Jaroslav Dušek: Denní jídelníček? Vypadá tak, že v něm víceméně bývá jedno jídlo a někdy je to třeba jen polévka. Postupem času jsem zjistil, že tři jídla denně nedokáži vůbec sníst, že to je strašně moc jídla. Prostě jsem vypozoroval, že jím zbytečně mnoho a začal jsem jíst méně a menší porce. Dnes bych již jen tak bez přípravy nedokázal sníst klasické jídlo včetně polévky a dezertu.

Zajímá mě, to jedno jídlo je v poledne?

Jaroslav Dušek: Většinou to tak vychází, že to je v poledne nebo po poledni. A k tomu jsem tak postupně dospěl. Protože téměř každý večer hrávám na jevišti a před představením nejím, aby mě trávení při hře nerušilo. Jednu dobu jsem zkoušel jíst obden, ale špatně se mi to dodržovalo. Třeba jsem se přistihl, že jsem v půstový den uzobl automaticky pár oříšků. Tak jsem se rozhodl, že budu jíst denně, ale málo. Cítím se tak lépe.

Říkal jste, že jíte bezmasá jídla. Moc by mě zajímalo, jak se to stane, že se člověk přeorientuje z „všežravce“ na „býložravce“, pokud to tak smím říci?

Jaroslav Dušek: Já jsem to měl velmi jednoduché. Před pár lety jsem začal zkoumat, proč mě občas pálí žaludek. Zda je to po kávě, protože mě napadlo, že to způsobuje káva. Ta to ale nebyla. Pak jsem zjistil, že to dělá maso. A když jsem začal to maso vyřazovat, přestal mě žaludek pálit, bylo mi lépe a celkově mi to prospělo. No a jak jsem začal jíst méně, začal jsem zvažovat, co vlastně budu jíst. Když jíte hodně, sníte vše, na co přijdete. Tam zobnete, tu zobnete, tam ochutnáte, dáte si, proč by ne. Pak vás trošku bolí břicho, říkáte si „to jsem to dnes ale přehnal, zítra se to už nesmí opakovat!“ Jenže když jíte míň, už si začnete vybírat, zda to či ono opravdu stojí za snědení. Řeknete si, že určitá plnidla vám nestojí za to, abyste si jimi zaplácli žaludek.

Takže takhle jste se tedy zbavil masa?

Jaroslav Dušek: Takhle to maso samo nějak pozvolna odcházelo a definitivně odešlo loni, 6. února, kdy jsme se vrátili z hor z Rakouska. Tam je hodně masitých jídel v restauracích, takže jsem maso pojedl a opět jsem zjistil ověřený poznatek, že mi to zase nedělá dobře. Když jsem se vrátil, tak jsem udělal takový obřad, dal jsem si v jedné restauraci candáta a tím jsem se s masem rozloučil. Poděkoval jsem mu za všechno dobré, co pro mě udělalo a vysvětlil jsem mu, že teď již budu bez něj. I svým buňkám v těle jsem to sdělil, aby nebyly zmatené.Na masu je často mentální závislost.

Dalo by se to vlastně nazvat „Jednoduchá cesta k vegetariánství“.

Jaroslav Dušek: Já o sobě ale neříkám, že jsem vegetarián. Nelpím na takovém označování. To bych musel být opravdu důsledný a to by mě asi trochu vyšinulo. Já to nemám úplně prozkoumané a nevím, v které čokoládě je nějaká emulze, která je z masa. Vím, že jsou lidé, kteří to důkladně zkoumají a upozorní vás na to, že ve sladkostech je želatina z masa. To jsou, podle mého, opravdoví vegetariáni. Já to zase takhle nemám. Já jdu spíš jenom intuicí. Vidím potravinu, která se mi zdá pro mé tělo vhodná a sním ji, tu co se mi nezdá nejím. Radím se se svým tělem.

Někdy se mi stane, že něco dám do pusy, ale zjistím, že tělu to nechutná, tak to vyplivnu. Právě v době, kdy jsem od toho masa několikrát opakovaně odcházel, byly takové recidivy, že jsem uviděl salám, který jsem měl dříve rád a říkal jsem si, že si jedno kolečko dopřeji. A ono se fakt stalo, že jsem hodil to kolečko do pusy, se starou dobrou chutí jsem skousl a najednou se mi v puse rozlilo něco tak odporného, že jsem to musel vyplivnout. V tu chvíli jsem si řekl, že se to ode mě vzdálilo a já se od téhle potraviny posunul jinam.

Je všeobecně zažitý názor, že z jídla čerpáme energii.

Když vás ale poslouchám, u vás to tak není, nebo se pletu?

Jaroslav Dušek: Mně se líbí vysvětlení, že blíže ke světlu je rostlina. Potřebujeme do těla dostat energii a většinou jde o tu sluneční, světelnou. A my jí dostáváme přes to jídlo. No, a rostlina je blíže k slunci než maso, protože je vlastně z toho světla a vody utkána. Maso vznikne až o kousek dál od slunce, protože zvíře musí tu rostlinu sníst nebo musí dokonce sníst i jiné zvíře. A často žere různé léky, odpady či dokonce kaly. A to si my potom vpravujeme zase do svých těl. Dokonce existuje názor, který říká, že jídlo vám energii odčerpává. Že jídlo jíme, když máme energie moc a potřebujeme ji srazit dolů. To se mi líbí, neboť si dobře pamatuji stavy únavy po větším jídle či dokonce po nějaké žranici.Začalo mi to být divné a nepříjemné, že když se najím, cítím se těžce a unaveně. Tak jsem jídlo omezil a bylo mi lépe, celkově. Opět jde o mentální návyk, třikrát denně se přejíst, přitom když jíte málo, klidně obden, je vám výborně.

Znovu jste zmínil, že jíst nepotřebujete. Jak je to s tekutinami ?

Jaroslav Dušek: Piji a piji hodně. Hlavně vodu a čaj, vypiji i kávu, tak jednu denně, někdy ani to ne. A potom samozřejmě ovocné a zeleninové šťávy, které si vozíme z Bio farmy.

Nákupy na Bio farmě budou naše čtenáře zajímat, prozradíte víc?

Jaroslav Dušek: K tomu jsme postupně časem doma dospěli. Řeknete si, proč bych si nezajel nakoupit na Bio farmu, byť je to relativně o něco dražší, ale zase jak se to vezme. Ta potravina je mnohem intenzivnější. Já mám hrozně rád základní potraviny jako brambory, rýži. Miluji brambory se zelím. A ani nejsem přítelem moc velkého a přemrštěného kořenění, kdy koření přebíjí chuť té potraviny. Také se doma vracíme k opomenutým potravinám, jako je pohanka, jáhly, červená čočka. Velkým objevem je dýně Hokkaidó, úžasná osobnost. Je to oranžová dýně plná betakarotenu a dělá se z ní vynikající polévka. Něco na způsob hrachové polévky – pyré. Rozkrájíte dýni na kusy, vydlabete z ní vnitřek, jadýrka a takové to voštinaté, kupodivu tam necháváte slupku, rozsekáte ji na kousky a hodíte na orestovanou cibulku. Pak vše zalijete vývarem z würzelu (bylinná směs na vývar) a rozvaříte doměkka. Pak už jen šlehačem rozmixujeme do pyré a jemně dochutíte balzamikem nebo zázvorem a podáváte. Samozřejmě, že za nákup na této farmě zaplatíte nějakou sumu, ale zcela jistě se vyplatí investovat do zdraví, neboť jídlo je podstatnou součástí našeho života a zejména našeho těla.

Já sama patřím k těm, kteří si život bez masa neumí představit. Tohle vaše povídání mě ale celkem nalomilo a proto se chci zeptat, není pak jídelníček jednotvárný?

Jaroslav Dušek: Není. Stačí se trochu rozhlédnout a hned najdete širokou paletu a škálu vynikajících potravin a chutí. Mám moc rád houby, například hlívu ústřičnou, ze které připravíte velmi chutnou falešnou dršťkovou polévku, k nerozeznání od pravé. Pohanka, jáhly, cizrna, kus-kus, sejtan, robi, kroupy, kukuřice, přece vám to tu všechno nemusím vyjmenovat. Baví mě objevovat nové chutě a necítím se nijak omezen. Někdo říká, že bez masa si nepochutná, ale já to dnes již mám obráceně. Já si nepochutnám na mase.

Moc děkuji za velmi příjemný a pro mě osobně poučný rozhovor a přeji hodně zdraví a sil jak v osobním, tak profesním životě.

Zdroj: http://www.vareni.cz/


Tip na knihu:

Pránická výživa – Žití ze světla

Pránická výživa – Žití ze světla – Fascinujúci príbeh, ako sa autorke podarilo opustiť fyzickú stravu a prejsť iba na výživu zo svetla. Pránická výživa nie je pôst, ale stav vedomia, kedy vieme, že našu skutočnú výživu nám prináša kozmické svetlo, ktoré dáva život všetkému. Kedysi bol takýto stav bytia vyhradený len pre svetcov, ale vďaka procesu, ktorý táto kniha popisuje, sa dnes stáva alternatívou pre všetkých, ktorí túžia po duchovnom živote.

Úryvok: Když už jsme prozkoumali, jak může žít bytost ze světla, a vysvětlili si pojmy energie a prány, podělí se s vámi další kapitoly o praktické uplatnění těchto informací. Ačkoli důvody, jež nás k této cestě zpočátku přitahovaly, byly hluboce osobní, při zpětném pohledu nelze přehlédnout, že mnozí, včetně mne, sloužili jednak za ‚pokusné králíky‘, a zároveň za průkopníky tohoto procesu na Západě. Způsob, jak se naučit žít čistě z prány, není ničím novým. Je to praxe stará přinejmenším jako védy, a sahající zřejmě ještě mnohem dál do historie, neboť podle jisté studie o dobách ztraceného kontinentu Mu se všechny bytosti kdysi živily z éterických sfér, a teprve poté, co ‚upadly v nemilost‘, začaly přijímat výživu ze sfér atmosférických. Ovšem časem naše dokonalost nějak upadala, byli jsme čím dál méně civilizovaní, méně citliví, méně uctiví. Proces, při němž se člověk nechá znovu živit z éterických sfér, je tedy pro mne návratem k civilizovanosti a úctě. Chápu, že vše Božské je dokonalé, a že to, co se v evoluci člověka odehrálo, byla přirozená, předem rozhodnutá část této cesty. Zároveň však zastávám názor, že svůj život chci žít PRÁVĚ TEĎ na nejvyšší možný potenciál.

Pro čtenáře z ČR:

http://www.kosmas.cz/knihy/170637/pranicka-vyziva/


Súvisiace články:


(Prečítané 39 127 krát, 1 dnes)
 

One Response to Jak vypadá denní jídelníček Jaroslava Duška

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *