google27eaa3905ca3fee3.html

Slovanský oděv je důležitou součástí slovanské kultury. Kromě vyjádření příslušnosti k Rodu či Národu plnil další velmi důležité úlohy. Byl ušit ze lněného plátna, které chránilo silové pole jeho nositele před negativními vlivy zvenčí. Jeho síla sbližovala lidi s Přírodou.

Plátno bylo převážně přírodní barvy či bělené. Bílá vyjadřovala klid a čistotu. Čistotu Myšlenek, Těla, Krve i Rodu. Pokud se plátno barvilo, tak muži nosívali červenou, častěji na kalhotách než košilích. Červená je barvou krve, krásy, odvahy a ljubosti, což je vyšší forma lásky (láska je označení pro světskou fyzickou úroveň). K ženám se více hodí modrá jako barva tajemství, magie a duchovní síly. Zelená byla pro děti či mladé nastávající maminky. Ve středověku se dokonce ženy vdávaly v zelených šatech, aby si zajistily plodnost.

Další roli plnila výšivka. Bývala bohatá a to i na oděvech pro běžné nošení. Její úloha byla velmi důležitá. Posilovala ochrannou sílu lnu a plnila tedy úlohu oberegů, což jinak vyjádřeno je ochranný symbol. Každý Rod měl svoji výšivku, která se rozšiřováním rodů doplňovala a vyvíjela. Kolem krku se umísťovaly symboly příslušnosti k určitému povolání (např. kovář měl symboly ohně). Na hruď, kde máme střed energetického kříže, se symboly vyjadřovala vnitřní podstata člověka, nositele oděvu. Okraje rukávů se vyšívaly symboly chránícími ruce, které vykonávají důležité činnosti, zároveň tyto symboly také podporovaly životní cestu. Spodní okraje ať už košil či šatů zářily symboly obrany života, rodovými symboly Bohů – Ochránců.

Symboly používané pro výšivky jsou samy o sobě velmi silnými biorezonátory. Jejich účinek se dal zvýšit správným způsobem vyšívání. Žena vždy měla vyšívat s čistou myslí tak, aby soustředění udržela jenom na práci – výšivku. Potom je schopna výšivku obdařit silnou ochrannou mocí. Obereg – ochranný symbol, se vždy dělá z dobré vůle a čisté duše. Základní barvou pro výšivku byla červená, ostatní barvy ji doplňovaly. Kraj od kraje a Rod od Rodu se ale použití a zastoupení barev i vzorů lišilo.

Tvar a střih oděvů byl také velmi důležitý. Obecně vzato se oděv šil co nejjednodušeji, s co nejméně otvory a záševky, protože každým otvorem unikala životní síla. Proto se i vystřižené části, např. otvor pro hlavu, všívaly zevnitř, aby ztráty byly co možná nejmenší.

Mužská košile byla vždy opásaná, ať už pleteným provázkem nebo opaskem, který symbolizoval ochranný kruh Bohů, kteří nositele ochraňovali a vedli správnou cestou. Zároveň opasek symbolicky odděloval svět Navy (temný) od Javi (náš, zjevený).

Ženské šaty a sukně svojí délkou zakrývaly kotníky a tím chránily všechny potomky Rodu. Pod sukní (šaty) se hromadila Síla Matky Země, kam až mohla vystoupat záleželo na přepásání. To bylo možné ve třech výškách – v úrovni pasu, pod či nad prsy. Volným šatům bez rukávů se říkalo sarafány. Pod ně se nosily ženské košile. Výšivky u žen byly navíc i na rukávech pod rameny. Chránily energetická centra Ladu a Lelu (Tvoření a Srdce). Ženy nosily v chladnějším období spodničky, které je rovněž chránily a zahřívaly. Někdy byly také vyšívané. Návratem k nošení dlouhých sukní si mohou ženy výrazně zlepšit své zdraví. Zároveň přijímají i svoji ženskost, zjemňuje se jim povaha a stávají se klidnějšími a sebejistějšími.

A to je jen část všeho, co nám přináší návrat k tradičním oděvům. Určitě to stojí za zamyšlení.

Poznámka nakonec: bavlnu naši Předkové používali jen výjimečně pro choré, protože velmi dobře pohlcuje negativitu, potom se tento oděv či tkanina, často i prostěradlo spálilo, aby negativní silové pole nepřešlo na jinou osobu.

Více zde: http://www.veraoveckova.cz/


Súvisiace články:

(Prečítané 339 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.