google27eaa3905ca3fee3.html

Nezdar nemá nikdo rád. Pamatuji se, že mi byl vštěpován jako něco, co dokazovalo moji hodnotu a většinou jsem už žila s tím, že je to nějaké věčné stigma, černá tečka na čele, kterou každý vidí a jsem hanbářka. Možná to takhle má spousta z nás, ale až kniha amerického kolektivu autorů s názvem Ko-aktivní koučink mi znovu připomněla, že nezdar je nejrychlejší a nejúčinnější způsob, jakým se batolata učí novým věcem.

Malé děti nečtou po nocích příručku „Jak správně chodit“, aby se naučily rychleji pohybovat. Místo toho se vrhají, padají, vstávají, vrhají, plazí se. Často se o něco bouchnou a statisticky zažívají mnohem více nezdarů než úspěchů, nijak jim to však nebere nadšení k dalším pokusům. Podstatné je, že se učí. Nezdary při nějaké činnosti, dokonce i neschopnost s danou činností vůbec začít, poskytuje bohaté příležitosti k učení.

No a tady jsem se zastavila… S věkem ztrácíme ochotu podstupovat podobná rizika, stáváme se opatrnější a bázlivější. Svět nám dává výrazněji najevo, že neúspěch se trestá, a není roztomilý, jako tomu bylo v batolecím věku.  Stále méně nového chceme zkusit a zužuje se nám celý svět kolem.

Ano, už nejsme batolata, ale „chybami se člověk učí“

Řekla bych, že si i v dospělosti člověk zachovává tu vynalézavost, tvůrčí chuť do nových věcí, a i za cenu rizika. Představte si, že máte svůj sen a že neexistuje nikdo, kdo by vás za případný neúspěch odsoudil. Vůbec nikdo. Šli byste do toho…
Myslím, že odpověď tuším….

A hlavně, my už máme oproti batolatům výhodu, že naše hlava je plná „naučeného“. Často naše nezdary pramení z opakování starých chyb. Málokdo se před novou akcí v životě zamyslí a dokonale se poučí z toho, co už zažil. Zkusí věci jinak. Zkusí něco nového a vyvarovat se obecně známých chyb. Ostatně tato kniha říká, že se mnohem více naučíme ve chvíli, kdy se něco nepovede, než ve chvíli, kdy zažíváme opojný úspěch. Jen je důležité si nechat čas na to vstřebat přirozené zklamání, které neúspěch provází.

Nebojte se překračovat své hranice

Protože stejnou chybou jako je překročit hranice a neúspěch, je také nepřekročit je ze strachu a propásnout šanci.

Oslavte neúspěch!

Co se mi velmi líbilo v této knize a co bychom se měli naučit neúspěch OSLAVOVAT. Jde o to, že vystavit se neúspěchu vyžaduje odvahu. A přináší příležitost se naučit s neúspěchem se vyrovnat. Otřít slzy a nadechnout se k novému pokusu. Máme jednu výhodu, kterou druzí možná mít nebudou. Už víme, čeho se vyvarovat, na co dát pozor.

Proto se tedy vyplatí neúspěch oslavit poplácáním po zádech. A dokonalou analýzou neúspěchu. Nezavřít za ním dveře, to totiž vede k tomu, že ho úspěšně zapomeneme i s tím, co jsme udělali špatně a pak směle půjdeme a chyby zopakujeme. Naopak, nyní přesně víme, co nedělat – a u toho se po boku mohou zjevit věci a nápady, které naopak DĚLAT.

Až přijde chvíle, kdy je neúspěch oproštěn od emocí, vraťte se k němu. A budete mít cennou učební lekci v rukou…


Knihu nájdete aj v našom eshope


 

(Prečítané 258 krát, 1 dnes)

Comments are closed.