google27eaa3905ca3fee3.html

Věděla jsem o ní mnoho let, ale až za nějakou dobu přišel ten správný čas se s ní skutečně seznámit. Cítila jsem hluboký respekt a pokoru k tomuto přírodnímu zázraku, který je považován za velikou duchovní učitelku. Byla jsem si totiž vědoma bloků, které jsem zastrčila hluboko do svého nitra a přála jsem se s nimi konfrontovat. Chtěla jsem si také řešit zdravotní problémy, zejména silnou arytmii, neustále zablokovanou krční páteř a blok v oblasti lopatky. To vše mě výrazně trápilo od úmrtí mého blízkého přítele Igora. V další řadě to byly problémy s mými častými zamlklými těhotenstvími. Pochopitelně jsem se na vše velmi intenzivně ladila v meditaci a cítila jsem, že se mi odkryje mnohé, jelikož já sama jsem to tak chtěla.

Nebudu popisovat přesné místo konání, ani jmenovat organizátory, ale prozradím jen to, že ayahuasca, kterou jsme pili, byla čerstvá, dovezená před pár dny z jižní Ameriky a pracují s ní lidé, kteří s ní mají mnohaleté zkušenosti.

Na místě jsem vyplnila důležitý dotazník, který obsahoval otázky typu, co mě vede a co čekám od ayahuascy, můj zdravotní stav a další důležité informace, včetně kontaktu na dvě blízké osoby. (Podotýkám, že je to jen prevence, není se čeho bát. Léky lidi berou beze strachu, alkohol pijí beze strachu a ayahuasca je tady tisíce let a mnozí ji ještě neznale považují za drogu. Což mi jen potvrzuje opak lidského chápání a konání.)

Na doporučení byli všichni účastníci ve světlém oblečení, včetně mě. Po celou dobu sezení, které trvalo cca 3 hodiny, jsme seděli vedle sebe, ve dvou řadách na židlích.  V čele naproti seděla kapela, která po celou dobu rituálu hrála na etnické nástroje a zpívala písně v cizím jazyce.  

V místnosti byli čtyři strážci, kteří ještě před rituálem, postupně každému učinili jakési šamanské ochranné požehnání a teprve potom jsme se jeden po druhém vydali k další osobě pro svůj ayahuascový příděl. Každý se po vypití odebral na své místo se zpěvníkem v ruce.  

Mnohým ayahuasca nechutná, mne ano. Připomíná mi kakao rozpuštěné ve vodě.

 

Bylo důležité se držet po celou dobu zpěvníku, nebylo nutností či povinností zpívat, ale soustředit se na text, který měl udržovat pozornost. Účinek áji (ayahuascy) měl nastoupit do půl hodiny.

Jelikož bylo venku téměř 30 stupňů nad nulou, potili jsme se všichni dříve, ještě než rostlina začala působit. V ruce jsem svírala zpěvník a vzrušeně vyčkávala, co přijde. Jen horko, pot a silné bušení srdce, které jsem zaznamenávala i přes hlasitý zpěv, dokonce i můj vlastní.  

Nevím, jak dlouho to trvalo, ale pocítila jsem náhle jakousi vlnu a mírné mravenčení v rukou a postupně v celém těle. Na okamžik jsem zavřela oči a dostala se do vize jednoho minulého života. Začala jsem se třást a plakat. Krátký výjev minulosti mi měl za úkol připomenout, že mé pocity viny, nejsou zcela zpracovány, jak jsem si původně myslela. Teklo mi z očí a nosu a odpouštěla jsem sama sobě. Vše trvalo pár okamžiků. 

Cítila jsem dojetí, úlevu a velikou pokoru k celému vesmíru. Stále jsem plakala a vyplavovala tak všechny své bolístky a smutek celého světa ven ze svého nitra.Pak to přišlo. Tlak uvnitř těla byl veliký. Tma, pohltila mě temnota a bylo to silné. Nepopsatelný strach, který jsem potlačila a zametla pod svou lopatku. Strach, o kterém jsem si myslela, že mám zpracovaný, na mně dýchal jako démon a tahal mě svými silnými pařáty k sobě. Žádala jsem o pomoc.  Měla jsem potřebu zvracet a věděla jsem, že jedině tak démona mohu dostat ven. Pomalu jsem otočila svou hlavu směrem k jednomu strážci, který stál v rohu místnosti, a omámeně mu naznačila rukou kruh, který symbolizoval kýbel na zvracení. Rychlými kroky ho postavil pode mě a já ze sebe kosmickou rychlostí vyhodila obsah svého žaludku. Rukama jsem si přidržovala kýbel a snažila ze sebe dostat co nejvíc temnoty a zla.

Svět se točil a chvilkami jsem nevěděla, kde jsem, kdo jsem a co jsem. Nebylo to však podstatné. Takováto odpověď mi okamžitě přišla, když jsem se snažila si rozvzpomenout. Zvratky se před mýma očima přetvářely ve velké hady. Ti se proplétali do spirálovitých obrazců a zvedali ke mně hlavu. Když jsem cítila, že je mi již dobře, uvědomila jsem si podprahově svůj smích a hadi na dně kýblu se propletli a vytvořili velké, krásné zářící srdce. Něco uvnitř mi říkalo, že mám načerpat, že tomu temnému ještě není konec.Všechno se houpalo a připadala jsem si jako v kotli džungle. Výheň, která mě prostupovala, byla neskutečná a cítila jsem, že se mé tělo rozpouští v jakémsi prostoru. Zpěvník v ruce se začal prohýbat, ale ne mechanickým působením, ale změněným stavem vědomí, který sílil. Písmenka začaly tančit, měnit tvar, velikost a barvu. Z okrajů se na mě dívaly různé obličeje. Obličeje známé i neznámé. Řádky se měnily v rostliny, zvířata a hady. To mě vtahovalo hlouběji, až jsem se ocitla někde v meziprostoru a v něm bylo tisíce holografických obrazců, tvarů a světel. Oči mi přecházely a stále mi něco našeptávalo, že se mám nechat vést a důvěřovat.

Každá píseň, která se zpívala, byla určitým příběhem. Zmíním jen pár názvů a vy si zkuste představit, že se s každou písní dostáváte do určitého holografického a vizuálního tématu a ayahuasca vás vede, tam, kam sami potřebujete jít a potřebné zpracovávat a čistit. Když se zpívalo o radosti, mé tělo doslova tančilo. Usmívala jsem se a opojně se vrtěla a bubnovala si do stehen. Kolem mě tančily obrazy ptáčků, motýlů, světlušek a utvářely dokonalé tvary a obrazce. Píseň o křišťálové vodě mé cévy, žíly a kapiláry proměnily v řečiště vodních děl a voda je čistila, včetně mé krve. Viděla jsem své krevní destičky a buňky jak z nich vycházejí toxiny a cítila jsem hrozný puch, které mé póry vylučovaly.

Píseň o tajemství mi ukazovala slabé články mé osobnosti a vylézaly na povrch mé lži. Vše co jsem si nalhávala. Slova o lži se mi vrývala hluboko do mého podvědomí a v nanosekundách se mi ukazovaly mé lživé stránky. Pochopila jsem, jak je člověk i na své duchovní cestě schopen si lhát a zametá vše pod povrch.

Občas jsem měla tendence kontrolovat lidi v místnosti, jak se jim daří a jak jim je. Byly to jen myšlenky, přesto byly silné. V tom mě ája napomenula, že se mám soustředit na text před sebou a hlavně sama na sebe. „Jsi tady sama za sebe.“  Křičelo mé nitro a plameny mě spalovaly od hlavy až k patě. Přestaň být všem terapeutem a buď jím sama sobě, ozývalo se.

Uposlechla jsem a obrátila pozornost do svého nitra a k textu.

Pak se mi zjevil obraz mé matky, která vyslovovala mi zcela známé věty o tom, co mám ve svém životě dělat a co ne. Mé nitro křičelo a říkalo, že chci být jiná než ona, nechci stále vše a všechny kontrolovat a hlídat. Poslala jsem ji mnoho lásky a pochopení ze svého srdce. Tam to bolelo nejvíce a uvědomovala jsem si, že má srdeční čakra je zcela zavřená.

Padla na mně další vlna zvracení. Jiný strážce zaznamenal můj náznak, že potřebuji zvracet.  Šlo to ven, tentokrát z oblasti srdce. V odrazu na dně kýble na mně zíral jakýsi obličej, pak mi došlo, že je můj. Stáčel do démonické podoby sebe sama a viděla jsem staré temnoty mé duše. Neustále jsem se snažila držet se světla a opakovat afirmace, že jsem světlo a na straně světla a temnota půjde na ústup. Opět odešla. Nastala úleva, která mě pohltila a vznášela jsem se ve spirále nahoru. Opustila jsem své tělo a ocitla se v meziprostoru, ve kterém se mi zjevovaly obrazce z průběhu mého života. Slyšela jsem hlasy mých známých a věty, na které jsem již dávno zapomněla. Pak přišel úlek, že je něco špatně. Stále mě něco temného a démonického napadalo a já pokaždé zvracela a zvracela a snažila se vracet k textu přede mnou a obracet pozornost ke svému bytí. Když mi padl pohled na lidi, kteří seděli naproti, spatřila jsem jejich světlé, ale i tmavé těla. Ti co byli tmaví, se měnili v masky a bytosti s protáhlými démonickými obličeji, spaloval mě jejich temný pohled a vysmívali se světlu uvnitř mě.   „Nedívej se na ně a buď sama se sebou, jsou to jen zkoušky. Přesně tak vidíš lidi kolem sebe. V každém máš vidět jen světlo a ne tmu.“

„Mě nedostanete.“ Křičelo mé nitro. „Jsem světlo a tam kde je světlo, tma nemůže.“

Opět pohled padl na některé jedince a ti se měnili v černé kostlivce. Opět jsem jim poslala spoustu lásky ze svého srdce.

Pak mě prostoupil nádherný pocit lásky, neskutečné, bezmezné čisté lásky a ocitla jsem se uprostřed růžového obláčku. Kolem mě bylo mnoho světla, těch nejkrásnějších barev a mi došlo, že jsem ve fázi, kdy jsem opustila své fyzické tělo. Plula jsem tím neohraničeným prostorem, potkávala své zesnulé blízké, kteří mě hladili a šeptali, že mám ještě na Zemi spoustu úkolů a že se nemám čeho bát. Nevypadali stejně jako za života, jen jsem vnímala jejich určitou energii a tak jsem je mohla od sebe rozeznat a přesně jsem věděla, kdo je kdo.

Plynula jsem. Pak přišel strach, ovládl mě obrovský strach a já si musela připomenout, kde jsem, co jsem, že musím zpět do těla. Měla jsem strach i z toho překrásného prostoru klinické smrti a odmítala to krásné. Lpím na těle, řekl mi můj vnitřní hlas. Proto mám strach ho opustit.

„Děláš sice regrese, pomohly ti, ale nalhala sis, že se smrti nebojíš. Bojíš se jí, jen jsi to potlačila a nalhala sis, že ne. Přijmi smrt jako svou součást a ty démony taky. Nechtěj je přebíjet stále jen samým světlem a láskou, tam cesta nevede. Přijmi je a oddej se jim!“ Povídal mi tichý hlas ve mně.

Pak to přišlo znovu. Démoni mě opět polapili. Sesunula jsem se k Zemi a potřebovala jít ven. Došla jsem zmátořeně na chodbu, vzala si další kýbel z rohu místnosti a věděla jsem, že démony dostanu ven jen tím, že vše vyzvracím. Dostanu ven své bloky a tím i démony ze své hlavy. Klečela jsem a opět zvracela. Když jsem těžce zvedla hlavu a podívala se do verandy před sebe, spatřila jsem výjevy temných bytostí, které ke mně natahovaly ruce a lákaly mně ven z chodby. Do verandy. „Pojď s námi, tady ti bude lépe.“ „Ne!“ křičelo mé nitro, já jsem světlo a tam také patřím. Opět jsem se bránila. Hlavu jsem otočila doprava směrem do místnosti, kde seděli lidé ve světlém oblečení, a já věděla, že musím zpět mezi světlonoše po mé pravici. Zvedla jsem se a šla zpět na své místo. Opět přišla fáze odměny. Zrovna zaznívala píseň o světle a lásce a přede mnou se roztančil obraz mé šroubovice, která mě vtahovala do sebe.

„Pojď, vstup do mě, něco ti ukážu.“ Uposlechla jsem a šla. Opět jsem byla mimo své tělo. Uvnitř svého DNA. To, co jsem prožila uvnitř své DNA podstaty, bylo neskutečné. Slova nedokážou vystihnout tu krásu a prožitek.

Po mé šroubovici se plazily zelené liány a květy se rozrůstaly s každým jejím otočením. Kolem ní bylo spoustu fialových světýlek a ta tvořila úžasné květy života a vesmíru. Kolem ní prolétávali motýli a světelné mušky. „Takový je vesmír, není plochý, jak ho vidíme v těle, ale je kvantově dokonalý tvořený z mnoha světů, stejně jako tvé nitro.“ Řekl mi něžný hlas.

Dostalo se mi sdělení, že jsem velice silná a že jsem si sama vybrala svou energetickou podstatu, kterou mám předávat dále.Viděla jsem uvnitř svého nitra pulsovat své ženské orgány. Vaječníky rozkvetly v krásné dva květy a má děloha v měkounký, světelný pelíšek, pro zrod něčeho nového.

„A chceš ještě něco vědět milá Ester“. Ptala se mě má DNA, která se stále otáčela. „Podívej se kolem sebe, to světlo je duše, která chce jít k tobě. Je to silná duše, stejně jako ty a máš ji předat veškeré své zkušenosti a svou moudrost.“

Pak se přede mnou objevilo lidské embryo, bylo průhledné, zářilo a uvnitř něj pulsovalo srdce. Byla jsem mimo své tělo, ale zároveň jsem na tělesné úrovni cítila, jak má děloha roste a plod v něm nabírá na síle.

„Odmítala jsi své ženství a svůj úkol na Zemi. Ty máš předat tomu tvoru své zkušenosti a poznání. Přestaň o sobě pochybovat, vždyť jsi úžasná a milující bytost, tak čeho se bojíš. Přijmi ten úkol. Dáš možnost zrodu nové, moudré bytosti, udělej to, jen ze sebe ještě vyhoď poslední zbytky negací a strachu.“

Opět jsem zvracela a vědomě se soustředila na to, že čistím své ženské orgány, ať mohu připravit sebe a své tělo na důležitý úkol. Veškeré myšlenky chodily samy. Stále jsem děkovala ayahuasce za úžasné vedení.

V místnosti vše opět potemnělo a já nabyla zcela vědomí v nevědomí. Byla jsem v těle. Pohled mi padl na okna napravo v místnosti a cítila jsem síru. Lidé v místnosti se intenzivně zbavovali strachů a negací a vzduch byl jimi prosycen. Tentokrát jsem se temnotě nebránila a přijala ji se vším všudy. Úplně jsem se jí odevzdala a splynula s ní. Když jsem plula v temnotě, uvědomovala jsem si situace, kdy jsem negace jen odsouvala, potlačovala a nechtěla si připustit, že i já jsem součástí negativního procesu.Měla jsem pocit, že vše trvá nekonečně dlouho. Pochopila jsem, že čas neexistuje. V meziprostoru není žádný limit a ani časová hranice. Pronikla jsem do nemateriálních rovin a světů mimo náš časový prostor. Byla to nepopsatelně obohacující zkušenost. Prostoupila mě a již vím své. Je v každé mé buňce, v celé mé podstatě.

Přicházeli jsme pomalu k sobě a zpěváci zpívali přenádhernou láskyplnou baladu. Zaslechla jsem smích a místnost byla prosycena vůní květin a láskyplného přijetí světla. Rituál byl zakončen závěrečnou modlitbou, ale také dojmy a proslovem všech jednotlivců.

Vše se mi malinko opojně motalo a říkala jsem si, jak ohromný výkon všichni podali. Každý jsme individualita, přitom tvoříme celek. Přišlo poděkování a chvíle radosti a úlevy. Většina lidí mlčky zářila a zpracovávaly si své prožitky a dojmy. Nebylo třeba slov. Každý jsme individualita. Bylo jasné, že si všichni zpracovávali to své. Někdo méně, někdo více, každý jinak.

Tento prožitek mě posunul o míle daleko. Ayahuasca mi dala nahlédnout do mé podstaty, kde neexistuje nic, než jen má pravda. Vím to, co jsem potřebovala vědět, nahlédla jsem do svého nitra a mám odpovědi. Strach se mi zhmotnil a byl vyplaven. Mé nitro i tělo opět pulsuje a je pročištěno. Ayahuasca mi ukázala cestu a její působení v sobě ještě cítím. Vede mně. Je totiž mou/naší součástí. 

Je důležité vědět, že každý ayahuascovou zkušenost prožívá individuálně. Můj prožitek se lišil od prožitku všech zůčastněných a taktéž i jejich prožitky se lišily navzájem. Je to stejné jako v regresi. Někdo se čistil pouze na fyzické úrovni, někdo prožíval holografické vize, někdo si jen tak lehce proplouval a nechal se unášet vedením této rostliny. Můj prožitek byl silný, ovšem po debatě s více lidmi, zejména těch, kteří jezdívají do zemí jižní Ameriky a mají s Ayahuascou bohatou zkušenost, se shodují v názoru, že intenzita prožitku se odvíjí od toho, nejen na jaké energetické a vibrační úrovni člověk je, ale také, kam až ho celý proces pustí. Vše chce svůj čas. Každopádně vždy se vyčistí a vyjde na povrch, to, co vyjít má. Není dobré v procesu účinku potlačovat nutkání zvracet či potlačovat chod myšlenek. Pokud se člověk hlídá a nechce vpustit její účinek do hloubky, není ještě připraven ji zcela přijmout.


Súvisiace články:


Tip na knihu:

James Endredy – Šamanismus pro začátečníky

Autor, ktorý dlhé roky zbieral skúsenosti u šamanov a získal viacero zasvätení, pútavo a kultivovane rozpráva na témy: čo vlastne šamanizmus je, aký je šamanistický pohľad na svet, ako sa človek stáva šamanom, šamanistická iniciácia, duchovia, psychoaktívne látky, šamanove nástroje a rituály, liečenie, veštenie… Varuje aj pred nebezpečnými či pochybnými záležitosťami, ktoré sa často tvária ako šamanistické, a zaujímavý je aj zoznam šamanistických kmeňov celého sveta v závere knihy.

Ukážka: Ačkoliv některé šamanské kultury (například nepálští Magarové či sibiřští Eskymáci kmene Goldů) používají během svých obřadů živý strom, je strom světa jednoduše jen symbolem středu světa uprostřed kvantové pěny, což znamená, že ve středu světa se nachází každý strom, každé místo i každý člověk. Pokud budeme po tomto stromu lézt nahoru či dolů nebo se budeme jen houpat na jeho větvích, náš život se navždy změní, neboť prolomíme kletbu společné dohody o jediné realitě a naše vědomí se rozšíří do kosmické pěny. Prožijeme pak jednotu vědomí, hmoty, času i prostoru a vzájemnou propojenost veškerého života. A právě toto je věčná cesta šamana.

Pôvodná cena: 8.30 EUR, Naša cena: 7.47 EUR, Zľava: 10.00 %


(Prečítané 4 120 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.