google27eaa3905ca3fee3.html

313c5e38-03f2-4eef-a6ed-8e1d3ef6b55d-2048x1536Evropa se třese před zástupy utečenců z chudých a převážně muslimských zemí. Média přilévají olej do ohně a obavy jsou denně živeny novými znepokojujícími zprávami. V lidech neustále roste a sílí strach – strach ze zlého islámu, z propastné kulturní odlišnosti uprchlíků, z budoucnosti našich zemí atd.

Bojíme se neznámého, odlišného, nepohodlného a díky řadám lidí, kteří obratně a výřečně děsivými fakty podněcují v lidech ještě větší bázeň, se náš strach pomalu, ale jistě mění v nenávist a chlad. Je nám jedno, co se děje tam či onam, my chceme svůj klid! Máme chuť postavit železné hranice a tvářit se, že co se děje za nimi, se nás netýká – to je jejich problém, ať si ho oni vyřeší! Zatímco se hromadně dojímáme na internetu nad fotkou týraného pejska a jsme ochotni mu okamžitě přispěchat na pomoc, zoufalé skupiny tmavých utečenců na lodích, kteří častokrát prchají před peklem, které si nedovedeme představit ani v té nejstrašnější noční můře, v nás neprobouzí ani za nehet soucitu. Jejich přítomnost totiž věstí nepohodlí, problémy, ztrátu naší iluze šťastného západního světa. Jenže jsme přitom zapomněli, že naše planeta a náš svět nejsou seskupením samostatných jednotek, které existují nezávisle vedle sebe. Jsme jeden velký, zcela propletený a propojený systém, který se podobá lidskému tělu. Nemůžeme se tvářit, že když jedno chodidlo černá a odumírá, zbytku těla se to netýká! Stejně jako jakákoliv změna kdekoliv na planetě dříve nebo později ovlivní zbytek planety, tak jakákoliv dobrá nebo špatná situace kdekoliv na světě ovlivňuje pozitivně nebo negativně celkový stav našeho světa. Jestliže chceme, aby se svět stal lepším místem, musíme nutně začít u sebe.

Svět oddělených tříd, národů, náboženství, ras a skupin se hroutí, ať se nám to líbí nebo ne. Propojení našeho světa se díky rychlé dopravě a vyspělým technologiím několikanásobně zvětšilo a tento trend bude dál pokračovat. Nemůžete tedy čekat, že zatímco se všechno propojuje a smíchává, nestane se to samé i na úrovni ras, národů a náboženství. A už vůbec ne ve chvíli, když něčí vlast ničí a terorizuje agresivní a nevýslovně krutá a zvrácená skupina fanatiků, kteří ve jménu nějakého náboženství páchají nepředstavitelné zlo. Kdyby kdokoliv z nás žil v této oblasti a zažíval tyto hrůzy a zároveň věděl, že směrem na západ žijí lidé spokojeným, pohodlným a svobodným životem, ruku na srdce, kdo z nás by si nepřál odejít a jít tam, kde je to lepší? Není to snad čistý pud sebezáchovy, který nás slepě žene do bezpečí? A jak silný musí být, že jsme schopni riskovat svůj život a přestát nevýslovné utrpení, jen abychom unikli peklu, ve kterém žijeme, a získali naději na lepší život? Nejsme Češi, běloši, muži, ženy, křesťané, ateisté, Evropané, zápaďané, Slované… jsme lidé. Základem každého člověka je bezpohlavní nesmrtelná duše, která se znovu a znovu obléká do těla, které je jednou černé, jindy bílé, jednou mužské, jindy ženské, jednou vznešené a jindy nízké. Temné síly, které působí v našem světě stejně jako ty světlé, chtějí, abychom se dělili do skupin, aby se jedna skupina povyšovala nad druhou a aby se každá skupina bála jakékoliv skupiny, která je odlišná. A když vidím občas ty nenávistné a hloupé komentáře na konto muslimů nebo uprchlíků, je mi smutno nad tím, jak lehce ztrácíme masku těch milých a soucitných lidí, kteří by pro zraněné zvířátko do řeky skočili, ale tisíce zoufalých uprchlíků by nechali radši se utopit, jen aby se náhodou neobjevili v naší čtvrti a nenarušili iluzi našeho spokojeného života.

Situace s uprchlíky je složitá a najít vhodné řešení je a bude velká výzva. Samozřejmě že to není jednoduché, ani černobílé. Ale jedna věc je jistá – strach a nenávist to celé jenom zhorší! Vzpomeňme si na Hitlera, kterému se podařilo vzbudit v milionech lidí strach z jedné skupiny lidí, a na to, jak katastrofické následky to mělo!

Kolem naší planety není jenom atmosféra vzduchová, ale také energetická. A každý jeden z nás do ní přispívá tím, co vyzařuje, co cítí, co si myslí, co říká a co dělá. Tahle energetická atmosféra je jako oceán. Jestliže se na jedné strašně oceánu potopí ropný tanker, je otázkou času, než to zhorší kvalitu vody v celém oceánu. Jestliže se v jedné zemi na světě válčí a lidé tam trpí a umírají v bolestech, jejich nářky a utrpení se nesou touto energetickou atmosférou a ovlivňují život, počasí, politickou, zdravotní, environmentální a jiné situace všude na světě, někde méně a někde více podle zákonů karmy té či oné země. Faktem ale zůstává, že ať se nám to líbí nebo ne, všichni jsme propojeni a snaha se oddělovat a izolovat vychází z nepochopení základních duchovních pravd a je směšná stejně jako člověk, který stojí v bazénu vody a snaží se ubránit moči, kterou do bazénu vyčůral člověk, který stojí vedle něj.

Nemusíte zachraňovat celý svět, nastěhovat si do domu uprchlickou rodinu nebo konvertovat k islámu, ale proboha přestaňte se bát a hlavně přestaňte šířit strach z něčeho, co se ještě ani nenastalo, a nenávist k někomu, koho jste ještě ani neviděli! Nenechte se jako ovce zmanipulovat řečmi o bubákovi, který číhá ve tmě! Probuďte v sobě lidskost, vžijte se do lidí na druhé straně a věnujte jim kus své upřímné lítosti. Modlete se za ně a přejte jim sílu, odvahu a klid. A pokud budete mít možnost a příležitost, pomozte jim. A pokud nikomu pomáhat nechcete nebo nemůžete, pak nepomáhejte, ale nešiřte strach a nenávist, které se rodí z pouhých temných představ a které ale úspěšně zamořují srdce a mysli vašich dětí, které se tak učí nenávidět. Každý člověk je jenom člověk a klidně by mohl být váš otec, sestra nebo dítě. Dosaďte si za anonymní cizí tváře někoho, koho máte moc rádi. Ten, kdo v nějakém předchozím životě mohl být váš otec nebo matka, teď zoufale prchá směrem k vám, jenže vy ho nepoznáváte a máte strach z jeho odlišnosti, a tak už ho dopředu odmítáte. – Snažit se pomáhat utečencům neznamená, že jim uvolníte dům, budete na ně pracovat a všechno jim odpustíte. Ale že je přijmete s lidskostí a vřelostí a dáte jim šanci na normální život. Pokud si té šance nebudou vážit nebo nebudou respektovat vaše pravidla, ponesou za to následky.

Nemusíte souhlasit s nějakým náboženstvím nebo kulturou. Můžete se ohradit a bránit svoje zájmy. Práva jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Najít kompromis a naučit se žít pospolu je náročný úkol pro nás pro všechny a to i v rámci naší země, komunity a rodiny. Ale jsou chvíle, kdy všechny rozdíly, odlišnosti a zdánlivé neslučitelnosti musí bez výjimky ustoupit lidskosti, a to na obou stranách. Až jednou odhodíme svoje opotřebované tělo a necháme tu všechny svoje kabáty, majetky a masky, setkáme se tváří v tvář s dušemi, se kterými jsme měli tu čest zde na Zemi. A pak jediným ukazatelem bohatství a velikosti našich duší bude šlechetnost, dobrota a soucit, který jsme projevili během svého pobytu v těle.

Nenávidíme ty, jenž neznáme a jichž se bojíme.

A ti, které nenávidíme, nás dříve nebo později začnou nenávidět zpátky.

Milujeme-li však i přes svůj strach, vítězíme nad temnotou a otvíráme i ta srdce, která se ani sama už neumí otevřít.

Vždy máme na výběr, jestli vpustíme do svého srdce strach nebo prokážeme odvahu.

A pokaždé, když máme pocit, že jsme bezmocní, můžeme vysílat do atmosféry svoje modlitby a přání za mír, lásku a harmonii pro všechny živé bytosti.


 Súvisiace články:


 

 

(Prečítané 1 282 krát, 1 dnes)
 

3 Responses to STRACH JE OTEC NENÁVISTI

  1. maja píše:

    Kazdy clovek sa narodil vedome na istom mieste matky Zeme, juh, sever, vychod, zapad …. vybral si TO miesto. A preto je biely, cierny, zlty a cerveny. Dokonale prisposobeny podmienkam oblasti. Aby prezil. Aby skusil. Aby naplnil čašu svojho zivota. Bude stastny cerveny na vychode? V inom vnimani sveta. V inom pôsobení zlteho sveta na svoju telesnu a dusevnu stranku? Splynie niekedy so zltymi na vychode??? Splynie v obojstrannom šťastí zlty medzi bielymi dlhodobo??? A co cierny medzi ostatnymi farbami?…

  2. Pavel Tvaroh píše:

    Musím, říct, že to vidím hodně podobně, sledovat kolem sebe strach a paniku i u lidí, kteří jsou normálně pozitivní mě vede k zamyšlení, kde to skončí. Milujme se a buďme vděční za život.

  3. Ildikó Čambálová píše:

    Dookola hovoríme o strachu…ja osobne sa nebojím ani m(o)uslimov, ani nikoho iného. A už vôbec necítim nenávisť, naopak. Je mi tých ľudí úprimne ľúto, súcitim s nimi.A to je možno veľmi málo. To čo trápi mňa osobne je, že sa nevyznám v tejto celej tragédii, sledujem, čítam, počúvam a už z toho mám chaos.Priznám, že možno mám voči nim isté predsudky a necítim sa na to, aby som ich ubytovala vo svojom dome.Možno to nie je kresťanské, uvedomujem si to.Keďže neviem ako s tým naložiť a ako byť nápomocná, modlím sa za nich, ale aj za seba.
    Za seba preto,aby som pochopila a vedela. Vedela ako sa správne zachovať,aby som nestratila svoju ľudskosť a kresťanské cítenie:-((