google27eaa3905ca3fee3.html
Představte si své tělo jako vězení. Nemůžete pryč. Jste zajatci svého vlastního programu, ale i programu okolí, rodičů a lidí kolem vás. Jste zajatci celého systému. Co tedy uděláte? Zůstanete tak a budete se trýznit a strádat v té malé kobce nebo se už konečně osvobodíte a shodíte všechna pouta a okovy? Říkáte si, a dokážu se vůbec osvobodit? Máte strach. Podaří se mi to? A když ano, na jak dlouho budu osvobozen? Přece se nejde osvobodit úplně.Dobře, klidně pochybujte, ale alespoň to zkuste. Zkuste si aspoň na malou chvíli, jaký to je pocit být svobodný. A pak sami uvidíte, zda se budete chtít do programu zajatce vrátit zpátky anebo vám zachutná ta neodolatelná chuť svobody.Však věřte, že jakmile se vrátíte zpět do vězení, už se vám tam nebude líbit. To jen vaše ego se vám bude snažit nalhat, že je vám tam dobře, jste tam v bezpečí a jedině tam máte jistotu. Na chvilku vás tyto myšlenky uspokojí. Ale duše bude křičet, že chce víc.

Pojďte a zkuste to.

„Zavřete oči, pohodlně se usaďte a představte si, že se ve vaší duši nachází vězeňská cela. Je to cela strachu. V cele sedí vězeň. Jeho jméno je problém.

Představte si, že otevíráte dveře místnosti dokořán a říkáte vězni:  „Jsi volný. Odpusť, že jsem ti dosud nedal svobodu. Odpusť, že jsem tě vypěstoval takového, jaký jsi. Od nynějška jsi svobodný.“

Dívejte se, jak vězeň vstává a jde ke dveřím – volání svobody je nepřekonatelné. Dívejte se, jak překračuje práh, jak se mění jeho vzezření, když se ocitne na svobodě. Narovná záda, hlavu drží vzhůru, vypne prsa, dýchá lehce a oči mu září. Po cestě kráčí člověk a země mu dává teplo. Právě jemu. Květiny kvetou a ptáci zpívají jen pro něho. Pocit osamělosti mizí.

Odpusťte si, že jste nedokázali osvobodit svůj problém dřív.

Použijte následující větu, a představte si, jak s každým slovem padají svazující okovy, které vás svírají. Tyto okovy můžete nejdříve pojmenovat. Jsou to vaše negativní programy, které si sebou nesete celý život. Na ty staré, jste nabalili další a další. Zbavte se jich.

Pak opakujte nahlas: Pokud jsem si ubližoval/a v minulých životech nebo v tomto životě, z hloubi duše si odpouštím. Odpouštím a vypouštím s okamžitou platností od teď až navždy. A tak se staň!

Odpouštějte tak, abyste ucítili, že je vám lehčeji na duši a hlava se projasňuje.

Odpuštění sobě je nejdůležitějším prvkem v procesu odpuštění. Kdo odpustil sobě, je schopen odpustit druhým.

Najděte si čas a přestaňte se vymlouvat na to, že ho nemáte. Práce na sobě vyžaduje sebedisciplínu. Buďte na sebe láskyplně přísní. Opakuji LÁSKYPLNĚ! Cítíte význam tohoto slova? Pokud tvrdíte, že jste na sebe přísní, že na sobě denně makáte, hlídáte si myšlenky, napomínáte se, v pořádku. Ale nezapomněli jste ještě na něco? Být k sobě láskyplní, chválit se i přes všechnu tu sebedisciplínu. Pokud ano, učiňte tak.

A nezapomínejte na své fyzické tělo! V poslední době se ve své praxi setkávám s ženami, které se stále motají v kruhu, i když na sobě, jak samy tvrdí, intenzivně makají a přesto se jim nedaří. Je jasné, že svou duši živí jen duchovní potravou a informacemi z knih, seminářů, přednášek atd. Mají za to, že tu svou moudrost budou vyzařovat navenek, ale zapomínají na své tělo. Zapomněly být ženami, potlačily ženství, takže se začaly zanedbávat a neřešit to, jak vypadají. A to je chyba.

Znám tuhle fázi. Také jsem si tím prošla. Já na sebe kašlala téměř tři roky, jen jsem živila svou duši a tělo pokulhávalo. Pak se to odrazilo na sebevědomí. Nakonec jsem pochopila, že mám stále tělo. Ne, že bych ho zcela zanedbávala, ale přestala jsem živit na venek tu svou ženskou krásu. Investovala jsem jen do knih a vzdělání, ale na sebe jsem si nekoupila nic, jak byl rok dlouhý. Pak jsem řekla stop a začala jsem svou tělesnou schránku pěstit. Svým vlasům jsem dopřála změnu, svému obličeji líčidla, provětrala jsem široko daleko všechny sekáče a vrhla se do odvážných retro kousků, začala si lakovat nehty, opět nosit podpatky, měnit kabelky, doplňovat bižuterii, dopřávat si kvalitní kosmetiku. Začala jsem se zvedat a mé sebevědomí se povzneslo na zdravou úroveň.

Udělejte to také 🙂

Dělejte si radost, kupte si něco hezkého, změňte účes, make-up, šokujte samy sebe, udělejte se sexy, nechte se hezky nafotit (nemusí být erotika!) jednoduše vyživte své tělo a tím si dodáte sebevědomí.

A když jsme u té práce na sobě, tak opravdu, chce to zamakat, pochopitelně při každé příležitosti a zkoušce. Překonávejte sami sebe v každém okamžiku. Trénujte a nebojte se!

A hlavně, nebuďte už svým vlastním vězněm.

 *

Zdroj: Má vlastní zkušenost a technika Luule Viilma z knihy Souznění se sebou.

*

(Prečítané 1 192 krát, 1 dnes)
 

2 Responses to NEBUĎTE UŽ SVÝM VLASTNÍM VĚZNĚM A OSVOBOĎTE SE!

  1. Skvelý článok! Naše telo by sme nemali vnímať ako väzenie, ale práveže naopak ako dar. A ani činnosti, ktoré musíme každý deň spraviť by pre nás nemali byť zväzujúcimi. Mali by sme si vyberať veci, ktoré nás naplňujú popri povinnostiach, ku ktorým je skvelé sa niečím motivovať a prestanú byť potom pre nás „väzením“. Ale prvým krokom je určite uvedomenie si chyby, ktorú robíme.

  2. Klára píše:

    Vďaka za výborný článok. Vyskúšala som si všetkú techniku na sebe, je to zážitok. Takáto práca so sebou je mi veľmi príjemná a cítim, že si viac všímam seba. Mám z toho dobrý pocit. O moje pocity sa musím, ako som zistila, starať, zaujímať sa. A tiež o telo, dopriať si aj materiálneho šťastia. Veľa užitočných rád. Cítim sa lepšie, keď sa môžem starať o seba duševne aj fyzicky. Ešte raz VĎAKA! 😉