená to, že byste se své bezprostřednosti měla úplně vzdát. V některých okamžicích je velmi užitečná, ale jindy je lepší o tom, co vás napadne, nejprve trochu popřemýšlet. Ačkoli za emoce jiných osob nenesete zodpovědnost, doporučuji vám, abyste byla opatrnější a naučila jste se mít svou přímočarost pod kontrolou.

Text je z knihy:

Lise Bourbeau – Zodpovědnost, závazky, vina

Lise Bourbeau je autorka, ktorá vynikajúco vysvetľuje vnútorné súvislosti negatívnych vecí alebo chorôb, ktoré sa vyskytnú v našom živote, a zároveň učí, ako sa môžeme jemne a nenásilne zmeniť, čím sa zmenia aj naše problémy.

Toto je útla knižka otázok a odpovedí na témy uvedené v názve. Otázky jej kládli účastníci jej seminárov, klienti, pacienti a žiaci. Sú to otázky z bežného života, ktoré vo svojej podstate odrážajú typické, univerzálne skúsenosti, zážitky a ťažkosti súčasných ľudí, takže sa v nich určite budete vedieť nájsť aj vy. Navyše autorka na úvod ponúka zaujímavú „hru“: na každú otázku si najprv skúste odpovedať sami, a až potom si prečítajte odpoveď z knihy.

Pôvodná cena: 5.20 EUR, Naša cena: 4.68 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 0.52 EUR


Súvisiace články:


 

(Prečítané 598 krát, 1 dnes)
Tagged with:
 

Comments are closed.